Circulos meos

Je zvláštní, že u některých článků mě napadne začátek a při psaní jen koukám, kde vlastně skončím, u jiných – u většiny – mám v hlavě pointu, ale nevím, jak začít, abych ji nepráskla hned… Nevím, kudy k ní…

A to pak taky nevím název, musím napsat třeba půl článku, než mě nějaký rozumný titulek napadne.

A nebo začnu s myšlenkou, že to bude o něčem, a skončím o něčem úplně jiném…

Třeba teď:
Už tři týdny se chystám napsat článek o Něčem. Potřebuju ho nechat v sobě tak nějak… dojít… dozrát, tak čekám. Mezitím se stane další spousta věcí, někdo něco napíše, vůči mně nebo tak nějak obecně, a najednou mám pocit, že když teď napíšu já to, co jsem před těmi 14 dny chtěla, bude to vyznívat úplně jinak… a k tomu setkání či zážitek, který mi zase můj náhled pootočí kousek jinam…

Začnu asi od toho.

V pondělí půjdu konečně do práce jako uschopněná. Po několika měsících.
Ale kdyby bylo podle paní doktorky, ještě by mě nepustila. Ještě by mě nechala doma do konce května, než budou další kontrolní odběry po borelce.
Jenže já nějak ztratila důvěru. V paní doktorku.

Ne že by mi vadilo, jak se snaží co nejvíc mi prodloužit léčbu, aby mě šéf moc naráz nezatížil a nezhoršil rekonvalescenci. Nevadí mi ani, že mi nabízí homeopatika, jedno balení jednotně nez ohledu na druh za 150 Kč, občas nějaký i zkusím. Třeba na tu patní ostruhu. (Zatím bez efektu, asi stejně jako strouhaný brambory, tlučení paličkou se zdá být účinnější.) Ne že by mi vadilo, že mi dává letáčky na homeopatické přednášky se vstupným 80,-, u kterých jsem až teď zjistila, že mají určitá témata, z nichž žádné mi nějak nepřišlo pro mě podstatné – totiž na žádné jsem zatím nebyla, abych se to dozvěděla až tam, teď naposledy jsem to zaslechla náhodou od někoho jiného v čekárně.
Ne.
Vadí mi její občas až příliš chvatná, úslužná snaživost a oslovování „paní inženýrko“. Vadí mi zádrhele v komunikaci, kdy paní doktorka řekne „já vám zavolám výsledky“, ale nezavolá, přičemž dovolat se jí do ordinace je nadlidský úkol asi tak na padesát pokusů, takže po několika dnech, kdy nevím, co se mnou vlastně bude dál, obvykle píšu mejl s dotazy – na něž se dozvím jen „tehdy a tehdy si přijďte pro LP“. Pro jaké? Pro uschopnění, nebo pro další papír na peníze?
Ale i to bych překousla, to je spíš taková moje interní horší snášenlivost těchhle projevů.
Ten skok v pocitu byl až teď naposledy. Kdy jsem odmítla absolvovat soukromou konzultaci s panem doktorem hoemopatem a paní doktorkou, protože se za cca půl hodiny platí 500,- s předpokladem, že bez další várky „doporučených“ homeopatických léků po 150 Kč člověk neodejde. Když máte cca sedm tisíc nemocenskou, za sebou svatbu, do které jste investovali za šaty, boty a svatební dar, a doma složenku na popelnice a daň z nemovitosti, tak je dalších minimálně 800, spíš 950 docela pálka.
Tudíž jsem se na pátek, kdy se v ordinaci neordinovalo a jen se konaly ty konzultace, domluvila se sestřičkou, že si přijdu pro uschopnění.
A viděla jsem.
Lidi všelijak od pohledu… jiný… Pokročilý střední věk a starší, shrbený, nejistý, oblečením a projevem vypovídající o chudobě peněz i toho druhého… A mladou, hezkou, hezky namalovanou, hezky oblečenou a na podpatkách obutou asistentku pana doktora homeopata, která vybírala peníze za konzultace a za léky předané podle návodu pana doktora…
Vyskočila mi před očima scéna z Básníků, pan Písařík točící virgulí – „Noli tangere circulos meos…Noli tangere circulos meos… Noli tangere circulos meos…“
A do toho paní doktorka, když vyšla ze dveří a v mírném předklonu s tím úslužným úsměvem vzala kolem ramen další platící pacientku a laskavě ji doprovázela do ordinace, před sedícího tělnatého pana doktora…

Proč mi přišlo, že se snad před ním jakoby i trochu ukláněla?
Protože přes všechna předešlá „paní inženýrko“ mě tentokrát sotva přejela pohledem, aniž by vůbec dala najevo, že mě třeba zná, natož aby jakkoli zareagovala na moje kývnutí hlavou a pohyb rtů v tom šíleném posvátném tichu aspoň naznačujících pozdrav?

Šílené, ano, takové mi to přišlo. Místo úžasně se rozdávající, ochotné a vstřícné paní doktorky jsem najednou viděla vtažení někam úplně jinam. Nemyslím, že by to dělala pro peníze. Určitě věří tomu, co dělá, že je to dobré, pro pacienty dobré. Ale celá ta mašinérie, když se správně podá, očividně semele i jinak inteligentní lidi, přičemž ty, kteří to myslí dobře, asi nejspolehlivěji.

Jsem ráda, že jsem si udržela svoje Noli tangere. Od tohohle.
A že jsem si tak jednoznačně a už bez pochybností řekla o uschopnění. Ať už to dopadne jakkoli, i kdyby se borelka za měsíc v té krvi zas ukázala. Už nechci být součástí.

A najednou jsem věděla, že podobné to mám s těmi muži. S těmi minulými i s těmi hypotetickými.

První milenec si myslel, že mi má dělat převozníka. Přesvědčoval mě o tom, že nic jiného nechci, že se stejně vrátím k manželovi.
Mýlil se. Nejsem ten typ.
To já dělala převozníka mužům.
Aby se mohli vrátit ke svým manželkám. Aby se mohli postavit na vlastní nohy a zapomenout na bývalé manželky.
Aby si dokázali, že už nemyslí na svoje bývalé milenky.
Nebylo to vysloveně špatné, za určitých okolností je i tohle dobré řešení, lepší než žádné.

Ale už vím, proč jsem naposledy s tím posledním zadrhla, i když mi byl sympatický a předtím nějaký čas jsem si myslela, že bych s ním být mohla.
Protože „převozník nikdy nevystupuje. Není k tomu určen. Má jen z lodi vynést zavazadla a doprovodit na druhý břeh člověka, jehož srdce mu ve skutečnosti nikdy nepatřilo.“
Protože slova o tom, jak někdo už ví svoje a že s tamtou už nikdy, jsou jen slova. Srdce – obě – cítí své.
Pochopila jsem, že se k ní vrátí, ještě než to udělal, protože jsem pochopila, co udělala ona, aby ho přitáhla k sobě zpátky.
To ne já, to srdce couvlo. Narazilo na cizí síť.

Nějakou dobu už nechci být převozník. Nikdy.
Pocit je to stejný, jako v té ordinaci.

Jestli ještě někdy muže, tak už jen toho, kterému budu stát za víc než za záchranný pás náhradníka.
A když ne, tak radši nic.

(A až teď mě napadl ten titulek.)

Komentáře:

  • barča

    malinko OT . U nás v nemocnici bylo centrum čínské medicíny – podobný přístup jako píšeš v článku, ale když už došlo na prášek z býčích rohů a jeho úžasné všeúčinky a cena neskutečná, tak vedení nemocnice řeklo dost. Centrum se zrušilo. Ono toho tam bylo víc, víc stížností, kdy se zjistilo, že doktoři nebyli opravdoví doktoři, pak tam bylo divné hospodaření s penězi, ale prášek z býčích rohů byla zřejmě poslední kapka. přece jen na půdě FNHK a 21. století je trochu za čarou.

  • barča

    1. toho vedoucího lékaře celého čínského centra uklidili zatím jako lékaře závodního.sotva se to rozkřiklo, nikdo moc nechce k němu chodit na preventivní povinné prohlídky.

  • ratka

    Na homeopatii nevěřím, takže tento způsob léčby nevyhledávám.

  • barča

    3. copak homeopatika, to je neškodný, kuličky s cukrem. ale daleko horší jsou v lékárnách některý doplnky stravy. Na krabičce je napsaný složení, ale to složení vůbec neodpovídá skutečnému složení toho přípravku. Mě by to nenapdlo, ale měli jsme pána, co užíval asi čyři takové různé preparáty dlouhodobě několik let, k nám přišel pro selhání jater, následovala vyšetření, léčba, nakonec jel do Prahy na transplantaci a dobrý, přežil to. ale právě při tom vyšetřování u nás i došlo na to, že nakonec manželka přinesla ty jeho preparáty do nemocnice a poslalo se to na analýzu někam do Prahy. Zkrátka vycházely z krve a různých rozborů v žluči – podivnosti. Takže nakonec se přišlo na to, že hodně těch patologických usazených věcí za ta léta pochází právě z těch preparátů. člověk nemá jistotu ani v normální lékárně ve volném prodeji, bez receptů :-(

  • ratka

    4. HOmeopatika nemají žádné vedlejší účinky, to je jejích výhoda :-))

  • barča

    4. já bych řekla, že účinky nemají žádné :-) ale když tomu někdo věří a má pocit, že mu to pomáhá, tak proč ne? Některé kolegyně v práci je užívají, jsou to kolegyně s oslabenou imunitou, bývají častěji nemocné a mají pocit, že s homeopatiky tak často nemocné nejsou a když jsou, že ten průběh je lepší, nebo to zkrátka snášejí lépe.

  • rulisa

    Taky jsem zatím nějaký účinek nepocítila. A taky to u nás v práci bere kolega, co má největší problémy s imunitou a častými nemocemi. Ale přitom je z nás asi největší nervák. A pak moje ségra, to mě nahlodalo, páč je magistra lékárnictví, ale nakonec taky přiznala, že neví, že prostě důvěřuje nějaké léčitelce, ke které si pro ty homeopatika chodí. A taky je nervák, asi vůbec největší. Nemocná od mala furt.

    Takže já věřím spíš na životosprávu a srovnání si psychiky.
    Tuhle dávku hekly doberu, ale další už kupovat nemám v úmyslu.

  • ratka

    6. účinky mají jak to říct, mají účinky pssychické… neodbyla bych to jen placebem. Jendoduše ten kdo to podává věří účinkům a táto vírá se přenáší toho kdo ty léky bere. Může to být zvíře, malé dítě. Síla víry.

  • barča

    7. „Takže já věřím spíš na životosprávu a srovnání si psychiky.“
    Mám to stejně.

  • rulisa

    8
    No, ale to je přece podstata placebo efektu. :-)
    Já nevím, a ani nechci řešit, jestli mají, nebo nemají nějaké účinky. Prostě na sobě jsem nic nepozorovala, klíšťata jsem chytala i přes homeopatika, která je měla odpuzovat, boreliózu jsem dostala i přes několik krabiček homeopatik AKH, která měla povzbuzovat imunitu, na patu s ostruhou neměla ani tři balení od Boironu žádný efekt a v souvislosti s nedávno prožitým už v pokusech za hromadu peněz pro tělnaté doktory a jejich reprezentativní asistenky na podpatcích nechci pokračovat. Nic víc.

    Nejlepší je stejně „naše“ paní sestřička. Sice taky tělnatá, ale s neskutečnou nezdolností kmitající, odborně i organizačně schopná a neuvěřitelně trpělivá vůči pacientům. Tu obdivuju a klaním se jí.

  • ratka

    10. Je, ale někdo je na to slovo přecitlivělý a nechci ranit. Třeba mu to pomohlo a já to shodím s odkazem na placebo. Už se mi to stalo.

  • ratka

    Běhám teď s maminkou kvůli zánětu dásní, zítra jdeme k zubařovi zas. Prý má někde v dásni kořen a on ho nedokáže vyndat…prý musí na chirurgii. Netuším jak se na chirurgii spravují zuby … Uspat ji v jejím věku nemůžou. Jsem z toho špatná. V 94 letech zjistí že nemá správně vytržený zub… tedy snad po 15-20 letech. Má tam dávno protézu.

  • rulisa

    12
    Mně na to taky přišli až po 15 letech. Až to začlo zlobit. Ten zbytek kořene z osmičky mezitím cestoval dásní a zavrtával se hloub a hloub, resp. vejš a vejš, dokonce tam snad nechával za sebou nějakou dutinu. A pak najednou zánět až do nosních dutin. Takže taky chirurgicky – ale umrtvení jen lokální. Dva doktoři to dělali společně. :-)
    Po přijití k sobě to bolelo docela dost.

  • ratka

    13. to mě zajímá, vypadá to velice podobně. Nevím totiž jaké oddělení to vlastně dělá. Zda je to přímo chirurgie nebo nějaká speciální stomatologie.

  • barča

    14. stomatochirurgie. tady to oddělení v HK je spojeno s ORL.

  • barča

    tak at to dobře zvládnete obě.

  • rulisa

    Myslím, že jsem tehdy byla na stomatologické chirurgii. Kamsi jsem jela, do nějakýho velkýho města. Už je to dávno, před (opravuju) skoro dvaceti lety.

  • Liška

    (ještě nečtu komentáře)
    Juchů hurá.

    Ad téma náhradník je pěkná píseň
    Substitute.
    (Jednu dobu jsem ji měla na blogu v levíém sloupci s písničkama, už léta j itam nemám.)
    https://www.youtube.com/watch?v=5fgA_yNCeq4

    Doufám, že ten odkaz má dobrej zvuk, jsem an chvíli u kompu, kde nejde zvuk, tak zěžko posoudit.

  • Liška

    1 barčo
    ahááá! Já jsem totiž zaznamenala, že to otevřeli a že to zrušili, a nevěděla jsme, proč. Tak dík.

  • Saul

    12:
    Netuším jak se na chirurgii spravují zuby“
    To já netuším, ale vím.
    U mne tomu říkali resekce.
    Prostě ten kořen zubu vysekají z čelisti.
    Hned po tom zákroku jsem šel normálně do práce a na nějakou dramatickou bolest po lokálním umrtvení si nevzpomínám, ale možná je to tím, že jsem měl uz nějak posunutý práh bolesti, protože když ten zub bolel, to bylo opravdu peklo.
    Mám za sebou několik operaci i úrazu, ale ta bolest hnisajiciho zubu je nepřekonatelná.
    No ale já při tom zákroku byl taky krapet mladší, než tvoje maminka.
    Nejde třeba počkat, jestli se ten zánět dásně nespraví nějak sám?
    Pokud to nějak hodně moc nebolí, tak bych se pod doktorský dláta a kladiva nehnal ani ve svým věku.

  • ratka

    21. zubař říkal, že se ten zánět bude vracet pokud se to nevyndá. Zítra tam jdu s maminkou znovu, tak se přeptám jestli je to nutné chirurgicky odstranit nebo zda zkusíme dělat mrtvého brouka dalších deset let. Minimálně tolik let se to nehnulo.

  • rulisa

    20
    U mě to nevysekávali z čelisti, ale dolovali odněkud z předsálí nosních dutin. Východem do dutiny ústní. Bolelo to potom dost. A dodneška, když něco, tak každej zánět i podráždění začíná rýmou ve stranově příslušné nosní dírce.

    Nicméně nepsala jsem, že to byla bolest jinými bolestmi nepřekonatelná, nepřekonatelná byla bolest z dorvaných obrovských hemeroidů po porodu, když přestávaly fungovat porodní endorfiny a já byla na „doležení“ na lehátku na chodbě a nedovolili mi ani náznakem si lehnout na bok – musela jsem na zádech, i když jsem u toho brečela a prosila o milost. Nakonec jsem se aspoň snažila vzpírat na patách, takže účel – aby se tělo nenamáhalo a uvnitř přestalo krvácet – byl zcela v pr. Daleko víc, než kdyby mi dovolili lehnout třeba na břicho.
    A pak po operaci těch hemeroidů při probouzení se z narkózy to bylo taky maso, ale to už trvalo jen chvilku, pak mi dali prášek a při dalším probuzení už to šlo.

  • rulisa

    Video si taky pustím až doma. :-)

  • ratka

    já si video pustila a jsou tam vlnící se slečny z roku 1978, a hned vedle čeká video sugar baby love z roku 1974 a to je sadomaso. To byl rok kdy mi bylo 15 let ale hrálo se to i na stužkové, dopila jsem se jako raněné zvíře a pořád mi zní v uších sugar baby love uaaaaaaaaaaa ua uaa uaaa

  • ratka

    ježkovy zraky, to je tak nekonečně dávno. jiný život, jiná ženská, jiný svět, jiné sny

  • rulisa

    No, tak to nebylo šťastně vložený video. Tyhle pocity minulýho jinýho života a jiné mě samé mě deptají docela často a dělám co můžu, abych se jim vyhýbala. Dej pokoj, Ratko… :§)
    (Nevím, co je to za smajlík, klepla jsem ho tam omylem, ale zdá se mi vystihující. Možná zatnutý zuby? :-)

  • ratka

    26. Možná ještě nejsem dost stará na nostalgii :-)

  • rulisa

    Já jsem na ni stará už víc než deset let.
    Cca od konce manželství.

  • rulisa

    A obávám se, že jestli nebudu mít nějaký další aspoň podobně opravdový a dlouhodobý vztah (jakože pravděpodobnost vidím tak na jedno až pět procent), tak už to tak i zůstane.
    Jo, chtělo by to něco budovat s někým, ne jen sama. :-)

  • rulisa

    No nic, jdu chvíli budovat bezplevelnou zahrádku.

  • ratka

    31. u nás se právě protrhla mračna a nízko položené slunce na nich maluje paprsky. Dívám se z okna na zahradu.

  • Saul

    31:
    To jsi opsala z autobiografie nějakého impresionisty, ale ty stejně budeš vyhlížet na zahradě ty mšice a mravence:-)

  • rulisa

    Kde budu vyhlížet mšice a mravence já, jsem Ratce poslala odkaz u ní na blogu.

  • rulisa

    Zapomněla jsme na to video, tak je honem sjíždím teď – a teda žádná nostalgie. Takovej sbor rádobywomenabbagroup rampepurd se jen ta knevidí. :-)))

    Vedle nečekalo Sugar baby, ale Sacramento, což je pro mě cca totéž co womanabbagroup.
    A Sugar baby love hrajou furt i dneska, ale tohle mně v mládí úplně míjelo, takže to bezpečně míjí i jakákoli sebelítost nad zmizelým tím časem. :-) Nostalgie nemá odkud vyskočit.

    Takže v poho. :-)

  • ratka

    35. a ty pohyby vás naučil kdo? ? :-)) To je myslím z Nejisté sezóny

  • rulisa

    36
    Nebo z Básníků?

  • Liška

    To video jsem tam dala kvůli písni a textu písně, ale je jasný, že kostýmy, tanec a účesy to přebíjejí.

  • ratka

    39. Text? :-) Tedy já anglicky nerozumím ani když se mluví natož zpívá

  • rulisa

    39
    Kvůli textu musíš vzít v úvahu, že neovládají všichni angličtinu jako ty. :-) Třeba já vůbec netuším,, z jakých slovíček se ten jejich text skládá. :-))
    Takže mně holt zbejvá jen ta vizuální stránka a vjem, že to má aranž těžce imitující Abbu.

  • rulisa

    No, tak jsme na tom s Ratkou stejně.
    Ona rozumí aspoň německy. Já jen rukomimicky.:-)

  • ratka

    42. ani v němčině neřeším texty. to je v hudbě něco co mě zcela míjí.

  • barča

    Ratko, jak to dopadlo u zubaře?

  • barča

    Já jsem dnes byla po náročný noční na očním na kontrole. šedý zákal se mi zhoršuje, za půl roku kontrola a paní doktorka mi říkala, že příště budeme už plánovat operaci. že to tak bude lepší, protože ty oči mám atypický, zkrátka nechce to nechávat až to bude uplně na doraz a špatný právě kvůli vrozeným anomáliím na rohovce a sítnici. pak by to bylo i technicky hůř zvládatelný operačně, ubrušování laserem a usazování čoček, hodně nepřehledný teren. apd.

  • ratka

    44. čekaly jsem dlouho, dvě hodiny. Nakonec jsme se domluvili, že se ukážeme příští týden. Maminka moc na operaci nechce. Pokud by se to zklidnilo, odložíme termín na chirurgii a přihlásíme se až začnou potíže.

    45. U maminky operovali příliš pozdě. Obě oči má hodně špatné, na jedno nevidí vůbec a na druhé roztříštěně.

  • barča

    46. tak to je rozumný. bere antibiotika a analgetika? že by se ten akutní zánět podařilo zvládnout konzervativně a ten zákrok by se třeba vůbec nemusel dělat.

  • ratka

    47. nebere nic.

  • Liška

    40,41
    Aha, ono je to v angličtině a český překlad na netu není, ačkoli u jiných písniček někdy bývá (tam kde je napsaný angl.text). A v angličtině to nepřeložíte ani když to vidíte napsaný?
    Tak to zhruba napíšu. Začíná to úplně debilně, totiž oslovením jménem (a to se z poslechu přeložit ani nedá, já jsem si to taky musela přečíst):
    Same,
    už na ni čekáš moc dlouho,
    vypadá to, že se nevrátí.
    Same,
    jsi poctivej, férovej a věrnej (hehe, taky by se to dalo přeložit třeba jako „jsi věrnej, věrnej a věrnej“, ale pokaždý jiným slovem :-))
    celou tu dobu, co jsi sám.

    Jestli mně by jsi byl takhle oddanej,
    dala bych ti všechno na světě.
    Jestli se ona nevrátí…

    R: Budu tvůj náhradník,
    kdykoli mě budeš chtít, (uu-ůůů)
    Copak nevíš, že budu tvůj náhradník,
    kdykoli mě budeš potřebovat. (uu-ůůů)

    Same,
    každičkej den, co čekáš na ni,
    čekám já na tebe.
    Same,
    celou tu dobu jsem osamělá
    a vím, jaké to pro tebe je.
    Budu čekat, dokud nepřijde má šance,
    protože s ní (s tou bejvalou holkou, ne tou šancí) už nemůžeš počítat.
    Jestli se nevrátí…
    R: Budu tvůj náhradník…

    Každý den sedíš u okna a vzdycháš,
    doufáš, že uvidíš její tvář,
    ale místo toho na ni můžeš zapomenout
    a najít místo ní někoho jiného.
    Jestli se nevrátí…
    R: Budu tvůj náhradník…(nebo náhradnice, no)

  • Liška

    45, 46
    barčo, tak je to šedej, tak to bude po tý operaci dobrý, žejo! tátovi jedno oko operovali a viděl na něj pak dobře. Druhý nechali bejt nebo ho už po tý mrtvici už nekontrolovali a nestěžoval si.

    46
    aha, to se dá i takhle ne úplně úspěšně, no fuj, pro mě je to představa hrozná, jakákoli operace, ale oči obzvlášť – a pravděpodobný je, že s emě to týkat bude :((

  • Liška

    Ještě chcete nějakou píseň počeštit? Mě to baví.

    Mně připadaá nebezpečná představa, že ybch někde křepčila, vyřvávala starou známou píseň v angličtině a nevěděla, o čem zhruba je! je to pro mě asi jako jít na demonstraci v davu a nevědět, proč tam jsou a za co ti druzí. A to v davu často neví, tak tam nechodím, jen jednou za mnoho let, když je mi záměr jasnej.

    Ani vyvěšování tibetský vlajky mi není přesně jasný, tak to dělat nebudu, to nepřipadá v úvahu.

  • Liška

    51
    neví = nevím

  • rulisa

    49
    No to je síla, takhle se doprošovat, do toho bych teda nešla, ani kdyby za Sama už žádnej náhradník nebyl.
    :-))
    Mně ty překlady stejně drhnou, jak to nesedí do rytmu a frázování té písničky. Český texty mě berou, protože tam sedí.
    Ale jinak dík moc za vstřícnost, já si myslela, že ta písnička je o tom, že ta ženská je jen náhradník a nechce bejt, tak mu dává kopačky. :-)

  • rulisa

    51
    Když neumíš anglicky, tak máš jednu obrovskou výhodu – vyřváváním žádné písně, jíž nerozumíš, se znemožnit nemůžeš. Páč si ani nemáš šanci pamatovat text a nejsi schopna napodobit víc než pár slabik za sebou. Áááá gona bívitjů, agonabívitjů bejbe.

  • rulisa

    51
    V davu nikdy nevím, i když to zdánlivě vypadá, jako že se to ví naprosto jasně. Dav je jedna z nejnebezpečnějších věcí na světě, hned vedle ženského pracovního kolektivu.

  • rulisa

    A jdu naležato, zítra zas do práce.

  • Liška

    55
    :- DD jooo,
    dobrou, já vstávám taky a jdu do práce i když jen provést exkurzi kamarádce. Takže taky nabitej den. Prostě konec války se slaví tím, že je nabito. :- ))
    Ale přesto – nevystřelím si. Tedy důstojná oslava, snad.

  • ratka

    55. Instiktivně se držím při zdi, i v davu jsem na kraji připravena zdrhnout. Pamatuji si jak jsme se kdysi bavili o přizdisráčství, tak tak nějak. je to na delší povídání. Pořád trpím úzkostmi, jako jsem vždycky trpěla ale dnes jsem si jich plně vědoma a snažím se nejít proti své přirozenosti za každou cenu, tedy rvát je silou. Spíše u tý zdi srát tak nějak tišeji a naslouchat co mi to říká.

  • rulisa

    58
    Přizdisráčství a strach z davu mi nepřijdou jako tytéž věci.:-)
    Taky mám z davu úzkost až fobii a silou proti své přirozenosti nejdu, dokonce na rozdíl od tebe jsem nikdy nebyla ani na žádným velkým koncertě, natož rockovým, a bojím se i letět letadlem, zvlášť tím velkým s mnoha lidma v jednom uzavřeným prostoru, a přesto se za přizdisráče nepovažuju. :-)

  • ratka

    59. ty nejsi přizdisráč. Já jo, a ještě navíc jdu v davu okrajem abych mohla zdrhnout. tedy oboje.

  • Liška

    60
    to je normální pud sebezáchovy v případě, že už je nutno se nějak davu účastnit.
    Na velkým koncertě jsem taky nikdy nebyla, jednak dav a jednak nechápu, proč své celé úspory dát za jeden lístek na hudební vystoupení. To je pro mě dost povrchní využití posledních peněz.

  • rulisa

    61
    Taky je mi jich na to líto. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.