Bistrot de Papa

Nedaleko nás je malá, ale vyhlášená rodinná restaurace Bistrot de Papa.

Tátova hospůdka. Slyšela jsem o ní už před lety, už když její provozovatelé, zdánlivě nesourodý manželský pár české právničky a francouzského kuchaře, končili s menším bistrem v Počátkách a stěhovali se do vlastní chalupy v ještě menší „díře“.
Tu díru pak de facto proslavili.

Později jsem na počítači vyráběla pro svého šéfa valentýnské pozvánky jeho manželce do Bistrot de Papa, slyšela o delikatesách, masech a krémech a sýrech a šnecích a úžasném prostředí uvnitř i venku ve dvoře i o mistru bývalém michelinském kuchaři vařícím přímo před hosty a o celkově úžasné milé atmosféře – a nakonec sama objednala stůl pro naši bývalou rodinu k mým i manželovým padesátinám (jsme měsíc a dvacet dva dnů od sebe). Bylo to drahé, hodně drahé na moje možnosti tehdy, ale úžasné. Nemá smysl popisovat to podrobně, na netu se dá najít dost jiných a fundovanějších popisů.
Všechny jsou pravda.
Je to tam jedinečné. I dík tomu, jak krásné vztahy mají mezi sebou v té českofrancouzské rodině.
Od té doby kdykoli tudy jedu, vzpomenu si…

Má to jen jeden škraloupek v mých vzpomínkách.

Přála bych si tam být s někým, kdo mě má taky tak rád.

S kým se mám tak ráda.
S kým si to tam budu užívat ještě jinak než tehdy se svými syny pro ně.

Je to pár dní, co jsem napsala článek, že už nechci být náhradník. Převozník.
Ještě to ve mně ani nedoznělo a jsem kandidát na tu roli zas. Rovnou dvakrát.

S jedním jsme se seznámili při té oné podivné dětinské hře s krabičkama, odlovila jsem jednu jím založenou, shodou okolností byl u toho. Pak mě pozval mezi jeho partu cyklistů na pivo, byla jsem autem, tak jsem pila nealko. Povídali jsme si o krabičkách, cykloturistice, o kytkách na skalce, jeho, mojí…
Pak za čas zavolal, že bychom mohli udělat menší odpolední vyjížďku na kolech na pár krabiček spolu.
Ráda, moc ráda s někým, a on je docela v poho, i když energie má na rozdávání a je ženatej. Ale krabičkáři spolu jezdí hledat všelijak, co vím, a tomuhle je pětasedmdesát, nemělo by hrozit, že to zas bude o sexu, a když, tak leda v platonické rovině…
Má energie na rozdávání a skvělou fyzičku. Musela jsem to usměrnit. Hodně.
Zůstalo jen u několika pus, osahání zadku a meziřečových jakoby mimochodných objetí. A jednoho šmírování, zatímco jsem si odskočila čůrat do křoví.
Když telefonoval s manželkou kvůli montérovi doma na baráku, poslouchala jsem, jak popisuje, proč nestíhá.
Vlastně ani nelhal, jen neříkal všechno. Hodně opatrně neříkal všechno.
Ale pak se stejnou ztrátou nonšalance jako všichni ostatní podlehl potřebě vysvětlit, proč už s manželkou nemají takové manželství jako dřív, co už její zdravotní stav nedovoluje a jak se to podepsalo na její psychice…

Chápu to. Všechno.

V pátek jsme byli nakupovat ve dvou velkých zahradnictvích s kolegou, co má ještě delší auto než já. Kvůli té jeřabině, aby se do toho auta vlezla, krom jiných kytiček pro mě i pro něj. Prima kolega, mám ho ráda jako kamaráda hodně moc, není vzor studijních úspěchů, sečtělosti ani jakkoli nadprůměrných intelektuálních výkonů, složitější cizí slovo ho odrovná stejně spolehlivě jako souvětí o třech větách hlavních a čtyřech vedlejších. Ale nějak mi to u něj vůbec nevadí. V hlavě to má poskládaný dobře a je to moc hodnej chlap a naprosto v pohodě, od začátku, co jsem ve firmě, mi mockrát pomohl, když mi bylo zle, nemachruje, neléčí si na nikom mindráky a z ničeho nedělá vědu, jsem s ním v klidu a i jen obyčejný nákupy jsem si s ním krásně užila…
Ale taky je to o šáhnutí si, jakmile ho neuhlídám. A o puse na uvítanou a na rozloučenou a o tom, v co možná doufá… Aspoň trošičku…
Pomohl mi vyložit stromek a šel ještě na kafe.
Od půlky toho výletu mu volala jeho žena třikrát. Naposledy u toho kafe.
Poslouchala jsem, jak jí odpovídá, kde je a co dělá. Že zrovna přijel a teprve budeme skládat věci z auta.
Stejně jako teď v neděli, kdy mu volala z práce, zatímco on byl zase u mě na kafi, protože jsme probírali šablony, co mu budu malovat pro kamenný tvary do chodníku. A líčil jí, jak ještě leží v posteli a protahuje se…
Má dobrou ženu. Ale přísnou. A ne hloupou.
Stejně jako další kolega, co občas přijde na vínko a něco mi doma trochu pospraví u nábytku, i bez ošahávání, stejně jako bývalý spolužák malíř, co se občas staví a třeba jedem někam na výlet do galerie, stejně jako…
Je to hroznej pocit slyšet chlapa, co je s vámi, protože vám dal jeho čas, který není jen jeho, jak do telefonu lže. Modlíte se, aby se nepodřekl. Aby to neprasklo a neměl kvůli vám malér. Aby už to skončilo…

Chápu to. Všechno.
Jen si nejsem jistá, jestli taky chápou oni. Jaký to je, být tímhle…
Kvůli komu se lže.

A čím víc ošahaná, tím víc sama.

Dřív mi to nevadilo. Dělat věci proti pravidlům bývalo kdysi i docela vzrušující.

Jela jsem o víkendu přes Horní Dubenky. Od hospůdky s malebným názvem Bistrot de Papa vyjelo modré auto a tak trochu mi vjelo do silnice, ale jen na okamžik, hned zas způsobně zacouvalo zpátky. Je tam mizerně vidět na té silničce. Mírně do cesty trčící modrý čumák jsem objela mírným obloučkem a až skoro za ním jsem se na něj usmála taky, přesně tak, jako se usmíval jeho šofér na mě – skoro jsem mohla bourat s michelinským kuchařem. Jeho věčně klukovsky se umívající netuctová tvář se nedá nepamatovat, přímější Čech by řekl, že prostě má takovou typickou držku…
Potěšilo mě to. To setkání. I ten známý úsměv na známé tváři. Přidalo to trochu slunka k zrovna zataženému pošmournému dni.

Mělo to jen jeden škraloup.

Chtěla bych do té jeho hospůdky jít s někým…

A nelhat.

Komentáře:

  • SV

    poznám. chápem. držím labky.

  • Liška

    Já nechápu to poslední „A nelhat.“ Ty nelžeš, ne?

    Ale že by to dělali oni, ti muži, osahávání, naděje a tak – to přece děláš ty, ne oni, oni jen musej lhát do telefonu, ty ne. To děláš ty, že na tebe někdo sáhne víckrát než jednou. Ty jdeš se ženatým na výlet. Ne že oni by zase chtěli, abys byla jejich bokovka. To chtít můžou, ale že ej to vůbec napadne, to přece vytváříš i ty, nejen oni.

  • rulisa

    No právě. Ale nevím proč.
    Jo, kolegu jsem si rozmazlila já. Ale toho už nechám, nebo přitlumím pomalejc, aby neměl šok, po deseti letech. :-) To si uhlídám snadno, tam k žádnému nedorozumění nebo přešlapu už nedojde.
    Jen mě mrzí, že žádný z mých kolegů nemůže doma přiznat, že se stavil u mě na kafe nebo mi s něčím pomoct. Jsem nebezpečím pro klid jejich rodinných krbů.

    Ale proč tak funguju i na jiný?
    Proč by se mnou nemohl jet na vejlet na kolo a na krabičky někdo, kdo má tohoto koníčka, když vidím jeho ženu, že je kulatá a sotva se hne a evidentně o to zájem nemá, navíc když tomu dotyčnýmu je tolik, kolik mu je?
    Nevím, tak asi nemám jinou šanci, než zůstat sama. Jezdit furt sama. Vyhejbat se všem situacím, kdy bych se mohla octnout s nějakým chlapem zadaným jen ve dvojici. (Což udělám asi za 14 dní, kdy bychom měli jet na kolech tři, ale část trasy bych měla zůstat sama s jedním, co je docela pošuk. Tak tuhle akci asi odpískám.)

    Ad nelhat:
    Když jsem někde s někým, a jsem tam už jako jeho bokovka, a on lže o tom, kde je a co dělá, jsem součást té lži.
    A o tom píšu.
    Něco jiného je jet na výlet na kola, na sportovně zábavnou akci, a něco jiného na výlet s obědem či večeří a užíváním si sebe vzájemně.

    Prostě mně když chlap řekne, že bysme někdy mohli jet na kolo, je to pro mě „jet na kolo“. Není to rande.
    Žít ve střehu z toho, že za vším, co mi kdo řekne, navrhne, budu hledat info o předpokladu sexu, mi přijde šílený.
    Přitom s chlapama mi je na cestách a při sportu či výletech prostě tak dobře, tak v pohodě, bez toho podvědomýho pnutí, co mám se ženskýma…

  • rulisa

    Mně by přece vůbec nevadilo, kdyby o mně jeho manželka věděla, proč by mělo… A to je asi hlavní problém. Že nemám pocit, že by se dělo něco špatného. Mně spousta těchle „vnějškově interakčních“ věcí během manželství taky nevadila, necítila jsem jiné ženské jako nebezpečí, protože jsem si byla jistá, že pro svého muže jsem hlavní já. A to mi stačilo. No a když už jsem pro něj hlavní nebyla, tak už to nemělo cenu řešit vůbec. :-)

  • ratka

    Přijde mi to dost šílené, a souhlasím s Liškou. Myslím že Ty vytváříš ty situace a vybíráš si Ty konkrétní muže.

  • rulisa

    Já si vybírám konkrétní muže?? :-))) V rozpětí 28 až 75 let, vzdělání základní bez vyučení až VŠ, výška 167 až 195, jednoho vychrtlého hyperaktivního sportovce s lebkou dohola, druhého mírně otylého rybáře a pivomilce flegmatika s přehazovačkou nikoli na kole, třetího hubeného bříškatého mírně v páteři křivého umělecky založeného melancholika s vlasy pod ramena… Tyvole, jako podle čeho si je vybírám, tak konkrétně? :-))
    (A to jsem vynechala další mezitypy.:-)
    Ne, ale bylo mi jasné, že tohle z toho asi většině lidí vyjde, to je v poho. Jen mě dostali ti „konkrétní“.

    Spíš mi přijde, jako bych to brala šmahem. :-))

    Jasně, že v pořádku to není, kdyby bylo, tak by mě to nepřimělo napsat tenhle článek.
    Jenže – jsem jaká jsem, vědomě a plánovaně to nedělám a sama sebe už těžko předělám, takže ta sdělení, co se dají čekat, protože blbá nejsem taky, mi k ničemu moc nepomůžou. Výslednice: jediné, co mě napadá, že proti tomu můžu dělat, je to, co jsem napsala ve 2. odstavci komentáře č.3.

  • rulisa

    Říkám si, třeba Liška a Klokan – v čem se liší, jestli s nějakým chlapem jdu, či dokonce opakovaně chodím ve dvou pařit do hospody, pijem u něj či u mě na pokoji v podnájmu – a nebo jestli jedem na kola.

    Myslím, že nic nevyhledávám a nevytvářím, porostě se nějak chovám, tak, jak je mi přirozeno, jak mi řekl jeden „otevřeně“. A ono je pak asi pro vnímání hranic těmi chlapy otevřeno až moc.

  • ratka

    7. asi jo. Z toho co píšeš mi prostě vychází že jsou to samí lační muži, co si musí sáhnout protože doma to nemají.

  • ratka

    7. Neznám Klokana, tedy nemohu posoudit v čem to je jiné. Něco mi říká že to jiné je, že muži o kterých píšeš něco očekávají. Ale očekávat to mohou taky jen proto že je nějaká naděje. minimálně v jejích hlavách.

  • rulisa

    8
    Jo, přesně ti.

    9. vyplývá z 8. :-)

  • Saul

    8
    Oni jsou dokonce i takovi, co si musi sahnout i kdyz to doma maji.
    Prasaci:-)

  • rulisa

    11.
    Jo, to je ten kolega. :-))

  • rulisa

    9
    Dumala jsem nad větou „Něco mi říká že to jiné je, že muži o kterých píšeš něco očekávají.“

    Mám pocit, že podvědomě očekávají všichni muži. Že to mají v genech, nějaký na pozadí pořád zapnutý radary na sebemenší náznak, že by možná mohla být příležitost zkusit to podvědomé očekávání realizovat. Takže pak už se jen instinkty rozvinou do rojnice a vystartují. :-)
    Nicméně stačí říct opravdu jasné ne a padne listopad, v tu ránu.
    A mně je pak dycky líto, že jsem to nastartovaný natěšení zas zklamala, a trapně, že jsem ho zas tak blbě odstartovala.

  • SV

    mnohí muži, asi väčšina, má docela problém byť so ženou len kamarát.
    asi fakt instinkt ;-) ale dá sa to, a to dokonca úplne v pohode. len v tom musia mať obaja úplne jasno.

  • rulisa

    Nojo, no. Obávám se, že najít takového muže je ještě těžší, než najít vhodného muže jako partnera včetně sexu.
    Respektive – přemýšlím, jestli kdybych takového muže našla, bych to nakonec nebyla já, kdo by s ním chtěl mít i sex. :-)
    Protože obojí u mě stojí hlavně na důvěře.

  • SV

    spomenula som si na starú peknú príhodu:
    on: fakt ne? a nechápavý zmätený výraz v tmavozelených očiach….a nočný vietor v zlatých vlasoch….
    SV: fakt ne. a oči zabodnuté niekam do tmy, aby si neprečítal pravdu….že ano, ale nedá sa….
    on: no tak mi aspoň postráž deti ;-)

  • rulisa

    16
    :-)))))))

  • rulisa

    Ale ty „oči zabodnuté někam do tmy“… velmi povědomé…

  • rulisa

    Přehrávám si tu tvou situaci pořád znovu, hele, to je tak… výstižný… :-)
    Muži holt mají ty instinkty a starty a tahy na bránu – ale když nic, tak jsou prostě pragmatici. :-)

  • SV

    Ru 15: ano, aj u mňa. dosť ťažko si k sebe niekoho púšťam.
    ale ono muž a žena môžu byť kamaráti aj keď obaja vedia, že by chceli aj sex.
    vzniká tak wellmi príjemná kombinácia zvaná hladkací kamarát ;-)

  • SV

    Ru 19: však ono aj malo úplne pragmatické pokračovanie ;-)
    SV: takjo, koľko času potrebuješ? …vedela som, že nejde na pivo….
    on: asi dve hodiny
    SV: ok
    on: dík, ty si fakt neskutočná…..

    no, trochu sme tú jeho izbu s jeho dvomi synmi „prerovnali“ hehe, on sa vrátil zjavne spokojný, jeho manželka bola asi taky spokojná, ako to dobre vymyslela, že mu pribalila dve malé deti, haha, a kebyže sme ostali v kontakte, tak je z neho asi taký ten kamarát+

  • rulisa

    :-)

  • SV

    Liška to povedala dosť narovinu, ale má pravdu. ak ťa nejaká situace zraňuje, vyhýbaj sa jej.

  • SV

    a že tvoji kolegovia nemôžu doma povedať, že idú kolegyni niečo pomôcť, tak to asi niečo hovorí o nich, a o ich vzťahoch…..

  • rulisa

    23
    No dyk to píšu taky.
    Jen je zvláštní, že mi to začlo tahle citelně vadit až na starý kolena.

  • Liška

    7 ru
    no, s tím Klokanem – on taky lhal. Neříkal své vyvolené, že jde se mnou na drink. Ani že čumíme spolu na filmy. Jen jednou řek, že mi opravil termosku – půjčila jsem mu ji totiž někam na výlet, kde byl s tou vyvolenou, tkaže přišla řeč na termosku, co není jeho, on že ji pravil sousedce a byl oheň na střeše.
    Tak asi vědí, proč lžou, no, nechtěj dělat zbytečný nervy ženě a potíže sobě, nestojí to za to. nakonec teď jak to píšu, tak vlastně azčínám souhlasit, taky bych lhala. nebo bych řekla, že sjem šla s kolegou na pivo a čekala bych žertovně flirtovní odezvu „jo tak s kolegoooou?“ následovanou sexem.

  • ratka

    Píšu z pohledu ženy, která by věděla že muž jde na výlet, kolo, večeři, do kina, dívat se na televizi s jinou ženou. Vadilo by mi to. Vadilo by mi, proč jde s jinou (třeba do kina nebo na koncert) a né se mnou.

  • rulisa

    26
    Nojo, ale tu jeho mám za extrémní hysterku, k čemuž chorobná žárlivost patří (viz moje maminka). Ale že všechny ženský…
    Na vsi se to zas tak nebralo, jsme si manžely a partnery pučovaly na různé pomocné práce imrvére. :-))
    Ono totiž platilo bez rozdílu, že co doma ten chlap nestíhal, neuměl, nezvládl, to u sousedky uměl a zvládl. Takže kupříkladu Bohunky tehdejší partner chodil opravovat sem tam něco ke mně, zatímco můj manžel zas zaskakoval pomáhat a opravovat Bohunce. :-)
    Výjimka byl můj mladý soused přiženěný do vedlejší chalupy, ten zvládal všechno u nich doma iza tchána a i pomoct občas mně třeba s kotlem. :-)

  • ratka

    27. ani by nemuseli mít spolu sex :-)

  • rulisa

    27
    Snadná odpověď: Protože ty nechceš. Ty o to nestojíš a tyhle aktivity neprovozuješ.
    Přeci nebude tvůj manžel sedět doma na prdeli jen proto, že tam sedíš ty.

  • ratka

    30. to se mi nějak nezdá…přijde mi to moc radikální. To říkají ti chlapi, zajímalo by mě co by si přála ta ženská, jak by chtěla se svým mužem trávit čas. Co by ji s ním bavilo.

  • rulisa

    Nikdy jsem nechápala, proč chtějí manželky mít svoje manžele uvázané u nohy, mít přehled o všem, kam se hnou a co dělají, proč jim z práce volají k nim do práce nebo domů a ptají se, co dělají, a proč si myslí, že všechno musejí dělat spolu.
    Popravdě, kdyby to na mě i jen zkusil chlap, byl by odejit, ještě než by došel domů.

  • rulisa

    31
    Panebože, copak on by s ní jinak čas netrávil? To jako by chodil domů jen na jídlo a na přespání a jinak by byl se mnou nebo s někým jiným na kolech?

    Můj manžel byl koňák nejezdec. Když jsem šla jezdit nebo jela s ostatníma na puťák, byl doma. Když se jelo na závody, jel s náma – protože chtěl. Kdyby nechtěl, tak by nejel, ale neznamenalo by to, že nepojedu ani já. Já bych jela tak jak tak.

  • ratka

    32. opět, moc radikální…. Vztah je i o vzájemnosti a naslouchání jeden druhému. A být k sobě ohleduplný. Pokud jeden něco nemůže nebo neumí, ten druhý by to měl zohlednit a nepředvádět se jak mu to jde, zatímco ten druhý je neschopný blbec. Ve vztahu by měli oba profitovat z toho že jsou dva, navzájem se podporovat a jeden by neměl nechávat druhého padnout (z jakohokoliv důvodu) Měl by tam být a ptát se, co druhého trápí. Chtít mu pomoci.

    Nikdy jsem nechápala jak může někdo se jít bavit sám a tvrdit, že ten druhý nechtěl. Tas měl zeptat co b ten druhý chtěl a neignorovat ho. Jak chce budovat vztah, lásku, vzájemnost kddyž sere na druhého.

  • rulisa

    Co můžu posoudit svoje kolegy, tak skáčou, jak jejich ženský pískají. Jezdí pro svoje ženský na směny, starají se jim o pojízdnost jejich aut, o baráky a zahrady, o děti, i o ty, co vyženili, tráví s nimi víkendy i dovolené, plánuje se i buduje se podle toh, co si přejí ony, a co si jejich ženy nepřejí, to není, do konfliktu proti nim nejdou, to radši svoje přání oželí…
    Ale jestli si myslíš, že si přitom jinej než ten, o kterým píšu, nenašel čas na pravidelnou bokovku, tak jsi na omylu. :-)

  • rulisa

    Právě proto, že na ten sex samej zdaleka tolik času potřeba není.

  • ratka

    33. odcizili jste se. Tohle společné tvoří to „něco“. Nevidím do vztahů ale vidím jak společné zážitky spojují a jak lehce je možné se jeden druhému vzdálit tím že si každý jede svoji linii. Ale je možné se opět přiblížit společným zájmem.

  • ratka

    35. možná právě proto. No nic… můj názor znáš.

  • rulisa

    34
    Ratko, neser. Nikdo nic nepředvádí. Ano, právě proto, že vztah je o vzájemnosti a o naslouchání, tak snad není takovej problém, aby každej z těch dvou v určitým přiměřeným časovým podílu něco podnikal sám, bez toho druhýho, když ten druhej o to nestojí.

    Jestli mě hodláš zas školit jen proto, abys ukázala opačnou než moji stránku pohledu na věci, tak jdi do té druhé strany zad, co tam není hlava, to píšu rovnou.

  • rulisa

    38
    Co možná právě proto? Takhle to přeci propaguješ ve 34, ne?
    Furt bejt s druhým a ptát se ho, co ho trápí = zodpovídat se ze všeho a smířit se s tím, že řešení toho, co mi chybí, protože mi to nemůže dát moje manželka, i když je to třeba jen koníček, sport, je to oželet, že…

  • rulisa

    37
    Ale my se neodcizili kvůli koním ani kvůli tomu, že jsme nebyli furt spolu.
    Panebože, prosímtě už přestaň, víš prd, i když jsem ti to psala už asi stokrát, prd si pamatuješ, akorát dycky použiješ jen něco vytrženýho ze souvislostí k tomu, abys mohla vést svou.

  • ratka

    40. Píšu že by mi to vadilo. Nevadilo by mi kdyby šel s nějakou skupinou, kamarády. Vadilo by mi kdyby se šel s jinou ženou do kina, do divadla, na výlet… Neadilo by mi, kdyby jiné ženě pomohl s čímkoliv, dovézt odvézt či opravit.

    Snad je to jasnější.

  • rulisa

    42
    No, není. Protože ty do divadla, do kina a na výlet chodit chceš. Tak náhradu za tebe nepotřebuje.

  • ratka

    43. MOc né, ale jdu. Tedy určitě raději půjdu než aby šel s jinou. Stejně tak je to i se sexem, určitě s ním raději budu mít sex, než aby loudil kolem. Takhle. Považuji se za rozumnou ženu. Otravuji jen v nejnutnějším, určitě nevyvolávám do práce a nenechávám se vozit.

  • ratka

    Chlap který jedná tak jak popisuješ v komentáři 13 (nadržený loudil) je chudák. Styděla bych se za takového.

  • Liška

    23
    jo. – Já nemyslela, že bys to dělala schválně, to určitě ne, to bys taky nepsala, že ti to vadí… :- )

  • rulisa

    43
    Tomu nerozumím. Tak buď chci jít, pak jdu, nebo nechci jít, a pak mě buď ukecá, že to bude dobrý, a změním názor, nebo neukecá, a pak nejdu. Ale jít jen proto, aby nešel s jinou, mi přijde na hlavu. Zrovna tak se sexem. To pocitově nejhorší na manželském sexu bylo právě to vědomí, že musím. Že se to čeká. Že je to moje povinnost. To mi zkazilo pak ten manželskej sex komplet.
    Takže jsem se zařekla, že tohle už nikdy, že už vždycky jen tehdy, když skutečně chci, i kdyby měl doplňovat krytí potřeb jinde.

    45
    Já taky. Kdyby to byl můj manžel.
    Ale jako manželka má ženská většinou tu výhodu, že se tohle nedozví.
    A nebo si manžela hlídá způsobem viz komentář č. 32.

  • Liška

    42
    jo, mně by to taky vadilo. Tak jak píše ratka ve 42. Když jde ženatej chlap cestou z práce s kolegyní jen ve dvou, to mi nevadí (být jeho choť:-). Ale jít s ní cíleně někam, to je pro mě neočekávané. Kdybych tu ženu znala, tak asi jo, to by mi nevadilo, bylo by to asi z nějakého důvodu, bylo by to normálně domluvený a jasný.

  • rulisa

    46
    Jo, viz 2.odstavec komentáře 3.

    48
    No, tak jsem holt blbá a naivní a nezbývá, než viz 2. odstavec komentáře 3.
    Což znamená, že nikam s nikým, protože nikdo jinej s podobnýma zájmama než ženatí nebo zadaní kolem mě není.
    (Jen pro upřesnění – s ženou toho kolaře jsem se viděla naživo i s ní mluvila, tak snad dokážu posoudit, že nekecal, když říkal, že s ním tenhle jeho koníček nesdílí a ani o to nestojí.)

  • SV

    no uffff……holky zlaté….co na to říct?
    za sebe: výlet vo dvojici považujem za intímnejšiu vec ako sex. takže asi tak……

  • SV

    keby môj partner išiel na výlet s cudzou ženou znamenalo by to pre mňa narušenie „partnerskej exkluzivity“ a pravdepodobne by som vzťah ukončila. (a asi ani kamarátku by som nepovažovala za úplne ok situáciu)

  • SV

    myslím, že vždy sa dá nájsť niečo, čo by mohli zdieľať obaja. ak sa chce.
    taky si myslím, že človek môže ísť pokojne aj sám.
    a taky viem/e, že ak sa niekto nehlídá sám, tak ho žiadna manželka na svete neuhlídá ;-)

  • rulisa

    Výlet… nojo, no, pro mě to nebyl výlet, ale společná aktivita, sedli jsme na kola a odlovili pár krabiček během odpoledne po mojí práci.
    Ale asi to výlet byl, no.
    Pro mě poučnej, že opakuju pořád stejný naivní chyby, ale že asi už nebudu.

    Když já byla tak nadšená, že jednou někdo bude zase hledat se mnou…
    Ale na trvalo by to nebylo, on je zaměřenej na jinej způsob hledání než já, nebaví ho luštit ty rébusový a nebaví ho chodit pěšky. A pořád jen lítat na kole a sbírat ty s jednoznačnýma nebo odněkud odjinud opsanýma souřadnicema by zas nebavilo mě.

  • rulisa

    Jo, jinak kdyby šel můj partner na výlet s nějakou jinou, vadilo by mi to hodně, protože to je aktivirta, kterou mám ráda a na kterou toho partnera chci – tedy předpokládám, že i on chce (a měl by chtít) mít na ni mě.

    Ale kdyby třeba dělal lítání na malých letadlech nebo paragliding nebo bunjee jumping, což jsou aktivity, kterých se bojím a dělat je nechci, tak tam by mi nevadilo, kdyby měl za parťačku jinou ženskou.

  • ratka

    53. Takže je vidět i zde jak těžké je nalézt s tím druhým nějaký soulad i když fakticky děláte totéž, sbíráte kešky ale každý jiným způsobem jinak naladěn etc. A právě ladění se partnerů jeden na druhého je společnou činností i když třeba by to každý rád trochu rychleji nebo pomaleji nakonec se sejdou tak aby si nepřekáželi a přitom mohli být spolu. Ted ypokud někdo líta paragliding, tak je možné být u toho a dívat se jak startuje a sbírat bylinky, nebo ho vázat do popruhů když s chce skočit ale účastnit se nějak, mít zájem.

  • rulisa

    55
    Ratko, a to je právě ono – nepředpokládala jsem a ani nadále nepředpokládám, že by ten pán měl být jakýmkoli způsobem můj partner, takže ani nevidím důvod nějakého ladění s ním. Prostě jsem si jednou pro změnu vyjela lovit s někým.

    Stran toho paraglidingu – představa, že mě to neba a bojím se toho (případně i o svého partnera tam ve vzduchu), a přitom se ho nepustím, jak klíště s ním jdu ho aspoň šněrovat do popruhů (akorát komplikace, tuším, nejlíp a nejbezpečnějc se našněruje ten, kdo ten sport dělá, taky bych nechtěla, aby mi můj partner, když nejezdí na koni, toho koně sedlal) a že pak přemejšlím, kde kolem letiště najdu jaký bylinky (od zplodin vejfuků z letadel vskutku značka ideál), jen abych byla nablízku onomu partnerovi – šílený. Pro mě prostě zahanbujícně šílený. Měla bych pocit, že tam přede všema ostatníma musím evidentně vypadat jak šílená stíhačka.
    Proboha proč partnerovi nedat volnost a nenechat ho, ať si to užije naplno sám, bez balvanu jménem ustrašená manželka visícího na krku?

  • rulisa

    pokrač.:
    To, že něco, co mi je zcela cizí, nechám provozovat partnera samotného, přece není žádná separace, neochota najít si něco společného, mít o partnera zájem, sdílet. Když je to můj partner, tak máme určitě společné i jiné věci a jiné zájmy než jeden koníček, a zájem o partnera můžu projevit tím, že si se zájmem poslechnu jeho vykládání o tom, až přijde domů, nebo si prohlídnu fotky a videa z nějaké jejich klubové akce, pomůžu mu něco opravit nebo vyrobit (zašít, udělat plakáty na akci, uvařit na tu akci…), zajdu mu fandit na závody, pokud v tom závodí…

    Ratko, tvůj přístup mi přijde jako přístup tvojí maminky. Stát po boku svému muži, ať se děje co se děje, ať koná co koná, bez ohledu na sebe – toť svatá povinnost manželky řádné…
    Tvůj manžel s tebou taky chodí na tvoje cvičení s důchodci a luští si křížovku, než docvičíte?

  • Liška

    50 plus
    jo kdyby měl dlouhodobou parťačku v nějaké svojí pracovní nebo zájmové aktivitě, to by mi nevadilo! Kdyby byla zadaná a kdybych ji znala a samozřejmě s ní občas zapařila s nimi nebo dalšími kámoši dohromady. To je pro mě v pohodě. – Teda spíš při pracovní aktivitě je to v pohodě. Ale přiznávám, že si představuju muže, kterej je zodpovědnej a umí zacházet se sebou, svýma emocema, není v tom žádnej nováček. Koneckonců jinej by mě ani nebavil, s jiným bych se necítila uvolněně, potřebuju někoho dospělýho, co už něco zažil, ne nějakýho vynervenýho plašana, co jakmile se mu líbí něčí kozy, jde na ně sahat. To je pro mě živočich, ne člověk.

    Ten případ, že muž má koníčka, kterého já nemám a nechci podnikat – to by mě asi trápilo. Lépe řečeno napřed bych to obdivovala, byl by tím pro mě atraktivní. A dávala bych ten zájem najevo a těšila bych se a dělala si naděje, že mě nějakým způsobem vezme s sebou, abych se podívala, jaké to je, jak to chodí. A kdyby to neudělal, tak by mě to mrzelo. Začala bych se asi cítit ublíženě,to byl můj stereotyp… anebo bych si to uvědomila a zůstala v klidu a hodila s ním řeč na to téma. Akorát že v úvodních fázích vztahu mi nepřipadá moc sexy se pragmaticky o něčem bavit; nechat to jako překvapení, co on uděláa vymyslí, to je víc sexy. Nojono, jenže asi je ve výsledku lepší ta otevřená věcná řeč, ne těšení se na něco, co nemusí přijít :- ))

  • ratka

    57. no, cítím se někdy hodně svazovaná ale na druhé straně to chápu. Manžel je akurátní kontrolor, rád ví co dělám, kde a s kým. Cvičení s důchodkyněma okomentuje různými rejpancemi, či drobnými úšklebky ale je to i proto že mně zná a ví, že to vlastně dělám z pocitu povinnosti, no a teď to nedělám a ulevilo se mi. To je asi zase o něčem jiném. Chce mít přehled o mém čase, kde jsem a co dělám a pokud dle jeho názoru dělám zbytečnosti, tak mi to vyčte. Tedy vyčte mi i když nedělám nic, tedy vlastní pasivitu :-)) Tedy udržuje mě tak trochu ve střehu a lehké přinasranosti. Ale to jsou moje věci, těžko se to sděluje. Určitě nejsem stíhací typ, kdykoliv mě nikdo nepotřebuje tak nedělám nic. a už vůbec mě nenapadne jít někoho kontrolovat, ale to je taky neseno manželem nelibě. Mám se zajímat. Ok, pod vlivem vysokých nároků a očekávání mého partnera jsem tak trochu přednastavená jak fungovat aby byl klid. Někdo by to nevydržel. Já má mvíceméně životnní komplex z toho být sama, mám strach že by mě nikdo nechtěl. že bych obrostla mechem… tak nějak ztratila smysl všeho.

  • rulisa

    58
    Jasně, že ten muž musí mít zájem vzít ženu s sebou i tam, kde to ta žena nezná a nedělá toho koníčka! Nemůže ji odseparovat on.
    Ale to neznamená, že tam ona musí být anebo být furt s ním, pokaždé s ním.

    Já bych to tam okoukla, párkrát tam s ním byla, a pak kdybych usoudila, že to pro mě není, tak bych to dělala viz 57 1. odstavec. S něčím bych jim občas pomohla, fandila na případných závodech nebo akcích pro veřejnost, občas se zúčastnila nějaké jejich akce společné, třeba vícedenního výletu někam, kde by si oni lítali a já dělala vejlety, večer s nima poseděla u piva nebo ohýnku… Ale za sebe, jako přidružená samostatná jednotka, co tam je proto, že si to s nimi užívá po svém.
    Určitě bych mu nedělala vocáska pořád jen proto, abych tam byla s ním a aby on nebyl s nikým jiným. Abych kolem něj poskakovala a zájem o jeho činnost dávala najevo neustálou péčí a sraním se do něčeho, co mi není vlastní.

    V úvodních fázích vztahu mluvím o věcech zcela pragmaticky. To jde naopak líp než potom, když city kulminují, ale vztah je ještě nepříliš „sebeznámý“, takže tam začne hrát roli strach, abych toho druhého nezklamala, neublížila mu nebo podobně něco neudělala blbě.

  • rulisa

    59
    To bych neunesla.
    Daleko víc se bojím právě tohohle ve vztahu než samoty. Ta je proti tomuhle krásná.

  • ratka

    59. Asi se potřebujeme navzájem v určitém symbiotickém vztahu. Jenže takhle se to vyvinulo za dlouhá léta. Asi bych to s nikým jiným nedokázala.

  • Liška

    59, 62
    no jasně, vy dva to takhle zvládáte, tak se to vyvinulo a funguje to, může to tak být, sešli jste se nějak k sobě naladěni a pozměnilo se to do tohohle systému (tedy určitě je zjednodušený,vy máte jistě i jiný věc a jiný způsoby v jiných ohledech…) a snesete se tak vzájemně.
    Jako nikdo jinej, je to vaše originální uskupení.
    Ru ad 61 by to nesedělo, mně taky ne, protože nikomu, to sedí vám dvěma a to je podle mě super. Nedá se to aplikovat na nikoho jinýho.

  • ratka

    63. Jo dík, sama bych si připadala bezradně. tak trochu nahá. nevěděla bych s kým se mám poradit. Tedy radíme si navzájem, konzultujeme i naše rozhodnutí jeden s druhým. Je málo věcí o který se neporadím, většinou jsou to hlouposti kdy nechci aby mi je vymlouval. Chtěla jsem koupit skákací rampolínu (děcka škemraly), že kdo bude děcka hlídat, pak jsem chtěla koupit domeček pro děti (prý bude překážet) a tka jsem koupila malinké pískovišťátko (zavírací mušličku) a taky nafukovací brouzdaliště. Tak! Není to velké, není to nebezpečné a můžu to lehce vyhodit. V tomto smyslu se vzájemně korigujeme. Já jsem megaloman… co nevidí důsledky a manžel je zasse hrozně opatrný přeopatrný aby se nic nestalo. Takže někde mezi je malinké píškoviště a malinký nafukovací bazének :-)

  • Liška

    60 ru
    jó, tojo, tys byla o krok dál; já líčila to předtím, jo.

    A to „potom“, když vztah se trochu posune, „city kulminují,“ kdy to tak pro tebe bývá? Mně asi pragmaticky mluvit jde blbě právě zezačátku – a já tomu „zezačátku“ přiřazuju tak dobu od začátku do tři čtvrtě roku. To je nejpozdější hranice, kdy to jde do háje kvůli takovým a podobným citovým kulminacím : )
    Asi úplně na samém začátku, kdy dva spolu ještě nespí, tam asi dokážu mluvit věcně, pak už nee. eda až potom v dlouhodobým vztahu víceletým, to pak nějak taky jde. Aspoň ve většině oblastí, může se vyskytnout nějaká zamrzlá zatuhnutá. A nechat ji zatuhlou nemůžu doporučit : )

  • Liška

    64
    joo, to je dobrý!! ještě že máme ten kapitalismus a nabídka na trhu je široká.

  • ratka

    66. a potřeby věkem klesají :-) těším se z úplných blbin.

  • rulisa

    65
    Pragmaticky než se citově zaháčkuju a začne mi na tom záležet, začnu mít pocit, že je to něco víc, na čem záleží – tj. od začátku do cca půl roku, pokud spolu už spíme. Do půl roku vím, jestli chci pokračovat, nebo z toho utýct. :-)

    Ale problém mluvit otevřeně bývá spíš závislý na tom druhém, jak si myslím, že to unese on.

    Třeba s Nevztahem jsem se nebála a nebojím si říkat cokoli, takže i když to není vztah partnerský a láska pravá a citová kulminace dávno odezněla, je to člověk, s kterým je mi pořád dobře a kterýmu pořád věřím, právě proto, že jsem se nikdy nebála mu cokoli říct právě tak, jak to cítím a jak se mi to v hlavě líhne – nikdy mě neshodil, neměl potřebu mi něco nešikovně řečenýho oplácet, i když jsem mu třeba slovem ublížila, ani kvůli tomu nedělal vofuky.

    Jinak takovýho znám mně blízkýho ještě jednoho – takže vlastně mám v životě na chlapy docela štěstí, ne? :-)

    A v té souvislosti mi dochází, že to, co k chlapovi cítím a jak se s ním cítím, daleko víc záleží na tom, jak se mi s ním komunikuje, než kolik máme společných zájmů a koníčků a jestli on udělá v dostatečným procentu to, co si já přeju.

  • Liška

    68
    Ano, jak se mi s ním komunikuje, jak se při té komunikaci cítím, jestli volně nebo drhnoucně nebo jako když odvádím tvrdou práci, to je určující. Ne to, jestli má tohle nebo tamto zaměstnání, takovou nebo makovou původní rodinu, výšku, barvu vlasů… jo, to je pravda. A to vytváříme oba, to nedělá jen on a jeho způsoby charakter, základy, na tom se podílíme.

    Nevztah – aháá, v tomhle ohledu neshodil, to dodává takovou volnost, to je dobrý (i když u některých lidí je otázka, proč to dělají, možná mají jiný motiv, než si myslíme – u Nevztaha to netuším, to nehodnotím, o tom nevím).

  • Liška

    Achjo, já musím jít na kutě, jinak nevstanu včas, dřív než obvykle, na pracovní poradní výjezd od rána na cca 30 hodin.

  • rulisa

    69
    1. odstavec – ano, přesně, 2. odstavec – je prostě takový. Vůči všem.

  • rulisa

    Dodělala jsem si provazový žebřík, u toho se přiopila tím zesvatebním Chardonnay, takže na chvíli zapomněla na tátu ve špitále, tak už taky jdu spát.
    Dobře dojeď, všechno zvládni.

  • SV

    Ru 72: držím palce a prajem tatínkovi skoré uzdravenie!

  • SV

    Ru 72: povrazový rebrík? 8 – )

  • rulisa

    73
    Děkuju, zatím nevědí, z čeho to má, ale nádor mu žádnej nenašli.

    74
    Jj., cca 3metrový, na svinutí a nošení v batohu.

  • SV

    Ru 75: tak to znie nádejne

  • SV

    Ru 75: on pan rebrík bude nosený v batohu? to je jeho hlavná funkcia? ;-)

  • rulisa

    77
    I tak se to dá formulovat. Bude nošený v batohu a používaný jen příležitostně, když se zjistí jeho potřeba. :-)

  • ratka

    48. už si to představuji jak sestupuješ do nějaké temné díry na ručně upleteném žebříku přehozeném přes balvan. To je úplné hardcore :-) Já bych asi slezla,ale již nikdy nevylezla a navěky zůstala uvězněna v propadlišti věků

  • Liška

    Hlavně ať je tatínek v pořádku.

    Jéé, provazovaj žebřík! Že tys ho udělala, aby tvůj táta mohl zdrhnout z té nemocnice?! Nebo aby tam mohl mít tajné návštěvy oknem.

  • rulisa

    79 (a 80)
    Větinou je ho potřeba spíš naopak – napřed lízt nahoru (protože první větve jsou moc vysoko) a až pak dolů. :-)
    https://www.foto.ijacek007.net/zobraz2.php?q=10241
    http://www.geocaching.cz/uploads/monthly_10_2013/post–1381748051,5997.jpg
    http://www.geocaching.cz/uploads/monthly_10_2016/post-31764-0-31573500-1475486454.jpg

    Ale na tu nejvyšší obtížnost značenou pěti hvězdičkami to není, tam už se bez lezecké výstroje člověk neobejde. Tohle je tak do 4 a půl.

  • ratka

    Jo takhle, vylézt na strom :-) přijde mi, že když tam uváže žebřík, tam může tu kešku i hned najít. Nemusí pak speciálně ještě jednou po žebříku :-))

  • Liška

    82 to jsem nepochopila.
    Kdo po žebříku – ten, co tam tu kešku jako první frknul?

  • ratka

    83. na obrázku je visutý žebřík uvázaný o horní větev. Tedy někdo se již nahoru dostat musel než tam žebřík uvázal.

  • ratka

    84. mám trochu problém si představit jak Ru ten visutý žebřík někde nahoře váže a pak po něm leze :-) ale OK, má představivost má taky hranice.

  • rulisa

    Na vytažení žebříku nahoru je další kus provazu, přeci. :-)
    Ten se nahodí přes nějakou větev nahoře, s nějakým závažím na konci, třeba s pytlíkem s kamenem uvnitř, pak se na ten přehozenej provaz uváže žebřík a vytáhne se nahoru. Obojí se zajistí uvázáním dole. A leze se.

  • ratka

    86. aha :-) a už jsi to dělala?

  • rulisa

    Ne, ale jiní jo.
    Nemohla jsem to dělat, když jsem neměla ten žebřík, to dá rozum.

  • ratka

    88. :-) Tak dej pak vědět jak žebřík fungoval. Zní to dobrodružně.

  • rulisa

    Je to ověřené. :-) Nic dobrodružného v tom není. Jen to musí být dobře ukotveno nahoře i dole (uvázáním) a musí se lézt bokem, ne jako na klasický žebřík.

  • ratka

    90. no super. tak snad máš samospoušť, moc ráda bych to viděla.

  • ratka

    Zajímá mě to opravdu technicky, sama jsem lezla po provazovém žebříku párkrát a bylo to dost drsný. Máš tam trubky? Oni fakt si někteří sami sami dělají žebříky a nosí si je v ruksaku. Právě koukám na různá videa.

    hehe, ale může být žebřík i bez trubek
    https://www.youtube.com/watch?v=9gZWjvZqwrg
    nejlepší jsou poslední dvě minuty.

  • rulisa

    Mám tam trubky. Samospoušť nemám. :-)
    Chtěla jsem vyrazit už dneska, ale musela jsem na poštu a pro železo kytičkám a zakecala jsem se s jednou sousedkou z vedlejší bytovky, dělá ve zdejším domově se speciálním režimem, zpovídala jsem ji kvůli mamince. Mám tu navíc mládě, je blbý abych zmizela zas na celej den.
    Asi budu muset test ještě odložit.
    Jo, to video znám.

  • Liška

    A nepřetáčí se to moc při lezení, když je to ve vzduchu?
    (Na videa jsem nekooukala, o trubkách jsem nevěděla, znám jen žebřík provazovej, kde jsou jako stupátka klacky, po tom jsem lezla dolů do ledový jeskyně).

  • ratka

    93. s trubkama to asi půjde líp než beez.

  • rulisa

    Nepřetáčejí se, ale kloužou. Ty vodovodní trubky. Varianta ze starých ráfků kol je v tomhle asi lepší.
    Chtěla jsem to prubnout, tak jsem vyrazila ke 4,5 hvězdičkové stromovce, ale ouha, nebyla tam větev, přes kterou by to to šlo přehodit. A přehození přímo za připevněnou krabičku vypadalo, že spadnu já i s krabičkou. Tak jsem to nakonec zas stáhla dolů a krabičku odlovila ze skládacího žebříku, co vozím v autě. Premiéra provazovýho se odkládá na jindy.

  • ratka

    96. skládací žebřík to jistí :-))

  • fousek

    96: teda, myslel jsem si, ze v aute vozim hodne veci. Ale skladaci zebrik opravdu ne :-)

  • rulisa

    Já taky až od jisté doby. :-)

  • Žena s moly

    Nechápou. Ani trochu to nechápou.
    Doufala jsem, že to „moje žena mi nerozumí“ a „už spolu nespíme“ v určitým věku přejde, ale asi ani hovno, co?

  • rulisa

    100
    Zdá se, dle interních průzkumů, že to naopak sílí.

  • Liška

    101
    pro mě není tak těžký se uchýlit k jednoduchýmu receptu: nezvat si domů ženatýho chlapa, nedovolit chlapům, aby bez dovolení makali na tělo, který je moje, nechodit na výlet ve dvou se ženatým chlapem.

  • Lenka

    Tak Vám holky do toho tady trošku zafušuju, 1. Tu potřebu sdílet něco hezkého, /jídlo, výlet, dovolenou/ s někým blízkým, to znám. Jsem vdova 12 let. První roky jsem si řekla, že prostě budu podnikat všechno jako dřív, a tak jsem se snažila… ale časem mi začaly vadit dvojice u vedlejšího stolu, dvojice na výletě.. Vím, že je to špatně – ale rezignovala jsem na všechno, bylo to víc trápení než zážitek a radost. Takže občas něco s dospělým synem, nebo kamarádkou. Což ovšem není totéž, jako s partnerem. 2. O vztahu vdovy s muži bych mohla psát romány. Jsem možná příliš opatrná, ale ženatý kamarád je pro mě tabu, žádné výlety, žádné aktivity… ptž prostě nechci ubližovat té čekající doma. Nehledě k tomu, že chlapům nevěřím, a většina ty aktivity ráda prokládá právě tím, že to musí zkusit ptž co kdyby se zadařilo?? Já tedy straním Ratce, jako manželku by mě mrzelo, kdyby manžel měl potřebu trávit čas s nějakou jinou, třeba jen hledáním kešek.. Ony tyhle věci mají svůj vývoj, když jsem zůstala sama, tak mě překvapilo, kolik kamarádek zbystřilo a své muže ode mě odkláněly, měly strach, že já budu ten predátor, který jim ho urve. časem jsem se naučila být obezřetná a nedávat nikomu záminku, dokud jsem byla vdaná, podotýkám 30 let, tak mě to ani nenapadlo. jen malý příklad, když jsem se přestěhovala, tak mi ochotný ženatý soused nosil každý den poštu, která po dohodě chodila k nim do schránky. 100 x jsem se cítila sama, a 100 x jsem ho chtěla jako poděkování pozvat na kafe, ale neudělala jsem to, ptž jsem nechtěla jeho ženě ublížit, tady se všichni znají a měli oči na štopkách.. Bohužel jsem se svou korektností a ohleduplností zůstala sama. Tož nevím, jestli je to cesta.. Nebo je cesta fakt někoho ukrást?? nevím. Moc ráda vás čtu..Lenka

  • rulisa

    102
    To jednoduchý je, ale co dál? Konečná?

    103
    Proč hned někoho ukrást? Nechci nikoho krást a nikomu ubližovat. Svůj náhled jsem napsala, ale tím netvrdím, že je vhodný pro všechny a všechny situace. Nicméně vím o minimálně dvou manželstvích, kde to takhle (ve věkově pokročilých manželstvích s už odrostlými dětmi) funguje naprosto bez konfliktu a bez strachů z kradení manželů.

    Ale jinak dík, vystihlas to přesně: Dokud jsem byla vdaná, bylo všechno ok, sousedi chodili i na to kafe a problém nebyl, sousedky mi je dokonce samy na pomoc posílaly.
    Ale to bylo na vsi, všichni jsme se znali a všichni všechno o sobě věděli.
    Tady na maloměstě jsem nebezpečí, potenciální zlo.

  • ratka

    104. a co jít někam se svobodným či rozvedeným

  • rulisa

    Bezva. Tak ho dohoď. Ale ať to není machodebil, neurotik natož hysterik, čili ať je v pohodě, udejchá to se mnou, baví ho aktivity v přírodě, nečeká, že mu budu dělat pečovatelku a nechce sex ani muchlování se hned po prvním setkání, protože si myslí, že když jsem sama, tak že mi o nic jinýho nejde. A snese mě jako ženskou.

    Ratko, svobodnej v našem věku – polož si otázku, proč je svobodnej.
    Rozvedenej – o něco méně, ale podobně.
    Nepůjdu na výlet s někým jen proto, že není ženatej. Především to musí být někdo, s kým jsem ochotná trávit čas (dát mu svůj čas) já.
    A obávám se, že pořád platí, že v našem věku co je k mání, je k mání proto, že není o co stát.
    Na to, o co stát je, mají ženský setsakra dobrej čuch, aby to nenechaly jen tak ladem. :-)

  • ratka

    106. tak jo :-) věděla jsem to již když jsem se tak blbě ptala. dobří chlapi jsou zadaní.

  • rulisa

    107
    Ano.

  • Liška

    104
    no, právě, proto je to zrovna pro mě celkem jednoduchý – protože mi konečná nevadí nebo si řeknu, že můžu počkat třeba léta.
    105
    svobodní a rozvedení sice existují, ale
    1) je jich tak málo, že z nabídky by to s nikým nešlo, nesedělo
    2) někteří chtějí zůstat svobodní nebo rozvedení
    3) někteří zrovna potřebují jen převozníka – dočasníka – náhradníka
    4) někteří jsou homosexuálové
    5) někteří jsou fakt divný, prostě nemocný.

  • Liška

    107,108
    no a blbý je, že chlapi si to samý říkají o ženských, takže si o mně řeknou, že jsem divná. To je dodaatek k mé 109.

  • rulisa

    109 výčet: :-))

    110
    Nápodobně. Taky jsem předtím už měla Ratce napsáno, že „A ber v úvahu, že jsem jako ženská nestandardní“, ale pak jsem to smazala. Přišlo mi to nafoukaný – kdybych to četla u nějaké jiné ženské, napadlo by mě „No, to si o sobě myslí každá, ale akorát se dělá zajímavá.“ Tak to šlo do análu. :-)

  • ratka

    110,111. Přesně to si myslím. A nemyslím si že zrovna vy dvě jste nestandardní. Spíše se domnívám že s věkem je člověk nestandardní pořád více… ale (možná) by chtěl standardního partnera. Jenže ti chlapi jsou taky cáklí. stejně jako ženské.

  • Liška

    103 tak, konečně jsem si v klidu přečetla Lenku
    jo, přesně popsáno.

  • Liška

    112
    jo : ) taky přesný.

  • Lenka

    113, Liško děkuji, bylo to dlouhý psaní, však už jsem ve věku, kdy mám odžito a v hlavě srovnáno.

    112, Přesně, čím je člověk déle sám, má prostor se nějak profilovat / to jsem to hezky napsala/ :), nemusí se nikomu přizpůsobovat a dělá pokud to jde věci, které jsou mu příjemné. A tím pádem se snižuje tolerance k tomu druhému, .. teda ještě je varianta „hormony“ ale ta s věkem jde taky do kelu.. Takže ona je to přímá úměra, čím déle si dělám co chci, tím menší je naděje, že přestanu vidět chyby toho adepta.
    nechci Vám to tu zahltit, ale ještě maličkost – vdávala jsem se hrozně mladá, zamilovaná a těhotná, brala si kluka, který byl ve všem úplně jiný, názory, vzdělání, původ… Ale láska, a když opadla, tak jsme se ohlídli a řekli si, že všechny ty průšvihy a katastrofy nás vlastně tak sblížily, že to prostě vydrželo těch 30 let. Dneska bych od podobného týpka utíkala, až by se mi za patama prášilo. No jak píšu, hormony :)

  • rulisa

    115
    Jojo, to už máme probráno hlavně u Ratky na blogu mockrát. Že lidi pro život se musejí brát mladí, ještě pod hormonama a představama o budoucím společným životě a výchově dětí. Jak člověk překročí tu hranici, kdy tohle už pomine či pomíjí, tak už jednak není kde brát (všichni „dobří“ jsou zadaní) a jednak už není ani dostatečná motivace (či zblblost) chtít se přizpůsobovat druhému. A když se k tomu přidá ještě jedna (či více) nedobrá zkušenost předchozí coby odstrašující odstrašák, tak už je to asi úplně zabitý.

    I proto s klidným svědomím můžu jako tam kousek vejš psát, že nechci nikoho krást. Ani si půjčovat ve smyslu partnerském. To už mě spíš děsí. Jako dost hrozivá zátěž.

  • rulisa

    Neříkám, že bych toho nebyla schopná, to si nejsem jistá, ale posledních několik (šest, sedm… deset?) let, ať se kouknu kam se kouknu, nevidím nikoho, s kým by byla byť aspoň naděje, že jo. A že se ještě pořád občas koukám, protože úplně vzdát to nechci, pro ten pocit, že když to vzdám, tak budu definitivně stará.

  • Iva

    Bože jak já vás chápu. Jste jak já před pěti roky. Nejdřív ta ostruha, když jste popisovala jak jste málem skončila pod vlakem. Stalo se mi něco podobného, když jsem přebíhala čtyřproudovku mimo přechod abych stihla spoj. A ted to s těma chlapama. Taky mi je s něma líp jak s ženskýma. Naštěstí jsem se nerozvedla, ale vím jak olky kolem mně trpí. Bud´je chlap po osmi letech opustil nebot´se vrátil ke své manželce, druhá žije bez manžela už 15 let opustil ji podvaceti letech i když k jeho omluvě opravdu se brali před maturitou. Další je sama pořád je to takový bručoun o chlapec odjakživa tvrdila, že to jsou dupáci.:-)
    Já bych taky asi trpěla, kdyby manžel jel s někým na kolo jezdí sám, protože já pobývám se starým psem a ani bych tolik neujela jako muž. Ale někdy si říkám, že mu taky asi bývá smutno samému bývá to ted i celé odpoledne do tmy. Manžel měl infarkt je už doma má částečný důchod říká, že se narobil dost dělal zedníka. To kolo mu dělá dobře. Ale taky si myslím, že není úplně neškodný. ale on by po ženské nevyjel nikdy ani kdysi. Ne že by byl nějaký šereda, ale prostě je to ten typ slušný. Někdy mně to i štvalo. Takže Ruliso neztrácejte hlavu a hledejte. Mám syna 28 let a ten taky nemá holku. Pořád si říkám kdyby jel na nějaký cyklovýlet s nějakou skupinou, ale ne přímo seznamka, ale vždycky na tom kole potkáte více lidí jak pěšky.
    Taky znám jednoo rozvedeného se zaopatřenými dětmi nekuřák a ani nevím, proč se rozešel se ženskou, ale přd dvěma roky byl sám. A jezdí taky na kole, protože se právě za námi stavil v Jilešovich, když jel kolem. Jenže je to jak ruleta.

  • Iva

    Jo to jsem nenapsala, že mně málem přejel kamion. ale chytli mně policajti a platila jsem 2OOkč.

  • ratka

    118. taky si myslím že jsou muži co po ženě nevyjedou ani kdysi a ani potom.

  • rulisa

    120
    Taky si to myslím, jeden z nich je můj bývalý manžel. :-)
    Možná proto mám problém pochopit, že ostatní to dělají téměř pravidelně, ba je to účelem jejich konání.

  • Saul

    Slušní chlapi prostě jezdí na kole.
    Ale to já už razím dobrých 30 let a erekce najetých km se mi každým rokem naopak zvyšuje, takže tady souhlas bez výhrad.:-0)

  • rulisa

    118
    Díky za příspěvek a povzbuzení, Ivo.
    Jinak mám dva syny, 27 a 23 let, a holku nemá ani jeden. I když ten jeden ji ani mít nebude, ale žel bohu zatím nemá ani kluka. Prostě to partnerství maj těžký asi všichni. :-)

  • Liška

    117 ru
    ano, navíc se pořád divím tomu, že je pro mě přijatelná představa už nikoho nemít a nešukat. Vždycky když si to uvědomím, leknu se, jestli už nejsem mrtvá. Ale snad ne. :- ) Zajímavý je, že uplynulých 10 let nebo tak nějak jsem byla sama a ostatní ženy ne, kdežto teď už se vyrobilo několik volných mého věku a můžeme jít třeba ve dvou někam. Už to pomalu plánujem.

  • Liška

    124
    … ve dvou někam myslím ne jen tak spolu jako obvykle, ale se záměrem „přirozeně“ se seznámit s nějakým chlapem.

  • rulisa

    124, 125
    Aha, to je zajímavý.
    Akorát že to jsem asi ten volné-ženy-vyrábějící věk nějak prošvihla, už si povídáme jen o tom, jak jsme unavený a že se nám večer už nikam nechce. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.