Musím si otevřít pivo,

abych konečně začla…

Bude to dlouhý večer. To prádlo asi zas neuklidím.

(Nejradši bych teď v tomhle okamžiku napsala jednu větu a měla to z krku. A šla uklízet to prádlo. To je jednodušší, nemusí se u toho myslet.)
(Teda nemusí, když člověka pak moc nevykolejuje, že má spoďáry u ponožek a ručníky u tepláků.)

Loni touhle dobou jsem měla řešila výměnu bojleru, jaký tekoucí jen do potrubí za ten tekoucí i dnem. A po pár týdnů později už se vleže ve vaně těšila z té krásné novoty plné horké vody ke koupání. http://rulisa.mzf.cz/2016/11/29/bojler-vyhledove/ „…Že až jednou budu dělat novou koupelnu, dám ten bojler dolů, pod byt do sklepa. Ale to bude až po generálce topení…“

Za další měsíc jsem dohnala technika přes kotle na uhlí, aby mi udělal tu zatracenou povinnou revizní zprávu o tom, že můj třicet devět let starý kotel z výrobního družstva ve Valašském Meziříčí nesplňuje žádnou emisní třídu, ale že v něm můžu ještě do roku 2020 (nebo kolik) topit.
A týden na to ten můj milý, útulný, živým komíhavým ohýnkem hořící kotel začal týct.

A od toho dne začala epocha budování nového topení.

Fáze 1.
Večery a noci strávené na technických diskuzích a fórech o způsobech a ekonomice vytápění, o zkušenostech s provozem i negativy, na webech prodejců všech přímotopů, infrapanelů, topných rohoží, na TZB kalkulátorech nákladů a tepelných ztrát, dny sbírání informací a názorů…
Rozhodnutí „pudu do plynu“ mi v práci schválili, jen se ptali, kdy mi to jede a co si s sebou sbalím do kufru.

Fáze 2.
Když jsem se v práci zmínila svému „bojlerovému vodákovi“, podnikajícímu na vedlejšku, že je škoda, že nesmí montovat plyn (nevysvětluju), protože jinak bych si to nechala udělat u něj a ne od toho jinak též sympatického instalatéra pana D., co mi už udělal cenovou nabídku, tak „bojlerový vodák“ řek – To není problém, na kolik ti to spočítal? Do toho se určitě vlezu taky… – prý to jde i s tím plynem, akorát ne oficiálně (nevysvětluju).
Jsem zbabělec. Pan instalatér D. se občas taky pracovně objevoval u nás v práci (stejně jako „bojlerový vodák“ a jako dalších několik zdejších řemeslnických firem) a já víc než měsíc pokaždé hledala, kde nechal tesař díru, a důvod, proč mu říct (instalatérovi, ne tesařovi), že přes počáteční okaté nadšení z nabídky jeho služeb od něj ty služby nakonec chtít nebudu. Až jsem potkala správného muže ve městě – bývalého známého od koní, co mi důrazně, ale opravdu důrazně nedoporučil služby pana instalatéra D., nikoli kvůli osobě pana instalatéra D., ale protože pan instalatér D. smluvně montuje typ plynových kotlů, které ve zdejším kraji servisuje totální blb.
Hurá.
Stejně jsem ještě měsíc prchala, než jsme se s panem instalatérem D. už neodvratně srazili ve dveřích a já mohla konečně vykoktat nějakou tu výmluvu.
No, musím říct, že dřív se na mě usmíval z té dálky víc.
Se nedivím.
Tak jsem ho aspoň letos v létě doporučila kolegovi, co se na poslední chvíli místo do elektřiny taky rozhodl jít do plynu.
Co si veme s sebou do kufru, zatím nechce říct.

Fáze 3.
Kam kotel, jaký kotel.
Kalkulátorů a způsobů odhadů tepelných ztrát je mnoho. Stavařů, co ty tepelné ztráty počítají taky dost. Těch, co to počítají zadarmo, je maličko.
Děkuju, Jirko*. 12kW Immergas Victrix je hezké jméno a pracuje prý už od 1,9 kW.
Tak už jenom jak pořešit ten komín, když do kuchyně nad jídelní stůl kotel dávat určitě nechci a jinam to přes zeď ven podle nových předpisů dát nejde.
Pan soused T. z bytu nad námi odsouhlasil, že to tedy nějak pořešíme, že finančně ten komín tedy bere zasvé, padající část se ubourá a já si jeden průduch nechám vyvložkovat předepsanou rourou a vyvést nad střechu jen plastový komínek. Předběžně prý bychom to mohli udělat tak v květnu…

Fáze 4.
A Ratka psala, že museli mít projekt. A já si říkala – to zas je ratkovina, o projektu mi přece nikdo nic neřek, ani ten veleslavný pan instalatér D., ani můj bojlerový vodák, když jsem plánovala kam co a kudy, a dokonce i kolegové v práci tvrdili, že to může být, ale nemusí. (Nejvíc mi to ale tvrdil ten, co se místo do elektriky rozhodl jít do plynu až letos v létě a co nedávno, když jsem mu řekla, že teda ten projekt fakt být musí, že bez něj ho plynárna k plynu nepřipojí, zděšeně řek – Tak to mě ženská zabije…)
No, tak tedy fakt být musí.
V dubnu mi pan soused T. sdělil, že v květnu komín nestíhá, protože chodí pomáhat na stavbu synovi, aby ten stihl termín kvůli dotacím, tedy měla jsem sdostatek času shánět někoho na projekt. Ne na projekt celého topení, ale na projekt toho kousku vedení mezi plynoměrem a spotřebičem. Sehnala jsem na doporučení několika lidí z širokého okolí projektanta ve vedlejším městě, prý je to moc hodný zkušený pán. Jen je ho potřeba víc uhánět – dozvěděla jsem v sauně od někoho, už nevím od koho, se mi tam ty lidi pletou, jak jsou všichni nahatý.

Fáze 5.
Pana projektanta jsem uhnala na návštěvu a proměření místa instalace po měsíci, po dalším měsíci jsem ještě neměla projekt hotový. Uháněla jsem poctivě co týden. Prý byl na dovolené, ale už na tom dělá. Jen pak ještě bude trvat, než to vyřídí s plynárnou.
Nevadí, začnem tím zazdíváním výklenků za radiátory. Aby tudy neutíkalo teplo přes neúnosně zeslabenou zeď.
„Kdy mi přijdete oddělat to topení, ať můžu začít zdít, než mi kluk ujede někam na brigádu…“ uháním i bojlerového vodáka. Už od zimy je s ním domluveno, že koncem jara mi to všechno demontují, starší syn mi pomůže se zednickými pracemi a udělá se komín a oni pak v klidu v létě dodělají rozvody a radiátory…
„Tenhle týden ne, ale příští už jo.“
Bylo třikrát.
„Tak zítra přijedem.“
Super, konečně se věci začnou hýbat.
Než jsem stačila zavolat staršímu synovi, že může nastoupit na zednickou, zavolal on mně. „Tak mi klapla ta brigáda v kempu, nastupuju pozítří.“
Bezva.

Fáze 6.
Bezva červen. Je mi čerstvě padesát a řežu parkety. Ne že by byl červen tak chladný a já to řešila jako někteří občané, ale dozdívat cokoli na parkety je prasečina. Nicméně zjišťuju, že doteď jsem cikánům křivdila, když jsem si myslela, že topili parketama proto, že to bylo nejjednodušší – není to nejjednodušší ani omylem. Právě naopak, oč mizernější jsou ty škvíraté rozlezlé zahnědlé proužky dřeva, o to poctivější je asfalt, do něhož byly v éře budování socialismu usazeny jak strana do čela republiky. Rozbruskou při záběru vyhazuju jističe v celém domě a asfalt z parketového lože mám rozstřílený do půlky pokojů, o vlastním obličeji nemluvě, ale nakonec parkety ve výklencích stejně páčím a ulamuju pajcrem, s takovým nasazením celého těla, že by se za můj výkon ani dřevorubec stydět nemusel…
Vytahat parapety zpod oken šlo vcelku snadno.
Až v tomto okamžiku mi docvaklo, že když dozdím výklenky pod okny, budu muset dát taky nové parapety. Ty staré jaksi už budou úzké.
Po večerech řeším, jestli vyndat i ty staré betonové parapety schované pod novějšími dřevotřískovými, částečně rozbité, tak je vyndávám taky jen částečně, dofoukávám pěnu do škvír kolem oken a zjišťuju na netu i v reálu, co s podložkami, které zpod toho okna vypadly, jestli tam mají být nechané, nebo nemají, a za jakých okolností mi vypadnou i ta okna, případně se jen zkříží. Názory se taky kříží.

Fáze 7.
Je mi krátce po padesátce a jdu míchat maltu na zhotovení základového lože pro pórobeton.
Je sobota, je mi krátce po padesátce a pláču. Jsem totálně zmordovaná. Všechno, ale všechno tady v tom bytě je tak strašně křivý a aušusový, nahoře hůj a dole… Parapety, špalety, podlahy i zdi i úplně všechno – pořád mi ta budoucí přizdívka sjíždí někam jinam, zas a znova vytahuju jedenáctikilové bílé tvárnice z malty, oškrabuju je zednickou lžící a sbírám maltu ze země zpátky do kyblíka, možná to mám řídký, tak ještě zahušťuju a znovu pleskám na zem a znovu usazuju jednu tvárnici po druhé, všude kolem mě póprobetonová drť a ruce už se mi klepou z tahání těch obřích buchet, i napodruhý, napotřetí, napočtvrtý… – já ten první šár nikdy, nikdy neusadím…
Zvlášť když jsem si změřila sílu výklenků na dvou místech, ale ona je na dalších pěti úplně jiná a ty tvárnice se tam prostě asi nevejdou.
Pláču do telefonu a bývalý manžel na návštěvě u staršího syna v kempu mě chlapsky nad věcí klidným hlasem chlácholí, že se cestou zpátky staví.
Stavil a pomohl mi založit jeden šár v jednom výklenku, kam se cihly vejdou. Do těch dalších výklenků musím porobetonové cihly po víkendu vyměnit za užší.
Aspoň nebudou mít jedenáct kilo jedna, ale jen devět.
Zazdívání výklenků vzalo tři víkendy.
Omítky měl kolega původní profesí zedník natažené za dvě odpoledne.

Fáze 8.
Pan soused T. odmítl mnou sehnanou firmu na bourání komína, že deset tisíc, co za to chtějí, je moc, že co by si jako představovali, za pár hodin práce, přece to lešení na půdě k tomu nebudu stavět dva dny. A že si to udělá sám.
Nejspíš tak někdy koncem července.
No, před Annou. Ideální termín pro zaměstnance kamenictví ve spádové oblasti s poutí na Annu. To mu s tím moc nepomůžu. Tak že prý to tedy nějak vymyslí, aby to bylo dřív.
„Kdy plánujete začít dělat to topení?“ ptám se na firmě bojlerového vodáka a jeho kolegy, zrovna tam taky dělají nové rozvody vody pro novou halu.
„Nevím, asi bysme měli nějak před tím, než pojedem na dovolenou, už máš ten projekt?“
„Už snad brzo jo, už uháním projektanta měsíc.“
„A kdo ti to dělá?“
„Pan inženýr Č.“
„A jé, tak to můžem klidně jet na dovolenou…“

Fáze 9.
Je začátek srpna. Ráda bych taky na dovolenou, aspoň na týden, za bráchou. Ale měla bych asi být u doma, až začnou…
„Mám projekt,“ hlásím bojlerovému vodákovi. „Ale mám mít i dovolenou, kdy přijdete, ať nejsem pryč?“
„V klidu jeď na dovolenou, my začnem na tom plynu ve sklepě, k tomu tě nepotřebujem. A dál nemusíme chvátat, stejně ještě nemáš ten komín.“
Komín…
„Je strašný horko, v tom se nedá na střeše dělat.“ Pan T. rozhazuje ruce a dívá se na mě jako na nelidu otrokáře, co ho hodlá sedřít z kůže a zabít infarktem myokardu. „Komín stačí dělat až koncem srpna. Nebo v září, já pak taky pojedu pryč. Stejně ještě nemáte to topení.“
Na infarkt myokardu se cítím já. Když otrokář, tak se vším všudy – V září??? No to ne, taky musím komín pak ještě nechat vyvložkovat a nechat na něm udělat revizi…
Tak prý tedy koncem sprna. Prý si na to domluví vysokozdvižnou plošinu. A prý si mám pak domluvit toho pána na to vyvložkování komína, aby se to udělalo z té plošiny při jednom, když už tam bude.
Přinesla jsem mu rozpis pracovních směn mláděte, aby věděl, který den koncem srpna nám s tím bouráním komína synek bude moct pomoct.

Fáze 10.
Týden před koncem srpna jsem se přišla zeptat, který den se tedy bude bourat ten komín.
„Nahrnulo se mi toho teď moc, mám druhou práci, překlady štítků z angličtiny, dedlajn posledního srpna, ten komín opravdu musíme nechat na září…“ Už jsem zvyklá, už jen tisknu zuby k sobě a zírám. „Taky jsem měla pár let druhou práci, občas to bylo šílený, ten záběr po nocích,“ kývám souhlasně a chápavě. A chce se mi brečet. „Ale takhle budu topit tak v půlce října…“
„Ale nepřehánějte. A v září se stejně ještě netopí.“
„Já jo…“ hlesnu.
Opovržlivý pohled a opovržlivý výdech. A je na odchodu.
Proti tomuhle člověku jít přímo je jít hlavou proti zdi.
Jdu nepřímo, za jeho manželkou. Naštěstí nemusím chodit daleko, stojí vedle a poslouchá, a je v pohodě, za zády pana T. zakroutí očima – „Vždyť my jsme vloni taky topili už v září…“ – tak si prostě povídáme dál už jen spolu, protože pan T. víceméně zdrhnul, on moc nevydrží, udělá vrrr a haf, ale příjemné mu to není a vždycky pak rychle zmizí.
Po babsku si zafňukám. Bez revize komína nedostanu revizi na spotřebič… bez revize na spotřebič nedostanu plynoměr… na všechno žádosti a lhůty na vyřízení žádosti… začínat tuhle pohádku o slepičce a kohutkovi od konce až v září, to budu topit fakt někdy v půlce října…
Paní T. je v pohodě a chápe docela rychle. „To je strašný.“
Druhý den odpoledne mi pan T. sdělil, že tu vysokozdvižnou plošinu tedy objednal na jednatřicátého srpna.

Fáze 11.
Jedenatřicátého srpna jsem prchla z práce na dvanáctou, jak zavelel pan T. Plošina už tam stála, plošinář zarputile žvýkal párátko a na můj dotaz, jak to vidí, odpověděl úsečně, že nijak, v evidentní nechuti s kýmkoli mluvit, neb už mluvil s panem T., který ho poučil, jak je třeba ovládat plošinu, aby se dostala nad střechu bytovky a nespadla pod váhou dvou lidí. Museli být totiž v koši plošiny dva, pan T. a jeho syn, později pak jeho žena, jednak proto, aby se ten druhý mohl s panem T. střídat v útocích kangem proti spárám komínu a v následném odebírání cihel, a jednak proto, že pan T. trpí závratí a v té výšce potřebuje nebýt sám.
Zeptala jsem se pana plošináře, za jak dlouho si myslí, že budou hotoví, jestli za ty dvě hodiny, co pan T. odhadoval, načež se pan plošinář zachmuřeně zahleděl vzhůru a pak pravil, že někdo normální by to za ty dvě hodiny zvládnout mohl, ale v tomhle případě že pochybuje.
Za hodinu nebyla ubourána půlka komína, ba ani čtvrtka, možná tak šestina. Zatímco spodní část těsně nad střechou se hroutila dotykem jednoho prstu, horní byla dozděná na cement a hrozilo, že to při větším tlaku spadne na střechu vcelku. Což se naštěstí nestalo, jen spadlo dláto z kanga do komína.
Tak jsem se opět zeptala pana plošináře, na kolikátou tedy mám zavolat, aby se dostavil ten můj pán na vyvložkování komína, jestli stačí na čtvrtou – a pan plošinář vytřeštil oči: Jak na čtvrtou?? On má přeci pracovní dobu do půl třetí a pak to balí a jede domů, jemu nikdo neřekl, že tady má být tak dlouho, kdyby řekl, tak by si to zařídil, ale pan T. si objednal u šéfa plošinu jen na dvě hodiny…
Kdo v tuto chvíli tipuje, že akce komín skončila až v září, má bludišťáka. A skončila až hluboko v půli září, se vším všudy, až do vztyčení nového, cihlově červeného, plastového komínku jako vlajkového (mini)stožáru právě nastolované moderní technologie.
Ale to už jsem měla v pokoji nainstalovaná zapůjčená kamínka značky Petra, neb toto září bylo od počátku natolik hnusné, že opět topil i pan T. Topila jsem i já, pod stožárem moderních technologíí jsem se téměř tři týdny hřála v teplu kamen Petra.

Fáze 12.
Tak nějak kolem těch dovolených jsem konečně v práci přišla na řadu a kluci mi s ještěrkou odskládali ty desky, co mi ležely na desce, kterou jsem si vyhlídla pro výrobu nových parapetů a na kterou mi šéf byl ochoten dát slevu, protože byla z toho bloku poslední. Krásně něžná, a přitom sytě jemná černobílá fládrovitá kresba kamene…
Jenže když se z té „mojí“ desky odskládaly ty ostatní, tak uprostřed krásné jemné kresby se odkryl černý flek o velikosti buvolí hlavy a vedle štych do poloviny plochy.
Tak jsem vzdala sen o luxusních žulových parapetech a objednala z netu plastové. Bezkresbové, jednobarevné, protože nic horšího než plastová imitace mramoru už není, snad jen imitace mramoru na dřevotřísce. Čistě bílé plastové parapety k bílým plastovým oknům, co by ne, aspoň budou pasovat ke všemu, co tam kdy postavím nebo na zem položím. A aspoň jsem vzala ten prý kvalitnější, proti poškrábání, tlaku a teplotě odolnější CPL povrch.
Kolega původní profesí zedník parapety napodruhé už napasoval bez té škvíry, co se mi napoprvní vůbec nelíbila. I když mě přesvědčoval, že on má doma ty škvíry ještě větší. S podobnými argumenty jsem nikdy neuspěla já u svého otce, neuspěly s nimi ani moje děti u mě a neuspěl ani kolega původní profesí zedník. Navíc když ty parapety usadil omylem bez poodhrnutí přepravní ochranné folie a ta pak už nějak nešla zpod oken vyrvat bez přervání se.
Ale zapravení zdí kolem parapetů pak udělal moc hezky.
Za další dva týdny jsem dle návodu od výrobce z parapetů sundala onu ochrannou přepravní fólii, která se má sundávat až po skončení veškerých stavebních a malířských prací. A zjistila, že:

1) CPL povrch je příjemný na sáhnutí, působí teple a hebce, a je určitě velmi, velmi odolný všemu možnému mechanickému násilí, ale taky je celý tvořený maličkými pidihrbolky, takže zatímco standardní hladký PVC povrch po došlápnutí zvenčí příchozí zablácené kočičí packy prostě utřete suchou utěrkou a máte čisto, tak CPL povrch buď drhnete mokrou houbičkou na několikrát do čista do čista, a nebo usoudíte, že se na to při týden trvajícím dešti teda už fakt můžete vyprdnout, a na kritické místo přesunete květináč.
Časem budete mít parapet plný květináčů a kočka bude chodit dveřmi.

2) Ochranná přepravní folie skvěle ochrání před poškozením při přepravě, ale taky skvěle pustí barvu dovnitř, je-li zvenčí popsaná černou lihovou fixou. Takže pokud si někdy budete pořizovat nové plastové parapety jako já a vyjde na vás kus s popiskem původní celé parapetní desky na ochranné přepravní folii, například 453×30 A-B, jako na mě, tak z toho kusu sundejte ochrannou přepravní folii hned a podívejte se, jestli ho máte na té krásné, ještě čisté bílé taky tak krásně žlutě propitý skrz naskrz do CPL povrchu, jako jsem měla já. Abyste se mohli zavčasu rozmyslet, jestli si ho fakt chcete nechat a podstoupit zrovna s ním to martyrium montáže, nebo jestli ho pošlete šupem postrkem zpátky výrobci na jeho náklady, abyste pak nemuseli jako já zkoušet všechna možná čistidla včetně toho speciálního přímo od výrobce, s jediným výsledkem, že budete doufat, že časem to vybledne od sluníčka samo a ztratí se v té ostatní, do hrbolků zažrané špíně.

Fáze 13.
Stěžeň pro vlajku nových technologií stojí, revizní zprávy na cestě, smlouvy všech druhů rozjednány.
Tak už jenom dodělat to topení.
Instalatérská dvojice či trojice pracující na vedlejšku vám sice udělá oproti plnoprofi firmě lepší cenu, ale taky vám bude doma dělat binec na etapy místo najednou. Vždycky po odpoledních, takže vždycky přijdete z práce a oni tam jsou a večer odejdou a vy jdete uklízet. A další den zas. A za tři dny zas. A když jsou to navíc známí, tak se v těch odpolednách po práci ještě navíc zakecáváte a pak se cosi musí předělávat…
Ale aspoň byla legrace.
A taky už konečně uznávám, že projekty od projektantů nejspíš mají svůj smysl. Například proto, že je v nich všechno jasně a přesně dáno.
Já totiž po několikavečerním studiu problematiky vytápění nízkoteplotními systémy vyrobila na formát A4 tabulku, kde jsem pro každou místnost bytu vypočítala potřebný rozměr a výhřevnost radiátoru dle tří různých metodik výpočtů tepelných ztrát a v posledním sloupečku pak odkudsi opsala ještě jakýsi hrubý převod starých článkových plechových těles na tělesa desková. Ale ten byl pro topení na 75°, nikoli na mých kondenzačních 45°, takže spíš jen orientačně kontrolní. A tuto tabulku jsem pak poskytla svému bojlerovému vodákovi s představou, že podle této tabulky pak on jako praktik projde byt, doměří potřebné a definitivně stanoví, jaké radiátory koupit.
Jenže bojlerový vodák je človek prostý, rázný a zvýklý, že v přehledech čísel to poslední bývá to výsledné, tedy vzal onen poslední sloupeček – a nakoupil podle něj radiátory.
Všechny menší, než jsem spočítala, když jsem to počítala, jen do kuchyně větší.
A navíc ten u syna v pokoji se taktak vešel na výšku pod ten nový popsaný parapet, páč s výškou potřebnou nad trubky rozvodů jsem jaksi nepočítala, zatímco vodák nepočítal s tím že podlahy v místnostech zdaleka nejsou stejně vysoko.
Když jsem uviděla krásný nový deskový radiátor nacpaný hranou pod parapet tak najust, že tam člověk ani malíček neprostrčí, natož aby ho vzal shora oběma rukama se hřát, vzpomněla jsem si na Saula a jeho pisoár.
Nicméně synkovi to nevadí a já mám od zhotovitele slíbeno, že kdybych se do té místnosti někdy stěhovala a chtěla ten radiátor vyměnit, tak že ho budu mít s padesátiprocentní slevou.

Fáze 14.
Sumarizace:
Chcete-li přejít na topení plynem, musíte mít projekt na třeba jen dva metry plynového vedení od plynoměru ke spotřebiči, revizi toho vedení zhotoveného podle projektu, revizi toho spotřebiče včetně revize spalinových cest, abyste s těmito revizemi mohli podat žádost u svého „krajového“ distributora o smlouvu o připojení k plynu, s touto smlouvou se pak obrátíte na vybraného dodavatele plynu (což může být i ten distributor, ale je to obvykle za vyšší cenu), s tím uzavřete smlouvu o sdružených dodávkách plynu a na základě této smlouvy vám distributor přijde namontovat plynoměr. Poté vám odborný, vysoce pověřený technik uvede váš nový spotřebič do provozu, potvrdí záruční list a dá posvěcení stát se právoplatným členem uživatelské obce plynofikované.

4.10.2017, přesně deset měsíců ode dne, kdy jsem zjistila, že mi teče můj milý starý kotel na tuhá paliva vyrobený ve výrobním družstvu Valašské Meziříčí, jsem si doma poprvní zatopila plynem.

A je to supr. Luxus. Jen si ještě musím odvyknout každou chvíli sebou večer škubnout – „Musím jít přiložit!“ – Nemusím. I když se mi po tom občas zasteskne, jako po mnoha jiných věcech minulých, a přece hezkých.

Tak pudu spát. Prádlo ještě počká, zas další den, jako už řadu dní předtím, no co. Mám nárok být líná, poté, co jsem někdy v průběhu bourání a stavění komína zjistila, že ten červenej flek na holeni opravdu není následkem ani bouchnutí se v práci, ani alergické reakce na pokusy o infarkt myokardu z pana T., ale skutečně je to po tom bezděky uškrábnutém klíštěti s boreliózou.
Tak dobrou noc.

P.S.
Včera, když jsem režim antibiotik na boreliózu porušovala půlkou bernarda, jsem si nevšimla, že mi odpadlo připojení, takže po dopsání článku a kliknutí na „odeslat“ se všechno naráz ztratilo, z toho víc než třetina v nenávratnu. Dneska ztracené dokončeno za současného porušování léčebného režimu deckou červené frankovky od Valihracha z Krumvíře. Ale nepřekvapuje mě to, vždyť kdeco (nejen) v této rekonstrukci topení se dělalo nadvakrát, tak logicky i článek o ní…

Komentáře:

  • ratka

    Tak to byla pořádná fuška, a zdárně dokončena. Zasloužené teplo :-)) Tak ještě tu borelku doléčit. Skvěle napsáno.

  • Saul

    Tu boreliozu mas laboratorne potvrzenou,nebo ty antib. jsou jen pro sichr ?

  • rulisa

    1.
    Dík.

    2.
    Zatím od oka paní doktorky podle fleku a nejasných příznaků jakoby nachlazení. Do cca 6 týdnů od klíštěte to z krve prý není zjistitelné, takže jdu na krev za týden.

  • ratka

    3. Taky si myslím že to poznat nejde… a to hodně dlouho. Když budeš brát antibiotika… neobjeví se protilátky. Tedy myslím že jsem to někde četla… taky jsem řešila boreliozu, žádné protilátky… ale klouby mě bolí.

  • rulisa

    4
    Taky říkají, že i když je borelióza vyléčená, tak to trvá i rok, než se tělo přestane chovat po ní podivně a nemocně.

  • Saul

    5:
    Blbost.
    Ja ji mel lab. potvrzenou a tyden po antib. jsem byl uplne OK.

  • rulisa

    6
    Asi záleží, jak moc se ti to rozjede. Taky si myslím, že i kdyby mi ji pak potvrdili, tak že budu ok, vyhnali mě v práci k doktorce týden po objevení se toho fleku (ale že byl, přes třetinu holeně a napřed ohnivě rudej a pak typicky blednoucí kolem tmavýho středu), takže docela brzo.

  • fousek

    Kotel z Val Mez City jsme měli taky. Ale byl pěkná sviňa :-)

  • ratka

    7. Mně se to nerozjelo vůbec, zato jsem hypochondr :-) Odkaz na devítku je kouzelný :-))

  • rulisa

    9
    Ano, můj styl. :-))
    Jdu to opravit.

    8.
    Ten můj valmezák byl statečnej. Vydržel jen tak tiše slzet až do jara a nezradil mě.
    A já ho za to poslala do šrotu.

  • Liška

    Néé, ještě borelióza. To už i ten smazanej článek bledne proti boréliovýmu fleku.

    A co na to všechno kočka?

    Co na to úspory a únava, to se neptám, jen nevěřícně kroutím hlavou, na kterou jsem dneska únavou padala a po večeři se zase vzchopila a to jsem nedělala nic fyzickýho náročnýho.

  • rulisa

    11
    Kočka tak trochu bloudí po bytě a hledá si náhradní zimní místečko místo dřívějšího vyhřívaného komínem, co dneska už jen poněkud smrdí po dehtu.

    Úspory zatím dobrý, i něco málo tisíc zbylo, ale ještě budu platit ten termostat a ekviterm a zítra opraváře na myčku a čekám, kdy v této konstelaci věcí lehne i pračka. Nějak vrže při každé otočce bubnu.

  • ratka

    12. co je s myčkou?

  • rulisa

    Zásobník mycího prostředku. Jestli bude mít opravář pasující vymontovanej z nějaké staré myčky, tak ok, ale novej by stál kolem tiíscovky.
    A do toho ještě čep na feldě, prý už je to na upadnutí kola, tak ten mi zkusí vyměnit mládě zítra odpoledne u mého dvorního automechanika na dílně, ten nestíhá, tak mu bude jen radit.

  • ratka

    14. To je blbý :-(

  • Saul

    s tím „socialistickým asfaltem“ cos měla pod parketama jsem se setkal taky.
    Objevil jsem ho pod linem,když jsem ho měnil a nebylo to šťastné shledání.
    Pár m2 jsem špachtlí škrábal celej víkend a pak týden nepohnul namoženým zápěstím…psycho.

  • ratka

    16. asi je to poctivé lino. Vila Tugenhadt má taky všude na podlaze lino. Co víc si přát :-)

  • Saul

    nejde o lino(to jsem strhnul),ale o ten asfalt pod ním:-)
    Prostě s linem vytrháš i kusy toho asfaltu a když chceš dát nový,musíš to zarovnat a zbytky asfaltu z podlahy oškrábat na beton.

  • rulisa

    17
    Vila Tugendhad stoprocentně nemá lino položený do asfaltu.

  • Saul

    17,19:
    Ratko nedej se,až tam budeš provádět tak jim kousek lina urvi,nafoť podklad a uvidíme:-))

  • ratka

    Už mlčím…:-) Prostě jsem se jen chtěla zastat toho lina. Dnes už takové není. To panelákové vydrží navždycky. Nemělo se trhat. Abych se přiznala nevím do čeho je položeno lino ve vile Tugenhadt, akorát jsem si všimla že jsou jednotlivé pásy vzorně svařené. Jako v paneláku. Hned jsem synovi chválila názor, lino v paneláku ponechat.

  • Saul

    21:
    ale nevydrží navždycky.
    Když ho měl někdo 30 let pod kobercem,tak třeba ještě vypadá jakž takž,ale v předsíni se normálně rozpadlo.
    Taky bych ho netrhal,kdybych věděl co mne čeká,tak radši položím nový na něj a ohobluju spodek dveří.
    Stejně to mám hrbolatý,úplně oškrábat to nešlo,musel bych tu podlahu něčím zalít….ale tu chvilku,než se přestěhuju do té vily Tugendhad, už to nějak vydržím:-)

  • rulisa

    21
    Do ničeho, je volně položené na xylolitu.

  • rulisa

    21
    A jinak tě můžu ubezpečit, že to panelákové lino nevydrží navždycky, tak jako nevydrželo to původní ve vile Tugendhat. Můžeš se přijít podívat na návštěvu k mojí mamince, jak tam vypadá původní lino ze začátku sedmdesátých let. Na tom bys bydlet nechtěla. Ani s ním v bytě dýchat stejný vzduch.
    Ať syn to staré lino, pokud je ještě původní, z paneláku vyháže – s ohledem na laxnost tehdejších norem zdravotní nezávadnosti i na degradaci té umělé hmoty stářím.

  • rulisa

    22
    V kuchyni jsem je vyhodila, taky bylo jen volně položený na xylolitu, ale hnus. V pokojích je lino položený na těch parketách a taky je vyhodím, jakmile někdy budu měnit tu plovoučku, co je položená na nich. Naštěstí to jde dobře.

  • ratka

    Tak to budu muset přehodnotit :-)) Staré lino v bytě syna vypadá furt dobře, ale po nastěhování ničitelů assi dopadne hodně blbě.

  • Saul

    přesně deset měsíců ode dne, kdy jsem zjistila, že mi teče můj milý starý kotel na tuhá paliva vyrobený ve výrobním družstvu Valašské Meziříčí, jsem si doma poprvní zatopila plynem.

    Tak ja jsem tusil že to bude porod.
    V tomto případě by ale nedonošené dítě bylo jistě vítanější,než to o měsíc přechozené.
    Ale hlavně že miminko maminku příjemně hřeje :-)

  • Saul

    Ale ty Petry si radši nech v záloze.
    Do kamen bude vždycky co hodit,což by se mohlo hodit až se začnou škrtit kohoutky(a krky)

  • ratka

    27. Vidím to podobně, úžasný výkon za velmi náročných podmínek. Vytrvalost a řešení překážek jedna po druhé až k vítěznému cíli. Tohle dokáže jen velice odolná vytrvalá nátura. :-)

  • Saul

    29:
    :-)
    No jo,neříkal bych to moc nahlas,nebo z ni někdo udělá managerku a bude po Ru:-))

  • rulisa

    27,29
    Oo, děkuji. Ale nevím, nakolik je úspěšné dosažení cíle dáno vytrvalostí nátury a nakolik faktem, že holt nezbývalo nic jinýho. :-))

    30
    Jde-li to vzít tak nějak benevolentněji, tak managerka živočišné výroby už ru byla, jednatelka klubu taky, a stačilo. Už jen sama za sebe a jen když to musí bejt. Ego už se nasytilo, osobnost ustálila a usadila, dokazování si schopností a hry na boje o cokoli už nejsou potřeba.

  • Saul

    Ego už se nasytilo, osobnost ustálila a usadila, dokazování si schopností a hry na boje o cokoli už nejsou potřeba.

    A dyť my víme Ratko:-))

  • rulisa

    32
    Jo, přesně tak mi to taky připadlo, sotva jsem to odeslala. :-))

  • Liška

    27,29,31
    připojuji se ke gratulantům.

    Saule, pobavils mě s Tugendhatem ad 20,22.
    Jo a Petry v záloze jsou ideál, ad 28, pokud komín dovolí. Náš už není v provozu, takže 30 let nebo víc v kuchyni netopíme :(

  • Saul

    Tak ja jen doufám,ze váš vztah zůstane ryze platonický :-)

  • rulisa

    Ad Petry – mám je jen půjčený, takže vrátím. Ale když tak vím, kde je zas půjčit. :-)

  • rulisa

    34
    Co to znamená „není v provozu“? Pokud komín je a je průchozí, tak se do něj dá topit. Nedá se jedině, pokud je zaslepený, nebo pokud je do něj píchnuto něco, k čemu se už nic dalšího píchnout nedá (třeba plynový kotel). (?)

  • Liška

    Není v provozu, zaslepený. Ale už je to tak dlouho, že ani nevim.

  • rulisa

    Jo, zaslepený, s tím nejde nic.
    Pro mě „není v provozu“ nebylo srozumitelný.

  • rulisa

    Ale určitě je pro majitele domu podstatně jednodušší a lacinější nechat komín zaslepit, než ho udržovat, platit revize a hlídat, aby do něj žádný z nájemníků nenapojoval nic proti předpisům.

  • Liška

    40 aha, vidíš to, to bude ono.

    Noteda, teď mi to připomnělo přirovnání komín-vagína. Udržovat, napojit, revize nebo zaslepení… A tahle tématika napadá častěji tebe než mě; a dneska mě, to jsou věci :- )

  • rulisa

    41
    V tomto případě hlasuju pro napojení bez ohledu na předpisy.

  • Liška

    42
    :- )

  • SV

    no ufff! si šikovnica šikovná Rulisa! gratulujem! 8 – )

  • ratka

    A co ten boiler nad hlavou ve vaně? ten vytápíš elektricky nebo plynem. anebo tam už není…

  • rulisa

    44
    Děkuju. Sepýřím. :-) Ale fakt to asi není nic, co by člověk nemohl zvládnout, a chlapi zvlášť. A já dělám chlapskou profesi, tak je to skoro totéž. :-)

    45
    Ten tam ještě mám a je pořád na elektriku, nemělo smysl kupovat kombi, když jsem plyn neměla a ani nepočítala s tím, že brzo mít budu, a po roce ho nebudu vyhazovat, zvlášť když by to znamenalo opravdu i tu kompletní rekonstrukci koupelny. Ta bude, až tenhle bojler odejde. Odhaduju tak za čtyři pět let.
    Do té doby na ni musím našetřit.

  • ratka

    46. dobrý plán :-)

  • Žena s moly

    To se divím, žes začala brečet až tak pozdě, já bych se rozbrečela už u otevření těch internetových fór.

  • Jirka

    Ahoj, to jsem rád, že se dílo podařilo! I když teda těch klacků pod nohama bylo nějak víc, než by se slušelo. Při čtení fáze 11 jsem si musel rozsvítit lampičku, už to nabíralo hororový nádech :-)
    To čekání na projektanta je děs, zažívám to každou chvíli… asi nějaký folklór, ale je dobrý občas slyšet, že v tom není sám :)
    Jsi dobrá Ruliso, tohle jsi zvládla – tak ať máš chvíli klid… a nohy v teple, přeju :-)

  • barča

    Ru, jsi dobrá! Též blahopřeju. Přeju teplý, klidný, pohodový podzim a zimu.

  • Saul

    Ja se připojují s doplněním,ze jde o podzim a zimu života:-)

  • rulisa

    Hezké. :-))
    Tak dík. Zatím se klid nějak moc nedaří, ale třeba časem už jo.

  • Jirka

    No takový ten zahnívající klid jsem nemyslel, to je nedorozumnění!! :-))

  • rulisa

    Oh, jak ráda bych aspoň den dva zahnívala…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.