Bílá je bílá je bílá

Původně byla žlutá.

Přemýšlela jsem, jak to pojmout, nabízí se klasicky podobně, jako jsem popisovala budování kuchyně nebo nového otopného systému. Ale nějak na to nemám sílu a ani si nejsem jistá, že bych to takhle bez zábran uvolněně rýpavě zvládla u osoby téměř blízké :-) – prostě zjistila jsem, že nejlíp by mi asi tentokrát seděly Liščiny obrázky.
Ale neumím malovat a nelezu do zelí.
Takže nějak prostě…

Sobota ještě pořád skoro ráno.
„Už je tady, hurá, nezabloudil!“
„Zabloudil. V Jihlavě.“
„Nemáš hlad?“
„Máš dost barvy?“
Otázka položená v předešlých týdnech několikrát. Včetně vysvětlování, že nemám věřit udávaným metrům na návodu barvy. Nevěřím už třicet let, tedy udávaným metrům ani jiným rozměrům, takže barvy jsem měla na dvě předsíně, jak se později ukázalo.
„Vidíš, včera jsem oblepovala, co šlo.“ Ukazuju vypínače, zásuvku, zvonek, rozvodnou skříň, futra, ba i ozdobné podlahové lišty dole podél zdí. Papírovou lepící pásku mi dovezl na mou žádost kolega z práce v množství více než malém. Pečlivost základ úspěchu a lepší si vyhrát s olepováním než pak muset dřít zaschlou barvu a ještě třeba nějak podřít ty lišty…

Vyrábíme sofistikovaný systém igelitového zakrytí všech dveří, některé se otvírají dovnitř, některé ven, podle toho jsou buď polepené igelitem ze strany do předsíně, nebo je igelit přilepený rovnou na futra a necháno pod ním jen kousek místa na prolízání.

Největší radost z toho má kočka, měkký zakrývací igelit je v chumlu pod jednou a půl přední packou jako živý.
Odpadám poprvní. Prostě se mi najednou zamotala hlava…

Podlaha je taky perfektně zakrytá, tu silnějším igelitem, tu naskládanými kartony. Nepropadne ani smítko.

Jde se škrábat.

„Myslel jsem, že jsem bral dvě špachtle, jaktože mám jen jednu? A ještě jen tu menší?“
Jdu hledat svou větší do sklepa, taky tam není. Beru si zednickou lžíci, s tou škrábat starou malbu taky jde a aspoň má širší záběr.

Ještě loni se ta příšerná žlutá na zdech měla tendenci loupat, sotva jsem na ni šáhla štětcem i jen kvůli lokální opravě. Do letoška očividně nějak vyschla a přilepila se na zeď naprosto dokonale.
„Tak to namáčej hodně a chvilku nech, neškrábej to hned. A dělej hlavně to, kam nedošáhnu já, ty prostředky zvládnu. No tak to tam v tom rohu neškrábej, když to nejde. Ale tady bys ještě mohl, asi…“
„Jdi si lehnout, já to udělám celý.“
Odpadám podruhý. Do polosnu mi rytmicky prolíná skřípění špachtle o zeď.

Přestávka, na cigáro. Vstávám z postele obhlídnout výsledek. Docela dobrý, jen místy se odloupla i fajnová natažená přes původní vrstvu malby, ale kdo to má čuchat takový zarovnávky po elektrikářích kdysi, žejo.
Nevím, jestli byl dobrý nápad zadělat podlahu takhle natvrdo hned na škrábání, ty vrstvy malbových šlupek v různém stadiu rozpadu kolem zdí nebudou dělat dobrotu. Chce to systém trojích bot, jedny do bordelu v předsíni, jedny do pokojů a kuchyně coby „čisté“ (zatím) zóny a jedny do chodby přes barák ven. Protože hned první cigáro během škrábání označkovalo podrážkami celou cestu schodištěm…
I koupelnu. Našla jsem tam tu druhou větší Saulovu špachtli.
„Asi by se to mělo vzít ještě jednou nějak štětcem na mokro, je to plný prachu.“
„To ometu.“
„Tak já to vysaju vysavačem.“
„To mám hned.“
Skoro jsem stihla prchnout z předsíně, než se zaplnila matně bílým závojem. Eštěže jde v pokoji za sebou zavřít dveře.
Do kuchyně zavřít nejdou, protože tam nejsou.

Odpadám potřetí. Do polosnění mi prolíná rytmický šustot štětce.

„Ru, spíš?“
„Nee… jen trochu…“
„První nátěr je hotovej.“
Lezu z postele obhlídnout výsledek.
„Neměls to nějak moc naředěný?“ Skoro nevidím barvu.
Chvilku se dohadujem o potřebě ředění – jak je mým zvykem, okamžitě dohledávám návod, jedna ku deseti je fakt málo, i na můj pocit z té barvy při minulém mém malování v pokoji, ale to mu neřeknu, že jo. Je potřeba, aby udělal druhej nátěr citelně hustší, tak to nebudu kazit možností výkladu, že by to mohlo být hustší jen o trošičku.
Bordel u zdí zkombinovaný s naředěnými kapkami čerstvě aplikované malířské barvy je dokonalé žluté matladlo.
Napříč čistou zónou kuchyně se vine tenká stezka. Po světle krémové dlažbě na zemi, po bílém stole, na bílý parapet…
Sedí tam kočka opřená o tři nohy, čtvrtou chromou, kterou při chůzi opírá o zem celým záprstím čili metacarpem, si hrdě jako vždycky v sedě drží ve vzduchu před sebou.
Obalenou žlutým bordelem.
Prý Saul bude z tohoto víkendu nejvíc a nejdýl vzpomínat, jak jsem kočce myla nohy ve dřezu. Jak ona naříkala jako děcko, když něco zoufale nechce. Taky jsem jí to jako děcku s co největší láskou a klidem vysvětlovala, během tyranie na slabším tvoru.
Ten šrám na rameni ještě mám.

„To jsou moje boty!“ Už zas.
Saul si je furt plete. Nedokáže udržet řád bot. Napřed svoje boty do pokoje vzal na ven, pak mi sebral moje do špinavé zóny, takže to vypadalo, že budu uvězněná v kuchyni a nebudu moct jít znova odpadnout.
Když jsem se probudila po dalším odpadnutí a dalším nátěru („Hotovo, pokračování zítra“), zjistila jsem, že některé pečlivě oblepené dveře zůstaly po předchozím větrání pootevřené, topení odkryté a moje boty před pokojem mimo úkryt igelitu.
„Tys mi zamaloval boty…“
„Jdu se vykoupat. Jak je to daleko do té hospody?“
Zas to měl řídký, tu barvu. Očividně. A očividně toho má plný brejle, i ty, co nenosí.
Popisuju cestu do hospody a malým štětečkem tu a tam doplácávám na zdi místa, co se mi zdají natřená málo, nerovná zeď s takovýma těma jako zerodovanýma pidiďourkama je na malováni sviňa. Chce to víc barvy a domatlat. Na mě je stejně ještě do hospody brzo, můžu až tak po půl deváté v devět, to už snad kontrola na neschopenku nepřijde.

V hospodě už Saul vypadal spokojeně, jedenáctka v akci prý dobrá, dala jsem si malou, ale herdek, ta dlouhá abstinence a živení se jalovýma blevajzama je hrozná věc, pivo se mi zdá ukrutně hořký…
Ucucávám po ždibinkách, nakonec většinu stejně dopíjí Saul. Přesvědčuje mě, že na úklid mám celej týden, v klidu po troškách, že se nemusím strhnout, hrdě prohlašuju, že musím, že prostě to uklidím hned a hlavně hned to odevšad umeju, než to moc zaschne – sahá si na vlasy, ukazuje, že úplně zaschlý je to za pár hodin, že už teď měl problém to dostat z vlasů…
„A co sis vzal za šampon? Nemyls to kondicionerem?
„Takovej zelenej, březovej nebo jakej.“
„Březovej nemáme. Tos měl asi můj zelenej Syoss na barvený vlasy.“ Usmívám se shovívavě.
„Nevím, ale byl to určitě šampon.“

Mám hlad jako vlk, po hospodě si ještě vařím špagety. V koupelně (taky boží dopuštění od žlutě se matlajícího bordelu, navíc řízlého bílou barvou, co se tam ředila.) koukám na vanu. Něco březovýho přece jen asi máme.
„Tímhle sis myl vlasy?“ ukazuju poloprázdnou láhev.
„Jo, to je ono.“
„Tak to je pěna do koupele.“

Kočka spala půl noci u mě, půl u Saula, slyším ji ťapat a šustit igelitama při stěhování se z pokoje do pokoje a radši nemyslím na její nohy.

V neděli Saul dotahuje ty kocoury, které jsem mu poukazovala („tady a tady a támhle a tady kolem zdi…“) a pak už opravdu, ale opravdu nemůže. Strháváme a balíme igelity. Ještě honem ze židle sama něco flikuju na stropě v místě, kam se má vrátit velká skříň, a docela se zavztekám při dalších připomínkách, že to mám nechat na jindy…
Nezabil mě. To je hlavní. Ale měl pravdu. Už jsem zas na odpadnutí.

Než se odeberu do postele, Saul se pouští do vytírání. Sděluju mu, že si napouští do kýblu moc vody, protože pak mu tam nefunguje ždímání mopu. Ani teď mě nezabil. Asi už fakt nemá sílu.

Při odjezdu mu balím sklenici dýňovýho džusu, dvě krabičky hub a jednu krabičku borůvek z mrazáku, eště jsem ho přiměla, aby zavolal mámě, kolik těch mrazákových hříbků se jí vejde do mrazáku. Chudá výslužka.
Díky, mávám.
Popelnice je plná, bojler prázdný.

Uvnitř bytu se zhluboka nadechuju, moc to nejde, všude je prach.
Na futrech černý flíčky, papírová lepící páska šla dolů místy i s hnědým lakem. Na ozdobných podlahových lištách podél zdí jsou ty flíčky světlé a mají podobu silně odřené umělé hmoty.
Kdybych nic nezalepovala a prostě to jen pak všechno umyla, udělala bych líp.
A nejdivnější je, že mi ta čisťounce bílá ve všelijak zastíněné předsíni přije tmavší než ta hnusná ostrá řvavá žlutá. Žlutá ve stínu je pořád žlutá, bílá ve stínu je šedá.
Chce to zabydlet. Instalovat konečně to pět let nachystaný zrcadlo a něco dekoračního na zeď…

Jdu si lehnout.
Píp. SMS.
„Tak hříbky už jsou snězený, byly moc dobrý, ale dalas mi jen jedny, zato borůvky dvoje.“
Ježíííš….
Lehnout. Kašlu na mytí a dotahování. Jsem mrtvá. Totálně.
Píp. SMS.
„Našel jsem v kapse tvoje klíče od bytu. Chceš je poslat?“
Ne, přijeď si pro další hříbky.

A v klidu, většina těch v neděli ještě koukajících kocourů do pondělka opravdu vyschla, i v tom jsi měl pravdu, i ta modrá od skalicí likvidované plísně se docela pěkně bíle zatáhla.
Dneska jsem umyla prach ze všech dosažitelných horizontálních ploch a zítra to udělám nejspíš repete. Zítra mi totiž přijedou provrtat do kuchyňské podlahy díru pro trubku od plynu a namontovat nový sporák. Amica. :-)

Díky.

Komentáře:

  • Saul

    Zapomněla jsi na zimní maskování té černé péřové bundy,kterým jsem ti ji vylepšil:-)

  • rulisa

    Ááá, ano… :-))
    Tak to možná ještě dopíšu. :-)

  • Saul

    A ten dýňovej džus jsi zapomněla přibalit taky.:-)

  • rulisa

    Stoprocentně ne, ten sis balil ty. Nikde tu nezůstal, hledej. :-)

  • Saul

    Bral jsem jen tu krabici a tam nebyl.
    Nebo…tašku mám ještě v pokoji,ale všechno jsem z ní už vyndal a tu sklinku bych asi nepřehlídnul.
    Vlastně ty štětky jsou v ní ještě,protože půjdou do sklepa i s taškou.
    Tak to se budu muset ještě podívat.

  • Liška

    Obrázky! To jsi mohla udělat!
    – jdu číst dál než 1. odstavec. Předpokládám, že to bude něco na způsob „Mistře, bíle!!“ a máš tam vymalovaný jeleny jako Taková normální rodinka.

  • Liška

    Papírová lepicí páska je můj věrný přítel! Také přítel našeho loutkového divadla v práci.
    – jdu číst 3. odstavec.

  • Liška

    Ježkovy zraky, ono je to zase se škrabáním!! Aha :(

  • rulisa

    2
    Asi už nedopíšu, těžko hledám kam. Když mi to z hlavy leje do textu, prostě to navazuje myšlenkama a pozdějc už se tam těžko doplňuje. Všude už by to bylo trčelo.

    Tak prostě Saul si plete nejen boty, ale i bundy. Na kouření ven si na sebe, pocákaného od barvy, nevzal mou pracovní firemní bundu, ale mou výletovou a procházkovou černou bachratou ducatou péřovku. A ještě se v ní pak jednou vrátil protáhnutím skrze bíle pocákané igelity do bytu.

    Hned jsem ji sprchovala, ale i tak ji budu muset ještě jednou místama ošudlat a kapuci přeprat celou. Ta naštěstí není plněná peřím. Prát to celé s peřím nechcu, to bych nemusela zvládnout bez úhony peří a sušičku na roztřepání peří při sušení taky nemám. Ale stejně jsem tu bundu chtěla na jaře už dát do čistírny. A zatím to na větší mrazy venku nevypadá.

  • rulisa

    6
    Jeleny nemám, ale Mistrovu signaturu mám. :-)

  • Liška

    zatím vyrozumívám, že kočka je už po nemoci docela zdravá, hurá!!

  • Liška

    7
    áá, tak ta lepicí páska je poněkud záludná kamarádka :((

  • Liška

    No, klíče od bytu, hmm :- ))

    Vrtá mi hlavou ten dýňovej džus. To existuje? Je to možný… Nechápu existenci na Zemi jako takovou a nechápu ani existenci dýňového džusu.

  • rulisa

    13
    Je dobrej. Představuj si to spíš jako ochucenej dýňovej protlak, trochu jako jemnější multivitamín, hustej, zavařuju ho do sklenic a pak se ke spotřebě postupně ředí.

    Protože klasická velká dýně (zelená šlupka, žlutooranžová dužina) mívá 9 – 15 kilo, nedá se spotřebovat celá v jedné dávce, tak velký hrnce ani hořáky nemám. A přitom by neměla zůstat nakrojená nebo dokonce nakrájená jen tak v ledničce. Tak vždycky půlku krájím na svaření hned na kompot a půlku nakládám na džus.

    Letos jsem ale jeden den krájela a až další dny vařila, protože jsem to fakt s tou svojí pachorobou nezvládala, tak jsem poprvní v životě zkusila recept na kompot s jednodenním naložením do octové vody. Prý aby zůstala dýně křupavá. A už to nikdy neudělám, ten ocet z toho i přes veškerý slití cítím, lahodná jemná chuť dýňových kostiček tak, jak ji mám ráda, je pryč. Jen doufám, že časem se to třeba ještě rozleží, houby s octem taky delším uložením zjemní.

  • Saul

    ..“Nedokáže udržet řád bot.“
    Dá se říci, že nedokáže udržet žádný řád:-)
    11:
    Zdravá je a má všechny ženský manýry:-)
    13:
    považoval jsem to nejdřív za naředěnou marmeládu,ale je opravdu moc dobrej.

  • Liška

    14
    nojo, pivo to není.

  • Liška

    15
    ale musí bejt teda dost dobrej!

  • Saul

    8:
    Bohužel.
    Bez toho škrábání bych klidně vyštětkoval celej kvartýr, ale s tou špachtlí je to pakárna,však sis to prý taky zkusila
    A to když jsem večer svým namoženým zápěstím pozdvihoval krigl a rozlíval pivo po stole, tak mi paninka diagnostikovala alkoholický třes rukou.
    Žádné uznání dnes nemá mistr řemeslník :-)

  • Saul

    ad18:
    a to jsem neškrabal strop.
    Ten bych už asi fakt nedal, ale na něm žlutá naštěstí nebyla.

  • rulisa

    Tím, že se strop většinou natírá jen jednou, furt jen na bílo, na něm těch vrstev nebývá tolik.
    Jen v jednom místě se objevila prasklina, ale po uschnutí se zatáhla a neupadlo to.

  • Liška

    18
    tojo.
    Já před 3 lety malovala svůj pokoj štětkou a to šlo. Když jsem před rokem (a půl) malovala obývák a kus kuchyně, už mi to moc nešlo, ty partie (jak se to píše? partyje? :- ) s rukou ve výšce a to byly skoro všechny) nebo dokonce strop mi nešlo dělat, ta mokrá štětka byla moc těžká a zápěstí to nezvládalo, musela jsem to dělat štětcem, štětkou v podstatě nic. Taky to štětcem míň stříkalo. Překvapilo mě, že je to pro mě se štětkou těžký, když rok dva předtím mi to šlo.

  • Saul

    20:
    tak hlavně, že ta namodralá skalicová zeď s oknem zbělala.
    Ta se mi vůbec nelíbila,na to že měla tři nátěry.
    No a já tu bílou,co mám pořád i po kartáčování u lůžek nehtů asi budu muset nechat odrůst.
    Tak barva kryla dobře:-)

  • rulisa

    Jojo, já to říkala, že proto a pro její bělost ji mám ráda. :-)

  • Saul

    4,5:
    Nemám.

  • Saul

    Ad24:
    Jen ty klíče:-)

  • Liška

    24, 25
    a jsme přítomni genezi nového přísloví:

    Klíčů se nenapiješ.

    Nebo
    Džusem dveře neodemkneš?

  • ratka

    Jako kdybych to viděla na vlastní oči :-)

  • rulisa

    Ale já taky ne, bral sis ji do ruky a balil při balení věcí, pak jsme ještě pili kafe nebo něco a to z mrazáklu jsem ti pak dávala zvlášť.
    Půjdu se ještě podívat, jestlis to třeba nepostavil do nějakýho kýblu, co tu zůstal.

  • rulisa

    Jo, tak už vím. Pamatuješ, jak jsi řekl, že tu termokabelu, do které jsem ti původně chtěla dát houby a borůvky z mrazáku, nechceš a že sklenici s džusem dáš rovnou do auta, tak já vrátila ty piksličky s houbama zpátky do mrazáku (a pak se přešáhla, když jsem je zas vyndávala), že ti je nabalím až úplně těsně před odjezdem, a poprosila tě, abys tu termokabelu vzal do sklepa? Řekls, že jo.
    Tak sklenice zůstala v té termokabeli. :-)

  • rulisa

    26
    Tak má dvojnásobnej důvod přijet, hříbky a džus. Schovám mu ho. :-))
    Dýňový džus kromě mě a Saula chutná i bráchovi a jeho příteli, mláděti a jeho bytnému (víc jsem zatím radši nenabízela), dýňový kompot kromě mě i Bohunce od koní a naší sousedce, oběma moc. Letos holt musím nasadit těch velkých dýní víc. :-)

  • rulisa

    A to ještě mám od předloňska dýňovou marmeládu á la merunky, ta měla úspěch i v Brně.

  • ratka

    mně moc dýně na zahradě nejdou, jen cukety.

  • rulisa

    Sázím je na cosi jako kompost. Prostě společná hromada bioodpadu, co se nám v zahrádkách nevešel nebo nehodí do kompostérů.

  • Liška

    31
    marmeláda a la merunkyby měla jistě úspěch i v Praze, bez ohledu na Brno.

  • rulisa

    Tak jsem si uvařila první večeři na novém plynovém sporáku.
    A už vím, že jsem s plynem šlápla vedle.

    Problém není nevysoký maximální výkon, oproti mojí sklokeramice je pořád docela dobrý. Problém je nejmenší možný výkon.
    Na sklokeramice jsem byla schopná nastavit hořáky odpovídajícího průměru tak, že na nejnižší stupeň nevařily, jen se udržovala mírná teplota, pootočením o stupínek vedle se voda jen líně převalovala.
    Na plynu i na nejmenším hořáku všechno vaří bubláním. Takže to nejde vařit s přiklopenou pokličkou, překypělo by to.
    Úspora za vaření na plynu tedy bude veškerá žádná, zato vlhkost v bytě větší a ještě navíc se musím rozloučit se svým oblíbeným masovým vývarem pomalu taženým přes noc.
    O tomhle problému jsem se nikde na netu nedočetla, naživo nedoslechla, herdek.

    Jestli budu někdy v budoucnu ještě jednou měnit sporák nebo předělávat kuchyň, půjdu do indukce. I přes její citelně vyšší počáteční investici.

  • ratka

    35. řešením je (možná) pořídit si nástavnou mřížku nebo celokovové litinové kolečko. Anebo přiškrtit přívod plynu celkově k sporáku. V starých panelákových Morách to bylo součástí, k Amicám jsem to přikupovala a pomáhá to.

  • Saul

    29:
    No sláva,tak aspoň že se našel.
    26:
    Já když se podívám na svoji předsíň a kuchyň,tak mne spíš napadá to o kovářově kobyle.
    Každopádně, jestli to nestihnu do začátku jarní cyklosezóny, která zdá se začne brzo, tak asi až v zimě.
    Aspoň se zahřeju, protože to bude taky na škrabání.

  • rulisa

    36
    Aha!
    Kolečka mě taky napadly, už jsem vyhubovala staršímu synkovi, že ty litěný plotýnky z bývalého našeho sporáku na PB vyhodili při přestavbě kuchyně, těžko se s hánějí a nebo stojí hrozný peníze. Na to škrcení se musím zeptat
    Nástavnou mřížkou myslíš takovou tu „rozptylovou“? Kruh vyplněnej drátěným sítkem?

  • rulisa

    37
    ad 29
    Jo, a dokonce v místě, kde by se stejně nezkazil. :-)

    ad 26
    Máš natrénováno. :-))

  • rulisa

    Ratko, nemůžu to nikde na netu najít, jen regulátor, jako jsme měli na PB – nenašla bys od toho nějaký papíry nebo info od manžela, přesný název a kde jsi to dokupovala?
    Ještě mě napadlo prostě trošku přivřít kohout plynu za sporákem.

  • rulisa

    41
    O té samozřejmě vím, ale jednak dostupnost do 10 dnů většinou znamená, že možná taky do 10 týdnů, a druhak si k tomu přičti poštovné.
    A navíc je to ta hnusná křivolaká plotýnka, co vypadá jako uplácaná z hlíny. Ty, co jsme měli v chalupě, byly pěkný, docela rovný.

  • rulisa

    A navíc ta plotýnka vyeliminuje jednu z výhod plynu pro mě – pohotovost regulace. Zas budu muset dlouze nahřívat a zas myslet na to, že mám vypnout dřív a využít zbytkové teplo… Kdyby to šlo poregulovat nějak jinak, byla bych radši.
    Ale nejspíš bude výsledné nastavení a způsob používání zas výsledkem určitého kompromisu, jako vždycky u všeho. :-)

  • ratka

    40. ano, přiškrtit plyn, to nám říkal i plynař když to nastavoval. Jak silný chceme přívod. Lze ho přiškrtit, ale to pak jsou přiškrcené všecky. No a pak jsou tedy ty mřížky. stojí kolem 40 korun, je to na zmenšení ale ono to celé zvedne o něco hrnec nahoru a tím je plamen slabší. tedy jde o vychytávky jak hrnec dostat vejš. a litinová podložka pro případ že chceš celoou noc něco vařit :-)

    Mysím že si časem zvykneš. Pro mě to byl ze začátku taky šok. Plyn má maminka i snacha a přiznám, že už se celkem orientuji. Větší hrnec na nejmenší plamínek a jen to slabě bublá. A když dáš mřížku nebo jak píšeš sítko tak je to úplně slabé.

  • ratka

    44. a úspora je to proti elektrice vždycky. Do indukce bych nešla.

  • rulisa

    45
    Není, když vaříš na levnej proud. V sazbě D25d se cena kilowaty v těch 8 hodinách levního tarifu od kilowaty plynu moc neliší. S tím, že když vaříš na sklokeramice na mírno, tak plotýnka chvilku jde, chvilku nejde. Plynový hořák hoří furt.
    Plyn má tu výhodu, že nemusíš ten levnej proud tolik hlídat a kvůli většímu vaření ponocovat.

  • rulisa

    44
    Jj. moc děkuju za rady a povzbuzení.
    Já na plyn byla zvyklá z dětství a vařila jsem na něm skoro tři desetiletí i sama. Až tady jsem se dostala ke sklokeramice a ze začátku mě z ní mohl trefit šlak. A teď zjišťuju, že jsem si na ni za pochodu zvykla víc, než bych do sebe řekla, a že jsem se s ní asi i naučila docela dobře zacházet. Tak věřím, že s plynem se taky časem sžiju, že to vychytám. :-)

  • ratka

    47. určitě to vychytáš :-) u indukce je blbý, že je třeba všecky hrnce vyměnit. Alespoň u mé švagrové to tak bylo, ona má indukční dvouplotýnku. A já zdědila super hrnce Zepter se silným dnem a různé pánve a nerezové woky :-)

  • ratka

    46. to si ani nedovedu představit, že hlídám časy kdy můžu vařit :-))

  • rulisa

    48
    Moje hrnce jsou beztak už pomalu na výměnu, boulily se i na sklokeramice, a ty, co za něco ještě stojí, by na indukci šly. Hrnce nejsou desetitisíce.
    A nedělají se ještě varný desky napůl indukční a napůl sklokeramický?

    49
    Předpokládá to jen možnost alternativní organizace dne. Nemít za prdelí chlapa, co chce oběd ve dvanáct a zákuseček po něm a všecko právě čerstvě dopečený a sex večer v posteli, když jde spát on.
    Jinak když sepne levnější proud, tak to v pojistné skříňce v předsíni slyšitelně lupne, tak mám info. Jdu pustit myčku či pračku a případně troubu, případně vysávat. (Ale to jen při popoledním sepnutí, nebo max při sepnutí v 20:45 tak do devíti, vysávat v deset večer nebo o půl jedné v noci si už netroufnu.:-))

  • rulisa

    Jinak posledních deset let, když nějakej hrnec vyhazuju a pořizuju novej, už automaticky koukám, aby na tu indukci šel. A do myčky. Protože na jeden jsem nekoukla, strčila do myčky, a z krásně tmavě červenýho mám blyštivý nerez s občasnými červenými flíčky.

  • ratka

    51. taky jsem do myčky hodila něco z hliníku, to sešedlo úplně všecko :-) možná to tam hodila snacha. nechce se mi věřit že jsem to byla já :-)))

  • rulisa

    52
    To vůbec neřeším. Vytrvale na 70° strkám do myčky i broušený skleničky, o kterých vím, že pak jsou matný. Občas je umeju rukou, o něco je to zprůhlední. Teflonku jsem si takhle odrovnala taky – až když se začla připalovat a já hubovala synkovi, že ji určitě vzal drátěnkou, že to se přece obecně ví, že se to nesmí, mi tento s klidem odvětil, že drátěnkou už klidně můžu, když tu teflonku meju v myčce, což se přece obecně ví, že se to nesmí.
    No, já to obecně nevěděla. :-)
    Vařečky a pod tam strkám taky, když pouštím myčku brzo po použití. Jinak hned v ruce, aby to na ně nenaschlo, naschlý těsto ze dřeva neumyje ani myčka.

  • ratka

    53. teflonky dávám do myčky taky a nedělá mi to nic. Asi jdou novějšího typu :-) Dřevo tam nedávám a nože taky ne. Ty mi tam ale vytrvale strká snacha. Pokaždé je vytahuji a zachraňuji.

  • rulisa

    Proč nože ne?
    Meju je tam furt.

  • ratka

    55. někde jsem četla, že se pak nedají dobře naostřit.

  • rulisa

    Otevřela jsen první diskuzi na téma myčky a hned jsem narazila na komentář, co mi mluví ze srdce:
    „já jsem tam dlouho nedávala dřevěné. Ale pak jsem se naštvala a nacpu to tam fakt všechno. Postupně jsem nádobí obměnila tak, aby na něm nebyly z myčky fleky. Myčku mám na to, abych nemusela mýt nádobí ručně. Pokud by mi po naskládání myčky zbyl ještě dřez plný nádobí, tak by pro mě myčka pozbývala smysl.“

    P.S. Akorát prkýnka tam nedávám. Ty by se rozeschly, to je jasný. Ty ale taky meju hned po použití.

  • rulisa

    56
    Jo, já to teď taky četla.
    A na kolik ti jede myčka, ratko? Na 400? Na 500? Nebo proč by ten nůž neměl jít nabrousit?
    Tedy myslím na ocílce nebo plochém brousku, ne v tom udělátku na protahování, co prodávají za pultem.
    Taky tam píšou, že rezne, rozlepuje se a kdeco dalšího.
    Nic z toho neznám. Rozlepil se mi jen jeden nůž z pěti společně zatavených v jednom obale z regálu „vše za 39,-„.

  • rulisa

    Heheéé, to zkusím…!!
    „Moje teta pere v myčce i kšiltovky :D hezky je natáhne na hrnce a je nad míru spokojená“

  • ratka

    jasně, byl to pouze můj názor a jak to doma mám. Teprve časem se to upravilo do dnešního stavu (žádné nože, žádné dřevo a žádný hliník). Taky pro mě není problém něco utřít ručně.

  • rulisa

    V té diskuzi jsem četla, že někteří tam nedávají víčko z papiňáku kvůli pístu, někteří naopak spodek kvůli gumě…
    To jsou mi věci.
    Hliníkovej mám akorát ešus a ten už jsem léta nepoužila. A jednu naběračku, je fakt, že ta zflekatěla, ale jinak mě nenapadlo, že by to mohlo nějak poškodit ostatní nádobí.
    Rukama umývám, když toho mám málo nebo co se do myčky nevejde nebo by se špatně umylo (třeba trochu po stranách napečenej papiňák, protože má okraje zahnutý dovnitř).
    Jinak v ní tu a tam umyju i čudlíky ze sporáku nebo tlačítka z klávesnice.:-)
    Nádobí neutírám, nechám okapat a uschnout samo.

  • Saul

    Jsi tam mohla o víkendu zkusit umýt tu Čočku:-0)

  • rulisa

    Čočku jen rukama. :-)

  • Saul

    Stejně nechápu,jak si udrží tu sněhobílou náprsenku,když lítá i v tom sajrajtu,co je teď venku.
    To je jako bych se já měl po tom malování vylízat dočista dočista.
    A bez pěny do koupele :)

  • Liška

    46,49,50
    no to by bylo něco pro mě – počítat hodiny, kdy můžu vařit a kdy ne. To je přesně to, co vehemetnně odmítám dělat, něčemu takovému se podřizovat. Kór když vařím něco jen jednou za čas.

  • rulisa

    Nic nepočítám, mám to nalepený v kuchyni na myčce, půl roku letní časy, půl roku zimní časy, pořád se střídají stejně, tak jen prohazuju kartičky. To samé dole u pračky. Myčka má odložený start 3-6-9 hod, pračka po hodinách, takže než jdu spát, nacvakám a zapnu, v nastavenou dobu se to spustí. Trouba má nastavitelný konec pečení.
    Mám levný proud 8 hodin denně kvůli bojleru, ale celkově mám ve fakturách kolem 2/3 spotřeby v levném tarifu a jen 1/3 v drahém.

    Když mám návštěvu nebo si prostě fakt chci něco uvařit hned, tak si to samozřejmě uvařím, ona i rychlovarná konvice má odběr 2 kW a vodu v ní vařím tarif netarif. Ale pečení buchet, masa, zavařování a právě ty pomalu tažené polívky jsem se snažila zvládnout v levné sazbě.

  • Liška

    66
    je to vymakaný!

  • rulisa

    Tak jsem si schválně vytahala z mejlu faktury z loňskýho roku a spočítala si výsledný ceny (někdy/často se v průběhu roku mění), a před chvílí luplo v rozvodce, jak přepnul proud na „noční“. :-)

    Takže měla pravdu Ratka, že plyn je levnější tak jak tak.

    Moje loňská cena elektřiny (s daní):
    1 kW ve vysokém tarifu (VT): 4,11 Kč
    1 kW v nízkém tarifu (NT): 1,825 Kč
    K tomu stálá měsíční platba za služby cca 116 Kč, ale ta se platí, i kdybych neodebrala ani kilowattu.

    Moje loňská cena plynu (s daní):
    1 kW sakumprdum i se stálýma platbama: 1,024 Kč
    1 kW bez stálých plateb, čistě jen za odebraný plyn: 0,917 Kč

  • Liška

    68
    obdivuju, že máš takovej přehled a chce se ti do toho a dáš si tu práci a hlavně víš, kde to máš schovaný!!
    Já ani jedno z toho nejsem schopná.

  • ratka

    mám hliníkový lis na česnek, v podstatě ho nepoužívám nikdy protože česnek mačkám nebo krájím. a najednou byl v myčce :-( celý šedý rapatý a česnek furt uvnitř v těch dírkách :-) nojo, mladí na návštěvě, stejně nože i když ědí že je tam nechcem a stejně prkýnka i když vědí že je tam nechcem :-)) Takžee jsem zvyklá že se nedbá na má slova a na přání vůbeec ne :-))) jako kdybych volala do lessa

  • ratka

    i mě trvá déle než si zvyknu na určitý pořádek, ze začátku mám tendence ignorovat a teprve časem se to poddá.

  • rulisa

    69
    Baví mě to a těší mě to, mít přehled o svých věcech. :-) Dává mi to jakousi jistotu mého bytí v mém životním prostředí.

    70
    Lis na česnek mám taky, ale nerez. Nesmí to v něm zaschnout, pak jde v myčce umýt dobře. Takže než ho dám myčky, nechávám ho v dřezu v hrnku s vodou.

    Ty nože mi furt nejsou jasný, proč by neměly jít nabrousit. Na netu jsem našla, že se tupí – to taky nechápu, leda tím, že se hýbou v košíku a otírají o sebe?

  • ratka

    72. Nože nevím, prostě to jen beru na vědomí. Dál to neřeším.

  • rulisa

    Tak to já dycky u každýho zákazu chci vědět proč. Jak to funguje. Dycky.

    Zrovna předevčírem jsem takhle dostala mého dvorního autoservisáka dotazem, proč se nesmí dávat motorovej olej desítka po oleji patnáctce, co to může způsobit, zaskočeně mi akorát odpověděl, že to někteří sice dělají, ale že se to nemá, že jak se jednou dá patnáctka, už se nesmí vracet k desítce, a on to tudíž nedělá – tak to si taky musím najít na netu.

  • ratka

    74. hmm. Chápu to z mé strany jako respekt k někomu, kdo ví víc neboje lépe informován. Nemohu vědět všecko a ani nevím. Takže některé věci jednoduše přijmu.

  • rulisa

    75
    Já ne. Znám dost tvrzení, která se časem prohlásila za nesmyslná a neplatná. Třeba proto, že vznikla v době, kdy se používaly jiné věci nebo jiné výrobní postupy, byla jiná složení…
    Nebo za nějakým tvrzením opravdu může stát jen zažitý omyl, příklad špenátu jeho obsahu železa, že.

    A navíc to prostě chci vědět. Pokud to bude elektřina, tam ne, té moc nerozumím a poněkud se jí bojím, tak tam opravdu jen slepě věřím.
    Ale jinak mi slepá víra nevyhovuje.

    Respekt z mojí strany vidím v tom, že si informace dohledám, když chci vědět svoje „proč“, a netravuju ho dál uváděním do rozpaků. Když pak dohledám, rozhodnu se, jestli to nechám tak, nebo se ještě jednou obrátím s dotazem.

    Už se mi i stalo, že mi někdo „z hlavy“ sdělil, že něco nejde, a když jsem se ho začla ptát, proč to nejde, a pak se ptát přestala, tak příště mi sdělil, že by to vlastně asi šlo, kdyby se to udělalo tak a tak… A třeba i přiznal, že se na to ještě jednou podíval nebo poptal.:-) Úředník, řemeslník…

    Když mám někomu věřit, že má lepší informace než já, musí být schopen mi na moje „proč“ odpovědět.

  • rulisa

    Už jsem si to našla, o těch olejích, riziku uvolňování zakarbonování a pod., trochu nejednoznačné, protože nezáleží jen na těch číslech viskozit, ale asi patnáctka úplně stačí, na můj způsob užívání a míru využití. V zimě stejně nestartuju tak prudce, aby se motor nestihl ohřát, a v mínus pětadvaceti nejezdím vůbec, to se mi do zmrzlýho auta nechce ani sedat.
    Hlavně měnit včas, to je asi nejdůležitější, a to si vcelku hlídám.

  • Saul

    77:
    O těch výměnách oleje v autoservisech si nedělej iluze.
    Jeden známej tam(v autorizovaným!) byl na brigádě a popisoval mi,jak to funguje.
    No,radši jsem to vytěsnil a mám teď příjemný pocit, že jsem si ho nechal nedávno za 2000 odborně vyměnit.
    Asi bych to zvládnul i sám a když si na to jeho vyprávění vzpomenu,tak bych asi měl.

  • rulisa

    Tím myslíš mého servisáka, nebo ten autorizovaný servis, kam to dával tatínek a kde zapomněli jakejsi kousek namontovat a další dali naopak? :-)
    Mému vcelku věřím, že co řekne, to opravdu udělal.

  • Saul

    Já svému neautorizovanému servisu taky věřím.
    Tam by to nedopustili.:-)
    Tobě zbývá něco jinýho?(kromě té vlastní výměny)
    A jsme zase u víry:-)

  • ratka

    76. no právě :-)) a to jsem ani nečetla dál. Prostě se spousta věcí neví a nemám chuť se v tom vrtat. Teď je to tak a příště to může být onak. Moc nad tím nedumám, nestojí mi to za to. Příště mohou být nože úplně naopak. Takže je do tý myčky nedám a mám klííd, nemusím to složitě řešit.

  • ratka

    79, 80. TAkže věříte. Netvrdím že slepě, ale věříte. Bez nějaké důvěry se nedá existovat. Mně jsou nože vzácné, ráda je očistím v ruce a dotýkám se jich s respektem, ale třeba věřím, že myčka mi talíř umyje bez problémů :-))

  • ratka

    82. tedy neprověřuji všecko. Neprověřuji, zda mohu talíře dát do myčky nebo zda si mohu umýt zuby tou či onou pastou, nebo zda mohu sníst chléb prověřování co všecko v něm je. Důvěřuji že je to jedlé, že mi pasta zuby umyje a že prostě…. se věci nějak uspořádají i bez mého vědomí. Není nutné kontrolovat každý šroubek.

  • rulisa

    Věřím ve smyslu důvěřuju. Pokud bych někdy zjistila, že mi v něčem pdostatném (ne v tom, že nebyl v práci kvůli tomu, že byl nemocný) lhal, tak by bylo po důvěře.

    To se u boha netoleruje, přece, tam se musí věřit furt a stůj co stůj, jinak je věřící malověrný, protože i když se člověku zdá, že bůh mu lhal, tak je to jen proto, že člověk neví všechno a nezná vyšší boží záměry, žejo. :-))

  • ratka

    84. pokud se ti jeví že ti Bůh lže, stavíš se do role soudce. Děláš z Boha něco co můžeš kritizovat, odsuzovat a zamítat… teedy podle mě je to něco vymyšleného.

  • rulisa

    82
    Mně je to jedno, co ty si děláš, Ratko, každej jak jemu vyhovuje, takže mně dokud někdo nevysvětlí, proč by nože po mytí v myčce neměly jít nabrousit, tak věřit nebudu.

    Sama musíš vědět, že je trochu rozdíl prověřovat každý šroubek a ověřovat si tvrzení JPP, i když se pak internetem šíří jako morová rána, protože většina lidí a téměř všichni tamní redaktoři neumějí nic než opisovat. Nikde jsem netvrdila, že se dá existovat bez důvěry.

    Neprověřuju všechno a vadí mi, když to, co napíšu, takhle shazuješ.

    A nenutím ti to svoje, chápu, že tobě se nic moc takového prozkoumávat nechce, nebaví tě to a a považuješ to za pro sebe energetiky neefektivní, takže sladká nevědoucnost s možností zcela se odevzdat do rukou někoho jiného je pro tebe příjemnější a naprosto vyhovující.
    Ale když nic jiného, tak já jsem tady na svém prostoru a vidím ho jako místo pro to, abych si mohla dovolit se rozepsat o tom, co a jak a proč dělám já.
    Bez toho, že to někdo demagogicky degraduje na projev nějaké mé psychické nedostatečnosti.
    Děkuji za pochopení, jdu koukat na detektivku.

  • rulisa

    85
    Nejeví se mi, neb těžko může lhát někdo, kdo neexistuje, byl to příklad pro srovnání, aby ses neoháněla vírou.

  • rulisa

    80
    Kdybych to měnila já sama, dopadlo by to ještě hůř.
    Radši budu důvěřovat tomu mému servisákovi. :-)

  • ratka

    87. TAkže ti lhát nemůže když neexistuje :-) Pak jakékoliv řeči o tom co se musí nebo nemusí ve víře je mimo mísu.

  • Saul

    82:
    Já to tušil,Ratko:-)
    Tak se opravím.
    Já nevěřím,ale někdy doufám.
    A ano,bez toho se nedá žít.
    Když to nevyjde tam,doufám jinde.
    Věřím jen tomu,čemu 100% věřit můžu.
    A na základě těch zkušeností vím,že tak se dá věřit jedině Bohu.
    Ale potom už zase nemůžeš doufat.
    Něco za něco,zase.

  • ratka

    86. je to přesně naopak, než píšeš. Ty shazuješ to co napíšu já. Tedy tak to píšu. Stavíš se do role že to víš lépe, prověřeněji a já blbec slepě věřím. Tož tak.

  • ratka

    90. proč nemůžeš doufat? proč se podle tebe víra a naděje vylučují?

  • rulisa

    89
    Přečti si prosím znovu 84 a 87 s pečlivým soustředěním se na formulaci a na to, co sděluju, já mezitím opravím ty překlepy. A pak už mi dej laskavě stran víry a boha pokoj, jsem už dneska hodně unavená a už se o tom prostě dohadovat nechci, tohle je zas energeticky naprosto neefektivní a nesmyslné pro mě, doufala jsem, že to pochopíš, proto jsem psala Děkuji za pochopení.

  • ratka

    93. ty jsi s tím začala :-) Já jen poslušně rozvíjím téma.

  • rulisa

    Smazala jsem jeden komentář, zdál se mi příliš drsný.
    A už toho lituju.
    Takže znovu, ne tak drsně:
    Zastav už Ratko, dej s tím pokoj. Není to vtipné. A nemáš ani pravdu, že jsem to do víry zatáhla já.

    Takže jen k těm nožům:
    Ty nemáš informace, tak nože do myčky radši nedáš, já nemám informace, tak je tam klidně dám.
    Celý rozdíl dvou pohledů ze dvou stran.

    A tečka.

  • ratka

    95. Mně by vůbec nenapadlo to sem tahat bez tvojí narážky. Opravdu. Vím že je to nesmyslné a zbytečné. Bezdůvodně bych se znemožňovala, ale jak zůstane ve vzduchu viset narážka, cítím jako výzvu na ni odpovědět..

    Takže nože, druhá polovina. Jistě. Přesně tak. Stačí mi pouhé podezření.

  • Saul

    92:
    Reaguješ na moji 90,ale vůbec ses nezamyslela,co tím chci sdělit.
    Ale když už je o tom řeč,všichni doufají a věří a když už jsme v tom mlýnku,tak taky proto,aby se to doufáni někomu potvrdilo.
    A už jsem ti psal,že máš svůj blog a kde aspoň pro mne budou takové úvahy vítány.
    Jinak zase všechny nasereš:-)

  • ratka

    97. Proč nemáš ty svůj? Bojíš se vysírat na svém? Odpovím ti tedy u sebe.

  • Saul

    98:
    Se nad tím už nějakou dobu zamýšlím.
    Jak bych tam zvládnul diskusi,pokud by nějaká byla.
    A proč se vlastně dělit a s čim?
    Tak se jdu podívat k tobě:-)

  • Liška

    ad plynové hořáky nejdou ztlumit ještě víc
    Ještě jeden fígl mě napadl (protože mám zrovna po dlouhé době něco na plotně a ne v troubě a moc to bublá).
    Otáčecí knoflíky ovládající přívéd plynu k jednotlivému hořáku mívají značku maximum a značku minimum. JENŽE je dobrý vědět, že to minimum nenížádný minimum a otočením knoflíku pomalu blízko ke značne „vypnuto“ vyrobí ještě asi třikrát slabší plamínek, než to, co je označeno jako minimum!
    Tak se to dá přitlumit na malinko.

    Pokud tedy nemáte něco jinýho modernějšího – nevímco teď je -než otáčecí čudlíky.

  • Liška

    …jdu číst od 70 a těším se, snad to nebudou samé praktické technikálie, v těch se nevyznám a nepamatuju si je nikdy.
    Kromě toho kolečka, kde minimum není minimum :- )

  • Liška

    70
    to by mě taky rozčílilo. jestli jeto moje kuchyň, tak návštěva se podřídí a hotovo. Já se taky podřídím a zeptám se, kam co dát, když jsem na návštěvě!

  • Liška

    74,75,76,
    tak tohle zrovna mám jako rulisa. Když jde o mě a moje věci – ať předměty nebo informace – chci vědět, proč dělám, co dělám. Jinak je lepší nedělat nic (aspoň pro psychoterapeuty tohle platí jako pokyn, fakt).
    Pokud jde o věci někoho druhýho, i kdybyxch se zeptala a nepřišlo vysvětlení, nešťourám do toho, respektuju ho, nechám to na něm, ať je to, jak chce on – když je hostitel, domácí strana nebo majitel té věci a já host.

  • ratka

    102. když je tam mám, tak snáším jejích chaos :-) každá rodina si nese svůj. Se z těch nožů v myčce nepotento :-) tedy není to tragedie, ale když vím že řezníci nedávají své nože do myčky tak věřím že vědí proč. To je indície zkušeností

  • rulisa

    Nechápu. Člověk opakovaně Ratce napíše Dost a Konec a Děkuji za pochopení – a ona stejně musí ještě něco dodat, něco na co už dostala dvakrát odpověď. Jen aby si uhájila svou pravdu.

    To je ta upřímná snaha o lásku k bližnímu, o jaké píšeš u sebe? Já si ji představuju jako empatii a snahu o pochopení, kam co a jak mám ještě proti druhému tlačit – taky to občas nezvládnu a přešvihnu, ale aspoň se přitom neoháním tou láskou a vírou. Pokud druhého v nějaký okamžik nerespektuji, vím, že ho nerespektuji, a proč, je to ze stejného důvodu, jako ty děláš ty – z intenzivního návalu pocitu, že se tomu člověku musím bránit.

    Takže Ratko, pokud se budeš chtít ještě jednou vyjádřit na téma „kdo začal s vírou“, přečti si znovu diskuzi tak, jak se vyvíjela. Já s vírou nezačla a potřebu důvěry jsem nepopřela. Ale potřebuju vědět, komu a proč tu důvěru dávám.
    A o tom, že by bůh lhal mně, jsem nepsala ani omylem .

    Ale pravda je, že mi neskutečně, ale neskutečně lezou krkem slovní manipulace, které evidentně mají vyústit v katolickou poučku.

  • rulisa

    103
    Mám to stejně.

  • rulisa

    104
    Nevím nic o tom, že by řezníci nedávali nože do myčky, a hlavně nevím nic o tom, proč je tam nedávají, proč by se měly nože tupit a proč by pak už nešly nabrousit.
    Napsala jsem svou domněnku, čím by se nůž v myčcce mohl tupit, ale na takovou přízemní fádnost mi bohužel nikdo neodpověděl.

  • ratka

    105.tuto větu jsi napsala jako první: To se u boha netoleruje, přece, tam se musí věřit furt a stůj co stůj, jinak je věřící malověrný, protože i když se člověku zdá, že bůh mu lhal, tak je to jen proto, že člověk neví všechno a nezná vyšší boží záměry, žejo. :-))

    a pak děláš jakože nic, ty muzikant.
    Vysvětlila jsem o nožích všecko, jak jsem nejlépe uměla. Opravdu férově a upřimně a ty furt ryješ. Přece si je tam dávej, odsouhlasila jsem ti názor ž eje to každého věc. je to samozřejmé. já blbec jsem jen napsala že to tam nedávám protože senože nemají dávat do myčky. že si pak googluješ a hledáš je již tvoje akce.

    Končím.

  • Liška

    105
    jééé, to mi připomnělo – a ne ratka, tu s tím nespojuju přímo, ale ta 105 mi připomněla – jednoho vyučujícího z katolický fakulty! On vždycky zäníceně s pohledem upřeným k dobrému nebi se snažil nám zprostředkovat, v kterém dokumentu se církev nebo některý papež vyjadřuje hezky o lásce, sociálním cítění, respektu ke každému jedonci a každé skupině…
    a pořád mluvil, i v době, kdy vyhlásil přestávku, po poslední hodině přetáhnul o 20 minut (a přiel na ni o 20 minut později, peklo! :-), protože říkal něco k budoucí zkoušce… já spěchala jinam, jdu ven, už jsem venku na ulici, na chodníku 50 metrů od budovy a říkám mu: „Já nejdu na oběd, já to nestíhám!“ a on mě ještě znova osloví: „Řekněte mi upřímně, dá se z toho předmětu čerpat…?“

    Nodohájevole, to neeee, já už jsem venku, už je půl hodiny šlus, over, sbohem!
    Tak to mi to připomnělo.
    Zrovna ten, co sděluje zaníceně ty ideály, potom nerespektuje prostý čas.
    (A to já pro to mám pochopení, já taky přetahuju…)

  • rulisa

    108
    Vytrhlas jen půlku sdělení.
    Znovu: Přečti si CELOU 84.

    Nepsala jsem, že bůh lže mně. Vidíš v té tebou citované větě někde první osobu jednotného čísla? Já tedy ne a vůbec by mě nenapadlo to k sobě vztahovat, šlo o sdělení tobě, aby ty sis srovnala, co je víra (tvoje, v boha) a co je důvěra (to moje, v servisáka, že snad ví, co dělá, a že mě nešidí). Jedno neomezené, nepodmíněné, druhé podmíněné nezklamáním se.

  • Liška

    108
    malověrnost je legitimní!

    (tu větu už jsem chtěla napsat před půl hodinou, ale smazala jsem, protože toho bylo dost)
    – tedy ji sem dávám znova.
    A znám osobu, co je sebevražedná, ačkoli silně věřící; když přijde malověrnost nebo nutkání, prostě přijde! Nebudu malověrnost odsuzovat, to je jako bych řekla, že se ta osoba může zabít!! To teda ne, já ji podporuju, aby to neudělala, doháje!

  • ratka

    110. Nevěříš a zároveň bohem argumentuješ. Toho boha jsi do toho zamotala ty.

  • ratka

    111. Jak to souvisí s 108? nerozumím.

  • Liška

    110 ru
    ty jsi psala, že bůh je simulant! :- DDD

  • rulisa

    111
    Ježíš, už dost…
    Nic jsem neodsuzovala, jen jsem poipsiovala něco jiného, abych ukázala podstatu rozdílu, už nechci, už nechci nic o bohu, víře, naději a lásce.
    Začínám to upřímně nenávidět…
    Nikdy jsem si od toho nepřipadala dál než teď v tuto chvíli.
    Tisíckrát nic zahubilo vola. Kecy kecy kecy.

  • rulisa

    112
    Boha ano, pro srovnání, ne pro kecy o něm, víru ne. Přečti si diskuzi celou, kdo to k víře posunul, tobě se to pak už jen hodilo.

  • Liška

    113
    tak nečteš, co píšeš? Slovomalověrnost jsi použila a už jednou v řívějším komentáři taky.
    Že se „musí,“ no to se teda nemusí! Principem křesťanství je svoboda!

  • ratka

    117. to o malověrnosti jsem okopírovala od Ru, už jsem z toho úplně blbá…nechápu souvislosti, nechápu co mi vytýkáte.

  • ratka

    116. taky jsem se hned stáhla… vyjádřila se k tvému komentáři a stáhla se dle tvého požadavku. vyčítáte mi něco zcela nepatřičně.

  • ratka

    117. o co jde?

  • ratka

    Nechápu co mi vytýkáte!

  • Liška

    108
    ahááá, tys ratko s tou malověrností citovala rulisu, sorry!!

    nonic, už se ztrácím, co kdo kdy psal -( pardon

  • ratka

    122. já se právě rozhorčila nad tím co napsala a jak to napsala! a proto i moje reakce!

  • rulisa

    117
    Vím, co píšu, takže taky vím, že jsem nenapsala, že jsem nepoužila slovo malověrnost. Psala jsem jen, že jsem nic neodsuzovala.

    A ano myslím si, že jedno z hlavních křesťanských (ale asi nejen) přikázání je víra v boha a že „správná“ víra musí vydržet i pochybnosti vyplynuvší z toho, že se děje něco, co mi nevyhovuje nebo co se neslučuje s mojí představou, jak by co mělo být.

  • liška

    124
    84 malověrný, nojo, ale nemusíme už se přetahovat…

  • rulisa

    Ano, taky jsem se ztratila v tom, kdo komu na co odpovídá.
    A teď už se fakt jdu dodívat na tu detektivku.

  • rulisa

    Tak jsem zkusila ten otočnej čudlík na druhou stranu, jako to jde na starých sporák (taky jsem si na to vzpomněla) a na tomhle už to nejde. Zapracuje pojistka zhasnutí plamene a po pár sekundách mi vypne hořák.

    Zarazila mě jedna věc: Z dřívějších sporáků si pamatuju, že když byl hořák danej naplno, tak plamen „tryskal“, když se to stáhlo, byl plamen spíš mihotavej, podobně jako na dřevě těsně před zhasnutím.
    Tady je to přesně naopak. Při nastavení naplno plamen tak jako povlává, při stažení na minimum syčí a tryská.
    Jestli soudruzi v PLR ve snaze po maximální spořivosti neudělali někde nějakou chybu…

  • ratka

    127. možná se vypalují nějaké nečistoty. Maminka i snacha mají Amicu, když seslabí plamínek tak jde úplně klidně. Je možné že se to ještě nějak čistí

  • Liška

    Dneska nic teplého nebudu ani vařit ani péct; včera jsem si odřela celé patro od teplého mletého masa na teplých ostrých topinkách. Ordinuju i studené – citronádu, pivo a pak přijde zmrzlina. Ořechová.

    Ani na tu teplou stravu se nemůžu spolehnout, že je bezpečná, achjo, odřaná huba :- ))

  • ratka

    Co sporák? Slabý plamínek se trochu zklidnil?

  • rulisa

    130
    Furt to syčí.

    129
    Tyjo, to bych si dala… to to taky nesmím. :-( Ani topinky, ani maso na cibulce, natož tučnější, ani citrinádu a pivo, ani zmrzlinu.

  • ratka

    131. taky nic z toho nejím, taky bych měla bolavá ústa. I z citronu i z česněku, zejména teď když jsem „aktivní“ ve smyslu citlivá.

    Ještě mě napadlo, trochu zamlet tím kloboučkem. třeba nesedí zcela dobře. A pokud se to nezklidní, zavolat plynaře nebo někoho kdo to seřídí. Myslím že to není chyba sporáku, nýbrž vyladění přívodu do jednotlivých koleček. Jestli si vzpomínám dobře, každé kolečko plynař odzkoušel a ptal se mě jestli mi to vyhovuje.

  • Liška

    131
    tak to nesmíš skoro nic. Rejži a vysušený kuřecí prso.
    Tak to ten sporák ani nepotřebuješ :- ))

  • ratka

    133. dnes jsem měla rybu a brambory. Bylo to moc dobré.

  • Saul

    130-132:
    To není sporákem.
    Příčina je ve kvalitě plynu.
    V obcích a menších městech bývá podstatně horší,než v hustě obydlených aglomeracích.
    Je potřeba to vyjednat s dodavatelem plynu, ale před takovou reklamací je dobré nejdřív provést praktickou zkoušku.
    Je možné na to pozvat plynaře, ale ten stejně udělá jen tu první fázi a druhou nechá na konečném spotřebiteli.
    Test spočívá v tom, že se pečlivě utěsní všechny škvíry v místnosti, zavřou okna,dveře…
    Potom se naplno otevřou všechny hořáky, včetně plynové trouby.
    Zhruba po hodině majitel sporáku zapálí jeden z hořáků, respektive zkusí to.
    V případě, že problém se syčením přetrvává, je možné kvalitu plynu reklamovat.
    Plynárny se ale prakticky s žádnými reklamacemi po této zkoušce už vůbec nesetkávají, naopak logicky argumentují velice dobrou kvalitou dodávaného plynu.

  • Mirka

    Ty jo, to je tedy síla, Ty vaše diskuse :-) Mám z toho hlavu celou zamotanou.

    Po dost dlouhé době vyhledala jsem v posledních dnech pár blogerek z dávného bloguje.cz. Tady už jsem dříve byla i u Tebe, Ru a moc jsem se pobavila. Šlo tehdy o nějakou ztracenou a znovu nalezenou mikinu. Byl to skvělý, opravdu skvělý, článek, ale komentovat ho, jsem si tehdy netroufla.
    Já když komentuju, je to občas jako by slon v porcelánu šlapal. Ale zachyběly jste mi :-)

  • rulisa

    132 ad 131
    Tak citlivá ústa z takových jídel teda nemám, i když po česneku cítit jsou. :-))
    Všechno z toho za normálních okolností jím, a až na citronádu i dost ráda.

    132 ad plynař. Je to v plánu. Ale napřed mi musí můj instalatér dodat potvrzení o připojení plynu.

  • rulisa

    133
    Právěže jo. Musím dusit a vařit nebo dělat v troubě nasucho v alobalu. Kdybych mohla jíst normálně, koupím si na městě kebab nebo pizzu nebo něco s hranolkama a nebo si na zahrádce něco ugriluju na kameni.

  • rulisa

    135
    :-))))
    Saule, to musím vzdát, vzhledem k tomu, jaký mám dveře do kuchyně. Ty neutěsním. :-))

  • rulisa

    136
    Jejda, Mirko, díky za návštěvu, jsem ráda, že bavíme, klidně se choď bavit častějc (ale nezaručuju, že až se uzdravím, budu stíhat psát. :-)

    (Tipuju to tehdejší ztracené a znovunalezené na článeček o mém fialovém tílku s neotřelou pointou.:-)

  • Mirka

    To bylo ono, Ru, to fialové tílko. Úžasně lidská rybníčková vílí scénka, která se mi navždy vryla do paměti :-)

  • rulisa

    ;-)

  • rulisa

    Teď jsem našla na geocachingovým fóru pěkný citát, ten si musím zapsat (za uši):
    „Hádat se v internetové diskuzi je jak paralympiáda. Můžeš vyhrát, ale furt budeš kripl.

  • rulisa

    Citát z jedné diskuze na téma bydlení:
    „někdy si člověk musí na zdi naplácat křiklavě červenou jenom proto, že ji rodiče nesnášeli, a aby si ujasnil, že to fakt není ono. pokus omyl. c´est la vie!“

  • Saul

    Volá jedna učitelka češtiny druhé:
    „Co děláš?“
    „Peču kuře manželovi.“
    „Tak to tě nebudu rušit. A ten přechodník máš špatně.“

    To jsem zvědavej,jestli si s tím poradíš:-)

  • rulisa

    Jasně, kdyby byla muž, chybělo by jí tam jen „o“. :-)
    Mně pro změnu přebejvá, kousíček kosti dole na té patní, tak proto už půl roku trpím po/při každé procházce, ach jo, no, takže zatím rehabilitace, operaci prý nechceme, řekl pan doktor dneska odpoledne.

  • ratka

    147. ostruha? měla jsem náběh, ale jaksi se to zklidnilo v poslední době. Změnila jsem boty.

  • rulisa

    147
    Všechny?

  • ratka

    148. chodím vždycky v jedněch. Takže je možné že až si obuju v létě konkrétní tenisky, vrátí se to. Ale myslím že vím z kterých to bylo a ty už jsou roztrhané.

  • rulisa

    Ale je pravda, že i když mi to začlo už v létě v těch turistických, tak nejvíc se to rozjelo teď v zimě v mých nejmilejších vysokých semišových, které nosím už třetí zimu strašně ráda, jenže už mají tak prošlapaný spodek, že cítím mřížky, a přitom jsou mi dost těsné, takže do nich nedám ortopedické ani žádné jiné vložky. Asi je budu muset s lítostí v srdci vyhodit (nebo si nalepit do cancáku) a pořídit si na příští zimu jiné.

    A taky zvážit, jestli si koupím na letošní chození po lese zas ty stejné turistické Crossroady za pár korun, co jsem měla loni a co mi docela pěkně seděly a co jsem je na podzim úspěšně zreklamovala s rozlepenou podrážkou za peníze zpátky, takže teď jsem si je objednala znova, v akci o 150 Kč lacinější.
    A nebo jestli si je nechám jen na kratší chození, a třeba po městě, a do lesa na delší cesty vezmu nějaké ty drahé Salomony nebo Merelly.

  • rulisa

    149
    Já mám jedny do lesa, jedny do města a jedny do práce. A jedny na kolo.

  • ratka

    Mně to začalo ťapkami, tedy prošlapané nazouváky bez paty které mají takovou vaničkovou podešev která tlačila zboku paty a tak zespodu v patě. Nejdříve jsem si toho nevšímala, ale pak je musela vyhodit a druhé prošlapané boty byly salomony, taky úplně prošláplá podešev, tlačil každý kamen i pata (v patě) a taky je musím vyhodit. A teď mám jiné a je to v poho…

  • rulisa

    Ok, zkusím doufat, že když udělám obnovu botového parku, potíže se zmírní. Ošlapané žabky z loňska už jsem obnovila, teď pracuju na těch turistických a v dohledné době snad budeme fasovat i nové pracovní.

    Zimní celokožený pracovní mám ještě dobrý, dokonce mi po impregnaci do nich ani neteče, tak je občas v blátosněhoslotě používám jako turistický a z těch mě noha bolí minimálně, to je fakt, ale zas váží každá snad kilo a teď po nemoci, když jsem jak moucha, mám problém je na těch nohách unýst.

  • ratka

    153. z těžkých bot mě bolí třísla :-)) taky je nemůžu unýst. no už jsem schlíplá, těžké boty by mě položily zcela

  • ratka

    154.Tedy uvědomuji si jak sláábnu každý rok víc a víc. žádné plató, jakože si udržím nějaké optimum. Slábnu si furt

  • rulisa

    Já ty těžký nosím na kratší vzdálenosti a do práce, mimo jiné právě proto, že když si pak obuju ty lehčí, přijdu si lehoučká jak pták a delší štreka se mi jde tak nějak radostnějc. :-)

  • ratka

    Včera jsem umývala podlahu v podřepu a dnes se nemůžu hýbat, každý sval na hýždích mám natažený :-)

  • rulisa

    To je vidět, jak tu podlahu zanedbáváš. :-))

  • rulisa

    No, a tak mám ještě jeden bonbónek po malování:
    Měla jsem tu před chvílí svého instalatéra a koukal na prosakující flek kolem odpadové přípojky z umyvadla dole ve sklepě. A prý že to nejčastěji dělá ucpání a že u takových starých soustav už ta tenčí v místě připojení bývá zarostlá a už tomu moc nejde pomoct, protože to tam zatuhne a ztvrdne a co že jsem tam poslední dobou vylejvala. Tak jsem se zeptala, jestli to mohla udělat voda z kýblů a štětců vymývaných po malování a škrábání zdí. A hádejte co odpověděl… :-)

  • Saul

    Že zkušení malíři vymývají štětce a kýble od barvy ve vaně,tak to máš tak příště dělat taky:-)

  • rulisa

    Vylejvám všecko do záchoda, zvyk z chalupy, kde se to taky ucpávalo. Nicméně jenom tím to není stoprocentně, tak jsem to právě podrobila hydroxidové kůře a uvidíme.

  • Saul

    Jestli jsi na ten hydrixid lila horkou vodu,tak už možná nevidíš nic:-)

    Co auto,už máš po technické?

  • Saul

    Opr. Hydroxid

  • ratka

    163. je tady podezřelé ticho :-) Bůhví co udělal hydroxid…

  • Saul

    164:
    Nebo stará Felda,co neprošla TK?:-0)

  • ratka

    165. třeba ji ještě opravuje na místě :-)

  • rulisa

    Byla jsem na vycházce. S Feldou. :-) Prošla v pohodě, zespodu je prej ještě podivuhodně pěkná (taťka ale dřív pravidelně na zimu rezistinoval), takže za dva roky to bude chtít akorát nějakou větší revizi plechů a mohla by projít zas. Když ji do té doby neorozstřelím zas o nějakej pankejt.

    Hydroxid v odpadu se vždycky zalejvá vřelou vodou, ale není snad důvod do toho vejrat, jak kdybych v tom chtěla hledat písmenka. Neučte céru chemika kyselinu do vody líti. ;-))
    Probublávalo to hezky, i bordelu dosti se v tom varu válelo, tak uvidíme, jestli to dole ve sklepě začne prosychat.

  • ratka

    167. tak snad jo. zní to optimisticky, pokud ti voda odtéká. Horší je pokud se odpady ucpou. My museli u nájemník volat specialisty co to prošťouchli spirálou. Prý se to děje každou chvíli a je to chuchvalec tuku.

  • rulisa

    Voda odtékala i předtím, akorát prosakovala u stropu na spoji odpadních trubek do polystyrénové stropní izolace. Takže jestli čištění nepomohlo a prosákl i ten hydroxidový roztok, je možný, že už tam není tolik polystyrénové izolace. :-)

  • ratka

    169. to zní drsně :-)

  • Saul

    167:
    Na blatníkách máš ty plastový kryty?
    Mám pocit, že ne.
    Právě ty blatníky jsem měl zrezivělý našrot.
    A nejen já, to byla moucha těch Felicií a ještě zadní dveře.

  • rulisa

    Mám. Ty tam nechal dávat už táta, aby prolezl tou jeho poslední technickou, než auto pak v létě dal (prodal za převod:-)) mně. Jinak mi to nejvíc rezne v podélných spojích vpředu i vzadu.

  • rulisa

    Ono jak to auto je tmavě šedý, olezle černý, tak ty blatníky na něm tak neřvou jako na jiných barvách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.