Galantní muž má brát ženě tašku.Je to pár dní zpátky. Ponocování u počítače, ráno nedospáno, dopoledne lítání po městě, pak na maštal, tam trochu delší náročnější ježdění, pak odrbávání boxů ocelákem před bílením, večerní stání u sporáku… Před půlnocí pád do postele s únavou, v níž člověk už ani nemůže úplně usnout. Ruce nohy oči […]
Ad
http://ratka.blog.cz/0803/docvaknutiStrach, ano, přesně.Tou jednou nohou uvnitř a druhou venku žiju celej život. A je to hrozný. Neumět to jinak. Mám pocit, že jedna noha brzdí tu druhou. Kdykoli se jedna nebo druhá zvedne ze země a chce udělat nějakej delší krok, ta protější ji strhne zpátky. Jsem v obojím, ale díky tomu v obojím jen […]
Možná…
.. nejsme loseři. My osobní blogeři.Možná nám jen chybí pocit, že máme ke komu mluvit. Možná jen mezi těmi kolem hledáme někoho, kdo nám chce naslouchat. I když nemusí. Možná jen nemáme komu dát to, co bychom chtěli. Jen tak.Jen tak.
Udělám si…
K ničemu. Na nic. Můžu si to zdůvodňovat, jak chci, je to tak.Nemám dost síly a vůle vydržet, být tak, ani jinak. Něco mi někdo řekne a začnu pochybovat, dívat se na opačnou stranu. Zprava doleva a zleva doprava. Co vteřina, to o kousek jinde. Pořád. Pevné mě ubíjí, bez pevného se ztrácím.A ničemu nevěřím.Když […]
Zachyceno…
…bez komentu.Trialog:1. "Tak jsme se v tom obchodě zakecali, no, řekla jsem mu, jak se to na nás teď sesypalo, že jsem totál bez peněz, a on povídá: ‚Tak nějakýho bohatýho milence, ne…? ‚ – A já na to: ‚No jo, ale když ty bohatý jsou všichni idioti.‘ – A on se smál asi pět […]
Touha je zázrak, kámo, zázrak…
Zítra večer jí asi neujdu, budu muset koukat s malým. Tomu jeho nadšení, s jakým mi to naplánoval, se nedá říct ne…Akorát jak si tak ležím po ránu ve vaně, buší mi ta písnička v hlavě, i útržky upoutávek stačí na vbušení se do hlavy. Některý Landovy písničky občas i můžu, i když s odmyšlením […]
Může být…
…že věci nás potkávají, když je ten nejsprávnější čas. A může být, že v ten čas my potkáváme je.Dívám se do dvou tváří, jedna napůl skrytá za druhou. A přesto ne v pozadí. Obě stejně hlavní, jen každá jiným způsobem silná, obě tak samozřejmě v té rozdílnosti vůči sobě, tak vyrovnaně … Jedna mluví o […]
Já píšu vám
Ne tak, jen parafráze. Že člověk občas nepíše jen pro sebe, ale s vědomím, že někde někoho zanedbává.(Ale bylo by to asi taky na dobrej článek, to srovnání, co člověk už dávno nepíše a komu jak už nepíše… I když, marně se snažím vzpomenout, jestli jsem někdy někomu vůbec něco takovýho napsala, jako Taťána, asi […]
Stéblo, flétnu. Ale hlavně nůžky.
Má to ta moje můra hlavatá posunutý. Daleko před ostatníma vnímá změnu délky dne. Rok co rok už v půli srpna začíná pouštět letní chlup. V půli září se při prvním zaklusání koupe v potu pod srstí jak medvěd.Rok co rok v půli srpna začínám šednout. Celá. S blednoucím opálením dlouhých červnových a červencových dní […]
Motýlům
Když mi bylo asi tak pět (šest? sedm?), byl brácha na vojně. (Nebo na škole? Na střední? Na vysoké?).Na škole byl. Určitě. Tam na Slovensku.A jezdil domů na víkendy. Vlastně skoro celý moje dětství jezdil domů na víkendy. A eště jen na některý. Takže nám stačil jeden pokoj dohromady. Musel. Asi. Když tak nad tím […]