Nojono známe to asi všichni obdobně. A když je člověk v tom uvnitř, tak nevystrčí svýho pozorovatele, kterej by řekl: „Už nemusíš dobývat, můžeš zkusit něco jinak. A sobě v dětském vydání můžeš dát něco, co tehdy potřebovala a nedali jí to. A pak už třeba nebude muset tolik dobývat nebo dělat pořád to známé.“

Těžko říct, kdo s dírou, kdo se štěstím díru přečurá… aby pak našel další dírku :- )

Jde, ale napřed si tý moči člověk musí loknout – kdybych měla pokračovat v metafoře.

Jen metafora bez nároku na dokonalost.
Žádný máš-nemáš, v kom6 bylo klíčový ne nějaký přečurání, ale že nikdy nevíš, jestli pojedeš věčně ve svejch starejch dírách, anebo s usilovou prací to budeš zrovna ty, kdo kromě ní i se štěstím ty díry vydláždíš něčím jiným na další cestu. Na který najdeš další dírku, ale ne už tak velkou, a další.

2. Tak nějak. Rozum pomůže celkem hodně. Nejsem masochista, jsem prostě jen nezrale dětská. Chci něco ani nevím přesně co a nedovedu to přesně popsat, a cítím se zraněná když ten druhý nechápe či nevidí. Dnes to dokážu lépe vyjádřit, vyjádřit i své zranění. A těšit se ze všeho co dostávám. Nakonec je toho dost. Někdy očekávám u jiného „otvoru“ než z kterého něco padá a nechytnu to. TAkže se to nejdřív vyválí na zemi a pak špitnu: Dík. A koukám co to vlastně je

15. tak dík :-)

Zrovna se dívám na webu ČT na pohádku „Malý pán“ – asi znáte – pán, co byl přesvědčený, že mu nic nechybí, ale jen do té doby, co se jednou probudil těsně před prozrazením pointy snu „tady najdeš to, co ti schází“. A od té doby lítá po světě a hledá něco, o čem vlastně neví, co to přesně je, a to se hledá sakra špatně :-)
Momentálně je film ve fázi, kdy hledá strom Odpovědník, ale je to nějaký zamotaný, cesta je strašně klikatá.
Jestli si pamatuju správně, tak nakonec zjistí, co hledá a navíc je mu přáno, aby to našel hned vedle svého domu, takže mu přijde sice trochu líto, že se tolik k tomu zjištění naběhal, ale bez toho by asi neměl šanci.
Je to pohádka, ta se musí vejít i s dobrým koncem zhruba do hodiny a čtvrt, ve skutečnosti je blbý, když to trvá celý život, i když závěrečná spokojenost tím není vyloučená :-)

19.
No, spíš aby člověk neměl důvod k těm pochybnostem, že mu něco schází – to je lepší varianta, kterou by měl každý zažít dřív, než na úplným konci, aby měl nějaký čas si to vychutnat. Odměna být musí.
Někdo tam spěje tím, že si idylu nalhává tak dlouho, až tomu uvěří, ale je spousta lidí, kterým oblafnout vlastní hlavu nejde.

Paní advokátce asi schází chlap, který umí pořádně vařit.:-0)

A oni jsou třeba rádi.
Při těch „ukázkových párech“ mi vždycky bliká kontrolka.
Což neznamená, že nejsou.

Asi je to možné přirovnat ke svěráku, který najednou někdo povolí a oběma je líp. Viděl jsem to tak u svých tří sourozenců. Sice dvěma z nich ten nástroj chyběl, tak si našli jiný, ale už vybírali vybaveni zkušeností předchozího výrobku. Třetí sourozenec už žádný svěrák nechce a hory dál zdolává bez zajištění.