…slunce v duši. Nejen.V pátek poprvní po městě v tričku s krátkým rukávem. První letošní zmrzlina v kornoutu, vychutnávaná na sluníčku před cukrárnou (s celou třídou puberťaček, lízajících tak požitkářsky smyslně, že ač padaly z přecpanýho chodníku do jízdní dráhy, žádný auto je nezajelo, protože řidiči mohli na tom výjevu už z dálky oči nechat). […]
Třídím odpad
Tak jsme si o tom povídaly s kolegyní. V rámci diskuse o morové ráně, zvané enviromentální výchova."Taky třídím odpad", pravila kolegyně. "Výsledkem je, že máme doma daleko větší bordel než kdy předtím." Ha… To je ono! Přesně! – Ta radost, že nejsem sama… – A konečně, konečně to vím! – Ta radost, že už znám […]
Jen v jedné chvíli
Chci možná příliš. Držet a nepustit. Tak moc jako jindy ani málo. Změnit směr od sebe k sobě na stálý, nenávratný. Říct, Stiskls, tak drž, ať neupadnu přes tu strž, ať neodhodí mě to pryč, nechci být na to sama, při tom, v tom, s tím, opuštěná rozsahaná, tam někde na prahu, už ani na […]
Nestaví…
Jede auto jede. Někam, jen tak, jednou vlevo, jednou vpravo, na kruháči kolem dokola. Jede k cíli Kam se zachce.Jede a stopařům by i zastavilo, ale nezastaví. Protože těžko vysvětlovat stopaři, že v tomhle autě možná dojede tam a možná zpátky. Někteří stopaři mají cedule. Praha. Hradec Králové. Nebo jen Pha. HK. Někteří stopaři cedule […]
Generační problém
Mě si moji kluci nechali naposledy. (Asi proto, že když vyráželi na okruh vyzbrojení spleteným proutím a igelitkama, ještě jsem sladce spala.)Dorazili i s kamarádem, zahalekali a v trojném šustotu oprašujícím mě pentlemi odříkali Hody hody doprovody, nechcem vejce malovaný, řádí tady ptačí chřípka, možná ji má vaše slípka. Tak jsem je ujistila, že jediná […]
Zrcadlo, zrcadlo, řekni…
Kamarádka V. má byt nevelký a zrcadlo v koupelně. Zhlížely jsem se v něm jedna po druhé při zkoušení navzájem koupených triček. (A nejen těch.)Kamarádka V. je hodně hubená. Daleko hubenější než já. I ta třetí, co tam včera byla jen na chvíli, je ještě hubenější než já. Tři ovadliny ke čtyřicítce, všechny tři bez […]
Člověk míní… Aneb i ten nejdokonalejší plán vyžaduje flexibilitu
„Uděláme si supr večer,“ padlo rozhodnutí po mobilu. Proč ne. Když jsou ty Velikonoce…Vlastně to začalo jen jako domlouvání návštěvy tak na hoďinku, dvě. U kamarádky veterinářky, dále jen V. Jenže pak se plány trochu rozšířily. "A musíš spěchat domů? Když přijedeš autobusem, přespíš u mě a já tě ráno hodím domů, až pojedu k […]
Mimikry
To, co stavíme kolem sebe. Co si budujeme jako ochranný (či záchranný) prostor.Třeba chlad, který ukazujem těm venku, aby na horko uvnitř nemohli, třeba úsměv, který si nainstalujeme téměř jako profesionální imidž, aby se ti venku neptali, proč jsme smutní a nesnažili se nás z toho smutku vypáčit silou… A třeba nadměrná aktivita, abychom neměli […]
Odebírám, předávám
Napojení na síť. Nikoli webovou. O webu tohle není.Žiju v napojení na síť. Na tisíce sítí. Možná na všechny sítě, co existujou, ani o nich nevím. O některých vím. Odebírám z nich vědomě. Stálý příkon. Ať chci, nebo nechci. Občas se napětí sníží, občas zvýší, tam někde zvenčí. Občas se zvýší můj příkon… Čertví, co […]
Občas je fajn zjistit, že jsem se mýlila…
Na závěr druhého týdne v novém zaměstnání (ano prosím, od zítřka velikonoční prázdniny:) jedna větší porada. Řekněme… Důležitá.To pro mě na poradě nejdůležitější přišlo zhruba v polovině. Pak, zatímco se před jejím koncem řešily věci, co mi už tolik nefixovaly pozornost (hezky kulantně řečeno, že jo?:), jsem se nenápadně odebrala absentovat do skladiště svých čertsvě […]