Letmo

Zas pěkná série.

Jedu na kole na rehabku na poslední chvíli, jak pitomec stojím u vjezdu na silnici, kamion za kamionem, dávám přednost. Konečně jsem se za jeden zařadila – v tom momentě začne klinkat přejezd.

No to ne…

Klinká a klinká, dumám: Jestli jede zprava, bude tu za chvíli, jestli zleva, z nádraží, tak to klinká dycky nekonečně dlouho… V devět tam mám být…

Vedu kolo kolem kamionu po chodníku a rozhlížím se, vlevo na nádraží za nákladním vlakem něco barevného stojí – proklouznu přes přechod a hned za ním nasedám… – Jel zprava. Troubením mně málem zadupal do země.

Ano, jsem kráva.

Jedu z rehabky, dumám nad svým přejezdovým zkratem, jsem z toho nešťastná, jak mě mohlo vůbec něco takovýho napadnout, jindy tam stojím jak ta Liščina halapartna a dneska tak blbě zbrkle chvátám a ještě k tomu nasedám tak těsně u trati, že na mě možná houkal i proto, že mě málem chytl nárazníkem, zaříkám se, že už budu dodržovat všechny předpisy, i kdybych měla přijet o půl hodiny pozdějc…
Na kruháči mě předjíždí auto, za ním slyším druhý, jede těsně za mnou, jako tehdy, když mě to jedno osolilo až mě málem smetlo, panika – úhyb z kruháče bez ukázání. Oběma rukama křečovitě za řídítka.

A dost, přikazuju si.
Že by mi konečně měly přijít ty čtrnáct dní zpožděný měsíčky? Těsně před nima jsem dycky kráva s IQ tykve k pohledání.

Cestou ještě bleskovej nákup. Že si stoupám zásadně do špatné fronty, rozuměj do té, která ubíhá nejpomaleji nebo ve které zákazník těsně přede mnou nemůže najít kartičku na slevy, pak se rozhodne platit hafo stravenkami a zbytek doplácí kartou, která mu nefunguje, na to už jsem zvyklá. I na to, že se pak snažím odjet na zamknutém kole a zaseknu si řetěz (s výjimkou toho dne, kdy jsem odešla domů pěšky a pro kolo si k Tescu šla až druhý den, když jsem hledala a nenašla v kůlničce).

Stavila jsem se ještě naproti u Nováka, dvě vepřová srdíčka a jeden krůtí krk na polívku, v pátek odpoledne mám jet se svolením svojí MUDr za ségrou do Brna kupovat konečně ty šaty na svatbu (ty fialový nakonec k tomu nebyly a vrátila jsem je), na víkend přijede mládě hlídat kočku a má být chladno, tak aspoň bude mít i on něco teplýho do žaludku.

Doma urychleně stavím na polívku, krůtí krk je velikej, třetinuju ho, tu tlustší většinu že dám do mrazáku. Jak jsem se otočila od kredence, tak divně to zaválo…

Ano, už je na botníku, nachystanej na vrácení, až pojedu o vycházkách do práce. Smrdí od kosti.

Tak možná ne jen měsíčky.

Dávám si dohromady včerejšek: Nákup plata třiceti vajec v akci, dala jsem je na nosič kola tak blbě, že jsem jich sedm rozbila. Obědvala jsem míchaný vajíčka, jaterní dieta nejaterní nedieta. Umyla jsem si jeden z nejmilejších hrnků, památeční z hrnčírny nedaleko od Dee-Aktérky – při utírání mi zůstalo jeho ucho v ruce. Pak jsem přišla do práce, zastavila šéfa v ještěrce, abych se na něco zeptala – už neodjel, ještěrka úhyn. Pak jsem potkala staršího tzv. „malého šéfa“ – odjel z firmy a praskl mu na služebním autě rozvodový řetěz, odešla vodní pumpa a něco v motoru. Pak jsem zase mluvila s šéfem vcházejícím do frézárny – sotva za sebou zavřel vrata, přestala fungovat fréza. Prý se mnou bude radši telefonovat.

Psala ségra, že neví, jak to s tím nakupováním šatů bude, že její nastávající leží s virózou a ona se bojí, že to chytá taky.

Tak nevím. Zlomím si nohu, až pojedu na kole do práce, nebo mi vyteče lednička nebo pračka, nebo seknu nějakou kravinu do té obr desky s padesáti jménama…

Komentáře:

  • Saul

    „úhyb z kruháče bez ukázání. Oběma rukama křečovitě za řídítka.“
    no a co?
    Při takových situacích taky držím radši pevně řidítka.
    A na kruháči už nevyhazují blinkr ani auta.

  • ratka

    Týjo, to zní hodně tajemně, jakože se všecko sere. Ale mě přijde jako děsivé jen to první, že te z nepozonosti málem přejel vlak. To ostatní jsou jen blbinky :-) Normálka

  • rulisa

    Jojo, teď už mi to tak taky přijde. I když ta kalamita na firmě teď v předvelikonočním šturmu je dost průšvih.
    Dneska jsem byla v práci a nepos..lo se nic. :-)
    Teda, myslím, zatím…

  • rulisa

    Z toho vlaku jemi blbě ještě teď, jak mi dřív nevadilo klinkání z přejezdu, tak teď teda vadí.
    Ale zas, kdyby mi to ujelo nohu či obě, tak by mi to klinkání asi vadilo o hodně víc a dýl.

  • rulisa

    A eště by přišla vniveč celá ta intenzívní léčba patní ostruhy.

  • ratka

    4. Někdy takový intenzivní průser nebo málem průser má velice pozitivní vliv celkově :-) Zatřepe to s člověkem, ono se třeba rozsvítí. Tím nechci říct že nemáš dost rozsvíceno.

  • rulisa

    Ne, nemám, nebo neměla jsem, naprosto jsi na to kápla. Napadlo mě pak cestou domů totéž. Že jednou za cca pět let mě málem přejede vlak nebo se málem zabiju v autě, což mi vydrží jako do latě stavějcí šok na další cca tři až čtyři roky. :-)

  • ratka

    7. :-))

  • Jirka*

    Chtěl jsem taky napsat cosi o rozsvícení, je dobrý, když dostaneš šanci varováním a úplně nejlepší, když padne na úrodnou půdu :-)

    Připomnělo mi to mou situaci, kdy jsem pospíchal na něco důležitého v koloně pomalu jedoucích aut, neviděl jsem přes dodávku před sebou a ve snaze zjistit možnost předjíždění jsem vyjel před Liazku v protisměru tak blízko, že jsem viděl jen chladič se značkou. Díky šanci na rychlou reakci jsem se vrátil do svého pruhu, svlíknul potah z volantu, zapnul pravej blinkr, strhl nehet z prostředníčku a zachránil si život a řidiči náklaďáku klidný spaní (to všechno za cca 1,5 sekundy). Je to asi dva roky a husí kůže mi naskakuje i teď.
    Taky nechápu, jak jsem to mohl udělat – moc nepředjíždím a obecně jako blbec neřídím. Až na malé vyjímky :-)

  • ratka

    9. jj. po takových varovných signálech často následují změny. Nebo alespoň nabídka (jako možnost) něco zásadně změnit.

  • Liška

    2, 6 ratko
    souhlas.

    5 ru
    néé :- DD

    10
    jo, nebo se ukončí nějaký období.
    3
    jo ono se finišuje i před velikonoci… no moment, já myslela, že jsi pořád na neschopence.

  • ratka

    11. taky se někdy vysloví (vnitřně) nějaké důležité předsevzetí (už nikdy nebudu…, nebo příště….) a taky se to dokáže dodržet, právě pod sílou daného okamžiku který vnímáme jako důležitý

  • rulisa

    11
    No jsem. Finišuju doma za počítačem a na firmě o vycházkách.

  • rulisa

    12
    Jj. Memento mori. :-)

  • ratka

    Taky u Vás pršelo?

  • rulisa

    Byla jsem odpoledne v Jihlavě – tam pršelo. Cestou zpátky u Stonařova místy stěrače naplno, pršelo. Těšila jsem se, kolik mi napršelo ze střechy do (zas už prázdných) sudů.
    Napršelo asi dvacet čísel v tom prvním z kaskády. Akorát to tak trochu zvlhčilo hlínu po vršku. Pod švestkou sucho.
    To je tady furt. Okolo prší, u nás ne. Jednou mi díky tomu nezmokly peřiny vyhozený na sluníčko, zatímco já stála v nekonečným slejváku pod stromem u Roštejna. Ale to bylo kdy asi jedinkrát, co jsem z toho měla radost.

  • fousek

    Dvacet čísel v bečce ti závidím. Mě včera ze střechy dotekl centimetr. Centimetr na dně v sudu. To s ohledem na plochu střechy znamená, že spadlo asi tak šest mikrometrů srážek.

  • rulisa

    Potěš koště… :-(
    Já už omezila plochu jahodiště, protože jsem to loni nebyla schopná uzalejvat, a místo toho mám tři řádky brambor. Těm sucho nevadí.

  • ratka

    U nás napršelo půlka sudu

  • rulisa

    Pršet má v sobotu, to jdu ségře na svatbu kousek od Třebíče, plac na trávě, všechny baby lodičky na šteklách…

  • ratka

    NIc není jisté… může se to posunout, zapršet by mělo tak snad kdykoliv jindy než na svadbě :-)

  • rulisa

    Jasně, že se to ještě může posunout, ale norové si na tom víceméně trvají už týden. Tak s posunem radši moc nepočítám a přikoupla jsem si pléd přes šaty.

  • ratka

    22. a vzít si deštník :-)

  • rulisa

    Tak snad tam budou mít střechu, plachtu nebo něco.

  • Liška ryška

    jsem zvědavá, jaký šaty nakonec na svatbě máš, ru, a vůbec jaký to bylo.

  • rulisa

    Modry. Pry dobry. :-)
    Zrovna na pokoji nechavam odpocinout nohy od lodiček. Povídali jsme si tu s tatou. A nevesta je prekrasna a ženich prestastny. :-)

  • Liška ryška

    nádhera!!

  • barča

    Ru, poslala jsem ti mail. Potřebovala bych prosím pomoc. Díky.

  • barča

    Ru, já chci vidět svatbu :-) fotilas?
    A jsem zvědavá samozřejmě taky na tvoje šaty, jak ti sluší :-)

  • barča

    Jé děkuju, už to zase funguje :-) to je teda fofr.

  • rulisa

    Neděkuj, jsem v tom nevinně. Teď jsem přišla z práce a sedla k počítači, že se na to podívám. Takže jen tvoje zásluha.
    Někdy je prostě jen potřeba počkat, až se odmaže dočasná paměť nebo co.

  • barča

    31. Ahá. Fakt? To jsou věci….

  • Liška ryška

    Technická poznámka, abych na to nezapomněla:
    byla mi doporučena (a vyzkoušela jsem) jedna kebabárna v Praze, kde mají čerstvé věci (salátové) a libové maso nakrájené natenko. Bylo to opravdu natenko a k snědku, ne žádný hnusný žoužele. Mají tam kuřecí a hovězí. – Tak až přijedeš, můžeme tam zajít, kdybys měla chuť zrovna na kebap, je to při cestě z centra.

  • rulisa

    Super. Už jsem dlouho na kebabu nebyla (co taky, s tou dietou), tak se budu těšit. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.