jako Poslední.

První procházky Prahou. Prvního pokusu s pheromonem. Podprsenek. Průvodu.

Dneska mi volala Aktérka. Po dlouhé době. Když zavolá, napřed se zeptá co já, tak to spíš odbudu, a pak je řada na mně, abych se zeptala. Chvíli trvá, než se rozmluví, ale pak už jede. Střídám uši, kvůli otlakům.

Dívám se na fotky různých lidí na netu, různých akcí, a s uvědoměním si vlastního podivu cítím, co dřív ne – že jim nezávidím. Že mezi nimi nechci být. Že mě k nim vůbec nic netáhne, natož jejich rozjařenost, zaujatost činností v pospolitosti, snaživost, obecné veselí…