Nový den, nový úvod

Parafráze. Správně je to „Nový den, nový způsob“. Titulek jedné kratičké básničky odněkud z šerověku druhé půle minulého století. Začínající „Vy, kdo jste na cestě, musíte mít kód“ a končící „Protože minulost je jenom jedno sbohem“. Možná, že jeden by se tolik nenachodil, kdyby ten kód nebyl dávat minulosti sbohem a začínat na nový způsob. […]

Tak já vám teda napíšu

(Ze starých stránek.) Napíšu třeba o tom, jak jsme jeli po dálnici. V mlze. Jak mě mohl trefit šlak, když mě napřed předjel super bourák nejmíň stopadesátkou (odhaduju podle své rychlosti, páč míň než sto třicet jezdím po dálnici akorát do kopce, když to jaksi víc nejede), a vzápětí těsně přede mnou zabrzdil, páč vjel […]

Rozpustit, vypustit, odpustit (sobě)

(Ze starých stránek) Cachtáním ve vaně řeším všechno, co nelze vyřešit přímou akcí ani zaspáním. Hodina věnovaná jen sobě – tichá relaxace v tichém hučení sprchy pod hladinou (páč nesnáším mlácení vody dopadající na hladinu z kohoutku), poklidně soustředěný rituál celkové hygienické i estetické údržby za mokra a další chvilka relaxace při prožitku „jsem čistá, […]

K tomu hebkému tichu…

(Ze starých stránek.) …neboť diskusní poznámka bos. mne přiměla k zamyšlení o stručné nesdělitelnosti některých přírodních jevů. Jako je třeba pozadí ticha… Je těžké si to představit, zvlášť pro někoho, kdo nezažil (dlouhodobě). Ale je to asi takhle: Dvě děti. Že jdou ze školy, se pozná podle třísknutí vrat, po němž se celá chalupa zachvěje. […]