Proč má kocour fousy? Aby mě moh lechtat, když si líže packu.Abych si zvykla napřed se podívat na holou kůži…Proč se tolik fotek jmenuje Cesta do neznáma? Copak ty lidi nikdy nikam nešli? Za horizont stoupání, za průchod ve skalách, za zatáčku, pak za druhou, na druhou stranu, pak za třetí, za čtvrtou, za každou […]
30.12. 2007
…
Plavu jako kapr ve vaně
Nemíváme kapra. Nekupujem. Vybírat kosti u nás baví jenom mě. A od té doby, co jsem uťala hlavu poslední naší slepici, srazila vaz a vypustila krev žilou poslednímu našemu králíkovi, i nerada zabíjím. Zvířata. Tak na Vánoce nemíváme kapra.Jenže letos jsme ho dostali. A dary se neodmítají. Dary s hřbetem sedřeným od kádě, s krvavou […]
Až
Jeden tokající nedávno zasmušile rozdrásaně, prý – Vy musíte být strašně osamělá… – Karel Höger národní umělec blahé paměti pouťovej přeříkávač proti němu…Usmívala jsem se, jen to a nic víc, Mona Lisa ubohá průhledná naivka proti mně, a když dva nádechy poté přehodil kvalt a oživle zadeklamoval – Ale ty čertovy jiskřičky v očích, ty […]
Vylemtaná
Vytlemená. Vymatlaná.Při snaze z včera rezolutně zašpuntované načaté flašky medoviny vytáhnout špunt zubama jsem si rozbila ret. Tvořím dlouhé věty. A to sem eště skoro nepila. A blbě vidím.Někdy to má svoje výhody, třeba v uklízení, někdy nevýhody, taky v uklízení. Brýle zapomínám v autě, (jak si je tam zapomínám nandávat, páč tady u nás […]
(Nejen, ale hlavně) pro Radku
Protože jsem stihla přečíst, ale už ne komentovat její poslední články těsně před tím, než zrušila blog.Co bych tam napsala. Váhala jsem, jestli odkázat třeba na tenhle svůj článek. Na diskusi pod ním. Jestli znovu připomínat, jaký starosti mám s klukem taky, s jeho neobrobitelností, neschopností vstřebat školní řád, schéma, rituály, principy hodnocení úspěšnosti a […]
Objev!
Nikdy by mě nenapadlo, že to nejde, ale fakt nejde! Nebo aspoň mně ne…Vážně, a pořád se nemůžu srovnat s tím, že jsem na to přišla až ve čtyřiceti letech. Docela náhodou, v jedný usněžený ufoukaný sobotě po griotkový léčbě zmrzlosti po hodině venku na kobyle v tej slotě. Taky vám nejde zpívat a čůrat […]
Kolik
Zase mě něco vcucává. Něco, co jsem nechtěla. Nebo – neplánovala.Posunuje mě to jinam, než kde jsem byla a chtěla zůstat, protože se mi tam líbí. Občas z toho mám bolení břicha, občas příliv chuti do života. Ještě nevím, co z toho nakonec převáží. A tiše doufám, že – jako zatím vždycky – se mi […]
Večer si skládám věci k sobě…
…proto ho miluju, večer a noc, s tichým steskem v sobě, že jsem sama, a s pevným, nikomu nedatelným štěstím, že můžu sama být…Večer je můj. Někdy. Když ho nedám dětem.Noc je má. Vždycky.A tak si v tichu a polotmě skládám, co bylo, za den, za dva, za týden, věci k sobě, děje, lidi, pocity, […]
Proč nemám chlapa
Rozhodla jsem se prodat kobylu. Někam na dožití, do dobrejch ruk třeba jako společnici k osaměle chovanýmu koni nebo na vožení dětí, do chovu na hříbata…Rozhodla jsem se tak skoro ze dne na den, protože se mi naskytla možnost za hodně lacino koupit po skvělým hřebci jinou, mladou, krásnou, zdravou, nešmajdavou z chybění svalů po […]