Každý rok jsou ve stejný den.
A každý rok jsou jiné.
Letos se mi líbily moc. Odehrály se sice nestandardně a neplánovaně a jen štědrodenně, s nejmenším pidistromečkem v životě (ustřiženým zahradnickými nůžkami z náletové skrumáže smrčků na okraji vytěžené holiny) a s nečekaným návalem práce pro mě, ale to proto, že u mě, s celou rodinou, jaká byla kdysi. S nejmenším stromečkem nejlepší Vánoce za posledních dvacet let.
Ten pohled na kluky, jak místo na sedačce, kterou nemám, kempí rozvalení na mojí stočtyřicítce posteli obklopení rozbalenými dárky a papíry, vzadu na položeném kinggymu rovná páteř bývalý manžel a uprostřed toho všeho na peřině povzneseně přimhouřenýma očima ten mumraj sleduje vznešená sfinga bílomourovatá kočka – ten pohled si ponesu do příštího roku.
Kéž by byl lepší než ten minulý.
Tak přeju všem všechno nej.
A jedna vánoční pohádka k tomu.:
Zbrusu Nový zákon
Komentáře: