12.12. ve 21:12

Dnes večer naposledy usnula a pak odešla do věčných lovišť plných myší (a ptáčků a ještěrek) kočka jménem Kočka, nejlepší kočka mého života.

Je to divný rok. Chce se mi napsat, i když nevím proč. Každý rok se přece vždycky stane spousta věcí lepších i horších, radostných i bolavých, zisků i ztrát… Jenže tenhle rok mám pocit divnosti. Ne vnější, jako když přišla sametová nebo lockdowny za covidu. Ale vnitřní. Takové pošmourné, podprahové, záludné. Možná divnosti i sebe […]

5 až 7 P

„Chtělť by každý taký ptáček žínku míti, o jakouž je v světě zle, aby totiž měla plných sedm P, aby byla pěkná, poctivá a pokorná, poslušná a pilná, pobožná a pak aby hodně peněžitá byla.“ Říká Příruční slovník jazyka českého. (Dneska prý je moderní verze nejžádanější nevěsty 3B: Bourák, Barák a Babička na hlídání.) Mně […]

30. 1. 2023

Stýská se mi. Po psaní. Po blogu. Je zvláštní vracet se po takové době. Otevřít dveře a vejít do míst, kde kdysi bylo plno lidí, tak trochu průchozí dům a tak trochu domácí Hyde Park, tak trochu jeviště jednoho herce a tak trochu nepřetržitý raut… Je tu ticho. Dneska. Nikdo tu není. Už dlouho tu […]

Miluju jeho římský nos, jeho brýle, přes které se dívá nebo které drží mezi prsty, když se dívá do mobilu, miluju, když si ty brýle nechává sundat ode mě, vleže na gauči, miluju jeho vražedný pohled, když se mu hodně nelíbí něco, co řeknu, miluju linii jeho zad a boků, kdy ráno vstává nahý, miluju […]