…je venku tak hezky, že už se dá vsedě v trávě na zahradě zavolat historicky prvnímu milenci. – Ahoj, jsem si vzpomněla, žes měl teď někdy narozeniny.– Už dávno! To sis teda vzpomněla brzo… Ale jo, taky jsem si říkal, že bych se měl ozvat. Jak se máš?– Dobře… (bla bla bla o všem možným) […]
Důvěra je když
…Na dálku v nedosahu člověk spřádá představy, co a kde a jak asi tam na druhé straně, dotazy vzkazy jako sáhnutí, ptát se a slyšet a být ptán a moct odpovídat… Po písmenkách, po hlase ze záhrobí telefonních linek chytá čísi úlomky, úlomky, co řežou odštípnutím neposlatelného, nenapsalo se, neřeklo se, nevešlo… Ale nevadí to, […]
P.S. K flekům
Pohybovala jsem se po dvoře (podle Boženy Němcové šukala, ale to jsem fakt nedělala) a škublo mnou, jak sousedka zahřímala odvedle z balkónku na děti.„Čau,“ povídám šikmo vzhůru nad eternitový plot mezi našimi dvory. „Ty máš rýmu?“„Strašnou,“ povídá ona s názornou ilustrací do kapesníku, oči jako králík. Plačka na pohřbu hadra. „To je děs, ty […]
Jsem slunéčko mnohotečné
Když mi před pár lety paní doktorka stanovila diagnózu „lupenka“ a já úporně hledala mezi předky někoho, na koho bych mohla za přenesení genetické vlohy k oné flekatosti přenést své negenetické roztrpčení, tak mi nakonec nezbylo než zkonstatovat, že jsem holt asi silná individualita a ve své bytostné originalitě mám spoustu toho, co mí předci, […]
Píšu a mažu a píšu a mažu…
A místo toho, o čem jsem chtěla psát původně, dumám: Co mě omezuje v psaní na blog?A ono se to najednou docela samo řadí pod sebe:– Vyhýbání se psaní o někom, o něčem- Strach, jestli to, co napíšu ze sebe a o sobě, nebude hůl do ruky. Kolik takových holí jsem nabídla, krom těch, o […]
Taky jste si všimli,
milí psavci blogozpytů, že když stvoříte nějakej ohromující, téměř přelomově sebevýpověďní článek, tak se na něj k uzoufání těžko navazuje s čímkoli dalším?Jako když si pustíte pořádně tvrdou muziku a pak, v tom tichu doznívání, zjistíte, že na všech dalších cédéčkách máte už jen jen poetický folk.Nejde to. Zrovna to mi šlo hlavou, když jsem […]
Nastřádáno
Pár letmých útržků odtud a odtamtud. Co spolu možná až tak nesouvisejí. Možná spolu souvisí jen to, co mně při nich šlo hlavou.Útržek o poznatelnosti podstaty světa. O odmávnutí tisíckrát omletého všeobecného propojení. O cejchu zbabělosti těm, kdo o poznání podstaty neusilují.Útržek mírné výčitky komusi, komentářová zmínka o menším snad sociálním, snad emocionálním cítění (jak […]
Může za to Pearl Harbor
Občas se mi zachce udělat svým dětem radost. Není to tak složité.Staršímu stačí odpustit drhnutí hrnců, když je na něm řada na nádobí. Koupit mu speciál pánský šampón proti lupům či na houstnutí vlasů. Pochválit mu výběr deodorantu či oslnivý dopad pravidelného čištění zubů (a nezmiňovat se v té souvislosti o potenciálním dopadu rovnátek). Přenechat […]
Jak hvězda spadlá do polí…
… a může to být kdykoli.Čím dál víc si myslím, že cokoli se děje, děje se tak, aby se to skládalo k sobě. Do sebe. Ačkoli to přichází z různých stran, světových, časových, lidských…Periferie, co se scházejí na hlavní ulici. Bez nichž by hlavní ulice nebyla. Které by zanikly jako nikam nevedoucí satelity, kdyby nebylo […]
Noli tangere
Dozor na chodbě. Přesně tak, jak to zní, si člověk připadá.Přecházení sem a tam styl Bludný Holanďan, povinnost nahlížet do tříd maskovaná nějakou větou prohozenou s kýmkoli o čemkoli. Citelná radost, skoro vděčnost za přízeň takřka soucitnou, když se někdo z těch, na něž člověk dozírá, ustrne a zastaví se cestou okolo či přizve k […]