Kdysi bylo tohle: http://rulisa.blogspot.cz/2006/01/novy-den-novy-uvod.html Po pohřbu, po rozloučení, po uložení toho, co bylo, tam dolů, kam se ukládají věci, s nimiž nelze jinak než se smířit, odezní úder nevratné změny v dalších mnoha nutnostech. V úklidu věnců, ve srovnání propadlé hlíny… v cestě k nám na firmu… Vždycky jsem chtěla psát. A tak píšu. Zas […]
Opravdu něco umřelo
Je mi to líto. Nenávratno. Jsem stará. Starší o další něco, co už nikdy nebude. Je mi to líto. Tak aspoň tenhle kousek tu chci mít. Aspoň odlesk toho, že to žilo.
11.2.2012
Sám sebe člověk dohání. Včera jsem napsala k jedné čísi fotce, že bych ji chtěla jako film. Kameru, která přibližuje tvář… V šest ráno jsem se probudila, jako do práce, a nemusela. Potmě, z tepla bytu, z pohodlí nové postele. Užívám si to teď, nemusení, nemyslení… necítění… nebolení… už… Vracení se do spaní… A pak […]
Odpočítávám
Dny, hodiny, minuty…A těším se i bojím, o tolik nadějeplnější, o tolik poučenější, že všechno může být jinak a věci že nikdy nejsou tak, jak je člověk čeká, i když nezbývá než věřit, že takové budou…Nebo doufat, že nebudou.Bude to dobré. Když budu chtít, aby bylo.Odpočítávám…
22.7. 2009
Jsem šťastná.Mám práci, která mě neskutečně těší. A nikdy bych si netipla, jaká práce to bude. (A vy taky ne.) Mám dva syny, kteří mě neskutečně těší. A není to tak dávno, co jsem nad jedním skoro už lámala hůl. Mám přátele, kterým být přítelkyní mě neskutečně těší. A byla doba, kdy jsem si myslela, […]
Zazvonil zvonec…
…a kde je blogu konec…Minulý týden u nás byla na návštěvě kamarádka. Ta kamarádka. Přijela se synkem a s přítelem, jemuž si onen synek zvykl říkat táto. Slušelo jí to. Vypadala mladší a živější než kdykoli jindy za posledních deset let. Je… Asi jo, asi šťastná. Tak šťastná, jak ženská jejího ražení může být.A povídaly […]
22.2 2008 08:25
Exhumace 4 Nudíte se? Pořiďte si děti. Protože: Děti jsou milé. „Hned jak mi bude osmnáct, udělám si řidičák. Abych mohl jezdit s naším autem, až umřeš.“ Děti jsou ohleduplné. „Mami nelekej se, všechno je úplně v pořádku, vůbec nikomu se nic nestalo, i tu ruku jsem Adamovi zalepil, vlastně to skoro ani moc neteklo, […]
13.2. 2008 13:53
Exhumace 3Mívali jsme psa. Velkýho. Krásnýho. Hodnýho. Cvičenýho. Nejlepšího.Když jsme si ho dovezli, chtěl být s námi. Ale rychle pochopil, že k bydlení má boudu. Že do domu nesmí. A že hranice našeho území jsou tam, jak tak porůznu visí zbytky plotu, za nějž se nesmí. Neutekl. Vzorně čekal, až z toho zakázanýho domu vyjdeme… […]
22.7. 2006 23:59
Exhumace 2Píšu o tom, čím žiju, nebo žiju něco, abych měla o čem psát? Píšu to, co žiju, nebo píšu to, co nežiju?Nebo žiju to, co píšu?
18.3. 2007 19:13
Exhumace 1Vařím večeři. Vypila jsme při tom deci vína, druhý piju. A marně přemýšlím, kdo, u koho byl vlastně impuls k tomuhle, co mi už pár dní… Možná u Radky, Aniny, Mirky… Asi nejspíš u Mirky. Ale už někde dávno, dávno…Když jsem byla malá holka, ta, co jezdila k té babičce, k tamté, jo, když […]