Věřím že vše co existuje má nějaký dobrý smysl i když ho třeba nejsem schopna právě vidět, srdce hlásí dobré uvnitř je. mým očím, rozumu právě neviditelné ale možná později se zviditelní nebo dalším generacím … bůhví.

12: jestli pomůže nebo uškodí, zaleží na povaze, si myslím. U sebe mám pocit, že spíš uškodí. Ale jiní lidi zas všechno rádi sdělují a říkají, že jim to pomáhá.

Mně to dycky nutká to ze sebe vysypat, pocit, že už mě to zavaluje a že musím… abych pod tím nezůstala… – A když to vybleju, najednou si říkám, proč vlastě takovou blbost vůbec sděluju, rozebírám, nutím někomu jinému – ta úleva je taková, že to, co předtím mělo tíhu velehor, najednou neváží nic, ale já si díky tomu připadám jako blbec, že jsem z toho ty velehory dělala. :-)

Nicméně, Jirko, kdybych mohla, jela bych ti pomoct, jak se mi úplně sevřelo široké okolí žaludku vcítěním do tebe i téměř výčitkami, že my cca totéž s těmi Dušičkami zvládli (teda relativně, v tom fofru se taky bude něco pozdějc předělávat, už jsme si nestíhali všecko vzájemně dostatečně kontrolovat) – a ty se takhle nespravedlivě topíš…

Ale třeba jestli ti aspoň pomůže, když ti sdělím, že od určité doby se na tato prodlení (třeba i „mého“ pana Č.) dívám dík tobě daleko tolerantněji…

12,13:
Ještě bych přidal,že taky záleží komu si člověk stěžuje a na co.
To už ale vyžaduje nějakou rozvahu a
kdyby ty složitosti pak jeden měl domýšlet do důsledků,tak je fakt jednodušší držet hubu.

Děkuju za podporu. To nejhorší jsem dnes odpracoval tak, že jsem neodešel z práce, dokud to nebylo hotový. Zabralo to v kuse 32 hodin, od včerejších šesti ráno, do dnešního poledne. A pomohlo to. Sice jsem po obědě totálně odpadl, ale nejtíživějšího kostlivce jsem ze skříně vyhnal.
Potýkám se s odkládáním věcí, jejich nahromadění má svou tenkou červenou linii, kdy už nejde vyřešit, a v té situaci právě jsem. Často jsem o tom samozřejmě přemýšlel (namísto toho, abych to efektivně řešil) a už jsem se snad posunul na okraj, ze kterého nějaké východisko vidím, nicméně teď narážím na proveditelnost toho, co je opravdu potřeba. A co až potom.
Ten smysl jsem už asi našel – zažít něco způsobem, který mi nedovolí chybu opakovat, ale zřejmě to úzce souvisí s typem práce, kterou dělám. Výsledek mé práce vyžaduje určitý čas, který nikdy k dispozici nedostanu – z ekonomického hlediska, ani z pohledu zákazníka, který ke mně většinou nepřijde s potřebným předstihem. Výsledkem je šití horkou jehlou, a to ještě ve stresovém prostředí – věci, které se neslučují s mým pojetím neefektivního perfekcionalisty. Když dělám na jedné zakázce, nemůžu se uzavřít před nově příchozími zákazníky, a proto nemám čas na provedení té aktuální zakázky. Peníze, které tahle práce přináší, musí dostat ten, kdo ji dělá, a proto se mi těžko najímá pracovní síla. Když zdražím, nebudu konkurenceschopný.
Stále mi z toho vychází, že se budu muset živit něčím úplně jiným…
Takhle vypadá vyhoření? :-)

19
Spíš jako slepá ulička.
A odmítnout některé zákazníky skutečně nejde? S tím, že daný/požadovaný termín prostě nejsi schopen splnit?

ad 21)
odmítat je těžké, teprve se to učím :-) ale tady jde spíš o tu část práce, kdy mi jeden subjekt posílá zákazníky automaticky a vyžaduje zvládnutí určitého objemu, který mi ale zároveň nemůže nijak garantovat :-) Už jsem stopnul příjem jeho zakázek, ale ohrožuju tím základní obchodní kontakt, tvořící 80% mých zakázek. Navíc ten stopstav zadavatel přestal po dvou týdnech respektovat a hrne to dál.
Rozšířil jsem tým, ale klasického zaměstnance se bojím přijmout, finančně to pořád nevychází. Poslední východisko asi představuje dohodu o objemu práce, kterou zvládnu zpracovávat sám. Jenže kolik to je, se odhaduje strašně blbě.

ad 22)
Ano, zatím :-)

podušičková večerní co? poezie? ;-)
zamyšlení? hezké zamyšlení…….taky som ten príbeh čítala…..
máme kamaráta s transplantovaným srdcom…..darkyňa bola mladučká dievčina…..tiež mal podobné pocity
a ja by som ich asi mala tiež……pekne si to povedala, Ru.
a ta modlitba je nádherná…….

K těm transplantacím mi ještě napadá jeden příklad z rodiny,kdy všichni potvrdili naprostou změnu osobnosti u jednoho našeho člena po pouhé transfúzi krve.
A pry to vůbec není výjimečné,jak jsem se později někde dočetl.
Nejsme roboti a tyto výměny součástek nejsou“ hračky naší Kačky „

27. hmmm, nemusela to být ta krev, mohl to být také následek příčiny proč tu transfuzi dostal.

29:

no říkavalo… je stejné krve. Ale mě to evokuje příbuzenskou blízkost… což ale nic znamenat nemusí protože víme že i mezi příbuznými jsou lidé různé krve :-)))

proč tedy dostal člen tu transfuzi? mohl být určitou dobu odkrven neboli méně zásoben kyslíkem… tedy včetně mozku a to mohlo způsobit změny na mozku.

Ad34:
Ja tomu věřit nemůžu i kdybych chtěl.
Tento týden mi chodí maily z celýho světa,ze asi ztratíme zákazníka a jeho objednávky za čtvrt mega liber či co a co jako s tím udělám.
Mají asi nějaké nejasné tušení,ze za to můžu já.:-)
Ale nemůžu.
Opravdu nemůžu.:-)

36:
Jak Brute?
Ja te vyved z bahna materialismu až k branám duchovní svobody a tys potom zapomněla na okovy,ve kterých my guruove dobrovolne ostavame:-))

38:
Bud ráda,ze jsi v důchodu:-)
Tady to chodí jinak.
My se k sobě stavíme prdeli.
A vyfukujem.
Jde jen o to,kdo to dýl vydrží a neudusí se.
Takovych par odvaznych s hrdým čelem jsem tu už za tu chvíli zažil .
Ti spustili kalhoty nejrychleji a smrdí nejvíc.
Tedy cest jedné výjimce,která skončila v péči lékařů a posléze na pracovním úřadu.
jo Ratko,tady bys se svými sadomaso deštníkovými praktikami neuspěla:-)

42. :-))

44:
Tak jo no.
Uvidíme u brány nebeské.
Ja tam budu klidně pokorně drmolit om mani padme hum aniž bych věděl co to znamená a ty zapomeneš i ten otcenas a budeš se chlubit svým OSVC.:-)
A nepřimluvím se Ratko,nepřimluvím až te budou pálit plameny pekelné:-)))

46. ale mohu se na rozdíl od tebe utěšit zástupy zcela uspokojených zákazníků…:-))

48. tedy nechci být morbidní… ale zachraňuješ k plné spokojenosti nebo nespokojenosti… jak píšeš výše :-))

49:
To je těžký s tebou Ratko.
Můj konečný zákazník je dusící se troska pár sekund před smrti.
Když k němu priskoci nějaký hrdina,rybičkou propíchne díru do krku a narve tam hadičku z pumpy od kola a zachrání mu život tak co?
Bude spokojený myslím.
Tak nějak k tomu přistupuji …:-)

Prosím panebože, dej, abych vždycky v životě ke všemu zlému dokázala najít dobrý smysl…

To je ale modlitba k pánubohu i ďáblu současně.
Aby svoji práci nějak zkoordinovali.

Ve zlém se nedá najít smysl a to ho definuje.
Stejně s dobrem naopak.

52:
Nedumej nad blbostma Ratko a tady si vem příklad:
https://rulisa.com/

55.-56. :-)) tuhý kořínek z ocele

Hele Ru,v té 55 se to otevírá hezky.
Z toho se nevykecas:-)

60. Koukla, ale neklikla :-)))

Jiak myslím, že Saul v té 53 píše o něčem jiném než já v článku.

Podle mne ma zlo jedinej smysl.
Byt poznano.
Vyhnout se mu ale ani tak nejde.

66
Tedy zlo je jen a pouze dílo člověka samého.
Nikoli nějakého ďábla.
Je to jen to, jak/co člověk sám vidí.

Problém je v tom, že pro účely (nejen) článku je potřeba přijmout pojem „zlo“ i prostě jen jako pouhý opak „dobra“.

Čili ano, samozřejmě máte oba pravdu, ale je to něco, oč v článku nešlo.

článek
to je pěkný. Překvapilo mě na mně samotný, že jsem četla, že přišli i rodiče dárkyně a u toho byla první myšlenka: dokonce i rodiče, tak to ta dárkyně musela tu dotyčnou seznámit i se svými rodiči a sama tam byla nebo ne… a teprve v tu chvíli mi došlo, že tam přijít nemohla :(

fousek 10
:- D

Jirko*
no potěš. To je úprk hroznej. Proti tomu já s jedním malým vedlejšákem za krkem s nevyřízenými maily… je prd, jediný blbý je, že tam je stejnej zákazník, ne pokaždýá jinej, kterej mě nezná.

55-57 ad rulisa.com
25 let trabachádos a taky energías renovables! No výborně.

67 na 66
jo, to je dobrý.
(Takže ne zlo :-))

že tam byla její část…?

Ještě mě napado, že slovo podušičková by mohlo mít něco společného s poduškou.

ad 74)
Mně splývaly Dušičky s lampiónovým průvodem :-)
Ale ono tak daleko zase nebylo – každý lampion za jednu duši, ukradenou :-)

Místo toho teď potkávám děti, kterým tečou krvavý slzy a visí pahýly místo rukou, schovaných pod trikem.

No jo,lampionové průvody na oslavu VRSR,děda Mraz,jolka…
Jako decka jsme si to užívali,jako si decka užívají všeho,ale za sebe můžu říct,že uz tenkrát jsem si toho neužil naplno.
Jako každý decko jsem vnímal svoje rodiče(i prarodiče,kteří mne na takové akce vodili) a cítil,ze je něco špatně.
Toho pocitu uz jsou asi dnesni děti díky svým totálně zblblym rodičům ušetřeny.
Jen jim přeji,aby se ty dětské kostýmy nestaly pro ně pozdeji realitou.

78,79:
Jjo,jsou pořád.
Někdy kolem těch dusicek jsem cestou z hospody jeden takový dětský lampionový průvod potkal a lekl se,že už mám delirium tremens,jen místo bílých myšek mám halucinaci oslav VRSR.