Tak nám zabili Ferdinanda

/  121 komentářů

…napadlo mě dneska dopoledne, když mi letmým vletem na net v letu pracovního procesu do očí vletěl titulek.

Tak nám umřel Karel Gott.
A tak nějak mě trochu přešla nálada.
Ne proto, že by mě jeho skon tak niterně zasáhl, ale že jsem tušila, co za cirkus se tím odstartoval.

Nedávno jsem jinde na netu napsala, že lidi jsou obecně vlídnější k aktivitám, které i na ně hážou odlesk slávy. (Tam to bylo v souvislosti s tím, že někdy ten odlesk slávy má na odvrácené straně Měsíce bohužel odlesk falše a podvodu, ale když už s tím nejde nic dělat, tak se člověk může aspoň chlácholit výše zmíněným přínosem pro danou věc…)
Lidé mají velmi silnou potřebu být dopadovou plochou odlesků slávy.

A tak po smrti každého mimořádně výjimečného odstartuje tenhleten cirkus.

Ti méně výjimeční v nutkavé potřebě po vyslovení se sdělují, jak si zesnulého vážili, jak se s ním (dobře až důvěrně, víc než ostatní, aspoň někdy, kdysi, nebo v nějakém oboru) osobně (po)znali, jak truchlí… A to nejlépe prostřednictvím médií či alespoň sociálních sítí, aby to náhodou nezapadlo. A taky asi aby náhodou někdo jiný ještě méně výjimečný náhodou neřekl do těchže médií či sociálních sítí, že ten ne tak málo výjimečný je nafoukaný ignorant, když podobnou vlezdoprdelkovou přiživující se řeč nepronesl.
A tak ji pronáší kdekdo.

Netruchlím. Nevím proč. Byl to bezpochyby významný člověk a prý i dobrý (a tomu věřím!). Ale bylo mu osmdesát a byl už dlouho vážně nemocný, čekalo se to. Jen jsem to tipovala až tak kolem Vánoc. Dopoledne po přečtení tří titulků s perexem mě napadl další tip, že většina těch nekrologů byla nejspíš připravená týdny až měsíce předem.
Netruchlím, protože jako člověka jsem ho osobně neznala a způsob jeho zpěvu se mi nijak moc nelíbil, byť byl technicky dokonalý. Vadil mi fakt, že snad většinu hitů měl převzatých a ze syrových, pod kůži jdoucích originálů mu vždycky vyšel jen technicky dokonalý, hladký sladký diskotékový popík. (Do smrti už z hlavy nevyženu, jak v Kainarovo-Redlově Vracaja se dom svým téměř operním timbrem suverénně udělal z mariánka majoránka – aniž by tušil, co vlastně zpívá.:-) A ještě donedávna mi vadil i žánr, který zpíval. Až na stará kolena jsem došla schopnosti tolerance, asi i trénovaná kolegou na vedlejší dílně, co poslouchá zásadně dechovku a zásadně nechává otevřené dveře. Ale moc dobře si pamatuju, jak mě Gottův popík rozčiloval a lezl na nervy, když mi bylo patnáct, osmnáct, dvacet…
Vážně by mě zajímalo, nakolik pro všechny ty, kteří teď hlasitě tvrdí, jakým jim byl vzorem, skutečně vzorem byl.

Netruchlím.
Truchlila jsem kupodivu daleko víc třeba pro Satinského. (Ten pocit náhlého sevření někde hluboko uvnitř z toho, že umřel kus mého světa, už taky do smrti z hlavy nevyženu.) Truchlila jsem pro Jakuba ročník 1991, kterému jsem dneska dělala urnu. Truchlila jsem pro ty dva osmnáctileté, kteří nebyli příbuzní, jen měli náhodou stejná příjmení a umřeli v tentýž den, v tutéž vteřinu, na tomtéž místě u silnice. Truchlím pro jejich rodiče, se kterými jsem musela postupně osobně jednat kvůli fotkám na pomníky. (A pak šla za dveře brečet.) Truchlím pro tu pětadvacetiletou maminku, která umřela, když jela do školky pro svoje dítě, první den do nové školky v městečku, kam se měli za pár dní stěhovat, protože tam s manželem konečně dostavěli svůj vysněný domek…

Truchlím i pro pana doktora Matýse, že dojel na upřímnost. Na to, že nahlas řekl, co si doopravdy myslí. I když chápu, že to takhle dopadnout muselo, protože kromě kategorií pravda-lež a faleš-upřímnost existuje ještě kategorie laik-profesní etika. Ale i tak. Hledala jsem někde na netu nějakou diskuzi, seriózní diskuzi pod seriózním článkem, kam bych napsala, že mu děkuju za to, že to řekl, protože já už jinak byla na hraně pocitu, že dnešní svět se zbláznil a ne profesně, ale lidskoeticky se totálně zvrhl, když absolutně nevidí či nechce vidět to osobní neštěstí, do kterého se Greta boří čím dál hlouběji svojí fixací na boj za klima jako záchranného pásu od topení se v jiných jejích stresech a úzkostech více či méně vyplývajících z jejího postižení. Když nechce vidět, na jak strašlivě záhubnou cestu ji zavedli a dál vedou její nejbližší i spousta dalších, kterým se hodila figurka ve hře…
Kdyby nebyla ještě takřka dítě a postižená autismem, neštěkl by po ní pes, z prvního shromáždění, kde by se projevila sobě vlastním způsobem, by ji vyvedli a napříště by se zařadila do houfu bezejmenných ekoteroristů, útočících na řád porušováním pravidel společenského soužití. Včetně vyhazovu ze školy pro nadměrné neomluvené absence.

Co to s ní udělá, až dospěje a pro svoje používatele a davy přestane být atraktivní? Až opadne zájem a opadne snaha tvářit se, jak je to její celobytostné úsilí přínosné a světměnící? Věčný boj autistů s rituály…

Nikde jsem nenašla článek a diskuzi, kde by mi nepřišlo, že zapojit se tam je ztráta času.
Ale říct to musím. Že panu doktorovi děkuju. Kvůli mně samé. A že mu držím palce a vlastně mu i přeju, že díky skonu osobnosti více výjimečné než je on, se ten jeho případ nebude mediálně rozmazávat tak moc, jak by se rozmazával, kdyby byla okurková sezóna a většinu prostoru na netu a v tisku by nezabíralo cosi čtenářsky i proteatrálně vděčnějšího…

Komentáře:

  • Žena s moly 3.10.2019 at 8:00

    To je tak strašně přesný, že nejsem schopná se k tomu momentálně vyjádřit.

  • Liška 3.10.2019 at 11:18

    Jojo.
    Nevím, jestli jsme to psala jen na fb, nebo i na blogu, ale holčičky Grety je mi líto. Je mi líto, že její rodiče ji neochránili a vystavili světovým médiím. Lenka (z Povídání) říkala, že naopak, že Gretě to pomáhá si zpracovat to, že nedávno prý nemluvila vůbec a teď mluví na shromáždění. No, já nemám extrémy ráda, já při nich zbystřuju a tohle extrém je. Snad Gretu teda neupálíme, když už ení ta stoletá válka :-))
    Mimochodem podivné mi na těch rodičích už bylo, že nechají 14letou holku chodit za školu. Asi ke mně jen nedošla informace, že to vše bylo konzultováno se školním psychologem, přinejmenším.

    Ten doktor M. – četla jsem ten rozhovor s ním a bylo tam pár drobností, který nejsou úplně košér, ale dá se pochopit, že je použil, protože rámcová diagnóza té osoby je známá a ona ji sama netají. Jeho přirovnání k vadné převodovce mi nepřipadalo necitelné, protože je nepoužil cíleně ve vztahu ke konkrétní osobě, ale spíš obecně pro ilustraci čtenářům. Na druhou stranu ty nekošér drobnosti by si mohl dovolit si říkat s kamarádem pro uvolnění napětí, ale ne před těmi čtenáři.
    A četla jsem i úvod, výtky k tomu rozhovoru, které napsal ten pan Třešňák, co natočil film a lidech s autistickými potížemi atd. A ten úvod byl rozhorlený, bylo z něj pro mě cítit, jak to všechno bere hodně vážně a k tělu, protože je to jeho téma, nejen obsahově, ale i emočně. Neoddělil to. Prostě ve výsledku trochu přeháněl. Napřed jsem si říkala, jestli to mám na fb komentovat něčím jako „já bych to nebrala tak smrtelně vážně,“ ale nechala jsem to radši být. Koneckonců kdo z nás tak nereaguje, když se vyjadřuje k tomu, co se týká jeho profese nebo rodiny.

  • Liška 3.10.2019 at 11:26

    ad dr.M
    ještě bych řekla, že lékaři často mluví ještě hůř, odosobněně; znáte to. A že u lékaře je to i obhajitelné, oni jsou takoví technici zaměření na problém a jeho spravování. Rozdíl je, když je to lékař a zároveň psychoterapeut. Ten takhle obvykle nemluví, protože takové myšlení ani nemá, má jinou pozici, jiný úkol, jiný úhel pohledu, on se kouká lidsky na lidskou osobu.
    Takže lékaři bych klidně tolerovala, cokoli dr.M. řekl.
    Pokud je zároveň psychoterapeut, tak ne.

  • rulisa 3.10.2019 at 11:44

    ad 2
    Ano, přesně,

    ad3
    Ad profesní mluva lékařů – vůbec o tom nepochybuju, i proto si mysím, že když pan doktor Matýs mluvil pro média, nepřišlo mu nic přes čáru, protože oproti tomu, jak je zvyklý, určitě mohutně ubíral.

    A navíc i kdyby byl psychoetrapeut, tak to, že něco pojmenovává nemilosrdně studeně fakticky, vůbec nemusí znamenat, že k jednotlivému pacientovi či klientovi nepřistupuje s citem a srdcem. Spíš naopak, studená technická mluva často pomáhá přemíru vcítění se kompenzovat.

  • Liška 3.10.2019 at 15:45

    4
    tak to kompenzujou lékaři – nebo někteří lékaři, moc jich neznám :- )
    A psychoterapeuti, těch znám víc, a ti to kompenzujou víc humorem a smíchem. Mluví se o vážnejch tématech a pak najednou přijde nějaká blbůstka, nějakej podnět, někomu upadne dortík nebo někdo řekne nějaký slovo a všichni se tomu začnou smát víc a hlasitěji, než by dělali normálně, kdyby nebyli zavalený pořád těžkýma tématama lidí.

  • ratka 3.10.2019 at 17:42

    Moc pěkně napsané, výstižné. Sama se moc neúčastním protože jsem zahlcena děním osobním. Jedna věc je nápadná u těch aspergerů (myslím že u nás doma jsou ve čtyřech generacích tedy hm… toto „podivínsví či až sociopatická úchylka“ je nejmarkantnější v mládí, ve vyšším věku se kompenzuje. Člověk buď nevyčnívá a tak nějak se ztratí v otáčívém pohybu bubnu života… anebo naopak najde své místo a vynikne. a je dobrý. a kompenzovaný, tedy divný ale nepřekáží to nikomu.

  • Liska 3.10.2019 at 20:37

    Ratko,
    Taky jsem slysela, že přesně v pubertě a adolescenci to maji ti lidi nejhustsi pak se potíže trochu zklidni. Ale já sama skoro žádné lidi autismem neznám, tohle říkal člověk, co je má v rodině desítky let.

  • Saul 4.10.2019 at 7:58

    To všechno kolem Gotta se dalo čekat.
    Nebo skoro všechno.
    Nečekal jsem, že někdo začne vážně uvažovat o státním pohřbu.
    Nejdřív se to začalo šířit sociálními sítěmi a běda tomu, kdo by se tam proti takové hovadině ohradil.
    Když velkouzenář Bureš ucítil ten správný vítr v plachtách a státní pohřeb s vládou odhlasoval, tak mi spadla brada.
    Ale co by mi mohlo ještě spadnout, když to všechno po pár hodinách zase zrušil, to fakt netuším.
    Takovou trapárnu a sviňárnu asi nečekal nikdo.
    Vůbec se nedivím, že Ivanka sbalila kufry a odjela s dětma z tohoto kocourkova někam hodně daleko.

  • Saul 4.10.2019 at 8:11

    Co se Matýse týká…..
    Myslím, že jeho odvolání po tom rozhovoru iniciovali rodiče autistických dětí.
    To se halt pan doktor pustil na tenkej led, no.
    Ty rodiče nemocných dětí čtou na sociálních sítích útoky na Gretu v souvislosti s její stejnou nemocí dnes a denně a je to často silný kafe (ano, i Greta je „silný kafe“ , jak předvedla třeba teď v OSN)
    Ale od odborníka by asi ty rodiče čekali trochu širší pohled a zklidnění všech těch přepjatých emocí.

  • Saul 4.10.2019 at 8:30

    A co se samotné Grety týká…
    Prostě se zjevila.
    Je to opravdu neuvěřitelné, pro někoho směšné, pro jiného nechutné, pobuřující, nepochopitelné….pro spoustu dalších zase naprosto úžasné, osvobozující, nadějné….
    Ale je tady a svým způsobem se něco takového dalo čekat.
    Už desetiletí se mele o klimatických změnách, ale teď opravdu začínáme být jejich svědky a je na čase si uvědomit, že to může být opravdu hodně vážné.
    Takový podvědomý strach vždycky někde vyhřezne a většinou v té nejméně čekané a o to víc absurdní podobě.
    Tak tentokrát možná v tomto vzteklým autistickým děcku.
    Je zajímavé na některých komentářích na soc. sítích sledovat, jak z ní lidi šílí, jak podléhají totální nenávisti, nebo naopak Gretinu zbožštění….
    Nějakou snahu o vyváženější pohled jsem našel asi jen u Vlka.
    https://vlkovobloguje.wordpress.com/2019/09/30/greta-z-arku/
    https://vlkovobloguje.wordpress.com/2019/10/03/jeste-jednou-greta/

  • rulisa 4.10.2019 at 8:38

    ad 10 – Nemám čas to teď pročítat, ale ten titulek v prvním z odkazů se mi líbí, naprosto odpovídá – Greta z Arku. Ano, občas je v zájmu dějin potřeba (je potřeba?) někoho obětovat.

    ad 9 – Poturčenec horší Turka – nemyslím si, že by za tou štvanicí stáli rodiče autistů, spíš jejich samozvaní ochránci.

    ad 8 – Samozřejmě, že se to dalo čekat, dokonce muselo, přece o tom píšu hend v úvodu.:-)

  • Jirka* 4.10.2019 at 8:57

    Zrovna v tomhle případě si myslím, že procento spontánního, nevynuceného truchlení, je celkem vysoké, to mi vadily jiné případy, kde ta touha po odlesku byla sice pravá, ale falešně zahraná a bez hlubší motivace.
    Mou černou můrou je den, kdy umřel Brežněv a já se při návratu z naší socialistické základní školy, náležitě zpracovaný pionýrskou doktrínou, divil všem členům domácnosti, že si neotloukávají hlavy o nábytek a dokonce projevují náznaky mnou nepochopitelné úlevy.
    To mi sice najelo ve vzpomínkách i teď, ale doprovázeno dobrým pocitem, že způsob a výběr „objektu“ k truchlení nechává už státní systém čistě na nás. Přesto občas zvažuju podání žádosti o rehabilitaci z důvodu nevratného poškození mé dětské duše, ale nevím kam. Na druhou stranu zase vděčím režimu za jeho správně načasovaný odchod v mých sedmnácti letech, kvůli čemuž můžu tvrdit, že jsem to zažil, ale zároveň jsem vděčný za to, že jsem jím nebyl, coby dospělý, vystaven nepříjemnému zrcadlovému zjištění, co jsem za člověka a jak srabácky se rozhodnu v případě konfliktu s ním. Jestli se zařadím do řady, nebo budu vyčuhovat – a jestli budu vědět proč. To zjištění samozřejmě přijde stejně, ale zaplaťpánbůh v důležitějších souvislostech, než je způsob povinného politického vyhranění.
    Já jsem teď truchlil. Zhruba pět minut, než jsem vyšel ze záchoda, kde mě zpráva o panu Gottovi zastihla. Byl jsem zrovna „na soustředění“ v kabince WC, kde ke mně větracím systémem dosáhl rozhlas a když začala hrát už třetí píseň od Karla Gotta, tak jsem si říkal, co blbnou, na téhle stanici ho hrají sice často, ale tohle už přehánějí. V tom momentě jsem si vzpomněl na jeho rozhovor s panem Kubalem na ČT a uvědomil si, že vlastně zahájil proces „odcházení“ a patří mezi to málo lidí, kteří vědí už předem. Taky se mu několikrát nakřápl hlas, což k němu jinak vůbec nesedí.
    No a do toho mi zapípala informační zpráva Google, které se snažím delší dobu a neúspěšně vypnout, se třemi slovy Karel Gott zemřel. To do sebe zapadalo jak jasnovidecké sezení a bylo mi líto jeho rodiny, že dostala menší šanci na to, aby si ho užila. Aby si ho užily. Pro ty holky je to předčasné dospění, to už jim ale vybral dříve a určitě to brzy vyrovnají uvědoměním si vlastní existence. Patří to do věcí, „které jsou těžké, ale těžší je je ignorovat“ – cituju z písničky, kterou jsem si teď pověsil dolů na blog.
    Ještě předtím mi vyjela v paměti gottova píseň „Léta prázdnin“, u které mě štípe v nose, i když nikdo neumírá, protože ji mám spojenou s jinou událostí a jsem rád, že existuje i přes své ukradení.

    Ty krádeže písniček mi vadily a vadí taky. Sice daly vzniknout nádherným textům od našich skvělých autorů, často lepších, než originál, ale vadil mi ten nedůraz na šlohnutí melodie. Sice byl původní autor písničky uváděný v seznamu, nebo nenápadně někde dole malým písmem na deskách, ale víc byla živená představa, že jsou melodie z dílen daného zpěváka a zpěvačky. Sice mě to na druhou stranu přinutilo tyhle informace dohledávat, ale radši bych to dělal dobrovolně. Můj strejda měl kapelu, takovou tu „zábavovou“, co hraje to, co lidi zrovna chtějí, a ti chtěli to, co se hraje na radiu Luxembourg. Tak si pamatuju pár návštěv u něj, jak dřepí u rádia a nahrává na kazetu největší hity a přepisuje základní noty a akordy a foneticky si zapisuje výslovnost anglicky zpívaných textů. To bylo pro mě tehdy plagiátorství největšího kalibru a když jsem mu něco v tom smyslu řekl (bylo mi cca 14 let), tak mi udělal přednášku právě na téma kradených písní našich mediálních vzorů. Od té doby jsem si říkal, že nějak podobně se museli rozhodovat ti „profíci, co měli povolení shora“. Jsem si téměř jistý, že si v té době nedělali hlavu s nějakým souhlasem autorů originálů a dokonce to považovali za osvětovou, osvětlovací činnost v našich zatemnělých normalizačních hlavách.
    Když si uvědomím míru hudebních vykradaček v dnešní době, tak musím o tomhle končit, protože nemám tolik času na psaní :-)

    Grétin boj za mladou generaci, respektive jeho provedení, považuju za frašku a selhání lidí kolem ní a celkem souhlasím s tím, co teď psal Jeremy Clarkson (akorát si nemyslím, že je rozmazlená, spíš podporovaná přes míru v něčem, co už se nemuselo zdůrazňovat a rozvíjet do detailu). Chtěl jsem si pustit její americký projev, ale vydržel jsem asi minutu. Když jsem slyšel a viděl ty nastrojené nádech a důraz na špatný herecký výkon, umocněný jejím hendykepem, jak mě přeběhl mráz do konce prstů, zježily chlupy a bylo mi za ni trapně a vypnul jsem to. Od té doby jenom doufám, že ta naštvanost v ní nezůstane a nezačne hnít. A je úplně jedno, jestli má, nebo nemá pravdu.
    Přírodu lidé dobrovolně chránit nezačnou, jen z donucení. Akorát nevím, z jaké strany přijde.

    Sakra já to píšu hodinu, jdu pracovat, ahoj :-)

  • Liška 4.10.2019 at 20:59

    11 ad z Arku
    To jsem já říkala hned: snad ji teda tentokrát neupalime :.)
    Ono se to nabízí a napadlo to asi desetitisíce lidi ve stejnou dobu.

    Rodiče autistu ano. Někteří. A jejich samozvani zachranci taky. Ale znám jednoho rodiče autistu, který souhlasí s Dr. M a říká, ze lidi si teď autisty idealizuji. Něco na tom je, romanticky pohled.

  • Liška 4.10.2019 at 21:05

    O zneužití Goťáka (dřív se mu tak přece říkalo, neříkalo se mu Kája) politiky píše geniálně Honzák, pro mě je lepší a lepší.
    Odkaz cca seznamzpravy.cz -pořady – výzva – šaškárna

  • Liška 4.10.2019 at 21:16

    Je to možný? Já toho Honzáka díla na fb i s úvodem, teď jsem se tam koukala, abych na něj zhruba odkazala sem, a minutu poté tam není, ten můj lrispevek s Honzíkem na fb není. Je to možný? Kontrolovala jsem to jenom třikrát, tak se ještě podívám počtvrté.

  • Saul 4.10.2019 at 21:18

    dřív se mu tak přece říkalo, “

    Ono se mu taky interně drive říkalo „čuňák“.
    Karel si prostě dovedl života užívat:-)
    14: V tom otevřeném dopise jsou rodiče autistů opravdu v menšině, ale ty argumenty pro mne, jako pro laika, mají hodně co do sebe.
    Nebo je to tím, že jsem laik?

  • Liška 4.10.2019 at 21:22

    17
    To bude tím, že mají pravdu něco do sebe.

    Ad můj fb
    Přes něci komentář tam najedu a ten článek tam ne, ale v té mé chronologickém timeline nebo jak tomu říkají, tam není. Ten fb si dělá, co chce, svině.
    Zlatý blogy. Zase budu blogově aktivnější až přejde nápor podzimní pracovní honičky.

  • Jirka* 4.10.2019 at 23:21

    ad 13)
    dobrý odkaz, takhle nějak to je, a bylo.

  • ratka 5.10.2019 at 7:33

    13. taky se mi odkaz líbí

  • rulisa 5.10.2019 at 8:17

    14
    Omlouvám se, říkala, akorát mi to v tom pátečním frmolu vypadlo. V práci jsem kmitala, pak frčela za maminkou a teď píšu jen ve chvilce od bráchy. Ale možná se v průběhu dne konečně dostanu ke čtení, když je tak hnusně, čímž i děkuju všem zapojeným a hlavně Jirkovi*. :-)

  • rulisa 5.10.2019 at 9:32

    Tak jsem to poprolítala a souhlasím, že Gott byl mimořádný člověk, však to v článku píšu, i píšu, že byl dobrý člověk. Ale smyslem a vyzněním článku nebylo udělat rozbor jeho osobnosti nebo ho nějak dehonestovat. Psala jsem o určitých mechanismech, nic víc.

    Jinak jsem si na téměř nátlak Nevztaha poslechla ten Gottův duet s dcerkou, a musím napsat, že ač ta písnička samá mě nijak neoslovila (můj hudební vkus a naladění jsou holt jinde), tak to, co zářilo z těch dvou, a zejména z Gotta, mě vzalo hodně moc. To, jak se k sobě obracejí, jak jí on dává to nejhlubší poselství, jaké otec dceři může dát, a jen slova k tomu nestačí, ani s melodií dohromady.

    Měla jsem před očima sebe a svého tátu. A upřímně se skláním před Gottem, jak tohle, na stopro v době, kdy už věděl, že se chýlí ke konci, dokázal udělat, nazpívat, podat, dát do toho celé srdce, a přitom bez sebelítosti, bez bolestínství, s neuvěřitelnou dávkou laskavosti a životního štěstí.

    Na jednu stranu je člověku strašně líto, že o takového člověka holčičky ve svých životech tak brzy přišly, na druhou stranu mít takového tátu je to nejlepší do života, co jim mohl dát (a vlastně asi i výběrem jejich maminky). To už se jim nikdy neztratí.

  • Jirka* 5.10.2019 at 12:03

    23.
    Špatná není ani písnička s No Name, kterou nedávno nahráli:

    http://www.ujdeto.cz/lyrics/karel-gott/kto-dokaze/

    Spolu s tím klipem s dcerou jsem to vnímal jako začátek „odcházení“ a málokomu se povede tyhle věci srovnat a zrealizovat včas.

    Teď jsem si přečetl i odkaz na pana Honzáka, to je střelec, jako vždycky… :-) za komančů musel trpět, že takhle nemohl, pravděpodobně, mluvit

  • Liška 6.10.2019 at 14:39

    23
    pro mě Gott není mimořádný člověk. Je to člověk, jaký byl. Mistr jednoho žánru, jednoho zaměření, cílěvědomý, jdoucí jen po hitech a slávě. To mi připadá úplně OK, nic špatnýho. A nic výjimečnýho. Umě si ze sebe udělat srandu, nebyl komunista, ale nebál se komunistů, dobrá, leč oni byli prostředníkem jeho úspěchu.
    Každej nějak za totality žil, dobrá.
    Ale nic výš než je kdokoli jinej, to není.
    Když se dělají z lidských bytostí kulty, je něco špatně, nesedí to, něco smrdí, ať jde o zpěváky, politiky nebo náboženské vůdce. Lidi, co to dělají, jsou nebezpečný lidi! Nebezpečný. Se sklonem k tendenčnosti, davovosti, nedá se předpokládat, jestli se přikloní k dobrákovi nebo kterorisktický svini. Proto nemám ráda dávat nadlidské pocty bytostem, co jsou lidi. Ne kvůli těm oslavovaným, ale kvůl, co ty pocty chtějí dělat. To je potenciálně nebezpečněj dav.

  • rulisa 6.10.2019 at 22:39

    Pro mě mimořádný byl.
    Ocituju z článku o natáčení toho duetu s dcerou:
    „Pan Karel Gott byl trochu unavený. Přesto i ve chvílích, když si potřeboval dát pauzičku, byl vždy plně koncentrovaný na práci, kterou jsme dělali, a neustále se ptal, jestli vše zpívá v pořádku a jestli by něco nemohl vylepšit. To mě dojalo. Potvrdil svůj největší charakteristický rys v několika málo větách. Byl milý, se všemi se bavil rovně, naslouchal a pokaždé byl připraven pracovat na svém výkonu. Od takové legendy by to málokdo čekal. Ale právě pro tento svůj přístup se legendou stal,“ prozradil eXtra.cz producent nahrávky a také kytarista a basák Lukáš Chromek.“

    Gott se dostal tak vysoko právě proto, že vždycky měl v sobě poctivost vůči tomu, co dělá on, i pokoru vůči tomu, co dělají jiní. A zůstal takový, i když pro dav se stal tou modlou, v podstatě kultem.

    Ale říct o někom, že je pro mě mimořádný člověk, neznamená mu udělovat nadlidské pocty ani z něj dělat kult. Znamená to jenom jedno jediné – že si někdo (třeba já) myslí, že ten druhý člověk (třeba Gott) byl mimořádný. Výjimečný. A ani se tím netvrdí, že jenom on jediný byl mimořádný, mimořádných je v miliardách lidí spousta. Jenže teď se mluví o tomhle, tak se to řeklo o něm.

    Na tom, že Gott byl mimořádný, si stojím, a asi se i smířím s tím, že tím pádem jsem pro tebe nebezpečná. :-)

  • Liška 7.10.2019 at 9:57

    Né nebezpečná, ty nezbožšťuješ :- )
    Tak jo, byl mimořádný v tomhle a k tomu bych ještě znova dodala to, že si uměl ze sebe dělat legraci – vybavuje se mi, ja vystupoval v několika scénkách za sebe ve srandě enbo dělal robota. A to dělá málokdo, zdá se mi.

  • ratka 7.10.2019 at 13:42

    27. Gott byl fakt srandista… tak nějak lidsky neuměle. Proto jsem ho měla ráda, pro tu jeho neohrabanost. JInak jako zpěváka jsem ho ráda neměla, nelíbil se mi jeho styl. Jak člověka ano, byl mi sympatický.

  • rulisa 7.10.2019 at 13:48

    28
    Ano. Byl takovým nějakým zvláštním způsobem… čistý…

  • Jirka* 7.10.2019 at 23:35

    Něco jako Marek Eben, ale ten je ještě čistější :-)

  • rulisa 7.10.2019 at 23:44

    Ano. :-)

  • Liška 8.10.2019 at 22:37

    Odteďka aby každej občan udělal závěť hned zamlada a explicitně tam napsal, jestli případně chce bejt na lafetě nebo ne.

  • rulisa 8.10.2019 at 22:46

    Myslím, že ne. Ani Gott tam nebude, a i kdyby to neodvolaly kruhy nejvyšší, věřila jsem, že Ivanka bude mít tolik rozumu, aby ten souhlas nedala.

  • Iva 13.10.2019 at 19:11

    Je a já furt uvažuji, co ty lidi k tomu vede tam chodit s těma svíčkama. Ne že by mi ho nebylo líto. Tak to jsem fakt tak nechápavá. A kam zmizela ta Greta? Taky jsem četla jak toho psychiatra zkritizoval Honzák. A to jsem nedávno koupila synovi jeho knihu inu taky už stárne a blbne. Já nejsem psychiatr a na té holce jsem poznala, že něco není v pořádku. Taky mi to připadá jako ta reklama na MALL jak tam mluví Bohdalka toho kapra. Ryby dělejte něco s těma vánocema at´si lidi myslí, že je to kampan´. No co ti kapři jako mají dělat? Snažím se aspon nepít kafe z automatů no a slámky taky nepoužívám. :-)

  • Liška 14.10.2019 at 10:09

    :- )
    Pokud kritizoval Honzák, je to v pořádku. Protože je to taky MUDr. Konečně vydala vyjádření i patřičná komora. Takže je to nepřijatelné i pro ně, v případě lékaře (to píšu, protože kdyby ty výroky řekl psychoterapeut, je to nemyslitelný, alr u lékaře mi to připadallo možné a navíc v kompetenci hodnocení jen lékařů).
    Nejde o to, co je nebo není s dotyčnou, ale jakým způsobem je etické o tom mluvit.

  • rulisa 14.10.2019 at 10:18

    Etické znamená pokrytecké?
    Když ona sama o tom otevřeně mluví a někdo si jen laikům dovolí zkusit vysvětlit podstatu téhož.

    Nepřijde mi, že by v tom hrála roli etika, spíš politika. Politicky nekorektní je vyjadřovat otevřeně jakékoli výhrady o Romech, přistěhovalcích a taky o lidech, kteří jsou oficiálně prohlášení za úžasné, světměnící a vzoruhodné.

    Matýsovo vyjádření se přesahuje hranice téhle falešné etiky, protože takových vyjádření je potřeba – jako ochrana proti zmanipulování až zfanatizování davů.

    A ano, právě od lékařů je takových vyjádření se potřeba. Protože ti jsou pro ty davy autoritami. Ne nějací nýmandi píšící si blogy.

  • rulisa 14.10.2019 at 10:26

    Což mi připomnělo, jak jsem včera na jiném servru vyslovila výhrady proti jistému zásahu, který byl pro jistou malou (v podstatě bezvýznamnou, ale docela hezkou) věc zbytečně likvidační a zaštiťoval se hrozným nebezpečím z vosího hnízda uvnitř té věci postaveného. Napsala jsem něcvo stran alergiků a pak, že si myslím, že za životu nebezpečné může vos hnízdo považovat jen člověk odchovaný velkým městem, přírodu příliš neznající.

    Pak jsem si našla profil toho dotyčného, mláďátka takového, a do dalšího příspěvku v diskuzi jsem napsala: „Nojo, on je to klučík z Prahy, to jsem se zas trefila…:-))“
    A samozřejmě jsem se okamžitě se zlou potázala, že když mám s Pražáky problém, mám se do nich navážet někde jinde.
    Ups.

  • Saul 15.10.2019 at 10:05

    „Matýsovo vyjádření se přesahuje hranice téhle falešné etiky, protože takových vyjádření je potřeba – jako ochrana proti zmanipulování až zfanatizování davů.“

    Taky by to mohlo být přesně naopak a Matýs by se právě na tom zfanatizování davu mohl svým posunutím hranic etiky sám podílet.
    Což by jako lékař rozhodně neměl!
    https://www.info.cz/nazory/schmarcz-psychiatr-matys-utocil-na-gretu-prezitymi-bludy-sam-vyvolava-strach-a-nenavist-43105.html

  • rulisa 15.10.2019 at 10:12

    Ano, toho Schmarze jsem četla mezi prvními a podle mě je právě on typický představitel té agresívní superkorektnosti.

    Ono vzít jakékoli prohlášení a označit je za blud vyvolávající strach a nenávist je snadné. Otázka je – co ti přijde víc jako hysterické a nenávistné: Gretiny výstupy před politiky a médii, nebo klidný faktický popis podstaty poruchy, k níž se někdo sám hlásí?

  • Saul 15.10.2019 at 10:41

    Jak je to s jeho agresivní korektností nevím, ale mezi skalní fanatické fanoušky Gréty asi patřit nebude.
    V jiných svých článcích proti „klimahysterikům“ vystupuje dost ostře a s podporou stejně logických argumentů, jako používá v tom odkazu výše, týkající se doktora Matýse.
    Ono v tom boji proti fanatismu je asi nejlepší obranou přemýšlet a hodnotit nejdříve to vyřčené a když tak až potom autora, případně se domýšlet motivů jeho sdělení.
    Není to moc korektní?:-)

  • rulisa 15.10.2019 at 10:58

    Nikde nepíšu, že je to superkorektnost vůči klimatu. Schmarz je hlavně bojovníkem za práva autistů a jiných postižených dětí.

  • Saul 15.10.2019 at 11:07

    A ještě k Matýsovi…on přece rezignoval sám.
    Jistě se to dá vysvětli jako projev mediální štvanice, ale to pana doktora opravdu nenapadlo, když své dnes už trochu netradiční „vědecké“ názory mediím poskytoval, že to nezůstane bez reakce?
    Od psychiatra jeho formátu bych očekával trochu víc intuice pro pochopení zákonů kauzality.

  • rulisa 15.10.2019 at 11:21

    Ano, výsledek předpokládat mohl. Otázka je, jestli ho nepředpokládal a neměl už natolik plný zuby té superkorektnosti, že se ji rozhodl hodit za hlavu i za tuhle cenu. Odejít odněkud, kde se rozcházím v podstatných názorech a za to, jaké je mám, jsem pranýřován, zas tolik nebolí. Asi nebyl do té míry kariérista.
    A nebo naopak byl a vybuduje si teď na základech tohoto rozhodnutí něco jiného.

    Osobně, kdybych měla dítě s autismem (nemám, mám děti s méně vážnými diagnózami), radši bych šla k němu než k těm superkorektním. U jednoho superkorektního jsem kdysi byla s mladším a bylo to k ničemu. Ani jsem se nedozvěděla nic, co bych i předtím nevěděla.

  • Liška 15.10.2019 at 13:26

    ru 36
    ne, na tom není nic falešnýho ani politickýho. Odhlédnuto od toho konkrétního případu (který mě emočně nijak nezvedá, protože se týká lékaře, ne mýho oboru):
    Je to profesní etika. K té lékařské se vyjadřovat nebudu, ale etické kodexy (ostatně ty medicínské tu byly dřív než kodexy psychologů nebo psychoteraputů nebo dalších pomáhajících profesí) na netu jsou dostupné a jistě téměř všechny vycházejí z rozvinutí několika principů a mezi hlavní patří respektovat druhého člověka („pacienta,“ řekněme) a jednat se záměrem, který je pro něj dobrý. S dobrým úmyslem pro něj a ověřovat si, co to je, nejednat v zájmu svém vlastním, raději snést určité nepohodlí.
    Nejsem lékař, ale kdybyxch byla, vyjádřila bych se k tomu konkrétnímu případu taky. Protože etický kodex třeba mě jako psychoterapeuta zavazuje se ozvat, když někdo z mých kolegů ěnjak eticky chybuje. Zavazuje mě to mu to nějak říct. A teprve kdyby to pokračovalo, jednat dál – říct to nadřízenému nebo dokoce upozornit etickou komisi a tak.

  • Liška 15.10.2019 at 13:30

    37 ru
    to se nedivím. Výrok „nojo, on je to klučík z Prahy“ je v podstatě už agresivní. Já bych si dovolit nemohla tohle říct (kvůli profesi a etickému mému kodexu…) a ani by mě taková formulace nenapadla, protože takhle nemyslím, ten postoj „mít dobrý záměr, lidský “ a jánevímjaký přející přístup mám doopravdy, ne nadiktovaně z kodexu. A se od téhle profese očekává. Kdo to nemá, nepomůže mu žádnej etickej kodex, prostě by nebyl profesionál.

  • Liška 15.10.2019 at 13:32

    45
    a ne kvůli pražákům! „Klučík z města“ je stejné. a „klučík“ je stejné. Pro mě dospělej člověk není a nesmí bejt klučík.

  • Liška 15.10.2019 at 13:34

    39
    nebyl to faktický popis
    a nebyl to popis podstaty poruchy.
    Začínám tě podezírat, že v tom nějak emočně jedeš, tudíž že to máš přihozené nějakým jiným zážitkem, jinou věcí, co se ti k tomu přibalila. Protože co řek nějakej doktor o nějaký Gretě je světu celkem u zadku.

  • rulisa 15.10.2019 at 13:38

    45
    A co je na tom výroku agresívního, když je v kontextu s předchozím výrokem o tom, že to, oč se jednalo, něco může vadit jedině někomu z velkého města, kdo s přírodou nemá zkušenost (nebo ji málo zná nebo jak jsem to tam napsala).
    Klučík byl klučík, tj. mladinkej kluk, tak nebudu psát muž, muž to nebyl. A z Prahy znamená že z velkýho města – co je na tom herdek agresívního?? Jo, taky jsem mohla napsat, že je to pražskej chlapeček, jo, to by už na hraně agresivity bylo, i když spíš opovržlivosti – ale klučík z Prahy?
    Ale kdyby to byl klučík z Brna, tak by to pro pražáky agresívní nebylo, žejo? :-)

    To je právě to hrozný, jak i jinak normální lidi z Prahy jsou přecitlivělí na jakékoli označení za Pražáky nebo lidi z Prahy od kohokoli, kdo z Prahy není. Jak bejk na červenej hadr, vystartujou a už nevnímají souvislosti.

    Jinak mě dycky zaujme, jak v diskuzi někde použiju nějaký agresívní slovo, třeba že je něco agresívní, a v tu ránu se začne to slovo mlet dokola u všech zúčastněných a pokud možno i vůči mně samé.

  • rulisa 15.10.2019 at 13:41

    46
    Aha. Akorát že on to nebyl dospělej človek.

  • Liška 15.10.2019 at 13:43

    42 Saule
    asi tak.
    43
    mě by zajímalo, proč to nazývat „superkorektnost.“
    To leda v jiných oborech.
    Při práci s lidmi, když nemám přející postoj k druhýmu a nechovám se (automaticky!!) podle toho, tak nemůžu dělat dobře svoji práci a nemám ji dělat! Mám si to uvědomit a opravit nebo odejít. To bych udělla já, to bych musela udělat. Mám zodpovědnost. A ta se netýká jen držení kvality a pověsti profese. Jde tady o poškození lidí. Pošlapání jejich naděje, třeba to zrovna byla ta třetí, po který už rezignujou. Nikdy nevíš. Poničení jejich důvěry k druhým a k odborníkům. Pak si můžou takoví lidi taky hodit mašli.
    A to nechci ne proto, že bych byla popotahovaná, ne proto, abych se chránila nějakou „superkorektností.“ To nechci proto, že toho člověka už osobně znám a že ho mám ráda! A chci, aby se měl dobře. Protože určitej malej vliv na to (krom mnoha jiných vlivů, psychoterapie není všemocná, natož rychlá) je moje odpovědnost. A já chci obstát před sebou. Já nemám v životním programu ubližovat lidskejm osobám nebo je nechat ležet v zkrvavený v hnoji, zatímco se mi koukají do očí a nikdo jinej není široko daleko.
    Taková je to metafora, o to jde. Ne o hovno.

  • rulisa 15.10.2019 at 13:46

    47
    Pro mě to byl faktický popis a popis podstaty té poruchy. A vysvětlení, proč to, co se kolem Gréty děje, je neodpovídající a de facto i Grétu poškozující.

    Nevylučuju, že v tom jedu emočně, dokonce bych řekla, že samozřejmě, že v tom jedu emočně, jinak bych o tom nepsala, protože mě právě ta kampaň kolem Gréty dosti sere a pan doktor mi promluvil z duše, což ostatně ve svém článku nikterak nepopírám, právě naopak.. :-) A ano, mám to přihozené nějakým jiným zážitkem, dokonce více zážitky, s konkrétními autisty.

  • Liška 15.10.2019 at 13:49

    48
    ňáká Praha je mi v tuhle chvíli u prdele. To bych do sebe ani neřekla :- )) Že když jde o vyšší cíle, nechala bych zbořit Hradčany jako oběť. To jsou věci : )
    To jsem o sobě nevěděla. Vida, jak je to plodná diskuse!

  • rulisa 15.10.2019 at 13:51

    50
    Definuj přející postoj, prosím.
    Sladkost, měkkost, chválení, i když není za co?
    Podle mě nejvíc přející Gretě by bylo celou tu šaškárnu utnout a ji se postupně snažit od tohohle upnutí se přesměrovat. Neutvrzovat ji v tom, že to, co dělá, dělá správně a že všichni, co jí tleskají, jí tleskají proto, že jim mluví z duše a že je to její životní poslání.
    Protože tenhle domeček z karet se zboří, a až se zboří, tak ona bude první, koho to zahubí. Tu naději jí to vezme, a hodně krutě.

  • rulisa 15.10.2019 at 13:53

    52
    No protože píšem obě současně a já reaguju na něco, co už je dávno přepsáno jiným, je to guláš. Takže znova:
    Měla jsem za to, že ti vadí ta Praha, protože mě vůbec nenapadlo, že by ve tvých očích mohl být problém ten klučík, když to klučík byl.

  • Liška 15.10.2019 at 13:54

    51
    jestli mě by někdo v tom případu nasral nebo jsem na něj naštvaná, jsou to jedině rodiče Grety. Nějakej výrok kohokoli o její diagnóze (která je ovšem beztak nicneříkající, žejo, každý je jiný) je jen následek, kterej se musel objevit jako jeden pól. Jako se objeví pól nějakejch obdivvovatelů, který budou nadšeně říkat, jak je odvážná a jak musela přijít holčička, aby řekla světu, že existuje ekologie. – Taková blbost.
    Ti rodiče ji nechrání. A už to, že ji nechali chodit za školu a nechali média o tom psát (aha, ono jí bylo 14 let, takže oni MUSELI dát k tomu souhlas, žejo…), to nejsou pro mě dobrý rodiče.

  • rulisa 15.10.2019 at 13:56

    55
    No vida, takže tohle vidíme naprosto stejně.

  • Liška 15.10.2019 at 14:06

    53
    ??
    Cože? To se doufám ptáš jen provokativně.
    Opak. Opak sladkosti. Chválení nikdy neprovozuju, když ho nemyslím doopravdy. To jsem nedělala nikdy v životě a u ostatních předpokládám totéž.

    Ten přející postoj nemusí bejt ani vyjádřenej slovně, stačí uvnitř, je to vlastně pravdivej postoj (nic sladkýho:) plus přístup „vy jste člověk, jste tady na zemi, takže jste tu přijatej“ a zacházet se s vámi bude s respektem, protože já jsem taky člověk a vy taky. Podle lidskejch práv a totéž se očekává od vás : )
    Potom v pomáhající profesi: A já jsem tady, abych vás vyslechnul a podpořil a stál na vaší straně, když budete chtít (ne že bych to někomu cpala, to ať si jde svobodně jinam nebo za jinýma). Abyste měl možnost a podmínky žít spokojenější život.

    53 ad greta
    si myslím, že žádný hypotézy o budoucnu dělat nemusíme, protože ji osobně neznáme.

  • rulisa 15.10.2019 at 14:20

    57
    a) Tak co bylo na Matýsově textu nepřejícího?

    b) K hypotézám budoucnosti vývoje postavení glorifikované osobnosti ve společnosti nepotřebuješ tu osobnost znát osobně.
    Pokud jsem psala „zahubí“, nemyslela jsem fyzicky, že by měla umřít.

  • ratka 15.10.2019 at 15:10

    zajímavá diskuse. Přející postoj je pro mě dosti důležitý pojem. Taky přeji jiným. pokud se mi jeví, že tohle přející gesto je někým otočeno, pošlapáno nebo shozeno jak směšné, cítím se zraněna.

    A nemyslím si že to byla šaškárna s Grétou, celkem jí fandím aniž bych si dělala předstaavy co se s ní stane v budoucnu. Třeba časem se stane úplně obyčejnou, protože se přizpůsobí a nebude vyčnívat. Ale teď vyčnívá a v tom dobrém slova smyslu, že jí o něco jde a že se snaží. a že k tomu vynaloží veškerou svojí energii. my ostatní jsme spíše čumilové… tak nějak na ni koukáme jak do výkladu.

  • rulisa 15.10.2019 at 15:19

    Nestane se obyčejnou a přizpůsobenou. To je ten problém autismu.
    Tvůj pohled vidím jako právě ten romanticko idealistický, který se doktor Matýs snažil vyvrátit.
    Dík za příspěvek, jako fakt.

  • ratka 15.10.2019 at 15:23

    60. žít a nechat žít. to bylo vždycky mé krédo a nic se na něm nezměnilo. Platí to i pro nepříjemné lidi typu Gréty. Vím že je autistka, ale i kdybych to nevěděla tak vím že lidé jsou nepříjemní z různých důvodů a často se to změnit nedá. Nedokáží to a přesto jsou cenní jako lidé i v té nepříjemné kůži. často fackování zleva zprava, samozřejmě taky ty rány dávají :-) prostě to je jejích cesta.

  • rulisa 15.10.2019 at 15:26

    61
    Však jí nikdo v žití nebrání, si myslím.
    Nejvíc asi její rodiče.

  • ratka 15.10.2019 at 15:28

    62. nemyslím, prostě ji jen podporují v tom co dělat chce.

  • barča 15.10.2019 at 15:47

    pro mě je Gréta a vše kolem ní – extrém, což samozřejmě vyvolává i extrémní odezvu.
    extrémy nemusím. Jde to v podstatě mimo mě.
    Téma Gréta má několik rovin – životní prostředí, etiku, samotný autismus (už mi to trochu přijde jako modní vlna) shodou okolností ministerstvo zdravotnictví chystá neověřený léčebný hodně drahý projekt – tedy dost diskutabilní v odborných kruzích.

    s otázkou životního prostředí – opět paradoxy, někdy až usměvné (zákaz umělohmotných brček) tomu se musí člověk smát, protože bez plastů se naše civilizace rozhodně neobejde.

  • rulisa 15.10.2019 at 15:54

    63
    Takže když si moje základkou povinný dítě umane, že nebude chodit do školy, ale na stávky, protože to je celosvětově důležitější, mám ho taky podporovat?

  • ratka 15.10.2019 at 16:26

    65. to se ukáže na konkrétním případu. Pokud budeš mít lepší nápad, určitě to bude super… zákazy a příkazy u autistů moc nefungují. Tedy domnívat se že něco zakážu a autista přestane vřískat…. to nefunguje. Pořád bude mlet a chtít to svoje.

  • rulisa 15.10.2019 at 19:39

    66
    A o čem teď píšeš? Já se neptala na autistu ani jsem netvrdila, že autistovi jde něco jednoduše zakázat. Já se ptala, jestli tedy podle tebe je správné řešení podporovat dítě v tom, co chce, bez ohledu na to, jestli to rodič považuje za dítě poškozující.

  • rulisa 15.10.2019 at 19:44

    Jinak tedy mi ale z tvojí odpovědi vychází, že jde-li vždy o konkrétní případ, a konkrétně o případ, že autistovi nejde něco jen tak zakázat a má s tudíž podporovat v tom, co on sám chce, tak skutečně působení Gréty v politice přímo souvisí a je závislé na jejím autismu, nikoli na tom, co říká nebo za co bojuje. Dítě neautistické, (když napíšu normální, tak mě zas Liška sežere, tak to musím vymyslet jinak) většinově běžné, bez diagnózy, by se takto projevovat nemělo šanci. Nedostalo by ji, bylo by posuzováno jinak.

  • ratka 15.10.2019 at 20:06

    67,68 ano, v tomto smyslu. Dítě neautistické by nebylo ani schopn vkládat tolik energi do jedné věci, není tak intenzivně zaměřené jediným směrem. Většinou (běžně) se pozornost rozptýlí i na jiné věci či zájmy, co íkají přáteelé nebo co říkají rodiče etc. Dítě autistické je jakoby posedlé svým zájmem, nevidí nic jiného a veškou svojí energii vkládá do toho co dělá. věří tomu, je pravdivé v tom co dělá. řekli bychom lidově že to žere.

  • ratka 15.10.2019 at 20:08

    69. tedy projevuje se tak jak se projevuje spontánně nezávisle na tom zda šanci má nebo nemá. Pokud nemá vkládá energii do bušení do zdi. buší tak dlouho dokud si nerozbije hlavu a chvíli zůstane ležet. jak si chvíli odpočine tak vstane a pokračuje. jak stroj.

  • ratka 15.10.2019 at 20:12

    Proto se nedomnívám že by Grétě kdokoliv ubližoval či ji naváděl, na taková je… nepředstírá to. Jaká je, tak vystupuje. Je stejná všude, na veřejnosti určitě vystresovaná a tudíž ještě více přemotivovaná… veškeré emoce vkládá do toho co dělá. Takhle vnímám autistu…tedy lehkého autistu, podivína a la Greta, vysmívaného a honěného ostatními jako exota co se rozčiluje a nechápe vtip.

  • rulisa 15.10.2019 at 20:25

    Jasně, to všechno víme a máme to zakoncipováno do souvislostí jako nediskutovaný základ. Takže vzhledem k diskutovanému tématu z toho vyplývá, že pan Matýs se chová jako nepřející, když jí to nechce dopřát, a že rodiče udělali to nejlepší pro dceru, když jí to naopak dopřávají bez omezení a nechají ji v tom politickém kolotoči se realizovat bez ohledu na to, že je přitom loutkou neautistů, kteří ji od toho tak jak tak odstřihnou, jakmile se jim přestane hodit do krámu, takže si holka tu hlavu bude rozbíjet až pak a o to víc, a že spasit svět má vlastně šanci jen autista, protože on jediný má to zaujetí a výdrž…

  • rulisa 15.10.2019 at 20:30

    Ratko, dokázat se do někoho vcítit a chápat procesy v jeho hlavě je jedna věc, ztotožnit se s ním a tím pádem s ním soucítit a fandit mu je druhá, ale přestat díky tomu vidět souvislosti a idealizovat si realitu, je věc třetí…

    Zkus aspoň vzít v úvahu, na chvilku připustit, že nejsi jediná, kdo procesy v autistovi chápe, že rozdílné názory nejsou způsobeny tím, že by ostatní nevěděli totéž, co víš ty.
    Podle mě prostě vyjde vcelku nastejno, jestli rodiče nechali Grétu „jet“ tuhle její lajnu do politiky, nebo jestli ji nechali mlátit hlavou do zdi. V té politice má jen DOČASNOU šanci a jen dík tomu, že NENÍ rovnocenným hráčem ostatních.

  • ratka 15.10.2019 at 21:04

    73. tohle ale neřeším… tuto dočasnost. Gréta se taky vyvíjí a není všem dnům konec. Jinak pana Matyse neřeším, nevidím do problematiky a ani nesleduji vývoj.

  • ratka 15.10.2019 at 21:07

    73. dítě někdy rodič musí nechat i když mu to trhá srdce a žíly. I s pocitem že je to třeba všecko jeho vina, ale s nadějí vždycky s nadějí že vše dobřee dopadne i když né tak jak si představuje on jako dobré či správné.

  • rulisa 15.10.2019 at 21:08

    74 Ok,
    75 – promiň, pro mě fráze, za kterou se schová cokoli, i jakýkoli únik od čehokoli.

  • ratka 15.10.2019 at 21:12

    tedy jako autistka se může nepředvídatelně ze dne na den otočit, ani armáda politiků ji nezastaví… tedy to k té její lajně do politiky. umožnili jí to, nechali jí povídat a pak si jí třeba nebudou všímat ale tak to je. ona bude nešťastná a bude se trápit a třeba propadne depresím ale to je takové nahoru dolů nahoru dolů tak dlouho dokud to její rozum neuchopí a nedostane pod kontrolu. Věřím že i člověk s autistickými sklony se dokáže kompenzovat (sám sebe ovládnout). není to hned a není to lehké ani pro něj a ani pro jeho okolí, ale funguje jakž takž. pořád bude divný.

  • ratka 15.10.2019 at 21:13

    76. jaký únik, co tím myslíš?

  • rulisa 15.10.2019 at 21:17

    Únik myšlenkový.

  • ratka 15.10.2019 at 21:21

    79. aha, necítím v naději myšlenkový únik.

  • rulisa 15.10.2019 at 21:26

    Končím. Tímhle způsobem odmítám konverzovat.

  • ratka 15.10.2019 at 21:30

    dobrou

  • Saul 15.10.2019 at 22:14

    81,82:
    A je zakonzervováno, dobrou:-)

  • rulisa 16.10.2019 at 9:42

    83
    Proč myslíš? Nikomu jsem přece nezakázala pokračovat. Jen jsem napsala, že končím já. Jak se padne do těchhletěch frází a patosů, jsem jak v bažině, co uhejbá před jakýmkoli krokem a není se oč opřít, tak proto končím. Ale komu to neva, ať si klidně povídá dál.

  • Liška 16.10.2019 at 10:19

    75 jsem pochopila, že je pro vyjímečné situace, některé, které si to vyžádají – ne že by ratka tohle aplikovala na všechno jako zastřešující alibismus; koneckonců který rodič by tu těžkou situaci podstupoval víckrát, to by byl trochu masochistickej superman. Anebo z druhý strany lhostejnej necita.

  • rulisa 16.10.2019 at 10:36

    85
    a) Byla Severn taky autistka?
    b) Nežije dneska klidně a spokojeně právě proto, že ji tehdy svět ignoroval (a protože nebyla autistka)?

  • rulisa 16.10.2019 at 10:42

    86
    Najdi tu hranici, kdy je to výjimečné a kdy právě proto, že to je výjimečné, máš dítě podpořit v něčem rizikovém (třeba autistu nechat napospas politice a davům).

    Ratka formuluje často tak, že to má všechno strašně volné, ať odpovíš jakkoli, tak bude-li to výhrada, nepochodíš, protože vždycky něco bude moct být jinak. Prostě už to nechci řešit, nemám teď před Dušičkama čas ani mozkový kapacity na takovou komunikaci.

    Máte pravdu, ok, povídejte si spolu a mně z toho už vynechte, já už fakt nechci. Co jsem chtěla říct, to je v článku, a zatím tak nějak nevidím důvod na tom cokoli měnit.

  • Saul 16.10.2019 at 10:57

    87:
    a) autistka nebyla(asi)
    b)v nadpisu článku sice je uvedeno, že ji svět ignoroval, ale hned pod tím je doplněno, že promluvila na klimatickém summitu v Riu (a sklidila tam potlesk, podobně jako Gréta jinde)
    Viz video.
    To zase není taková „ignorace“ pro dvanáctiletou holku, ne?

  • ratka 16.10.2019 at 11:23

    Ano. Shodou okolností ale také vyjímečným úsilím se prodere dívka tam nebo onam… nezávisle na to jestli má poruchu takovou nebo makovou, proč jí bránit. jako rodič bych se určitě bála, kdybych měla vyjímečné dítě ale nezakázala bych mu jít za svým snem či posláním. Speciálně autistovi nic zakázat nejde, ale lze mu třeba dělat různé překážky,… smát se mu shazovat ho, zlehčovat jeho úsilí.

  • rulisa 16.10.2019 at 11:48

    90
    Ratko zas už – zakázat mu nic nejde? Něco i jde. Vím to, mám to obden na očích. A zabránit mu v něčem taky jde. Nasměrovat ho jinam. Je to víc rodičovské práce, ale jde to.

    Já to už radši nebudu číst, musím pracovat.

  • Liška 16.10.2019 at 11:52

    88
    joo, tojo.

    90
    no to teda zní trochu moc obecně.

  • barča 16.10.2019 at 12:02

    ještě k té mediálnosti Gréty – ta rodina je na to zvyklá, rodiče jsou tuším oba herci. takže i svým způsobem ta viditelnost v médiích jim vyhovuje. tedy nejsou to „běžní“ rodiče.

    jinak Gréta nepřišla s ničím převratným – je jen hlásná trouba – zatímco jiní mladí studenti a někdy i dokonce menší děti přišli na nápady jak vyčistit například plasty z oceánu. ti tak oslavovaní a vyzdvihovaní nejsou, nevím proč. Je to na hlavu, ale asi už to tak je, že ti co pracují a jsou potichu a věnují se své práci tak nikoho tolik nezajímají, musí přijít jeden a řvát – tedy umět se prodat a pak davy jsou z takového jednoho člověka paf.

    tady jak je ten odkaz na tu Severn – jsou i dohady o tom, že Gréta si to zkrátka ten její proslov vypůjčila – v lepší dobu.
    a co se týče budoucnosti Gréty – nevím, to ukáže čas, čemu se bude věnovat v dospělosti, podobně jako ta Severn.

  • barča 16.10.2019 at 12:09

    :-( možná kdyby Gréta přijela k nám do čech, konkrétně do našich lesů, kde řádí kůrovec a pronesla by nějaký svůj silný emotivní projev tak by se kůrovec v lepším případě lekl, nebo by ho to zabilo úplně a ano, a pak by byla velká hrdinka.

  • ratka 16.10.2019 at 12:19

    92. vidím to možná příliš konkrétně, nikoliv obecně. Tedy pořád vidím tento konkrétní případ. mě moc nezajímá nějaká politika, nebo jestli Gréta má někomu něco říct nebo ne. Tento rozměr nedokážu nějak uchopit ani pojmout, tedy jde to mimo mě. vidím pořád jenom dítě, které se o něco snaží. A co udělám? budu mu to vymlouvat… možná, budu mu říkat narazíš, budou se ti smát, nezvládneš to, nebudeš mít budoucnost. možná taky, ale nakonec ho v jeho úsilí podpořím protože to tak cítím. neodkázala jsem nikdy bránit děcku, nebo muu něco zakazovat. Akorát jsem brečela když se neučil a bral nějaké svinstvo. Ale to e přece o něčem jiném. když řeklo děcko, jedu kolem světa… tak ať jede. Nemám dceru. Ale rodiče jsou třeba postaven před podobnou volbu, když dcera přijde s tím že bude modelka. Třeba… nebo jako Gréta, aktivistka. mě je jedno co řeknou jiní lidé. Přece nejde o to že je to víc práce směřovat děcko jinam. je hodně práce celkově dítě vychovat a věnovat se mu. nelze podezírat rodiče, že si to dělá jednoduché, když ho nechá jet na konferenci. naopak, kolikrát rodiče dítě podpoří a věnují se mu i v tom co dělá.

  • ratka 16.10.2019 at 12:22

    95. tedy věnují s mu i když dělá něco jiného než by chtěli oni aby dělalo. I tak se mu věnují. není to méně rodičovské práce.

  • Saul 16.10.2019 at 17:44

    95.
    Ale rodiče jsou třeba postaven před podobnou volbu, když dcera přijde s tím že bude modelka. “

    Taky mne v té souvislosti takový příklad napadnul.
    Nebo třeba vrcholová sportovkyně, které kariéra skončí po 30.
    A rodiče jsou schopni vzít za tím účelem svým dětem jejich dětství tak, že se o tom ani té uhlíkové Grete nesní.
    A často to je jen jejich vize, kterou ty děti jen trpně snášejí.
    Ale když to ty děti opravdu chtějí a cítí se k tomu povolány, nedovedu si představit, jak by jim v tom rodiče mohli a měli bránit.

  • ratka 16.10.2019 at 18:17

    97. Však ano. nemají je nutit a brát jim dětství. Ale taky by jim neměli bránit pokud ty děti o své dětství nestojí..

  • rulisa 16.10.2019 at 18:21

    Pěkný. Takže jsem úplně nahovno rodič, protože jsem bránila svému dítěti nechodit do školy a místo toho se stát přeborníkem ve hraní rpg her.

  • ratka 16.10.2019 at 18:43

    99. to je dobře stát se přeborníkem v něčem, ne? já taky nutila děcko se učit. Ted výsledek nic moc. Bral prášky a měl deprese

  • ratka 16.10.2019 at 18:43

    tedy… Jak chytl vítr do plachet, tedy stopořil se sám k něčemu co ho bavilo tak se rozjel.

  • ratka 16.10.2019 at 18:55

    Neberme to osobně, myslím že jsme se užily s dětmi všeho možného. řeč byla o Grétě a zda bylo chybou rodičů ji tuto její jízdu umožnit. Nemyslím že jí k tomu nutili jako nějakou sportovkyni nebo trénovali. Ale to nemůžu vědět, třeba ji to do hlavy nějak naočkovali. Možná to chybou bylo, ale nevíme jaké jsou alternativy.

  • Jirka* 16.10.2019 at 19:14

    102
    No ten její projev naočkovaný rozhodně byl.

    Jsem ještě v práci a právě mi skončil bugr z vedlejší kanceláře, kam si někdy musí jedna paní přivést autistického syna (snaží se ho nevodit do práce, ale někdy nemá jinou možnost). Co ten kluk tady provádí po chodbě a záchodech, to je zážitek. Snažil jsem se s ním jednou navázat kontakt za účelem pozdravu, ale neměl jsem šanci. Většinu lidí z cca tří kanceláří zcela ignoruje a jediným partnerem mu je jeden o trochu starší kluk, co se s ním honí po té chodbě a vymýšlí jednu hru za druhou, a pak moje wifi, u které se na chvíli zklidní, když něco vedle sleduje.
    Já vůbec nechápu, jak tohle může někdo vydržet denně.

  • Saul 16.10.2019 at 19:26

    Co je opravdu z naší vlastni hlavy a není „naočkované“?
    Zkušenosti jsou taky očkování.
    99. Jestli vyhrával…:-0)

  • rulisa 16.10.2019 at 20:27

    100
    Já ho nenutila se učit, jak si jistě pamatuješ, tvůj byl na gymplu, můj jen na učňáku. Tam extra učení se není potřeba. Já po něm jen chtěla, aby chodil do školy a ne za školu.

  • rulisa 16.10.2019 at 20:38

    103
    Jirko, dík za příspěvek.
    Forem autismu je hodně, já nejblíž znám kluka, co je vlastně hodnej, ale prakticky vůbec nemluví, jen huhňá nebo píská, a když chytne nerva, má ty pohybový až sebepoškozující se tiky. Ale třeba u zahradního jezírka, když může sedět a klacíčkem rytmicky šťouchat do vody a pozorovat vlnky, vydrží hodiny a je úplně nejhodnější na světě. :-) A je i milej. Vždycky je mi líto, když se potkáme a on má z toho radost (má mě docela rád) a snaží se mi něco povykládat tím svým huhňacím pískacím způsobem, tak že mu nerozumím. Jeho rodiče mu rozumějí, ti mu snad čtou i myšlenky. Já umím jen předávat pocity, jakože jsem taky ráda, že ho vidím, a že ho mám ráda… Fakt mám. Párkrát mi i s něčím pomohl na zahrádce, nebo si přišel natrhat srstky. Ty mu moc chutnají. Je už taky na učňáku, ale i tak si musím vždycky znova připomínat, když chci něco říct já jemu, že nesmím používat žádné paralely, žádná podobenství, dvojsmysly. protože to ho vyvádí z míry a znejisťuje až do stresu – že nerozumí, nepasuje mu to a neví si s tím rady.

  • rulisa 17.10.2019 at 10:17

    104
    Zkušenosti nejsou očkování. Tak jako očkování není imunizace při setkání se s nemocí.

  • Liška 17.10.2019 at 11:23

    93 barčo
    joo, přesně, v pravou chvíli vypadat pravým způsobem výstředně a křičet hodně divně, to upoutá pozornost.

  • ratka 17.10.2019 at 11:45

    108. taky mě to napadlo. K nám chodí do Kauflandu chlapec – autista i s mámou. Všichni už je znají a každý to bere jako normální. když chlapec řve příliš, máma jen udělá ššššš. Kdo je nezná, řekl by že jsou to nějací uřvaní cikáni… ale nejsou. Prostě jen chlapec je trochu hlučný a trochu víc dává najevo co chce

  • rulisa 17.10.2019 at 11:45

    Jo vidíš, k té Barčině 93 jsem taky ještě chtěla – že se mi spojila s tou informací, že Gretiny rodiče jsou herci. Nevyšlo mi z toho, že by dík tomu oni i Greta líp snášeli být středem pozornosti, ale že Gretini rodiče tu pozornost mají rádi, být středem pozornosti jim vyhovuje a dělá dobře. A umějí zacházet s hereckými projevy tak, aby byli pro tu pozornost dostatečně výrazní. Udělali z Grety herečku. Herečku jedné role.
    U mě jim informace o jejich profesi body k dobru nepřidala, naopak.

  • barča 17.10.2019 at 11:50

    K té rodině Grety – ona je to zřejmě dost významná rodina – stačí si to vygůglit, herci, zpěváci, režiséři, rozhodně rodina, která žije v zájmu medií stále a také rodina, která si žije v luxusu. tedy jde o to – opravdu se umět prodat.

  • barča 17.10.2019 at 12:03

    tak já taky přidám jeden svůj ne příliš pěkný zážitek s autistickým dítětem. Bylo to předloni na dovolené, maminka a její 17. letá dcera. Maminka s dovolením uplná kráva.
    Dítě nevypočitatelné, nezvladatelné. Každá situace na zájezdu byla horor. rozmlácené talíře a sklenice s pitím v restauraci při společném stolování při snídani a večeři. válení se po chodbě, zuřivost. každý výlet u autobusu nebo na výletě scéna zuřivá, podobná. Ptali jsme se maminky – teda průvodkyně se ptala, jestli si nemyslí, že by bylo pro ni a její dceru lepší pobytový zájezd – tedy pevné rituály, stejná místa a jen třeba pobyt u moře. Paní odpověděla, že je to její věc, a že právě za ty všechny příspěvky co dostává si může dovolit s dcerou jezdit všude téměř zadarmo, tak proč by toho nevyužila, že. a všem se chlubila fotkami i z Asie, z Afriky apd. Nebyl den kdy nebyl nějaký vyrvál. Nerada na to vzpomínám. A jedna paní ze zájezdu na to určitě vzpomíná nerada ještě víc, protože dívka přišla a z ničehonic paní bouchla pěstí do obličeje a ještě paní pokousala.

  • rulisa 17.10.2019 at 12:06

    111
    Jj., dík za info, negůglila jsem a ani nebudu, nemám teď kdy a už mě to ani tak nějak netankuje.

    To je takovej paradoxní jev – já napíšu článek na téma, co mě v tu chvíl pálí či nějak osloví, a pak jen koukám, jak sem lidi chodí tiše nahlížet, jestli někdo už neco napsal, ale nikdo nechce začít první.
    Pak s odstupem cca dvou dnů se obejví první vlna diskuze, nedlouhá a taková krotká, a pak s odstupem dalších několika dní se začne debatovat naplno a ostře – ale to už je v době, kdy já jsem víceméně za a řeším zas už něco jinýho. :-)

    S věcma se vyrovnávám a v sobě si je srovnávám tím, že o nich napíšu, naformuluju a vydám rpryč, pak už moc nemám potřebu je dál řešit.
    Jsem v podstatě opravdu povrchní. :-)

  • rulisa 17.10.2019 at 12:08

    No, on je jeden problém – autista – a pak druhej problém – rozmazlenej fracek.
    Což může být i autista a podle mě žádný výmluvy na autismus v tomhle nepomůžou. Fracek máma, fracek děcko.

  • ratka 17.10.2019 at 12:40

    114. těžko se to od sebe odděluje, pokud je jedno i druhé současně :-)

  • rulisa 17.10.2019 at 12:45

    Oddělit to nejde, ale jde poznat, že to není jen autismus.

  • ratka 17.10.2019 at 12:58

    116. myslela sem případ kdy je to autismus. a zároveň i je rozmazlený fracek, tedy použitá terminologie. Težko se odděluje jedno od druhého pokud je oboje. Pokud ale víš, že dotyčný problém autistického spektra nemá, pak je to celkem jednoduché

  • ratka 17.10.2019 at 13:00

    117. U autistů je totiž kromě té frackovatosti navíc absolutní pravdivost. Podle toho to lze rozlišit téměř vždycky. nedovedou lhát a ani predstírat.

  • rulisa 17.10.2019 at 13:23

    Já ti rozumím. Odpověděla jsem, jak jsem odpověděla, a na tom nemám co měnit.
    Pořád mi něco vysvětluješ o autistech – proč?
    Znovu: chápu, že máš potřebu se autistů zastávat a (protože) částečně se s nimi identifikuješ. Ale nechápu, proč si myslíš, že ostatní to, co se jim pořád snažíš vysvětlovat, nevědí.

  • ratka 17.10.2019 at 13:29

    119. odpověděla jsi dobře. promiň.

  • barča 17.10.2019 at 13:41

    nevim, jestli jde u autistů vždy o pravdivost, spíš mě přijde, že musejí mít tak nějak všechno po svým a svůj svět, když jim to něco, nebo někdo naruší je velký problém.
    ale jak psala Ru, je spousta forem, různé stupně postižení, vůbec se v tom nevyznám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.