Ten den, kdy jsem si poprvní nabarvila vlasy hennou, byla sobota, takže si budu muset vzpomenout, jestli středa třeba nebyla, když jsem to pak po pár umytích fotila. Páč jinak budu středa já, aspoň podle té první fotky.
Aneb jak si člověk ověří, že s bílýma vlasama mu holt nic jinýho než to všude vnucovaný dvojfázový barvení (v tentýž den napřed bílou načerveno, pak teprv všechno na hnědo) nezbyde.
Škaredá středa:
Veverka po dvojím nebo trojím intenzívním mytí.
Ladím, žejo? :-)
Zelený čtvrtek:
Čerstvě nabarvená směs s indigem a blond hennou, veverka přeražená, na bílých vlasech holt nebylo s čím se přerážet.
Pátek:
Henna ještě dva až tři dny po nabarvení na vzduchu tmavne a zachází víc do červena, někdy bohudík, někdy bohužel.
Všechno nejlepší k Liščiným alternativním zeleným narozeninám. :-))
———————–
P.S. červená sobota.
Dva dny po nabarvení:
Při pohledu večer do zrcadla u maminky pod jejím koupelnovým světlem vlasy tam, co byla nejvíc veverka, jsou sice tmavě hnědý, ale s nepřehlídnutelně červeným leskem. :-) Prostě to je henna. Podle světla pokaždý trochu jinačí, ale stejně zas nakonec do červena.
Komentáře: