Ty věty, které přišly. Dlouhé nebo jednoslovné. Těžce intelektuální nebo primitivně holé. Prostě věty. Odkudkoli z běhu dní, ty, co uvízly v hlavě. Nápad jsem přejala od Lišky.

Červen, nejkrásnější měsíc roku.
Měsíc naplno kvetoucího začátku.
Začátek jako výhled do daleka pokračování.
Začátek jako daleko do konce

Červen, nejkrásnější měsíc roku.
Protože můj.

Já vím, že letos nemám kulatiny, ale herdek, neměli by se synové aspoň stavit osobně aspoň s kytkou, a ne jen zavolat z mobilu, a to eště na samej večer a dušovat se, že to nebylo až poté, co je k tomu nakopl jejich tatínek?

Zvláštně dobrý pocit přijetí, třeba jen u stolu štamgastů.

„A co tys tam dělala?“ ptá se postarší tělnatý štamgast vedle mě toho s tlustými brýlemi naproti mně. „To se ptáš mě, nebo jí?“ opáčí ten s tlustými brýlemi naproti mně. Ten tělnatý vedle mě mlčí a tváří se tak jaksi „nepodstatně“. „Ptá se tebe,“ povídám já, „ale myslí na mě.“
Smějou se všichni. Tělnatý k tomu i přikyvuje.

První sympatický muž s knírkem.
Tedy hned po mém bratrovi a jeho příteli, samozřejmě.
Akorát herdek, zase zadanej.
Paní je taky fajn a taky blíženec. Dva v jednom, směje se často a mrká střídavě na mě a na svého přítele s knírkem, co blíženec není, ale očividně to s blíženkyněmi umí.

Naučili mě jíst uzený solený mandle.

Asi eště nejsem frigidní.

Palička na patní ostruhu nejlíp funguje tak, že když se ostruha začne moc ozývat, hranou paličky se do spodku paty delší chvíli důsledně bouchá, až se chce z toho počůrat. Pak pata několik dní nebolí, nejspíš vděkem za to, že už ji nikdo nebouchá.

Je fajn sedět zas jednou s oběma syny večer u jednoho stolu, povídat si a pít. Dobře, že jsem přijela.
Je fajn mít známý v kempu a dostat chatku na noc, ale nakonec jsem se stejně nejlíp vyspala ve vlastním autě. Z bolení hlavy po tom pití.

Kombinace zelených očí a špatné výslovnosti sykavek je mi povědomá. Jednoho takovýho, dokonce i s podobným tvarem obličeje, už jsem v životě potkala a taky strašně kecal, jako tenhle. Spousty historek značně přibarvených, spousty plánů, a nic z toho. Ale byl milej a pohodovej. Jako tenhle.

Nevím, jestli opravdu chci, aby se se mnou šel koupat bez plavek.

Chtěla bych sex.
V trávě u vody.

To malý pivo k těm dvěma velkým už fakt bylo moc.
Bolest hlavy k bolesti v krku a v uchu a k rýmě jako trám.

Nevztah krom přísně stroze pracovních věcí nekomunikuje. Jako vždycky před dovolenou. Má strach, že mi to bude líto, tak se tváří dostatečně cize na to, aby mi to líto skutečně bylo.
Ale nějak mi to už moc líto není.

Nejde mít sex, když člověk kvůli rýmě skoro nedejchá a na plicích má jehličky.
Ale pohádkář beztak nedorazil.
Aspoň to společný koupání bez plavek nemusím řešit.

Lepší zaplatit necelou pětistovku za jehličky do kůže a čínský bylinky, než ztratit pětistovku z vejdělku za den v čekárně u doktorky a cpát do sebe antibiotika. Zabralo to supr a bylo to příjemný. Příště pudu zas a budu se zas těšit z toho, že se mě někdo s péčí dotýká.

Mám chuť na sex. V trávě u vody, večer po koupání.
Náhlý. Dotek mužské síly.

Proč mám svoji představu toho, jak by se mě měli dotýkat muži?
Nesdělitelnou. Nereálnou.

Myslím na sex. Ráno v práci.
To už nebylo spoustu let.

Nejkrásnější výlety jsou ty o samotě.
Všechno můžu, nic nemusím, všechno je teď a nic navíc k tomu.

Jen při koupání v lesním rybníčku s průzračnou zrzavočervenou rašelinoželezitou vodou bych se holým tělem bez plavek chtěla s někým dotknout… protknout…

Škoda, že chuť na sex pomine, jakmile pominou horka.
Zatím si opálená a v tílku připadám krásná.
Tvar brady neberu v úvahu, oproti jiným tvarům není podstatný.

Nevztah si myslí, že když se už vrátil z dovolené, tak už je všechno ok, volá, jako by se nechumelilo – na pivko k němu? Nechci. On prý mě nechtěl před dovolenou a fotkama z dovolené zneklidňovat, proto mi žádnou z hor neposlal – „A to jako myslíš, že teď už mě zneklidňovat můžeš?“
Nechci. Úlevné, říct to nahlas.

Pohádkář přijal preventivně sdělený fakt, že s ním odmítám mít sex, a to i v případě, že bychom náhodou někam jeli společně za účelem jeho zaučení do keškování, třeba do Českého ráje. Do ráje v Českém ráji, teorie o postupném postupu od seznámení se k sexu včetně přibližného časového harmonogramu a přehledu použitých technologií fakt slyšet nechci, ježíš, on snad bude mluvit i při tom sexu…

Chtěla bych… Kdekoli venku… Bez keců…

Může to bejt těma čínskejma bylinkama?

Dobře, že jedu pozítří k bráchovi, tam budu před svody k sexu v bezpečí.
Jinak bych to snad dala i při těch červených dnech, co mě najust o dovolené postihnou.

Nejkrásnější měsíc v roce.
Od teď už budou dny jen kratší a kratší.

(P.S. Právě se mi rozpadla palička na maso.)