Souhrn vět v červnu

Ty věty, které přišly. Dlouhé nebo jednoslovné. Těžce intelektuální nebo primitivně holé. Prostě věty. Odkudkoli z běhu dní, ty, co uvízly v hlavě. Nápad jsem přejala od Lišky.

Červen, nejkrásnější měsíc roku.
Měsíc naplno kvetoucího začátku.
Začátek jako výhled do daleka pokračování.
Začátek jako daleko do konce

Červen, nejkrásnější měsíc roku.
Protože můj.

Já vím, že letos nemám kulatiny, ale herdek, neměli by se synové aspoň stavit osobně aspoň s kytkou, a ne jen zavolat z mobilu, a to eště na samej večer a dušovat se, že to nebylo až poté, co je k tomu nakopl jejich tatínek?

Zvláštně dobrý pocit přijetí, třeba jen u stolu štamgastů.

„A co tys tam dělala?“ ptá se postarší tělnatý štamgast vedle mě toho s tlustými brýlemi naproti mně. „To se ptáš mě, nebo jí?“ opáčí ten s tlustými brýlemi naproti mně. Ten tělnatý vedle mě mlčí a tváří se tak jaksi „nepodstatně“. „Ptá se tebe,“ povídám já, „ale myslí na mě.“
Smějou se všichni. Tělnatý k tomu i přikyvuje.

První sympatický muž s knírkem.
Tedy hned po mém bratrovi a jeho příteli, samozřejmě.
Akorát herdek, zase zadanej.
Paní je taky fajn a taky blíženec. Dva v jednom, směje se často a mrká střídavě na mě a na svého přítele s knírkem, co blíženec není, ale očividně to s blíženkyněmi umí.

Naučili mě jíst uzený solený mandle.

Asi eště nejsem frigidní.

Palička na patní ostruhu nejlíp funguje tak, že když se ostruha začne moc ozývat, hranou paličky se do spodku paty delší chvíli důsledně bouchá, až se chce z toho počůrat. Pak pata několik dní nebolí, nejspíš vděkem za to, že už ji nikdo nebouchá.

Je fajn sedět zas jednou s oběma syny večer u jednoho stolu, povídat si a pít. Dobře, že jsem přijela.
Je fajn mít známý v kempu a dostat chatku na noc, ale nakonec jsem se stejně nejlíp vyspala ve vlastním autě. Z bolení hlavy po tom pití.

Kombinace zelených očí a špatné výslovnosti sykavek je mi povědomá. Jednoho takovýho, dokonce i s podobným tvarem obličeje, už jsem v životě potkala a taky strašně kecal, jako tenhle. Spousty historek značně přibarvených, spousty plánů, a nic z toho. Ale byl milej a pohodovej. Jako tenhle.

Nevím, jestli opravdu chci, aby se se mnou šel koupat bez plavek.

Chtěla bych sex.
V trávě u vody.

To malý pivo k těm dvěma velkým už fakt bylo moc.
Bolest hlavy k bolesti v krku a v uchu a k rýmě jako trám.

Nevztah krom přísně stroze pracovních věcí nekomunikuje. Jako vždycky před dovolenou. Má strach, že mi to bude líto, tak se tváří dostatečně cize na to, aby mi to líto skutečně bylo.
Ale nějak mi to už moc líto není.

Nejde mít sex, když člověk kvůli rýmě skoro nedejchá a na plicích má jehličky.
Ale pohádkář beztak nedorazil.
Aspoň to společný koupání bez plavek nemusím řešit.

Lepší zaplatit necelou pětistovku za jehličky do kůže a čínský bylinky, než ztratit pětistovku z vejdělku za den v čekárně u doktorky a cpát do sebe antibiotika. Zabralo to supr a bylo to příjemný. Příště pudu zas a budu se zas těšit z toho, že se mě někdo s péčí dotýká.

Mám chuť na sex. V trávě u vody, večer po koupání.
Náhlý. Dotek mužské síly.

Proč mám svoji představu toho, jak by se mě měli dotýkat muži?
Nesdělitelnou. Nereálnou.

Myslím na sex. Ráno v práci.
To už nebylo spoustu let.

Nejkrásnější výlety jsou ty o samotě.
Všechno můžu, nic nemusím, všechno je teď a nic navíc k tomu.

Jen při koupání v lesním rybníčku s průzračnou zrzavočervenou rašelinoželezitou vodou bych se holým tělem bez plavek chtěla s někým dotknout… protknout…

Škoda, že chuť na sex pomine, jakmile pominou horka.
Zatím si opálená a v tílku připadám krásná.
Tvar brady neberu v úvahu, oproti jiným tvarům není podstatný.

Nevztah si myslí, že když se už vrátil z dovolené, tak už je všechno ok, volá, jako by se nechumelilo – na pivko k němu? Nechci. On prý mě nechtěl před dovolenou a fotkama z dovolené zneklidňovat, proto mi žádnou z hor neposlal – „A to jako myslíš, že teď už mě zneklidňovat můžeš?“
Nechci. Úlevné, říct to nahlas.

Pohádkář přijal preventivně sdělený fakt, že s ním odmítám mít sex, a to i v případě, že bychom náhodou někam jeli společně za účelem jeho zaučení do keškování, třeba do Českého ráje. Do ráje v Českém ráji, teorie o postupném postupu od seznámení se k sexu včetně přibližného časového harmonogramu a přehledu použitých technologií fakt slyšet nechci, ježíš, on snad bude mluvit i při tom sexu…

Chtěla bych… Kdekoli venku… Bez keců…

Může to bejt těma čínskejma bylinkama?

Dobře, že jedu pozítří k bráchovi, tam budu před svody k sexu v bezpečí.
Jinak bych to snad dala i při těch červených dnech, co mě najust o dovolené postihnou.

Nejkrásnější měsíc v roce.
Od teď už budou dny jen kratší a kratší.

(P.S. Právě se mi rozpadla palička na maso.)

Komentáře:

  • fousek

    A jak je to s tím preventivním sdělením o odmítání sexu? Jedna z teorií hovoří, že když něco takového ženská bez vyzvání řekne, znamená to, že chce, ale eště se tomu brání. Protože kdyby na to nemyslela, vůbec by ji nenapadlo o sexu mluvit.

  • rulisa

    Jednak ano, což je zřejmé z článku, a jednak – nojo, ale jak o tom nemluvit, když někdo navrhne místo jednodenního výletu víkendovej a eště k tomu se společným pokojem pod záminkou ušetření peněz za ubytování?
    Ale jsem v klidu, on stejnak jen kecá. Láká na naději. :-)

  • fousek

    To asi jo. My čtenáři čteme děsně nepozorně.

  • rulisa

    A zaměřujeme se jen na něco. :-))

  • fousek

    to jinak nejde, protoze zamerit se na vsechno znamena zamerit se na nic :-)

  • Liška

    Nápad jsi přejala od toho, z čeho to převzala zuzi a já od zuzi. Chocho.
    No koneckonců se vsadím, že ten nápad už měl někdo před stovkama let, ne-li před 2000 let.

  • Liška

    Pěknej červen!

    Třeba bude červenec ještě lepší! A šťastnou cestu zítra.

  • SV

    „Může to bejt těma čínskejma bylinkama?“ může ;-)
    ale nemusí. bo ja to mám dosť podobne. takmer mám pocit, že tak isto…..

    „jen chvíli buď se mnou…..bez řečí….s tebou sa cítim….v bezpečí….“

    …..spomienočka. muž, ktorému je táto básnička venovaná. nikdy nepovedaná. nebolo kedy ;-)

  • SV

    Ru, pana pohádkáře treba predtým trochu prehnať po ráji, skál tam máte dosť ;-)

  • rulisa

    6
    Liško, tak nevím – copak sis nevšimla, že ten perex je parafráze na tvůj perex? Ty odkazuješ zuzi, protožes to převzala od ní, u ní to objevila, taky neodkazuješ někoho předtím v dáli. Já odkazuju tebe, jako další očko řetízku, a je mi vcelku jedno, kde ten řetízek má očko č.1, jestli už v antice, o to přeci nejde… :o) Byla jsem ráda, že můžu navázat na tebe a tvoje formulace, odkazuju se na tebe nejen tím odkazem. :-)

  • rulisa

    SV – :-)

  • Liška

    10
    jjéééé, tak to je hezký.

    Asi promluvila moje akademická – nebo školometská – nepodváděcí preciznost v citacích. Čili strach, že mě (nebo tebe) někdo nachytá a zařadí do kategorie těch, co přejímají myšlenky bezmyšlenkovitě a bezostyšně.

  • ratka

    12. bylo by toto nachytání a zařazení nějak traumatizující nebo moc by tě to mrzelo? Ptám se proto, že síce píšu odkud čerpám ale kdyby mě někdo přichytil, moc by mě to netrápilo. Možná bych si pomyslela něco o přehánění :-)

  • Liška

    Neee, mne je to fuk, ať si to každý dělá, jak chce, já si sebe ohlídám nebo neohlidam.

  • Iva

    Tož taky jsem blíženec a kluci si na mně nevzpomněli, ale já jsem ráda. Oni ví, že ted někdy mám narozeniny tak stačí prozvonit a volají mi zpátky a druhý náhodou jel kolem a tak se stavil a když se díval do ledničky tak řekl, ty máš narozeniny, že. A mi je to milejší než když jsem se dozvěděla, že švagrové volá holka pětkrát denně. No jasně, že potřebuje hlídání a pod. Nejvíc člověku chybí chce to co nemá. Ale ono to přijde.

  • ratka

    NOjo hlídání,když se těch dítek nahrne hodně, je třeba vymyslet nějakou zásadní strategii… čekám páté vnouče. Zrovna se bavíme o autu, kde by se vlezly + babička a děda.

  • rulisa

    15
    Snažím se vzpomenout si, kdy mi kterej kluk volal naposledy. Nevybavim si. :-))
    Ale to je v poho. Když nevolají, nic nepotřebují, tedy je všechno v pořádku.

  • ratka

    17. mně volají organizačně (potřeba se na něco domluvit nebo jestli jsem doma) nebo vůbec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.