30. 1. 2023

Stýská se mi.
Po psaní. Po blogu.

Je zvláštní vracet se po takové době. Otevřít dveře a vejít do míst, kde kdysi bylo plno lidí, tak trochu průchozí dům a tak trochu domácí Hyde Park, tak trochu jeviště jednoho herce a tak trochu nepřetržitý raut…
Je tu ticho. Dneska. Nikdo tu není. Už dlouho tu nikdo není. A jestli to nedojde Lišce, po jednom krátkém dialogu v lednu v Kozlovně, tak už tu ani nikdy nikdo nebude.
Je zvláštní psát v tom tichu, v prázdnu jedinosti, jen pro sebe, jen pro možnost, že to tu třeba jednou najdou moje děti, až umřu. Přemka, toho si dovedu představit, že to najde, až bude po mně uklízet pozůstalost, a že to bude číst. Dovedu si ho představit, jak to čte. A jak mu je.
Jestli mi ho nevezme válka. Protože i když jsem volila nejkrásnějšího prezidenta ze všech českých a slovenských prezidentů tělem a kdoví, jestli ne i duší, a i když mu věřím (asi to potřebuju, konečně taky někomu z těch nahoře věřit), té války se bojím. Války, kterou když jedni chtějí za každou cenu, tak druzí proti ní nic nezmůžou, ani ti duší nejkrásnější. Moc se bojím. O své děti. O svého staršího syna, co by šel tam někam mezi prvními.
Ti nejlepší, nejčestnější, nejzásadovější a první umírají první.
Nesmím na to myslet, nesmím dovolit představivosti otevírat dveře tomu strachu. Jinak brečím.

Možná i proto se vracím.

Psát o tom, co miluju a vypsat se z toho, čeho se bojím. Sepsat si seznam úžasů, které mě občas zastihnou nad nějakým podivuhodným duvchamorným objevem, který umím jenom napsat, ale ne říct, natož muži, ani tomu svému (nebo zase „natož“?).
Protože i v pětapadesáti k mému úžasu pořád ty věci úžasuhodné přicházejí.

Díky za ně.

Komentáře:

  • fousek

    To si jenom myslíš, že sem nikdo nechodí :-)

  • rulisa

    Kýho čerta… :-)

  • galahad

    Tak já s dovolenim, občas zaskočim…

  • rulisa

    Aha.
    Aneb Jak se nechat vyvést z naivních představ… :-))

  • nominek

    Mám za sebou taky několik blogových návratů a jsem za to své místo v netovém prostoru nesmírně ráda.
    Když jsem znova naskakovala po x-letech, našla jsem v pocitu, že píšu jen pro sebe, určité zalíbení, bylo to taky fajn.
    No, a když jsem si to tehdy do textu poznačila, tak se taky ozvalo pár komentujících.
    Takže někteří lidi čtou, jen moc nekomentují :-)

  • Anonym

    Ruliso nepanikarte. Čtu vás ráda mnoho let. A rozhodně vás syn nepůjde do války. Přestaňte v rámci duševního zdraví sledovat zprávy v televizi. Radka.

  • Anonym

    Ja jsem ta praveka Radka z P.

  • Anonym

    Pokud vás uklidní geopoliticka situace abyste dobře spala tak je to dost průser. Ale rozhodně to není o mobilizaci v tyhle republice. Jsme naštěstí tak srandovní nezajímavy že se mi to líbí. Dobrou. Radka z P..

  • rulisa

    Děkuju za snahu, ale nepotřebuju chlácholit a myslím, že ani nepanikařím. Ale ani se neodvážím tvrdit, že můj starší syn určitě nepůjde do války. Dál se mi k tomu už nechce nic psát. Snad jen to, že takovéhle dobře míněné komentáře byly asi jedním z důvodů, proč se mi tohle dobře psalo, když jsem si myslela, že tu nikdo není.

    Připomnělo mi to jednu nedávnou debatu s jednou o necelou generaci starší paní u nás v práci. Ať jsem u oběda řekla, co jsem řekla, při povídání si s kolegy na jakékoli téma povyprávěla nějakou historku o sobě, o dětech, komkoli ze svých blízkých – nad vším mávla rukou a vysvětlila mi, že „to není nikdy tak horký“ a „ono se to maminkám vždycky jen takhle zdá“ a „to není pravda, holčičky jsou hodnější než kluci“ (to když jsem vzpomínala na svoje dětství a na to, jak mě ty bestie holčičí záludně šikanovaly). A typicky její bylo, když jsem jí při chystání obědů opakovaně připomínala, že XY přece už několikrát řekl, že nejí kyselý okurky, tak ať je nedává jemu, ale rovnou na stůl vedle, ať si je rozeberou chlapi, co je jí. Nebo že YZ přece nikdy nejí luštěninový polívky nebo že AB chce jen malý porce příloh – vždycky všem všechno vnutila, nalila, navršila, i když to pak chlapi otráveně mlčky chodili vyhazovat do kýblu. Její argument byl – Ale on si třeba dá, co kdyby si to rozmyslel… (Po deseti letech na firmě, co si to ještě nerozmyslel.)
    Pak už mi jednou po jednom takovém jejím rezolutním povzneseném rozhodnutí o mně a mém názoru na cosi ruply nervy a po odchodu ostatních jsem jí mezi čtyřma očima řekla na rovinu, že to cítím jako nerespekt. Nerespekt vůči všem těm lidem, kteří jí řeknou, že něco chtějí či nechtějí či cítí či vidí nějak, ale ona jim vysvětlí, že oni vidí blbě, protože správně to vidí ona.

    Byl z toho pláč na obou stranách, kdy jsem ji současně ujistila, že jinak je fakt hrozně hodná ženská a že chápu, že to dělá v dobré víře, ale že je to prostě nesnesitelný… A musím smeknout. Nakonec to skousla a začla si tohle komentování hlídat. Od té doby všechno v pohodě. Jen ty porce malý na talíře dávat neumí, tak se aspoň smířila s tím, že když někdo nechce polívku, tak tu že mu teda na talíř nenaleje vůbec. :-D

  • Anonym

    Proboha nesmysl. A to nejsem věřící. Myšlenka byla že geopoliticka situace je průser. Ale zas tak dle mého odhadu ne aby rukovali český kluci. To nebylo bohapuste vaše uklidnovani ani způsob lhát jen aby vám to připadalo příjemný. Fakt omyl. Mně je trapné že jste mne blbě pochopila. Asi jsem to nenapsala pochopitelně. Dobrou noc. Radka z P..

  • Anonym

    Naprosto respektuji vaše obavy. Radka z P.

  • rulisa

    Tak se omlouvám, píšu vedle, že jsem někdy přecitlivělá. Ale opravdu si myslím, že ta situace se může v dnešním nastavení zvrhnout celkem rychle tak, že rukovat se bude. Nikoli na UA.

  • bully

    Ahoj, taky jsem se po dlouhé době zastavil. Taky mi chybí psaní. Taky je mi smutno. Taky mi chybí jaro.
    A chybí mi moje Lištička…

  • rulisa

    To asi není naše Lištička z odkazů vlevo… (?)

  • Saul

    Tak možná dobře, že jsem to tu objevil až dnes.
    Buď budou rukovat Ukrajinci, nebo my.
    Ale vzhledem k tomu, kolik nejen klasických dezolátú, ale i profi politiků má u nás ruskou vlajku pod polštářem, tak možná bojovat vůbec nebudeme.
    Ostatně jako vždy.
    Naštěstí aspoň ti Poláci mají dobrou paměť.
    Každopádně nás čekají turbulentní časy.
    Jestli za rok, nebo za třeba deset let je v podstatě jedno.
    Jedno není, že na to v Evropě v podstatě každý sere.
    To bude potom velké překvapení…

  • Saul

    A to překvapení nedopadne jak?
    Nedopadne dobře!
    Ne, že by teď bylo všem úplně dobře, ale jednou na tuto dobu budeme vzpomínat jako na ráj na zemi.

  • rulisa

    Obávám se, že si myslím totéž co v 17.

  • Radka z P.

    No asi vám lezu na nervy, ale dnes jsem vás blog zadala. Ráda vás čtu léta. Mějte se dobře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.