je bojler ve výhledu, ležím-li ve vaně.
Namontovaný docela nedávno, tak asi před měsícem, měla jsem z něj velikou radost, když ho přivezli a pak když ho vodáci vytáhli z krabice a postavili v předsíni. Konečně bojler na sto dvacet litrů, konečně bude hromada horký vody na pořádný vykoupání i bez toho, že bych ho musela mít zapnutej nadoraz naplno a nesměla předtím ani opláchnout hrnek… A jak je mile nevelkej, žádnej obr jako ten starej jetej, co mi ho nabízel kolega…
Ta druhá radost mírně omrzla, když byl bojler zvednut do výše držáku těsně pod stropem – už chápu, proč se zvířatům se zkresleným viděním zdáme hrůzyplní. Cokoli převyšující výši našich očí vypadá daleko větší než při pohledu shora dolů.
A nebo zkresluje pohled dolů a věci se zdají být menší, než jsou, jen díky tomu, že se na ně díváme shora…
Hora z dola je vyšší, domečky v údolí z hory menší. Úkol, do kterého se mi nechce, obtížnější. Problém někoho jiného malichernější.
Můj bojler je rozměrnější.
Než ten předtím. Více než párkrát jsem se bouchla hlavou o vystupující kolečko nastavení maximální teploty ohřívané vody, než jsem se jeho rozměry i s vodou v očích naučila respektovat.
Člověk se u ledasčeho musí více než párkrát bouchnout do hlavy, aby se to naučil respektovat.
A když už jsme měli ten novej bojler, tak jsme si minulý týden se synkem udělali výlet do Obi a Uni Hobby pro kdeco včetně stropního světla do synova pokoje místo těch tří nafouklých balónků na drátech pro lustr po shořelém předešlém lustru pověšených, a když už jsme nesehnali to vhodné dřevo na poličky do vestavěné skříňky vzniklé zastavěním jedněch kuchyňských dveří, tak jsme si aspoň koupili nový koupelnový závěs a novou předložku k vaně. Předložku krémově bílou s krémově šedohnědavými mušličkami a hvězdicemi a závěs pastelový s motivy Paříže a starých francouzských nápisů. Byl za dobrou cenu, doma jsme zjistili proč – potisk je jen jednostranný a všechny věže Paříže i všechny ta francouzské nápisy jsou po pověšení vzhůru nohama.
Ale parádu to nadělá i tak a voda při sprchování ven nestříká. Což je hlavní. A když člověk leží v té vaně plné horké vody, ornamenty Paříže a starých fontů prosvítají i na tu nepotištěnou stranu docela dobře.
A stejně nakonec ten člověk ležící ve vaně zírá na bojler.
Kolečko nastavení maximální teploty ohřívané vody je záchytný bod. Tak trochu terč, tak trochu kyvadlo v ruce hypnotizéra bez hyponotizéra.
Zachytí oči a přemostí po nich do myšlenek.
Že až jednou budu dělat novou koupelnu, dám ten bojler dolů, pod byt do sklepa. Ale to bude až po generálce topení. Napřed musím pořešit sled a skladbu prací, až přejdu z toho kotle, co nesplňuje vůbec žádnou emisní třídu ani vůbec žádný bezpečnostní předpis, co nejde pořádně regulovat a imrvére přetápí, takže prý strašně protápím, a co už mi v něm rošt po vyhrabání popele skoro nejde seskládat dohromady, vlastně ani nevím, ja se mi to tak na patnáctý pokus povede, takže až pak přejdu na tu elektriku, tak jak si pak udělat přípravu i na generálku koupelny, jestli s přepážkou od záchoda, nebo bez, s topným žebříkem nebo radši s bidetovou sprchou, tu bych fakt chtěla, a jestli jít do těch podlahostropních topných folií, když je riziko, že to tady s těma mně neznámýma, ale určitě spíš vyššíma tepelnýma ztrátama a jen pětkovým polystyrénovým zateplením zespoda ze sklepa neutopí, a jestli je dát všude, investovat rovnou do nových plovouček v pokojích a chodbě a do stropnic v kuchyni a koupelně, když mám stropy jen dva padesát, nebo jestli zatím jít jen do těch přímotopů, jak mi radil elektrikář, a podlahovku řešit postupně, až na to bude, a nebo jestli dát do kuchyně jen infra, však stačí teplo nad kuchyňským stolem a případně nad linkou, jinak se tam nezdržujem, a když zdržujem, tak vaříme, tak na co tam moc topit, ani teď tam moc netopíme, topí to tam na samotíž blbě, od kotle nejvzdálenější větěv… A nebo jestli dát krom té zapekllité nově vydlážděné kuchyně podlahovku a nechat ještě i teplovod od kotle, dokud to aspoň trošku pude, rošt nerošt, elektrikou jen přitápět, než dozatepluju… jak zlomit pana T., aby konečně pustil společnou kasu na zateplení celého domu, nebo jestli si sehnat dvě tři firmy, ať mi udělají odhady, za kolik by zateplili jen to moje, případně jen spodní byty domu, nás a pana N., musím to probrat napřed s panem N… A jestli se vrhnout napřed do zateplení vnějšku, nebo napřed vyndat paparapety a oškrábat a znovu dozapěňovat ty po výměně špatně vypěnovaný plastový okna a dozazdívat výkroje na topení pod nimi, kde je tím pádem slabší zeď…
Ležela jsem si v té vaně a koukala na to kolečko od bojleru a najednou se mi vybavil ten kolega, co mi nabízel ten starej jetej bojler, protože on v rámci kotlíkové dotace přecházel na novej a má teď nainstalovanej taky takovej s tím vystouplým kolečkem, model roku 2016, akorát že kombinovanej, a vybavilo se mi, jakou měl ten kolega hroznou radost, když mu tu kotlíkovoui dotaci po všem lítání a shánění a žádání a dokládání kdečeho přiklepli, a jak se mordoval a stavěl novou kotelnu a dělal předepsané díry a otvory pro kdeco a lítal kolem následné výměny kotle, jako vždycky lítá kolem všeho a morduje se, ve vidině klidného zajištěného stáří, neb je mu už přes padesát, zatímco jeho ženský doma, manželka a nevlastní dcera, ho víceméně jen komandují a vznášejí požadavky, aji zahrádku zrušil a má jen pár ovocných stromků, protože jeho ženskou to tam nebaví a on to sám nestíhá… jak se těšil ještě před pár lety na klid v baráku, ale nevlastní dcera se jim tam nastěhovala po bouřlivém rozvodu zpátky i s dětmi a on místo klidu každou chvíli hlídá vnoučata a jejich zvířata, a jak se těšil, že si po kotlíkové dotaci dá dohromady chatu na řece a bude tam jezdit relaxovat do klidu, ale místo toho mu po neděli stěhují do domu tchýni ležáka, o kterého se budou starat, takže teď honem rychle předělávají půlku baráku, aby pro ni měli místnost s vhodným přístupem a veškerým komfortem, a jeho manželka mu mezitím sdělila, že co s chatou, taková stará barabizna k ničemu, že je škoda do toho vrážet peníze, stejně na to nebude čas…
A říkám si, Panebože, já mám takovej nádhernej, nádhernej klid… Co mám, to mám, co nemám bez toho se obejdu, a když se mi nechce, nemusím nic, nic… doma večer ticho a odpočinek… Skutečně odpočinek…
A čím dál víc chápu, že bych nechtěla být dneska chlap. Ten chlap, co je doma na výkon, ale ne na rozhodování.
Jenže ani on, ani další kolega, co to má v bleděmodrém, akorát místo dcery dva syny, ale jinak taky matriarchát bez diskuzí, by neměnili. Tak, jak to mají, to cítí jako správné. A prý bych si taky měla někoho najít, abych nebyla na stáří sama.
A já nevím.
Jestli se dívám zdola nahoru, nebo shora dolů…
Prostě nevím.
Mám jít do té topné folie, nebo zatím jen do těch přímotopů a napřed zateplit, nebo napřed zatěsnit ty okna…?
Komentáře: