Miluju jeho římský nos, jeho brýle, přes které se dívá nebo které drží mezi prsty, když se dívá do mobilu, miluju, když si ty brýle nechává sundat ode mě, vleže na gauči, miluju jeho vražedný pohled, když se mu hodně nelíbí něco, co řeknu, miluju linii jeho zad a boků, kdy ráno vstává nahý, miluju […]

Už pár týdnů o tom přemýšlím. A nemůžu se rozhodnout.

Ohlídnout se.

Název měl být variací na Márqueze.

Taky mám strach. Ne že ne. Ale nechci o tom psát, o tom bych chtěla mluvit. Mluvit s někým tak blízkým, že když spolu mluvíte, nemusíte se na sebe dívat.

Nedávno jsem byla na společné tématické výpravě s třemi muži. Protože se jim na poslední chvíli uvolnilo místo v autě, vykryli je mnou.

Cítím to v syrovosti vzduchu po ránu, v čase, který zbývá na doma po setmění, v teplotě vody na R., v úbytku lidí v kempu tamtéž i v úbytku elánu personálu tamtéž, v dotyku trávy pomalu tvrdnoucí a šednoucí, v opuštěném čapím hnízdě na komíně za firmou i ve večerní chuti na víno místo na […]

Čím dál hůř a čím dál pomaleji mi to myslí. Čím dál míň se mi chce z těch zbylých myšlenek něco produkovat.

Je zvláštní, že u některých článků mě napadne začátek a při psaní jen koukám, kde vlastně skončím, u jiných – u většiny – mám v hlavě pointu, ale nevím, jak začít, abych ji nepráskla hned… Nevím, kudy k ní…

Cit.: „Krásný rok, jako už dlouho ne. S rokem zemského (či hliněného) Vepře nás po hektických a těžkých minulých letech čeká hojnost, štěstí, bohatství a láska.“