je článek, který jsem chtěla napsat už skoro před měsícem.
Začátek podzimu se zoufale se zkracujícím dnem. Kdy utíkám z práce v šest místo v sedm, a přesto je zima jako dřív v osm, kdy bylo teplo jako teď ve čtyři. Pocit, že musím co nejvíc stihnout – ještě honem dochystat záhony pod jahody (stihla jsem), pořezat všechno dřevo (nestihli jsme), ještě si zajet ještě aspoň jednou dvakrát zaplavat…
Voda je jak led. Na opalování to není ani omylem, ale když člověk vyleze z té vody, je mu teplo přenádherně.
Akorát druhej den ta chronická ruka bolí citelně víc.
A ženská pravidelnost s pár takovými zaledováními bere taky zasvé.
A nebo to není jen zaledováním?
Když jsem sedla na kolo, že si pro něco zajedu na firmu, dojela jsem jen na konec té rozbité cesty kolem tří bytovek.
Pak jsem se obloukem po hladké rovné silnice vrátila k našemu vchodu. Ne pro obvaz či ortézu na ruku.
Oblíct si podprsenku.
Od půlky září jsem měla pocit, že bobtnám. Hlavně od pasu nahoru. Na jednu stranu je to docela zajímavě sexy, na druhou…
Při návštěvě u Lišky jsem si v Tezenis konečně po letech koupila bezkosticovou podprsenku. Dvě. Bílou a černou. I jsem si je zkoušela, s přesvědčením, že vím, co potřebuju za velikost. 85B.
Od zářijového bobtnání vím, že nikoli 85, nýbrž 90.
Bobtnám, protože hormony blázní a zatímco metabolismus zpomaluje. A taky proto, že se srážím. Už mám o centimetr a půl míň než ve třiceti. A co ubyde na výšku, zřejmě přibývá na šířku. Třeba v objemech hrudníku.
I to je podzim. Můj.
Jsem klidnější, spokojenější, nadhledovější – a poprvní v životě si na osvědčené místo „po ruce pro rychlé použití“ na úchytkách skříněk věším vedle mikiny a opalovačky na zahrádku taky černou podprsenku.
Zaplaťbůh, že jsem za tou Liškou v té Praze byla. Maminka má vozíček a já podprsenku.
Sice jsem po poslední periodě, která se protáhla na téměř tři týdny, zas splaskla a drncání na kole mi přestalo evokovat pocit, že se mi prsa přetrhnou vejpůl nebo vytrhnou zpoza hrudní kosti, ale zjistila jsem, že ta podprda na věšáčku madýlka u pokojové skříky se mi líbí.
Připadám si jako ženská.
Na prahu ztráty ženskosti si tu ženskost konečně začínám užívat.
Komentáře: