Vánoce. http://www.youtube.com/watch?v=ORnYNaTZGUU Mám ráda svoji tchýni, protože má ráda ona mě. Protože supluje z části i lásku mojí vlastní matky. Lásku a toleranci. Byly to hezký vánoce. Byla jsem moc ráda, že konečně přijela, i když jen na skok, cestou do chalupy mých dvou mužů, kde jsme dřív žili ve čtyřech. Byla jsem ráda, že […]
O nejisté ceně nadhledu
Napsala jsem, že nenapíšu. Nenapíšu. Napíšu o tom, jak jsem chtěla být krásná a ještě krásnější a jak jsem si po tisící a první ověřila už tisíckrát ověřený fakt, že když se rozhodnu ještě o krůček vylepšit věci, co se mi docela povedly a k dokonalosti jim chybí jen krůček, tak je akorát naprosto zku… […]
O návratech
Tak si říkám, když si ke každému psaní pouštím nějakou muziku, pokaždé jinou, ale pokaždé pořád dokola, že by ta písnička mohla být v linku místo úvodu článku. http://www.youtube.com/watch?v=9VI8-6aXsFA&feature=related&noredirect=1 Taky návrat. Dneska jsou slavní. Tehdy, když jsem si je začla ukládat do záložek, se na Youtube sotva vylíhli. Jedno jejich video je na motorkách. Jedou. […]
O myšlenkách nejen při cestě autem
Nejhorší jsou úvody. V každém psaní je nejhorší úvod, ale při psaní myšlenek ze vzpomínek obzvlášť, protože člověk si jakousi mimořádnost svých myšlenek uvědomí, až když už plynou. Ten začátek, příchod k nim, mu většinou uteče. Ale tohle si trochu pamatuju, protože jsem jela autem, řídila. Sama. Baví mě to a mám to ráda. Jezdit […]
O tom
jak jsem zapomněla příspěvek. Protože než se člověk dostane k počítači, je o několik hodin víc, než když mu hlavu rozbzučel úžasný ohňostroj vět a souvětí, myšlenek, gradací a point… Pak po spuštění počítače je nutno si přečíst došlou poštu, odpovědět na ni, svést souboj cti a jazykozručnosti na jiném blogu, vyřídit několik telefonních hovorů […]
O tom, co bylo potom
Zkusím psát v podroušeném stavu. Zkusím, jaké je to tvořit (skoro)umění ve stavu, o němž se tvrdí, že tvorbu umění podporuje. (Já to nevím, zatím jsem dycky psala střízlivá, nějak jsem měla pocit, že k tomu potřebuju čistou hlavu.) Případné překlepy opravím zítra, když tak mě zatím omluvte. O tom, co bylo po Tématu voda […]
Od konce
…protože začátek a chronologii právoplatně přenechám Lišce. A protože to poslední je nejživější, ještě živé. Ještě pořád mávám. A i když jsme dneska byli u vody znovu, s mladším synem a jeho kamarádkou, jíž syn přepustil v autě čestné místo v první řadě – vedle mě, tak ještě pořád cítím absenci poklidným hlasem nad automapou […]
O obkladech, bodu zlomu, chuti k jídlu a tradicích
Obkladač číslo dvě byl úplně jiný než číslo jedna, co selhalo. Číslo dvě komunikuje po telefonu hlasem, nikoli jen skrze sms. Číslo dvě je hubený a drobný, živý a chápavý – okamžitě pochopil, že chci dlaždice řezat na střed, a ne na proužek u jedné strany, že nechci těsně nad pracovní deskou moc úzký proužek […]
O barvách, obkladech, Vendelínovi, beznaději a lásce
Celé dětství jsem prožila v paneláku s olezlým umakartovým bytovým jádrem a prapůvodní nevyčistitelně umatlanou podivně syntetickou kuchyňskou linkou nad žlutošedým rozlízajícím se linoleem. Pak pár let putování z bytu do bytu s kuchyněmi podobnými nebo vůbec žádnými, první kroky samostatné kariéry ženy mající na starost domácnost svého osamělého otce jsem dělala v garsonce s […]
Tak já něco napíšu
…pod vlivem druhé skleničky červeného vína od kolegy, co mi nejprv nechutnalo, ale když odvětralo, je skvělý. Akorát než odvětralo, zapomněla jsem odrůdu. Není to důležitý. On mi nikdy špatný víno nevozí. A taky má přísnou ženu. Jsem puntičkář detailista. A současně i benevolentní volnomyšlenkář. Ve věcech, kde chci svobodu a toleranci pro sebe, ji […]