A ještě jedna radost

Jak jsem na ni mohla zapomenout, když kvůli ní jsem vlastně ten minulej spot začla psát…?Stála jsem u šaten, čekala, až se dotrousí zbytky mých svěřenců po poslední hodině. V náručí pyramidku třídnice, složky s papíry, sešitu, penálu, klíčů a dalších takových těch zbytečností, co učitelé nosí jednoruč v náručí, učitelky tisknou zručným hmatem na […]

Drobné radosti týdne

Hurá, sluníčko! – Hm, sluníčko už není, ale aspoň neprší. – Prší, ale ne moc. – Prší dost, ale doma je teplo, protože jsem holka šikovná a zatopila jsem. – Netopím, tuhle závadu ještě kotel neměl, a tak šikovná holka, abych odhadla, za jak dlouho po začátku těch divných zvuků se kotel zastaví definitivně, jsem […]

Pocitový střed Brna

Divný, nikdy jsem neříkala „Prigl“, u nás doma se to neříkalo. A ani v rodině mé maminky, v Řečkovicích starousedlé, asi proto, že děda jako skautský písmák a tiskárenský korektor dbal na kvalitu jazyka…Bydlela jsem v Brně všeliskde, chodila do školy ledaskam. Kdybych měla z těch míst vybrat jedno nejvýznamnější pro mě, jedno trvale nejsilnějc […]

Ztišení

Nejde to. Nemůžu to přeskočit, nevrátit se k tomu. Když se k nim vracím pořád, jako se člověk vrací k něčemu, co se mu vracelo už předtím, než o to zavadil někdo jiný… K těm momentům…Moment ticha ve dvou. Nejen na dotyk, třeba zády. Někdy i na dálku. Na vzdálenost očí… Vrací se mi, postava […]

Naslouchám

…jinak než kdysi. Kdysi, když mi nešlo do hlavy, proč lidi chodí vyprávět jinam než ke mně, přestože já stála o to slyšet.Až když mi přestalo záležet na tom, abych byla ta, za kterou se chodí, začli chodit. Nebo možná ti, co přišli jednou, si to napříště nerozmysleli. Jako kdysi.Až když mi přestalo záležet na […]

Kdo učí…

…koho…Na jedné straně moudro nejuctívanější , že učit neznamená ani tlačit, ani táhnout, ale vést – na straně druhé přikázání nejsvětější, že základem školy jsou řád, zásady, autorita.Na jedné straně první rada, kterou dostane právě nastoupivší kantor od většiny svých kolegů: Nasaď tvrdý režim a nepouštěj si je k tělu, vždycky se líp povoluje než […]

Je tlaková níž…

…a barometr padá hladina hlava tlak – či nějak tak to zpíval ten bývalý hudební kritik, co se rozhodl popřít tvrzení, že kdo neumí hrát ani zpívat, dělá hudebního kritika. Aspoň doufám, že jsem si to nepřetextovala. Já jak mám tu hlavu na hovno, tak i texty písniček se mi snáz a rychlejc doveršovávají, než […]

Jak vysvětlit…

…kocourovi, že jeho asistence u vaření je nežádoucí.1. Nachystejte si prkýnko, nůž, pánev a olej. Sundejte z kuchyňské linky kocoura, co si o vás, prkýnko, varnou konvici a lahev s olejem otírá ksicht v radosti z vyhlídky na společné vaření.2. Na pánev shrňte olej, co se kocourovi podařilo vylít, zbytek utřete.3. Sundejte kocoura za kůži […]

Nevím

Na sklonku odpolední polodřímoty prokmit snu. Asi že v pocitu provinění, že spím, kdy se nepatří, dělám, co se nemá, potkala jsem se v tom snu zničehonic s bývalou šéfovou.Totéž bodnutí, jako vždycky, když se před časem znenadání ozval její telefon, její hlas v něm. Její podoba, zhmotněná za hlasem. Bodnutí nastraženosti, úzkosti, hnusu. Do […]