A počítač vlastně taky trochu hřeje

Chtěla bych umět vyprávět příběhy.

Třeba jako Žena s moly.
Před pár (dvakrát a více deseti) lety mi to docela šlo, i docela dlouhé příběhy. Jenže jsem neměla doma klid na vyprávění dlouhých příběhů. Pořád tam někdo byl a pořád něco chtěl. Jídlo, oblečení, informace… nebo jen slyšitele…

– Lingvistická vsuvka. Proč posluchač není odlišen coby naslouchač. Proč se vůbec posluchačům začlo říkat posluchači, od jaké významové verze slova „poslouchat“ to vzniklo? Posluchači rádia jen naslouchají, posluchači v posluchárnách vysokých škol naslouchají a současně musejí i poslouchat, jinak by je vyrazili. Posluchači rádia a částečně i posluchači VŠ naslouchají proto, že právě tomuhle naslouchat chtějí. Ale když člověk naslouchá, aniž by o to nějak extra stál, spíš to jen tak nějak zvládá, stává se pouze trpným nositelem živého ucha. Není ani posluchač, ani naslouchač, jen jen slyšitel.

Teď mám doma klid. Mohla bych každou volnou chvilku vyprávět celé ságy příběhů.
Jenže když sečtu volné chvilky a odečtu od nich aktivity nutné k zachování základních potřeb a aktivity nadstavbové dobrovolně na sebe coby bič upletené (třeba porytí zahrádky před zimou nebo dotažení asi pěti rozpracovaných stavebních projektů tamtéž a ve sklepě), zbývá mi volno tak na vyspání se.

A krom toho – už nějak neumím vyprávět příběhy.
Stavět stavební projekt z postupně opracovávaných a do sebe tesařskými spoji roubených trámů, od základů postupně až po střechu.
Už mi jde jen sbírat třísky.

– Lingvistická vsuvka. Může být stříška od třísky, nebo tříska od stříšky? Je to něco z třech vrcholů, z třech stran? Babička taky do kamen nechystala třísky, ale tříšky. Roztříštěná vlákna dřeva. Roztříštěná hlava třeští.

Mně třeštila tudlevá, když jsem si ji oběma rukama přidržovala před rozpadnutím se zaparkovaná na botníku u koupelny, páč to bylo nejblíž koupelny a záchoda, a vůči zaujatě na mě hledící ženě s velkým Ž jsem pronášela moudra typu „Další z těch rán, kdy si člověk říká, už nebudu pít…“
Vím, že na to odpověděla něco suše pragmatického, ale už nevím co. Měla jsem v té hlavě nějaký jeskyně nebo co.
Ale vím, že jsem si vedle ní připadala jako slonice, vedle ztělesnění úžasné, žensky dokonalé štíhlosti mých dávných literárních hrdinek – herdek má to svoje výhody mít mírně obézní nebo mírně přerostlou kamarádku, člověk si pak přijde tak nějak křehčí, a ne jako slonice. Natož slonice s kocovinou.

Jojo, zatímco během pěti měsíců léčby mononukleózy, potažmo navazující boreliózy, jsem radostně shodila dvě a půl kila, tak od skončení diety a prohlášení „paní doktorka mi řekla, že malý pivo mi neublíží, tak mi dejte to čtvrtý pivo taky malý“ jsem každý měsíc cca půl kila přibrala. A nejvíc teď na začátku podzima, když se začlo ochlazovat. Přesně stejně jako moje kočka. Od konce srpna obě strašně žerem.
Já navíc už druhý měsíc sterilizovala menstruační kalíšek zbytečně. Nebyl potřeba. Zato spaní stálo za prd, jak mě polívalo vedro a pak zas zima, a vždycky jsem se musela projít na záchod a do kuchyně a tím pádem i něco zobla…

Bojuju s tím statečně. Zvedla jsem si dávkování sojových a vojtěškových ženských tablet na dvojnásob, tak už v noci spím a v lednici nezobu. Dokonce zas ráno i cvičím, když pravidelné večerní kolo a koupání v rybníce v ledovém večerním větru vzalo zasvé a zvládám je tak jednou za týden s vydřením všech sil.

– Lingvistická vsuvka. Není emocionálně chabějšího slovního obratu než „vynaložení všech sil“. O ničem. Když všechny síly, tak člověk dře hubou po zemi, nehty do krve ulámaný od rejh v hlíně, přeci. Tak jaký vynaložení. Vy(na)loženě slabiková nadbytečnost – přeci buď je nakládka, nebo vykládka. Ale slyšeli jste někdy někdo o vynakládce?

Tedy začla jsem omezováním pití piva. Víno je fajn, nemusím ho pít tak studený jako pivo a neprdí se po něm. S vydřením všech sil jsem se snažila i nežrat, ale to nešlo. Byla mi zima. A když je zima, je hlad.
Sušila jsem všechno možný ovoce i hříbky i rajčata, jen abych si trochu přitopila v bytě a necítila tu syrovinu, tu plíživou vlezlou podzimní zimu, co se vpíjí do kloubů i měkkých částí těla, hlavně nosu. Moc to nepomohlo. Nahřívala jsem se ve vaně plné horké vody, dvakrát denně – bojler nestíhal, poplach na vodoměru. Tak jsem pouklízela všechno v prádelních koších nastřádané prádlo – konečně – abych se zahřála pohybem (ne, k žehlení jsem se nesnížila, to až leda kdyby mi měla mrznout voda v trubkách), ba i vysavačem jsem pronásledovala prach a kočičí chlupy po bytě, protože zezadu vysavače jde vždycky takový krásný teplo… Chvilku… Dokonce jsem už zas začla i občas něco vařit, aby se byt vyhřál. Teda píct v troubě. Akorát jak není ten volnej čas, tak jsem to dycky spojila s prací (ehm, luštěním keší) na počítači a pak jsem ten pečením pracně trochu ohřátý byt dvě až tři noci větrala od připáleniny. (Eště furt při otevření bytu cítím ty bílý hřiby upečený do černa.)

Dneska jsem to vzdala. Stačilo sejít dolů do sklepa, otočit dvěma kohouty, přesunout jedno přesouvátko a zmáčknout čudlík.
Topím.
Nádhera.
Hned se cítím štíhleji. Když moje tělo nebude odrážet frontální útok zimy, nebude chtít tolik žrát. Odteď pravidelná životospráva, chodit brzo spát, už žádný sladký a tučný a omezit alkohol.
Teda jen do Vánoc.
A teda s výjimkou oslavy šéfových padesátin a firemního Silvestra, samozřejmě.

A tak si tak sedím u počítače metr od hřejícího radiátoru, těsně před půlnocí dopisuju článek o ničem, hromadu třísek, dopíjím druhou skleničku té Frankovky, co jsme už nedopily se Ženou (naštěstí, to bych byla navíc i blijící slonice), a mám v sobě půl skleničky toho arašídovýho másla, co jsem si koupila na ochutnání odpoledne v Tescu v akci v doprodeji za polovic. Ochutnávám olizováním nože. To mám moc ráda, protože olizovat nůž se správně taky nesmí.

Vítej, topná sezóno.

Komentáře:

  • ratka

    Tloustnutí je možná fáze :-) Tloustla jsem, tloustla až bla ze mě prasnice. A vida, teď zase hubnu … tak nějak samo a bez námahy. Je to jak horská dráha. Ale něco jak arašidové máslo bych si asi vůbec nekoupila, celkově kalorické pumy nebrat. Když je hlad, dám si rohlík.

  • rulisa

    Když je chuť, dám si, na co mám chuť.
    Dneska ráno na teploměru dva nad nulou. Eště že jsem večer zatopila.

  • fousek

    Podle me by se mely rozlisovat tato dve slova: poslouchat (jakoze dobrovolne vnimat sluchem) a poslouhat (delat, co nekdo jiny rekne, tedy posluhovat). Jak rikat nedobrovolnemu poslechu, napriklad stupidnich kecu urvanych moderatoru z radii, nevim. Ani u toho dreva nevim, nesjspis proto, ze babicka nechystala trisky, ale delala dracky.

  • Žena s moly

    Dokud máš v lednici ty pozdravy z Loštic, tak se prdění nevyhneš. Ale zase je to dietní. Dokud si k tomu nenamažeš chleba s máslem.
    V sobotu budu sama poprvé nakládat kolo do stojanu ve vlaku (do toho zavěšeného u stropu), tak ti pak povím příběh o výhodách té žensky dokonalé štíhlosti, když s tebou necestuje žádný chlap nebo slonice 😝
    Zahájení topné sezóny zatím odolávám, ale ještě jedno takový ráno a do října čekat nebudu.

  • rulisa

    Ano prosím, děkuji prosím. Prdlavých pozdravů utěšeně ubývá.
    Mně pokaždý ve vlaku někdo byl ochoten pomoci, třeba i průvodčí, když to byl chlap. To je zas výhoda ženského cestování o samotě. :-)

  • Saul

    Já bych nepomohl naložit kolo do vlakového stojanu ani Marilyn Monroe (ne ,že by byla muj typ).
    Stačí když se při té činnosti lámu v pase, upadávám, vulgárně kleji…a ztrapňuji se nejen sám pred sebou, ale i před náhodnými pozorovateli.

  • Žena s moly

    Saul: Ano, přesně takhle dopadnu. Navíc nemám ty kozy.

    rulisa: Když jsem včera v lyžařských ponožkách a mikině vylezla z obýváku do kuchyně a rozklepala se tam jak ratlík, zapnula jsem topení. Já vs. topná sezóna 0:1. Ale ráno jsem ho zas vypla.

  • rulisa

    Mám pokojovej termostat, takže topení se mi cirkadiánně vypíná a zapíná podle nastavení samo. Ale pudu dneska stáhnout ohřívací teplotu na kotli, aby to míň cyklovalo a nepřetápělo tak moc na jedno nahřátí.

    Jinak se řídím tvrzením, že je úspornější držet v bytě stálou teplotu nebo na noc max o dva tři stupně míň, než to dycky nechat moc vychladnout a pak zas pracně ohřívat studený zdi.
    Ale jestli máš zateplenej barák, tak ty výkyvy tak moc neucítíš.

  • rulisa

    Ráno u mě na teploměru skoro mínus dva. Dýně jsem včera naštěstí pozakrývala, rajčata trochu obalila. Akorát rozmarýnu a jednu pokojovku vsazenou do skalky jsem zapomněla, takže hlavně ta druhá asi bude k.o.
    (Zato jsem včera po práci nasbírala krásný malý praváčky na zavaření do skleniček.)

  • Žena s moly

    Termostat mám taky, jenže ho musím nejdřív zprovoznit, což prostě není ženská záležitost, navíc to vyžaduje přečtení návodu, který je úplně debilní, cituji: „Nastavte požadovaný údaj s stiskněte tlačítko „i“ (zápis)“. To jako, že to představuje něco jako tlačítko ok a potvrzuješ to tím… A taky obsahuje slovo hystereze.

  • rulisa

    …a proto jsem termostat nechala jet přes celé léto a jen ho odpojila od kotle…

  • Žena s moly

    Já jsem tam nová, takže jsem nebyla s termostatem seznámena:o) Navíc do něj zatím vytekly baterky, takže pochybuju, že si něco pamatoval.

  • rulisa

    Aby si ještě vůbec někdy něco pamatoval…

  • Liška

    Hoho, dneska je sobota a náhodou jsem doma a zatím chodím bosa, i když je to nějaký studenější než v létě. Venku chodím taky ještě v sandálech. A trochu zasvítilo sluníčko, tak zatím se nebudu o startování topení pokoušet.
    Vyprávět (psané) příběhy mi přestalo jít, když mi bylo 19-20 let.

  • Saul

    Já se vrátil z Macochy.
    Slyšel jsem tam pískat sokola.
    Ještěže je září, to snad už nezahnízdí :-)

  • rulisa

    14
    Tady se taky dá ještě chodit naboso, ale až tak k jedenácté, k polednímu. Ne když jde do člověk do práce na sedmou a všude je bílo od námrazy. (Mimochodem, ty dýně a rajčata zmrzly i pod zakrytím.) Včera jsem byla na šéfových padesátinách taky naboso, jednak se udělalo teplejc než předešlý dny, druhak to začínalo až ve čtyři odpoledne a bylo fakt krásně.
    (K poslední větě – já byla dycky trochu opožděná ve vývoji. :-))

  • Liška

    16
    Jak to opožděná ve vývoji? To se dá vykládat i naopak.
    Teď mi spíš začíná vadit, že si musím vybrat, co z pěti věcí za den stihnu a co nechám na jindy nebo na nikdy. Dneska je neděle a buď stihnu vyrobit letáček, nebo další rozesílat, anebo jít je dát na kolej pro studenty. Nebo ani prd z toho.

  • rulisa

    Taky furt něco nestíhám, a to toho mám polovinu co ty.
    Akorát u mě je to asi nejvíc tím, že už jsem se konečně naučila nehroutit se z toho, že nestíhám. Spíš mi občas přijde, že si užívám toho pocitu, že vlastně nejde o život a nějak se to porovná i bez mého (vz)tlaku.

  • ratka

    Nestíhám taky, fakticky jsem úplně odstřihla vnoučata…protože není na ně čas. Jsou to fáze. Některé věci se odsunout nedají. Stěhovali jsme středního a teď se bude stěhovat teen nejstarší, taky nejmladší a do toho provázení (každý den) a maminka. Už vím dávno že jsem ta vzadu, tedy tak nějak neviditelně v pozadí jsem.

  • ratka

    19. zrovna dnes mě napadlo jak průměrně žiji…jakobych nebyla. Možná jsme si to tak vždycky přála.

  • rulisa

    19
    Jak to poslední dobou opakuješ, tak ač to podáváš tak, že je to v pořádku a správně a že ses zařadila na svoje místo, tak to na mě působí, že z toho úplně spokojená nejsi. Možná sis to dřív přála, ale jako by to nebylo ono, to co sis přála.

  • ratka

    21. Je to divné…tedy ten pocit z toho mám. Pocit divnosti…jakože tohle je život? Takhle to tedy je? Takové vnitřní překvapeni.

  • barča

    19. hmm, Ratko, to vypadá na akci „kulový blesk“ :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.