Psáno nadvakrát, rozvláčný začátek, rychlý konec.

/  174 komentářů

Nejhorší je dycky začátek.

Za jaký konec to chytnout, aby se člověk s co nejmíň zádrhely dostal do proudu.
(Na začátku je vždycky rovnou i konec?)
(Teda teď jsem se fakt musela podívat na zádrhel do internetové jazykové příručky, ale fakt tam může být i tvrdý i měkký.)

S dalším začátkem léta se stejně jako loni a předloni začly líhnout nějací kroužiči. Vodní. Kolní. I jiní.

Kroužiči i vážní zájemci.

Kam zařadit někoho, kdo je zadaný, ale pendlující, takže pravidelně se objevující dočasně nezadaně, známý z dávno bývalých mladých let, zajímavý a uznávaný člověk, s nímž se setkáváte v kouscích sebe, které váš současný praktický život nevykryje, ale současně od začátku cítíte, jak jiní ve většině zbylého jste…

A tak mu jednou, po jeho ujištění, že na svém současném uspořádání života nechce nic měnit, na jednom společném výletě uděláte prostě takovou… radost…
Ne, vy ne. Jen já. Já tohle dělám. Že aby měli chlapi radost.

Jenže ne každý je jako První nebo Nevztah, co to takhle mají v sobě skutečně nastaveno, ženských už měli mraky a techniky, které zatím nezažili, dokážou s nadhledem ocenit skutečně jen jako techniky, a pořád, pořád si především drží odstup.

Což bylo to, co mě u obou týralo.

Jenže tu bouři, kterou jsem spustila teď, nezvládám taky.
Stejně jako nikdy, kdy nějaký chlap byl ze mě naráz moc nadšený, moc plánoval, moc mi projevoval… co vlastně… co to je, co chlapi ženským projevují z návalu nadšení po nenadálém daru poznání něčeho do té doby nepoznaného? Nebo prostě jen z nadšení…

Co to je, to, co neumím unést… přijmout…
Co mě děsí…

Ani odstup, ani nápor.
Ale ten odstup se dal unýst líp.
Tam člověk přesně věděl, co bude i nebude.
Hlavně co nebude.

Tady mám pocit nezvladatelnosti vtahující černé díry. S váhou vesmíru kolem krku.

A tak jsem tak nedávno dopoledne ležela ve vaně a chtělo se mi to dělat, tak jsem si to udělala, jen tak, jako když si člověk v klidným večeru udělá dobrý jídlo, jako když si pěkně vyvětrá peřiny na sluníčku a pak si do nich v klidné noci spokojeně slastně lehne… sám, protože jde jen o to, aby se mu hezky usínalo… a říkala jsem si – kam se poděl ten dřívější dávný smutek z toho, že si to dělám a jsem na to sama…?
Kam se poděla ta bývalá nutkavá pálivá touha mít vedle sebe někoho… Touha sdílet a být objektem sdílení, zájmu a kontaktu, myslet na sebe, těšit se na sebe…

Změnila se v paniku, když se někdo takový objeví poblíž.

Nechci sdílet. Nechci nosit někoho dalšího v hlavě, natož takhle intenzívně. Nechci vesmír na krku.
Zmizela mi síla.
Nebo možná její přebytek…

A co když skutečně jen chlapy zneužívám, využívám pro svůj pocit, že mám tu moc dělat jim radost, ale nedomýšlím následky? Nebo je prostě hodím za hlavu…
Já a moje osoba v tu chvíli pro mě důležitější než jejich život po mně…
Za všechno se platí, i za radost. A já to nejsem, kdo to platí.
To oni.
Já platím až za to, že jsem je vtáhla do nutnosti platit.
Platím tíhou vesmíru ve svědomí.

A pak jsem za dalších pár dní nezvládla stavební práce a rozsypala se. A místo staršího syna, který mi měl původně pomáhat, ale nakonec odjel na celé léto pryč, jsem zavolala bývalému manželovi, neb jsem věděla, že se tudy bude vracet z cesty za starším synem, na kterou vyjížděl den předem a stavoval se na kafe.
Stavil se i cestou zpátky. A pomohl.

Jen tak. V pohodě.

A mně se od té doby pořád vrací nutkavá myšlenka, že ze všech chlapů vzdálených jako vzdálené naděje a vzdálené představy vytrácející se zas a znova do nic a ničeho je nejmenší psychická dřina komunikovat s tím, kterého znám nejlíp. S jeho dobrým i zlým. Mít možnost se v tom známém známu vzájemně vyhýbat zlému, poklidně sdílet dobré. Jen tak si občas popovídat, občas si pomoct, občas se zajet společně s potomky nebo i bez nich vykoupat…

I tohle je stárnutí.

Nejhorší je dycky začátek.
Už nechci začínat.

Ještě kdybych už nemusela budovat a mohla si konečně jen tak psát…

—
(Text doupravený 15.7.)

Komentáře:

  • Liška 12.7.2017 at 11:27

    Přesně – taky jsem se zarazila a usoudila, že zádrheli může být i tvrdý. A paks to tam konstatovala. :-)) To jsou přesně věci, na který se taky chytám. No jdu číst dál.

  • rulisa 12.7.2017 at 11:35

    Nechala jsem tvrdý, páč jsem usoudila, že kdyby byl zádrhel měkkej, tak by nedrhnul.

  • fousek 12.7.2017 at 11:36

    že dělá rád lidem radost, říkal už Švejk. Chceš říct, že ty sama jsi ji z toho neměla?

  • rulisa 12.7.2017 at 11:42

    Nerada bych to rozebírala do detailů. Směrem ke mně řekněme že byla radost jiného druhu. :-)

  • Liška 12.7.2017 at 11:48

    „Aby měl chlap radost.“ No, tak to je spouštěč toho, že se zachytí a nalepí po svém způsobu a nevíme, jakej způsob to bude.
    Proto to nedělám – protože už se děsím toho svýho úsilí se toho chlapa zbavit (přičemž bych v takové situaci byla „vyzyvatel“ a ten, co tedy na pohled najednou zas mění přístup, mění plán, mění hranice, dělá v tom tomu druhému chaos a pouští energii do míst, kde to zanedlouho bude znamenat nářez nebo vyčerpání pravděpodobně pro oba).
    Ale u mě ta panika z toho „néé, ať mi nevolá, ať se neozývá, nechte mě bejt“ je rekrutovaná menší schopností přímo mu říct, co chci nebo nechci, vyjádřit se slovně přímo nebo asertivně, nebrat falešný domnělý ohledy na něj.

    Tak možná když ty umíš mluvit přímo a jasně, nemuselo by bejt pro tebe tohle panika nebo vyčerpávající. – jsem si říkala.

    Komunikovat s tím, koho znám nejl¨íp nebo nejdýl, je pro mě vždycky spíš občerstvující nebo klidový, než s jiným. Natož s nedotaženým. To je nejhorší, to má potenciál se mnou mávat.

  • rulisa 12.7.2017 at 12:04

    5
    Jenže to neumím řešit po mejlech a sms.
    Falešný domnělý ohledy u mě hrajou roli taky, rostou přímo úměrně k mému odhadu, jak je ten muž citlivý.
    Jemně je málo, víc už zas bývá až moc.
    Třeba tu citlivost v tomhle případě přeceňuju. Ale popravdě, chytlavost jsem docela určitě podcenila.
    Nevím, uvidíme, až se zas někdy uvidíme.

    Vypadla mi v tom článku jedna myšlenka, co tam původně měla být, ale včera jsem ji zapomněla. Dopíšu ji.

  • fousek 12.7.2017 at 12:06

    4: ah tak.

  • Saul 12.7.2017 at 17:49

    Kolik chlapů,tolik druhů radosti.
    Stejně jako naopak u ženských.
    Ale každej chlap(normální) je myslím rád,když si ženská drží svoji intimitu pod pokličkou a nechá si ji jen pro něj.
    A to i v případě,že ho ještě nemá.

  • rulisa 12.7.2017 at 18:36

    8
    To je zas takový pěkný morálno. :-)
    Akorát nevím, jak to souvisí, ale to neva. :-)

  • Saul 12.7.2017 at 18:40

    Ne,to není moralno,to je o naši radosti.
    Tím to souvisí.

  • rulisa 12.7.2017 at 18:53

    Jak.

  • Saul 12.7.2017 at 18:58

    11
    8

  • rulisa 12.7.2017 at 18:58

    Nebo jinak: vynech nepřímé postřehy a napiš, co ti vadí nebo proč jsi napsal to, cos napsal, co tě k tomu vedlo. :-)
    Jinak je to opravdu jen plácnutí mimo mísu.

  • Saul 12.7.2017 at 19:07

    proboha co jsem na tom napsal nejasně?
    je to přímá reakce na tvůj přímý článek.
    nehledej za tím žádný dvojsmysl a „nepřímé postřehy“.

  • rulisa 12.7.2017 at 19:09

    Nojo, ale já nechápu, jak souvisí ponechání si ženské intimity pro určitýho chlapa s tím, co píšu ve svém přímém článku. Tam nic o mojí intimitě přeci nebylo.

  • Saul 12.7.2017 at 19:12

    Mně nevadí nic,mne se to netýká,je to tvůj článek,tvoje zážitky a tvoje zkusenosti.
    Mas otevřenou diskusi,tak jsem napsal co si o tom myslim

  • Saul 12.7.2017 at 19:14

    15
    ???
    To jako opravdu myslíš vážně?

  • rulisa 12.7.2017 at 19:16

    16
    No tos právě nenapsal… :-)))
    Jen jsi ohrnul nos, nic víc. :-)

    15
    Samozřejmě.
    Ocituj mi opak.

  • ratka 12.7.2017 at 19:36

    5. takhle to mám s nejstarším synem… pocit, že svoji energii zabere prostor svým způsobem tam, kde dosud byl klid a řád. Najednou je z toho chaos, nim vytvářený zmatek.

    Co se týče Ru, ani nedutám…jen tiše čtu.

  • rulisa 12.7.2017 at 19:41

    19
    To by mě zajímalo, co tiše čteš, žě ani nedutáš.

  • Ssul 12.7.2017 at 19:41

    18:
    Zase mas špatně číslování:-)
    Ja ti mam citovat z tvyho vlastního doznání co je na něm zensky intimní?
    To teda nevím.jestli se nad tím smát,nebo brečet.
    Nechme toho….

  • ratka 12.7.2017 at 19:44

    Ještě k tý 5. Je to vnitřní varování, když si ho „pustíš k tělu“ rozvrátí ti život…tedy udělá z něj kůlničku na dříví. I proto upřednostňuji muže (přátelé, příbuzné) co neočekávají od mne příliš moc. tedy nejlépe když neočekávají nic. něco dám a něco ne. ale tíha očekávání a vstupování do mého života (co mám či nemám udělat pro ně či s nimi) je pro mě těžké břímě.

  • ratka 12.7.2017 at 19:45

    20. všecko :-)

  • rulisa 12.7.2017 at 19:46

    21
    Nojo, já dycky ocituju to, co ocitoval ten přede mnou. :-))

    Nepsala jsem o své intimitě, spešl na to jsem si dávala pozor. Nemáš šanci z toho vyčíst žádný fakt o tom, co jsem kdy jsem komu jsem jak jsem. Jen si domýšlíš. Bez znalosti časové osy, o níž píšu, počtu a rozmístění chlapů na té ose, natož toho, co jim dělám za radost.
    Takže ano, raději toho nechme. :-)

  • rulisa 12.7.2017 at 19:50

    22
    No právě, já jsem taky myslela, že neočekává… zatím mi odhady typu „neočekává“ dycky vycházely. :-(
    Ale třeba ho fakt jen teď degraduju, zbytečně vyplašená z otevřenějšího než u mě zvyklého sdělování, co já vím…
    Jasně, že jsem řekla, že vztah už nechci, ale taky je mi jasný, že některý věci lidi prostě neslyší nebo považujou jen za taktiku.

  • ratka 12.7.2017 at 19:56

    25. může to být jen nezvyk. :-)

  • Saul 12.7.2017 at 20:17

    24
    Ja nemyslel detaily…
    Ale ještě tu 8 upřesním.
    Po některých intimních věcech není nic ani partnerovi a není žádná povinnost mu je sdělovat.
    Natož nám.
    Tak teď už opravdu dobrou,to jsem zvedavej o jakych ženských intimnostech se mi dnes bude zdát.
    A jestli to bude mít nějakou časovou osu:-0)

  • rulisa 12.7.2017 at 20:21

    27
    Tak já už tomu teda zbla nerozumím.
    To je právě to, proč jsem se ptala, co máš na mysli. Protože fakt teda nevím.
    „Ženská intimita“ – když to nejsou informace o sexu, tak už to může bejt akorát tak o menstruaci…

  • Saul 12.7.2017 at 20:30

    28’ja to vzdávám!
    Tak se mi bude zdát o menstruaci…:-)
    Možná o mé vlastni ať se to nikoho nedotkne:-)

  • Liška 12.7.2017 at 20:37

    ru 15,24
    mně připadá, že o tvojí intimitě bylo ne úplně málo v článku, něco i v komentářích.
    O intimitě. Ne konkrétně, to určit ne, ale pro mě to téma docela intimní je – taky o něm ne každej píše, jen ten, kdo na to má koule, tedy na jakékoli\reakce, i nečekané.
    – Podobně jako „udělat chlapovi radost,“ jednorázově a upřímně, taky vyžaduje vydržet jakékoli reakce, i nečekané.

  • rulisa 12.7.2017 at 21:42

    30
    Jasně, mám svoje témata a jsou to témata, o nichž ženy obvykle takhle otevřeně nemluví a nepíšou, páč se bojí, že by byly za lehkodajky. A já na to kašlu, páč vím svý.

    Ale co tam píšu takovýho, aby to, co napsal Saul, souviselo coby jeho výhrada s tím, co jsem psala já v tom článku… já prostě nechápu, co Saulovi vadí, že měl tu poznámku o nechávání pod pokličkou pro svého partnera.
    Nemám žádného partnera. A už ani nechci mít. Minulý rok jsem takhle udělala radost jednomu jednou v létě, viz sáhodlouhá diskuze pod článkem o fialovém tílku, letos tomuhle, léto eště nekončí, ale zatím jich víc nebylo.
    Ten muž z článku nemá být můj partner.
    Saul taky není můj partner.
    Tak já nevím…

  • rulisa 12.7.2017 at 22:03

    A pak mám poznámku – to, že nějaké téma je intimní (ve smyslu důvěrné, citlivé, niterné, a zcela evidentně do toho lze zahrnout i stydlivé), podle mě vůbec neznamená, že nutně pojednává o něčí intimitě. O jeho konkrétních citlivých a důvěrných místech a prožíváních, niterných a zranitelných. To jsou přece dvě různé věci.

  • Liška 12.7.2017 at 22:22

    Intimní témata jednak táhnou a jednak odstrašujou, mi připadá.
    Když vezmu sebe – kdysi dokud jsem o intimních věcech nepsala, mohla jsem si přes blogy někoho nabrnknout. Pak už ne. Hrozí potom, že se dočte něco intimního sice o mně, ne přímo o sobě (protože se snažím to nedělat), ale pokud někdo jinej ví, že existuje spojení mezi mnou a tím dotyčným mužem, už by se vydával všanc. Jen pár je tu takovejch nebojácnejch.

    Vždycky mi připadalo, že intimně píšeš hlavně ty. Já spíš ve chvíli nabuzenosti píšu nezdrženlivě (o věcechneintimních a někdy intimních, pak jedu trochu zaslepeně), spíš než intimně. Chudáci chlapi :- )

    saule,
    vlastně jsi trochu ve zranitelný pozicic, tím pádem, teď s Barčou. i když ona je naprosto spolehlivě v tom slovním vylévaném zdrženlivá, to je fajn. Tyjo, já na jejím místě nevím, asi jsem ošemetnější. Achjo, musím si nabrnknout leda někoho z jinýho světa : )

  • rulisa 12.7.2017 at 22:38

    33
    Ona je taky druhá věc, jak moc se liší sdělování veřejné a jen mezi čtyřma očima. Spousta lidí veřejně mlčí, ale kompenzují si to sdělováním „v duálu“. :-)

    Já si přes blog nabrnkla, kdysi, a chce to holt někoho, kdo pro svou radost nevyžaduje držení ženské intimity pod pokličkou, ideálně právě naopak. ;-)

  • Liška 12.7.2017 at 22:43

    34
    já si přes blog nabrnkla milenců kolik, tři. Před 10 lety, zkraje. A fsjedním jsme jeli na víkend, ale nic jsme spolu neměli, to by nešlo; byť to byl dobrej víkend; on si pak nabrnknul někoho jinýho. jakož i ti tři :- )

  • rulisa 12.7.2017 at 22:50

    To byl divnej milenec, když jste spolu nemilkovali…

  • Liška 12.7.2017 at 22:56

    36 to nebyl milenec, to byl známej z blogů; já nechtěla, aby byl milenec.

    jo počkééj, ještě mě zaujal ten název příspěvku: proč jsi volila takovýhle?

  • rulisa 12.7.2017 at 23:02

    37
    No počkéééj, psalas, že sis nabrnkla tři milence! Takže to bylo 3 + tenhle jeden nemilenec, aha. To jsem prv nepochopila. :-)
    Tak to byl ten, co jsem si hned myslela, že to bude on, tipuju. :-))

    Název, název… moment, jdu si přečíst, co jsem vlastně napsala za název…
    Ajo, no protože to bylo psáno nadvakrát v rozmezí několika dnů a až moc dobře tam cítím ten předěl dvou různých nálad. Tudíž i rytmů a rychlostí. jenže napoprvní jsem to už nebyla schopná dopsat, přišlo mládě z práce v noci a začlo si se mnou povídat, co bylo v té práci, to ono dělává, a pak už jsem prostě usnula. A dalších pár večerů nenašla klid ani sílu navázat.

  • Liška 12.7.2017 at 23:20

    38
    na mě to nepůsobilo nesourodě nebo přetrženě nebo s jinou náladou konec než začátek.
    A v kterejch místech je ten časovo-náladovo-rychlostní předěl?

  • fousek 12.7.2017 at 23:21

    je to zvláštní, ale jakoby se někdy některé věci, jak říkáte intimní, líp přijímaly i sdělovaly takhle poloveřejně. Může to být, že se není třeba soustředit na okamžitou, rychlou reakci, která řečené jenom zařadí do příslušné kobky a dveře zalije betonem, a dá se zpracovávat na jiné úrovni.

  • rulisa 12.7.2017 at 23:27

    39
    Za „nechci vesmír na krku“. Přibližně,. protože asi tři věty jsem dopsala po odmlce i do první části.

  • Liška 12.7.2017 at 23:29

    fousku
    to je zajímavý; nevím, jestli jsem to dobře chytla -že takhle je na to víc času, možńost počkat nebo si vytvořit odstup a nereagovat vztahovačně hned v první chvíli? Což myslíš, že by se stalo naživo?

  • rulisa 12.7.2017 at 23:29

    40
    Taky to tak cítím. Že naopak se mi některé intimní věci líp sdělují i přijímají takhle poloveřejně.
    S tou okamžitou reakcí jsi to asi vystihl. Může člověk jen přijímat, nemusí zapínat řešící mechanismy.

  • Liška 12.7.2017 at 23:32

    41
    vesmír na krku, tybrďo to zní náročně i po čtyřech pivech, takže zatím půjdu spát a pak si to znova pročtu, do tý doby si před spaním pustím nějakou relaxaci .- )

  • fousek 12.7.2017 at 23:52

    42: odstup nebo reagovat vztahovačně, to ani ne. Spíš, že musíš reagovat hned a pak se k tomu nedá vrátit, už tou první reakcí byly nalajnovaný prostor, který se blbě opouští.

  • fousek 12.7.2017 at 23:56

    44: pustit si relaxaci, co si za tím představit? :-)

  • barča 13.7.2017 at 7:51

    k článku: Ru, takže se vlastně nic nezměnilo :-) s tebou. :-)
    klasické dilemovské : sex, nebo sex se vztahem a nebo raději zkoušet sex bez vztahu.
    tak nějak vyjádřeno ve zkratce. sex jako občasná touha po společném sdílení a uvědomnění si sebe sama. sex – jako právě forma toho sdílení a uvědomování si sebe sama.

    určitě je dobré vnitřní nastavení v tom: že vnímáš to, že spíše „zneužíváš“ chlapi ty, obráceně by to bylo horší – tedy pocit, že já )Ty) jsem zneužívána chlapy.

    co se týče této intimní otevřenosti a sdělování na netu – nic proti tomu nemám. Je to každého věc a samozřejmě s důsledky, reakcemi.
    Myslím, že lidé co tě znají osobně i lidé tedy ve tvém okolí tě i tak berou, svým způsobem si tímto i vytváříš svou pověst ve svém městečku. svým způsobem to jsou i otevřené dveře k tobě, pozvání – ve smyslu „červená lucerna“- nabízím, mám z toho to a to, nechci a netoužím po plném vztahu a důvěře, i když právě ten konec zase odpovídá zase o něčem jiném – proto jsem napsala, že se neměníš až tolik a proto jsem i napsala takové to dilemovské.

  • barča 13.7.2017 at 7:57

    47. takový rulisí standartní článek.

    Saulovy reakce chápu – v podstatě říká jen to, jak to vnímá pouze za sebe – on jako muž, co je pro něj přitažlivé, co má na ženách rád, co ho rajcuje. :-) a taky říká obecněji, že jiného muže může rajcovat tahle plná otevřenost. tedy nic odsuzujícícho.
    a je tam v jeho reakcích právě i naznačena kompatibilita, tuto ženu ano, protože ….tuto ženu, protože….ale nemoralizuje, mluví pouze za sebe jako muž.

    a fousek o kus dál zase o tomto přemýšlí mjinak….ale zase ne uplně jinak, zase jen z pohledu muže :-)

    takže dobrý.

  • barča 13.7.2017 at 8:00

    48. vypadlo i tady ….tuto ženu ano, protože…..tuto ženu ne, protože…..
    co se týče důsledků, domnívám se, že muži o nich přemýšlejí více….aby si právě moc nekomplikovaly svůj vlastní život :-)

  • rulisa 13.7.2017 at 8:05

    47
    K tvému názoru na článek: Myslím, Barčo, že nečteš dobře. :-)

    A co do toho proboha motáš mou pověst v městečku? :o))

    O té nevíš nic, zrovna jako městečko neví nic o propojení na tenhle nick a nejspíš ani o existenci tohohle nicku. Ty víš jen o svém vlastním názoru na mě a to tě můžu ubezpečit, že když srovnám, co vím i já o tobě, tak jsme na tom s tou červenou lucernou tak asi nastejno. Akorát já se na nic nevymlouvám.

  • rulisa 13.7.2017 at 8:08

    48
    Saul právěže neříká, že jiného normálního může rajcovat plná otevřenost. Sice alibisticky řek „kolik chlapů, tolik radostí, ale okamžitě naformuloval, že ti, kterým dělá radost nedržení intimity pod pokličkou jen pro ně, nejsou normální. :-)

  • rulisa 13.7.2017 at 8:08

    49
    Jak kteří.

  • barča 13.7.2017 at 8:11

    50. hm, já myslím Ru, že nečteš dobře, co jsem napsala :-)
    ale to je stejně tak nějak jedno…..

  • barča 13.7.2017 at 8:31

    jinak k „červené lucerně“ je to spíš symbolika o tom, jakou si kdo buduje imidž třeba právě tady i na netu – to je to veřejné. o čem píšu výše.

    jinak červená lucerna doslova- nemůžu říct za sebe, a co se týče mě – měl by se k tomuto spíš, nebo spíš ke mě vyjádřit někdo jiný – tedy Saul, Or:-) jestli máš na mysli tohle. víc k tomu nemám.

  • rulisa 13.7.2017 at 8:37

    54
    Ale mně nejde o budování imidže, Barčo. Virtuální blog mám právě proto, abych do něj mohla psát, jak cítím a myslím, a srát na imidž.
    Nepovažuju za nutné, aby mě přijali všichni, kdo si to přečtou. Pokud pro někoho budu štětka nebo nositelka jiných dalších úplně hrozných charakteristik, nechť, je to jeho pohled a pro mě info o něm, jeho myšlení a validitě jeho myšlenek pro mě, případně varování nepouštět si ho blíž mimo net, nic víc.

  • barča 13.7.2017 at 8:39

    54. tím chci říct, že netovou takto veřejnou svítící červenou lucernu nemám třeba jako ty. :-) snad je to ted srozumitelnější.

  • rulisa 13.7.2017 at 8:41

    56
    A co na tom záleží? Co je důležitější, net, nebo realita?

    K čemu ti je, jak působíš na míň vnímavý/rozumějící lidi na netu?

  • rulisa 13.7.2017 at 8:43

    Škoda, že mám blog normalizovaný pro černobílé monitory, jinak bych si tu červenou lucernu aspoň na chvilku dala na pozadí. :-))

  • barča 13.7.2017 at 8:44

    pověst v městečku netahám – napadla mě spontánně s tvou energií, nejen netem a takovou tou vyzývavostí tobě vlastní a také mě napadla v souvislosti o tvé zmínce jak píšeš v článku „o důsledcích“ prostě spontánní reakce.

    a zároven tedy jsem doufala, že mé komentáře budou pochopeny tak, jak jsou myšleny – tedy psala jsem že je to ok tak jak jsi, klasicky rulisí článek, nic odsuzujícího, ani nic překvapivě nového u tebe.

  • rulisa 13.7.2017 at 8:45

    59
    Máš to marný, už jsi tam spadla. :-))

  • barča 13.7.2017 at 9:00

    60. no, to mě nepřekvapuje, že mě máš ve škatulce, podobně jako Ratku v jiné škatulce, že já jsem ta, která na tobě vidí všechno špatně jak píšeš…..no co s tím nadělám? Nic, no, prostě Ru, která „dycky, páč ví svý :-)) furt dokola, no, co ti na to mám říct:-)))

    no, tak já jdu zase smolit svůj blog chvíli, dokud to mám v sobě živé a snobské kde jsem všude byla a na co nemám a jak nevnímám povětří , atmosféru, lidi apd.
    se tomu musím smát. :-) fakt.

  • barča 13.7.2017 at 9:03

    61. no a jinou výmluvu nemám, nenapadá mě, není žádná, ale to je taky marný tohle říkat Ru, která právě dycky ví. :-)

  • rulisa 13.7.2017 at 9:05

    61 ad 60
    Nikoli do škatulky, ale do kádě s…k, Barčo.

    Ale je to dobrá obrana shodit cokoli, co ti je nepříjemné, že na tobě někdo vidí, jako škatulku. Taková univerzálně použitelná.
    I obrátit cokoli tak, abys ze sebe udělala oběť.

  • rulisa 13.7.2017 at 9:06

    62
    Hmmm…
    Asi stačilo, řekla bych.

  • barča 13.7.2017 at 9:11

    Ne Ru, nic ti tu neshazuju.

  • rulisa 13.7.2017 at 9:13

    Stačilo, napsala jsem.
    Oddechový čas.

  • rulisa 13.7.2017 at 14:41

    Ajo, Saule, já už asi pochopila – ty myslíš ženskou intimností to moje sdělení, že jsem si to udělala?
    Ale to přece není žádná intimnost, to je akorát normální sdělení normálních okolností, za jakých došlo k určitým myšlenkovým posunům. :-))
    Copak je nějaká intimnost fakt, že si to ženský taky jako chlapi dělají? Je intimnost fakt, že spí s chlapama?
    Jak se ta dvě sdělení liší?
    Jak by se mírou intimnosti lišila sdělení – „Když mám sex se svým partnerem, je to moc hezký,“ a „Když si to dělám sama, je to rychlý a jednoduchý“? :-)

  • Saul 13.7.2017 at 15:10

    51:to nejsou:-)
    67:ano,třeba tohle jsou intimnosti…z mého pohledu.
    Když to vidíš jinak,tak pro tebe třeba nejsou,tak o nich píšeš,ale jiní by o nich nikdy nepsali,tak holt vzniknou třecí plochy a žhavá témata vyvolávají žhavé reakce.
    Jak u těch,který to třeba rajcuje,tak u těch,pro které nějak porušuješ zažitá tabu.
    Ale ten můj puvodní koment nebyl ani o tom,ani o tom.

  • Saul 13.7.2017 at 15:18

    51:
    že ti, kterým dělá radost nedržení intimity pod pokličkou jen pro ně…

    To „jen pro ně“ jsem sice napsal,ale v podstatě jde o něco jiného.
    Jde o tu ženskou,o její energii(v intimitě je velká energie),kterou si má držet při sobě(pod pokličkou) a dávat ji jen tomu,ke komu má opravdu důvěru a kdo jí ji nějak vrací a ne ji rozhazovat a ukazovat všem.
    Možná to některý chlapi rajcuje,ale v důsledku takové ženské nikdy nic nevrátí,protože k ní důvěru nemají.
    Tak jak vy na nás,my máme taky svoje sensory a tykadla na ženský a jejich energie.

  • rulisa 13.7.2017 at 15:22

    Jsem zvyklá o těchhle věcech mluvit i psát, mluvit ze školy, učila jsem mimo jiné rodinku a občanku a vcelku pravidelně to sklouzávalo do témat, o nichž s děckama nikdo jinej mluvit nechtěl, hlavně s klukama, a ty kluky zajímala spousta věcí o holkách, jak to holky mají doopravdy, a ti na učňáku pak říkali, že ten sex je jednoduchej, ale to okolo že by taky chtěli vědět…
    Ono i o intimnostech se dá mluvit tak, aby to nebylo vulgární a sdělující něco fakt osobního.
    I ti kluci se to naučili respektovat, bez problémů přijali pravidla, že se jim dostane slušných odpovědí, ale jen na slušný, nevtíravý a nevulgární otázky.

  • rulisa 13.7.2017 at 15:28

    69
    Všem ne, to určitě ne. Jsem poslední, kdo by tohle zastával.
    Viz i moje chránění si sebe při mateřství. Dítě příbuzným klidně ukážu, ale na kojení s ním chci být sama. A to, co s ním prožívám, co cítím, co mu dávám, chci zachovat jen mezi námi dvěma, případně třemi, kterých se to přímo týká a kteří to tvoří.
    Při sexu s partnerem to mám stejně.
    Koneckonců, aji nepartnera bych cítila jako nefér ponížit žvaněním o tom, co jak bylo. A cítila jsem jako nefér od vás, když jste mě k tomu minulý rok tlačili všelikými nepřímými obviňováními.

  • Liška 13.7.2017 at 18:48

    Termín „Červená lucerna“ mě teda dost překvapil. Brrr.

    (Jéé, už mi najíždí, jak se tu objeví komentář, že Lišce se hnusí červený lucerny. – Nehnusí, ale ve spojení s kontextem tady jo, hnusí.)

    67 ru
    jo, to pro mě intimnost byla vysoká. Protože živej člověk – ty – propojil, že něco intimního dělal a kdy dělal a kde dělal. A to už je natolik názorný, že je to pro mě až moc konkrétní informace, která fantazii spíš umrtví. Je to pro mě úplně jiný než co s psala v komentu (viz v uvozovkách níže), pro mě dostatečně obecné a „košér“ a dostatečně nekonkrétní pro nabuzení pozitivní fantazie:
    „Když mám sex se svým partnerem, je to moc hezký,“ a „Když si to dělám sama, je to rychlý a jednoduchý“? :-)

  • rulisa 13.7.2017 at 20:20

    72
    Tak prostě taková jsem, takhle píšu a je to. Chci tak psát.
    A podle mě takhle píšu už dávno, takže mě poněkud zaskočilo, že zrovna teď a tady měl Saul potřebu se k tomu vyjádřit tím oznámením, jak špatně působím na normální muže, rozvitým za pomoci Barči do podstaty, že když píšu takhle, nemůžu se divit, že nikoho nemám, že jo…

    Nojo, ale to je právě ono – já nechci na blogu psát a chovat se tak, abych někoho měla. Proto ho nepíšu.

    A i když si Barča myslí, jak článek pochopila, tak třeba zrovna to její vztažení mnou zmíněných důsledků na to, že důsledkem je, že nemám chlapa, je naprosto mimózní. Když šlo o důsledky pro toho chlapa, ne pro mě. Šlo o mou zodpovědnost za to, co spustím za lavinu v jeho životě jakkoli dobře míněným činem.
    Jestli to stojí za to.

    O nějakých dilematech sex/vztah ani nemluvě, nevím, kde je tam vidí, už dost dlouho tohle neřeším, tahle Barčou citovaná dilemata jsou její, řeší, respektive před časem intenzivně řešila, je ona. Já to mám stran sexu vcelku srovnaný, akorát mi to občas dá práci si to tady obhájit. :-)
    Zvláštní je, že je to dycky v případech, kdy ostatním je z mých pár neurčitých vět okamžitě jasné, jak co bylo a nebylo, aniž by měli sebemenší potřebu se optat, ujistit – no, páč je jim to taky žinantní, že…
    Krom Fouska teda. Zaplaťbůh.
    Zeptat se na intimno, psát o intimnu je pokleslost, ale soudit o intimnu druhého podle vlastních představ je ok.
    Zvláštní svět.

  • pa. 13.7.2017 at 20:24

    Líbí se mi to, jak je to napsané. Ta Barča tě nazvala skoro kurvou, prostitutkou, to je dost drsné tvrzení, zlé komentáře , ty její.

  • rulisa 13.7.2017 at 20:39

    74
    Je to nedobře napsané, protože právě to vyznění zodpovědnosti za důsledky pro chlapa tam zaniká.
    Přepsala bych to, doplnila, být to jiný text, třeba povídka. Ale tady na blogu už by to bylo nefér vzhledem k navazujícím komentářům.

  • rulisa 13.7.2017 at 20:42

    75
    Ale to je mimo jiné i právě proto, že jsem to psala nadvakrát a pokaždé už večer dost unavená a ta podstata zodpovědnosti mi tam nakonec na předělu vypadla, páč při znovuotevření rozepsaného jsem myslela, že už to tam mám, a neměla,. A pak jsem to dopisovala honem honem v práci, nesoustředěná na text, jen matně lovící trosky myšlenek z hlavy, takže to podle toho dopadlo.

  • pa. 13.7.2017 at 20:45

    Už mi něco podobnýho tady chybělo, když to vezmu jako celek.

  • rulisa 13.7.2017 at 20:48

    77
    Tak jo. Tak dík. :-)

  • ratka 13.7.2017 at 21:12

    75. důsledky pro chlapa v jakém smyslu?

  • rulisa 13.7.2017 at 21:20

    Viz článek, odstavec začínající „Jenže tu bouři, kterou jsem spustila teď.“
    A z kontextu pak po bouři naopak zklamání.

  • ratka 13.7.2017 at 21:29

    80. nojo, ale to je normální v každém vztahu, bouře se přelévá tam a zpět, s emočním vzdutím se počítá tedy ze začátku určitě. a zklamání k tomu patří.

  • rulisa 13.7.2017 at 21:44

    81
    Ano, ve vztahu ano.

  • rulisa 13.7.2017 at 21:47

    Čili když nechci vztah/nepočítám se vztahem, mám právo způsobovat emoční vzdutí?

  • ratka 13.7.2017 at 22:26

    83. jo ták, máš právo. Neslibuješ věčnou lásku :-)

  • Liška 13.7.2017 at 22:31

    83
    Máš. Ale pak vydržet tu komunikaci s dotyčným může být zabíračka i pro tebe.

    73
    dyťjo, já psala, jak to působilo na mě – a už to napsat mi připadalo na mě takový až dost otevřený, byť v 72 byly ty „zabezpečovací obezličky,“ jak tomu říkáš. Těma jsem si pomohla, abych to vůbec mohla vyjádřit.
    Jednak „červenou lucernu“ že se mi moc nepozdává a jednak že ta intimita mě na první ránu trochu odstrašuje; pak už si zvyknu a čtu dál.

  • rulisa 13.7.2017 at 22:56

    Dík oběma.
    I když si myslím, že až přijde Saul, tak napíše, že to právo nemám.

  • ratka 14.7.2017 at 6:41

    86. no a co :-) ale nemyslím že to řekne nebo si to myslí, spíše řekne že jsou zde nějaké následky. Ale jako u všeho co v životě děláme, říkám nebo si jen myslíme, musíme jíst co si navaříme

  • ratka 14.7.2017 at 7:24

    z tvého textu jsem vybrala tuto část jako nejdůležitější Od „Kam se poděla….po ….než jejich život po mně…“

    prolínají se zde dvě polohy. tělesně sebestředná „jak by to bylo krásné někoho mít vedle sebe“ a prostorově vymezující „otravoval by“. Tedy na jedné straně muž co ti to udělá a na druhé straně muž co nebude otravovat ale vyplní prostor jak potřebuješ, například ti pomůže radou či praktickou silou, nebo jen svojí přítomností a netlačí tě do postele. což nevylučuje že tě tam nenatlačí. Ale obě ty tyto polohy by měl muž pokrýt. udělat ti to a pomoct když potřebuješ. ale neotravovat.

    Jak to všecko skloubit? no nijak, to nejde. Muž přestane otravovat až za mnoho mnoho let (úsmv s nadázkou), přesně tak jak to udělal tvůj bývalý. Je to někdo komu důvěřuješ, kdo ti pomůže a kdo je v důsledku tvůj přítel. A koho chyby znáš a tyto chyby dokážeš přijmout a pvznést se nad ně. stejně tak jo on tě má rád takovou jaká jsi.
    To ve fázi zamilovanosti nedokáže nikdo.. Má růžové brýle… a všecko je hrrrr a prrrr, já jsme tak nešťastný bez tebe a tak š´tasstný když jsi se mnou. To je hrozné…. Miluji stav klidu, kdy muž je.

    Takže rozumím tomu že ti nakonec pomohl te kdo tě dobře zná. ten kdo tě miluje… a je tak šťastný s tebou, možná je určen na odstřel…. protože už zas tak moc to životní potřeba není, uděláš si to sama nebo s někým kdo tě nebude otravovat, nebo koho můžes zahnat když ti bude blízkosti příliš ale kdo tam pořád bude :-)) ufff, to je zasé dílo

  • rulisa 14.7.2017 at 7:44

    88
    Herdek, kde tam čtete s Barčou tu polohu „jak by to bylo krásné mít někoho vedle sebe“?
    A kde tam čtete, že mi to udělá ten muž… To tam přeci nikde nebylo…

  • rulisa 14.7.2017 at 7:51

    A ani nikde nebylo, že otravuje, ježíš, to už zas čteš ty. O tom to vůbec nebylo…
    Svému bývalému důvěřuju do určité míry, proto je bývalý. Proto jsem taky v článku psala „mít možnost se vzájemně vyhýbat zlému“.

    V tom článku nešlo o důvěru, partnerskou důvěru, ale o sílu k jakémukoli začínání, ke komunikaci, kterou člověk teprve musí začít budovat… Sílu právě unést i ta nutná zklamání a komplikace, než se jakýkoli partnerský vztah zaběhne, to není na týdny ani měsíce, to jsou roky. A u mě cca rok než se fakt zamiluju. Už vím, jak to probíhá, já rok nějak toho chlapa snáším, jsem s ním ráda, ale víceméně se ho bojím a mám ho v sobě v duši na distanc, tím víc, čím víc je on hrrr a nadšený, ale když já konečně povolím, jeho už to přejde – a je konec.
    Už to nechci.
    Vždyť si přečti název a perex!! To přeci souvisí, jasně, prvním důvodem byl ten, co jsem napsala Lišce, druhý je tenhle, vždycky se snažím, aby název a perex měly vztah k vyznění článku, pokud je článek o něčem víc.

    A jaks přišla na to, že mě někdo miluje, jen proto, že byl ochoten mi pomoct, když jsem zoufale poprosila? To je snad normální, že když jsme spolu spojení dětmi a léty společné minulosti, tak že si pomůžem, já ho taky tudlevá kamsi odkudsi vezla… Odstřelil on mě, kdysi, ne já jeho, když už máš tedy potřebu to směřovat tudy….

  • ratka 14.7.2017 at 7:52

    89. to teď tedy čumím…tak dobře kam se poděla ta pálivá touha mít vedle sebe není totéž jak by bylo krásné…tak místo krásné je touha. A že to udělá ten muž vyplynulo z kontextu, když je touha. chce to být děláno. tedy tak jsem to pochopila nezávisle na Barči. nemyslím si že je to červená lucerna, nesouhlasím s tím.
    A celkově… nic.

  • ratka 14.7.2017 at 7:55

    90. Ten kdo tě miluje, patří k druhé polovině odstavce. Nevztahuje se k prvnímu. není myšlen ten kdo ti pomohl. nýbrž ten druhý zamilovaný (na odstřel). Tak jsem napsala jak jsem to vnímala. Jak n mě ten článek působil. Měla by jsi být ráda a ne mě kritizovat za to jak to vidím.

  • rulisa 14.7.2017 at 8:03

    92
    Aha, no, to máš pravdu, že bych měla být ráda. Vlastně i jsem, je dobře si vysvětlit nedorozumění, pokud jsou.

    Jo, ten poslední odstavec jsem přečtla teda úplně blbě.

    Ta pálivá touha byla před pár lety. Po konci manželství a po Nevztahovi.
    Jen si na ni čas od času vzpomenu, dlouho jsem si myslela, že se mi vrátí, ale nějak se jí už nechce.
    Kdyby se vrátila, nevadilo by mi to, asi ani nepřekvapilo, jen popisuju stav.

    Nejde o to, že by ten, kdo se do mě nejspíš svým způsobem zamiloval, byl primárně určen na odstřel, ale že se to vůbec nemělo stát. Je to v začátku článku.

  • Liška 14.7.2017 at 8:14

    A teď za ty dva dny je to pořád podobný, nebo se cítíš trochu jinak, něco se přesunulo jinýho do popředí, nebo je to stejný a ani venku se nic nestalo, je to uzavřený?

  • rulisa 14.7.2017 at 8:15

    88
    Tak jinak:
    Nemůžeš vytrhnout jen ten tebou vzatý kus, je potřeba to propojit celé, s veškerými informacemi od začátku do konce. Aby to dávalo smysl.
    Není to moje zmítání se v tom, jestli chlapa ano, nebo ne.
    Je to moje zmítání se v tom, jestli mám právo a sílu chlapům dávat radosti v podobě, kdy oni mi to udělat NEMUSEJÍ.
    Radost jako dárek, to není něco za něco.

  • rulisa 14.7.2017 at 8:18

    94
    Trochu jsem se uklidnila, přestal mě tak svírat děs „co jsem to způsobila“, víc věřím tomu, že je svéprávnej, plnoletej, inteligentní a životem už ponaučenej…

  • ratka 14.7.2017 at 8:18

    93. vybrala jsem tu část, na kterou jsem zaregovala…tedy je to v úvozokách od do. nemá to nic společného s touhou nebo erotičnem. Spíše s praktičnem soužití. a článek jsme četl pečlivě několikrát. Takže jsem vybrrala po sobě několik situací. Uspokojení touhy s odstupem (žádné závazky) Nakonec „závazek“ ve smyslu pomoci převzal bývalý. Nově zamilovaný muž je nadšen…ale.

  • rulisa 14.7.2017 at 8:22

    97
    Nojo, ale to ti prostě nutně bude vyznívat jinak, když do algoritmu úvah nezapočteš důležité proměnné sdělené hned na začátku.
    Jinak pomoc mi nabízel i ten druhý, jen byl zrovna daleko a přijede zas až někdy a taky nevím, jestli to mám přijmout, jeho nabídku na pomoc. Když to všechno okolo řeším, jak řeším… Pak už by se to fakt posunulo jinam, do výměnného obchodu…

  • barča 14.7.2017 at 8:27

    pročítám komentáře, a je to pro mě čím dál víc nesrozumitelnější.

    Takže Ru, přiznávám, že tvoje články a jejich pojetí je pro mě nepřehledné, nerozumím jim a mám pocit, že další a další komenty, ze tvé strany, které jsou dovysvětlením tvého původního článku to akorát více komplikují.

    pro mě sečteno, podtrženo:

    Napsala jsem jen to, co jsem vnímala z tvého původního článku a napsala na to reakci a červená lucerna – je pro mě opravdu symbol toho, že některé věci prostě nepatří veřejně na blog…..

    Ale čert vem virtuál, je to tvůj blog, piš si co chceš, dělej si co chceš, stejně jako každý, následky neseš sama. No a upřímně si to v reále ani nedokážu a ani nechci představovat – co vlastně tento článek popisuje – tedy co ty se právě v těch komentech dalších snažíš dovysvětlit.

    Takže tak.
    Jdu od toho.

  • ratka 14.7.2017 at 8:28

    98. započítala jsem všecko, jen ta vytyčená část byla podkladem… aby bylo jasné na co konkrétně reaguji. ale zohlednila jsem celý článek.

  • ratka 14.7.2017 at 8:29

    98. to nemusí být výměnný obchod. nevyměňuješ…stejně časem nebude co :-))

  • rulisa 14.7.2017 at 8:43

    99
    Každý blog je jiný, a co kam patří, je věcí jeho autora. Co autor napíše o sobě, je jeho výsostné právo, stejně jako v beletrii, a jediné rozhodující hledisko je, aby to nepoškodilo žádnou třetí stranu (pokud to výjimečně není přímo úmyslem).

    Pokud následky myslíš to, že si zkazím pověst a čtenost blogu u lidí, co textu nerozumějí, prudérních středoměšťáků a/nebo zakomplexovaných pokrytců, tak ano, s tím se počítá, platí viz koment 55, nemám blog kvůli imidži, ani se nehoním za výší návštěvnosti.

  • rulisa 14.7.2017 at 8:44

    101
    No právě, to si taky myslím, a pak přijde zas ten rychlej konec…

  • rulisa 14.7.2017 at 8:45

    99
    Jinak řečeno – nevidím důvod, proč bych měla psát svůj blog podle diktátu jiných lidí.

  • barča 14.7.2017 at 8:50

    102. ano ano, všichni jsme tu pokrytci a zakomplexovaní, jen zřejmě právě kvůli tomu, že některé věci veřejně nedáme, nebo se jimi nechlubíme…..
    ach jo. :-(

    takže ke kádi s ….K (bylas první kdo to použil) jsi ev 102 mi dala jasnou škatulku a dobrý. vyřešeno. jednou provždy.

    Ru, měj se hezky a hodně štěstí!

  • ratka 14.7.2017 at 8:55

    104. mám to stejné, včetně komentů…

  • barča 14.7.2017 at 9:00

    104. to co píšu o autorství blogu ve 102 je snad jasné. není potřeba to rozebírat dál a dál si teda myslím. to samé v reále.
    takže zase nechápu proč následují tyhle tvoje komenty…..

  • rulisa 14.7.2017 at 9:01

    105
    Máš dvě možnosti – buď přijmeš to, co píšu, jako fakta bez osobní zášti, nebo se můžeš nafouknout a naobracet to do urážek všech a všude okolo, je to tvoje volba. Stejně jako tvůj pocit, že když je něco v článku přes (tvou) mez, dává ti to právo k soudům a úsudkům taky přes mez (nejen tvou), kdy to, co říká Petr o Pavlovi je víc o Petrovi než o Pavlovi, což je ta káď sraček.
    Měj se.

  • barča 14.7.2017 at 9:01

    107, oprava píšu to v 99.

  • barča 14.7.2017 at 9:03

    108. Ru na tvoje překrucování kdekoliv a házení sraček na jiné a škatulkování jen tak nikdo nemá.

  • ratka 14.7.2017 at 9:29

    108. takže vlastně ty naše diskuse jsou školou (školkou) pro nás všecky… kde jsou meze. Učíme se je rozeznávat a včas se zastavit.

  • rulisa 14.7.2017 at 9:34

    111
    Jj.

  • rulisa 14.7.2017 at 9:38

    Heh, mám dneska skvělej denní horoskop na Centrum cézet:

    „Nenechte se vyprovokovat k nepatřičnému jednání. Zbytečně byste se ztrapnili. Poslechněte zdravý rozum a dotyčného posílejte k šípku jen v duchu.
    Zatím zbytečně neřešte budoucnost vašeho vztahu. Užívejte si realitu a nechte všemu volný průběh.“

  • pa. 14.7.2017 at 10:04

    A není barča ten muž, o kterém píšeš?

  • rulisa 14.7.2017 at 10:12

    114
    Zajímavá myšlenka. Ale není, Barču jsem viděla na živo a ten muž se písemně (i ústně) vyjadřuje jinak. :-)

  • barča 14.7.2017 at 10:14

    114. :-) pa. klid.
    ty komenty jsem opravdu psala já. :-)

  • pa. 14.7.2017 at 10:17

    Byl to jen vtip, její reakce vůbec nechápu.
    Já se z toho chlápka, co jsme spolu měli z jeho strany jen docházkový sex a já to nepoznala, vzpamatovávám dodnes, nikdy mě ten pocit ponížení neopustí.

  • pa. 14.7.2017 at 10:21

    Právě proto, proč se tě barčo tak dotýká, když to není o tobě?

  • barča 14.7.2017 at 10:31

    vadí mi vedení diskuze Ru dlouhodobě.
    napíše článek – ok.
    napíšeš reakci nijak neshazující, prostě jen reakci.
    a Ru začne….svoji klasiku….podsouvání, poučování jak blbě čteme, jak jsme blbci a nechápeme…pak skočí na další level podsouvání, obvinování…..škatulkování…..ve finále
    se cítí obětí , nastupuje její ukřivděnost, kopání, přehazování na dotyčného…..snažíš se to nějak vysvětlit…..proč jsi napsala co jsi napsala ….další marnost…..horší a horší….další kopání směrem od Ru……takže co, takže nic. jít od toho pryč. o ničem. nebaví mě tyhle její hry. ztráta času.

  • pa. 14.7.2017 at 10:34

    Ale to ona nedělá, jen vysvětluje špatné pochopení a to je důležité.

  • barča 14.7.2017 at 10:37

    nemám špatné svědomí ze svých komentů, ani mi nevadí, že byly ostatními lidmi nepochopeny. i to se stává. tak to prostě je i v životě. :-)

  • pa. 14.7.2017 at 10:40

    to lze vždy na všechno říct.

  • barča 14.7.2017 at 10:54

    120.
    nebudu se dál zapojovat, není proč – jak říkám pro mě ubíjející o ničem. ztráta času.
    takže prosím pa, už se mě na nic neptej, nebudu tady.

  • pa. 14.7.2017 at 11:58

    Je možný barčo, že máš i pravdu, začalo mi být ze všeho strašně smutno.

  • rulisa 14.7.2017 at 12:09

    124
    Probůh, hoď to za hlavu, to za to nestojí.
    Něco se točí furt dokola. Jak vír na vodě. Když se ho budeš snažit zastavit sáhnutím, akorát se poposune kousek vedle, protože jde ode dna, ne od hladiny.

  • pa. 14.7.2017 at 12:14

    jak to myslíš? To se mi líbí , že jde něco ode dna, ne od hladiny, ale co to znamená, co to je?

  • rulisa 14.7.2017 at 12:16

    Příčina těchle diskuzních třenic.

  • barča 14.7.2017 at 12:16

    124. pa, ale jdi ty….přeju ti hezkej víkend:-) vyjímečně souhlas s Ru ve 125. :-)

    Hezkej pohodovej víkend všem :-)

  • pa. 14.7.2017 at 12:26

    vy se bavíte mezi sebou, vypadá to, že o něco jde a nejde o nic.

  • rulisa 14.7.2017 at 14:53

    129
    Tak to bych zas neřekla. Pro mě o něco jde.
    Jen nevidím důvod vést válku nebo konflikt rozmazávat víc, než je nutné pro jeho (pro mě) informační hodnotu.

  • rulisa 14.7.2017 at 14:55

    Jedu za tátou, tak tady zas budu až v sobotu večer. Je to tu vaše. :-)

  • Saul 14.7.2017 at 16:17

    104:
    To já taky ne.
    A nevím,proč tě to napadlo.Žádnej diktat ani rady jak máš sama u sebe psat psát tu nikdo ani nenaznačil.
    To je čistě tvoje právo.
    A naše právo je to třeba nepochopit,zkritizovat,napsat jak to na nás působí…
    A to právo nám dáváš ty sama otevřenou diskusí.
    Stačí ji zavřít,ale když je otevřená ,taky to nemůže být diktat,jak se máme k čemu vyjadřovat,dokonce ani jak co chápat,abychom pochopili jak to chápeš ty.

  • ratka 14.7.2017 at 16:40

    132. to stejně nebudeme nikdy chápat tak jak to chápe Ru :-)

  • Saul 14.7.2017 at 16:51

    Ty máš Ratko štěstí,ze Ru není online.
    A já taky:-)

  • Saul 14.7.2017 at 17:19

    133:
    Ale já to asi i chápu,ale to přece neznamená,ze to
    je pochopený souhlas a potvrzeni všeho bez výhrad.
    Bohužel mám někdy pocit,ze pochopeni nestačí a každá poznámka dál a na vysvětlení je brána jako osobní útok.
    A nevím proč…

  • Saul 14.7.2017 at 18:15

    135:
    Možná ty víry ode dna,ale ty máme všichni a všichni se nakonec nějak musíme domluvit.
    To je mimochodem asi to jediný důležitý,co mi fabriky a korporacky naucily.
    Ze se s kazdym musim domluvit,protoze potom uz zbyde jen boj.
    Který se nedá vyhrát,protože po každém zlikvidovaném soupeři nastoupí armáda dalších.

  • Saul 14.7.2017 at 18:37

    Každopádně,teď je tu takový hezký,až intimní:-) klid.
    Tak nechť vydrží nám všem:-)

  • Liška 14.7.2017 at 22:20

    Mně se z toho vynořilo, jak když jsem si založila blog, moje představa byla, že něco napíšu a v komentářích se pár lidí vyjádří k té literární formě. k tomu, jak je to napsaný, jestli to má hlavu a patu, jestli je to srozumitelný, někdo rozpozná hlavní tém a druhý téma, který taky bude mít nějakej „oblouk,“ někam to pospějě… a čtenář řekne, že něco nepochopil, něco nesedí, něco je pochopitelný pro mě, ale pro jiný už tak úplně ne. Nebo že je to pro jiný čtenáře, jinou cílovou skupinu…

    vynořilo se mi to proto, že rulisiny články bejvaj víc umělecký, s obloukem atd. Jenže ty reakce jsou na obsah, vztaženej k ní, ke konkrétní osobě, kterou známe. Aspoň nějak, trochu známe.
    No a to mi připadá jako část toho celýho nedorozumění – ru se snaží něco „pojmout“ nějak, odněkud někam, rychlej konec avízovanej v začátku a takový věci; jenže my tohle nevyhlížíme, my – ti čtenáři, co nejsou literární kritici a nebudou a já to kdysi ale čekala – my jdem po obsahu a vztahujeme to k tomu, co si pamatujeme z minulosti a už to jede.
    Je to teda jen část možných nedorozumění, ne všechno,ale mně se to prostě vynořilo, no.

  • ratka 14.7.2017 at 22:34

    138. u mě je to tak, že psaný text se mi jakoby otvíral neboli ožíval jako skutečný příběh. Tedy není to psaný text, který nějako jakože okritizuji a také ne konkrétní Ru. Je to „jak to chápe, cítí a vnímá moje já“, tedy konkrétní film který se odehraje či otevře před vnitřním zrakem, jen ho popíšu.

  • Liška 14.7.2017 at 22:38

    138
    a né, nechci říct ani že ru očekává jinej způsob reakcí na články, ani že ten jinej způsob nepřijde, ani že my reagujem jen tak omezeně, jak umíme -a nic z toho by ani hanlivý nebylo – chci jen říct, co se mi vynořilo, protože nějak vzdáleně se to prostě vynořilo, no. Jeden ze způsobu reakcí.

  • Liška 14.7.2017 at 22:47

    139
    taky to čtu jako příběh.
    Akorát on nemá jen jednu rovinu – nabízí se číst to jako příběh dvou lidí. Nebo jako příběh ru, která už se v něm ukazuje, něco zažila, něco očekávala nebo nic – a ono něco přišlo, tak to (jen nebo nejen) sděluje. Nebo je to snad příběh toho chlapa, když jde o to, že on bouřlivě reagoval, nikdo jinej ne?
    Nebo je to příběh mě jako čtenáře, kterej jsem zažil něco jinýho a v komentáři se mi chce říct, co jsem zažil jinak a z toho důvodu se na tento příběh koukám tak a tak? – všechno je možný. A autor chce reagovat jen na něco z toho.
    Joo, není nad analyzování, já si tu rochním a ru dneska nepřijde :- ))

  • barča 14.7.2017 at 23:01

    Liško, krásný komenty, tleskám! :-)))
    Ať žije chytrá Liška!

  • ratka 15.7.2017 at 7:54

    141. ano, beru to jako sdělování. jako oznamování. a moje odpověď je „taky“ pouhé oznámení, není to dokonce ani analýza…je to to, co umím a dělám i v reálu, je to zpěv… dvojzpěv. ladím a jakoby zzpívám totéž, pouze v jiné tónině nebo možná v pozměněné melodii ale je je to je melodie… pouhý zpěv. není v tom vůb náznak hodnocení. ní líbí ani nelíbí. Když jsem napsaala že čtu ani nedutám, znamenlo to že mlčím. že váhám zda se rozezpívat. Pak jsem tedy něco zanotovala. ale nic hodnotícího… ani to tak uvnitř necítím, že by se to očekávalo.

  • ratka 15.7.2017 at 8:07

    najít velmi křehkou linii mezi sdělováním (oznamováním či jen tak mluvením) a hodnocením je velmi ošemetné a někdy až nemožné, pokud již samotná volba slov je druhým chápána jako hodnocení. jako pejorativní nebo agresivní. Tedy to byl závěr který jsem učinila z mého nedorozumění s Ru ale i s Liškou, které bylo provázené určitým zklamáním (ublíženectvím) a tím získalo zabarvení hodnocení. A proč? jen a pouze nepřijetím a vymezením se vůči napsanému. přitom je tak lehké nechat to plynout. Nechytat se slov. :-) Porozumět vnitřním procesům.

  • barča 15.7.2017 at 8:34

    144. přesně tak Ratko, je to hodně těžký, když se chceš tedy věnovat na něčím blogu autorově článku s upřímným zájmem. Je to prostě na těch dvou lidech, v té komunikaci.

  • barča 15.7.2017 at 8:41

    145. je prostě vždy počítat s tím, že ti dva jdou s kůží na trh…..a co to obnáší….a pak v té rozjeté komunikaci vidíš jestli to za to stojí, nebo ne….a pak jít radši od toho. protože nepochopeno a jen zbytečně zle.

  • ratka 15.7.2017 at 8:50

    146. třeba pochopeno Barčo… ten hodnotící prvek to rozhazuje. mohu něco pochopit a nehodnotit.

  • barča 15.7.2017 at 8:55

    147. ted přesně nevím jak to myslíš…..ale mám pocit, že at už napíšeš cokoliv tak v tom napsaném – vyjádření to hodnocení nějak je. a pak tedy ano, může to rozhodit…..
    asi to ani nijak nejde….protože opravdu píšeme co nás napadá, jak to nás působí….na každého jinak….nevím.

  • barča 15.7.2017 at 9:00

    147. a nebo ano, přečíst a nic nepsat. k ničemu se nevyjadřovat a mlčet zlato :-)
    a nebo si jet po svojí linii a napsat něco jak psala Liška co se ji třeba vynořuje, a pak už je to pozornost zaměřená malinko jinam.

  • barča 15.7.2017 at 9:07

    a konkrétně co se týče Ru u ní mám pocit, že je hodně opravdu hodně náročná na komentáře. Jen tak ji něco neuspokojí….nad spoustou věcí ohrne nos, nebo je to málo komplexní a potřebuje to mít rozvinutý pořádně, protože jinak má pocit, že jsme právě my ti omezenci ve škatulkách :-) To je můj osobní pocit z komentářové techniky Ru, jak tady, tím ale třeba více u tebe na blogu a i u Lišky.
    a na druhou stranu je vidět třeba i tu Ru a její omezenost – viz. konkrétně blbost můj cestovatelský report – vesnice kterou jsem neprošla celou. a fláknutí nakonec takové to – že to jsou stejně hjen baráky apd…..tam prostě vidíš tu její omezenost, no. takže tak.

  • barča 15.7.2017 at 9:08

    150. až se právě musím těm paradoxům smát. opravdu.

  • barča 15.7.2017 at 9:12

    a ještě jedna věc . článek může být dlouhý, popisný jak chce….je to přiblížení a někdy dokonce uhnutí od podstaty samotného článku, nebo popisování pocitů s příběhem spojených, ale ta podstata jakákoliv je velmi těžko vyjádřitelná tak – aby neranila, aby byla pochopena. nebo aby se ji vůbec dalo zachytit komentářově – velmi ošemetné. to už pak vidíš z těch reakcí.

  • ratka 15.7.2017 at 9:20

    152. je to ošemetné a učíme se s tím zacházet, aby to nebylo zraňující. Třeba u tebe na blogu…je to zraňující, pokud si to vezmeš osobně. ale to je opět jen tvoje věc jak se k tomu postavíš, zda to vezmeš jako výzvu k ublíženosti a následně vytvoření vnitřního obrazu Ru. Mohu to jen zaznamenat a nechat být. Tedy to se učím… zaznamenat a nechat. nevytvářet hodnotící postoj jako reakci.

  • ratka 15.7.2017 at 9:23

    152. je to obojstrané, tedy abys neranila… to nefunguje. pokaždé zraníš jen otevřeš pusu pokud ten druhý už tě má ve škatulce. pak je to jeho míč, on se s tím musí poprat… nikoliv ty přemítat jak to napsat abys nezranila. Je to věc druhé strany pracovat se sdělením neukřivděně

  • barča 15.7.2017 at 9:25

    152. ne nechala jsem to. naopak Ru se tam cítila ublížene – to sllovo dohost….ani nevím co to přesně znamená. prostě ona si udělala předobraz o mě….dál jsi na to navázala i ty, že jsi pochopila a jelo se dál…dobrý….ale ano vidím ty reakce, nebudu dělat že jsem slepá. články i komentáře jsou naše vizitky, že.

    a mě i unavuje vysvětlovat stále totéž a proto jsem napsala u sebe, že jsme kdysi na toto téma cestování opravdu vedli dlouhou diskuzi.

  • ratka 15.7.2017 at 9:30

    155. však jo, ty se neurazíš a já tak ne, a je to v poho :-)

  • barča 15.7.2017 at 9:37

    154, jo, je to těžký. naživo je to zase o něčem jiném, místo, atmosféra…běží to uplně jinak než v tom písemném, které je vlastně jen ohraničené. omezené samo o sobě.

  • barča 15.7.2017 at 9:40

    tak běžím na nádraží, zatím, mějte se …..:-)

  • Liška 15.7.2017 at 9:47

    Mně připadá, že u tebe na blogu, barčo, o nic nešlo – asi dobře, žes nic nerozmazávala – a že tam ru nikoho nehodnotila, maximálně hodnotila svoje vlastní preference ohledně cestování.

  • ratka 15.7.2017 at 10:06

    159. ty asociace… znám to z vlastní zkušenosti velmi dobře. Někdo s upřimným nadšením něco popisuje přímo vyznání, a ten druhý konstatuje (vlastní preference) že to nemá rád. Dobře, je to zcela v pořádku ale pachuť může zůstat. ale nemusí. to pak záleží právě od těch asociací…. stáhnout se, dál to neřešit. odháknout jako informaci.

  • rulisa 15.7.2017 at 22:32

    138 (a 141)
    Liško!
    Moc a moc děkuju.
    Děkuju, žes pochopila a napsala to, co mi už dva dny nejasně krouží v hlavě, ale co já nevěděla, jak to napsat, aby to ode mě nebylo zas vzato, že se nějak povyšuju…

  • rulisa 15.7.2017 at 22:47

    143 (a144)
    Ratko, nevím, kde je chybka, jestli ve formulaci tvého „nic hodnotícího“, nebo v mé přílišné citlivosti na psané slovo, ale já to tvoje velmi často jako hodnotící cítím, byť nepřímo. Ne soudící, ale hodnotící ano. Tím, co bereš za výchozí body svých úvah? Možná.

    Protože to je to nejhorší, že jsou nepřímo hodnotící na základě něčeho, co v tom článku nemám. Proto na ně občas reaguju tak prudce, protože mi to přijde ne jako dvojzpěv, ale opravdu jako tvůj vlastní zpěv v opravdu v jiné tónině (jestli se nepletu, tak oba hlasy dvojzpěvu by měly být v tónině stejné).

    Nepřijde mi, že bych nerozuměla tvým vnitřním procesům, jen se mi nelíbí / není mi příjemné u textů, které právě třeba mají tak blízko ke sdělování intimity, že skutečně už jsou i pro mě na hraně zranitelnosti, že ty tvoje vnitřní procesy probíhají jaksi „na můj účet“.

    Ale není to výčitka, vím, že to myslíš dobře, co nejpoctivějc a nejobjektivnějc se snažíš naformulovat, co si skutečně myslíš. A to se cení bezpochyby.

  • rulisa 15.7.2017 at 23:03

    150
    Typicky Barčin hodnotící komentář. Podobně jako ten ve 47. (A některé následující po 150.)

    Barčo, byla bych ráda, kdybys svoje úvahy o tom, jak se v mých článcích či komentářích odráží můj charakter a moje dilemata a jak mě kdo vidí jinej, včetně těch tvých přívlastků o mně, co jak jaká jsem (nad spoustou věcí ohrnující nos, flákající cosi a omezená, protože mi nemůžeš odpustit, že jsem jinde měla jiný názor než ty, vyzývavá, cítící se ublíženě…) vynechala.
    Na rozdíl od komentářů Ratky tyhle tvoje za tak moc poctivě se snažící o objektivitu nepovažuju. A vyrovnávání si osobních pnutí skrze blogy neberu.
    Jestli ti to pomůže, klidně to všude prohlaš za škatulkování, přežiju to, ale prosímtě dej už s tou léčbou sebe od rulisy pokoj.

  • barča 16.7.2017 at 11:06

    154. Ratko, a další možností je a hodně souhlasím s tím co píše právě výše Saul. Pokud jde opravdu o nějaký hodně choulostivý článek – téma, které si nepřeje dotyčný rozebírat, nepřeje si k tomu žádné cizí kydy, není nic snazšího než přepnout v blogu na nepovolit komentáře.

  • Liška 16.7.2017 at 11:49

    146 barči – jo, že jsou ti dva s kůží na trh, ano.
    151 – na tom není nic zvláštního, smát se tomu můžem pořád všichni.

  • Liška 16.7.2017 at 11:52

    164
    to by neomohlo, protože pod jiným článek by někdo vytáhnul něco z toho nekomentovaného čánku, vsadím se.

    (furt ale lepší varianta, než že se nedá ani komentovat ani číst můj blog, zas asi ten chlap neposlal účet, :(

  • rulisa 16.7.2017 at 11:57

    166
    Pomohlo, ale tohle není ten případ.
    Ale je to případ, že vadí kydy jen jednoho komentujícího, a to se dá nastavit zákaz komentářů jen tomu jednomu.

    Možná to u tebe není ani neplacením, ale že má ten chlap hosting na nějakým často vypadávajícím servru. Ještě chvíli počkej. Zuzi funguje.

  • Liška 16.7.2017 at 12:00

    167
    ano, viděla jsem, že zuzi funguje, mod ne. No tak si dělám naděje a čekám.

    – tak to bych volila nikoho nezablokovat a vyřídit to diskusí :))

  • rulisa 16.7.2017 at 12:03

    Tohle diskuzí nevyřídíš, Liško. Je to dlouhodobější a souvisí to s věcmi mimo net.
    Byla bych radši, kdyby to prostě skončilo a tečka.

  • rulisa 16.7.2017 at 12:09

    Už jsi naskočila. :-)

  • Liška 16.7.2017 at 12:23

    169
    já bych taky ráda, abych už nikdy v životě žádný hadry nežehlila :-))

    Jo, už jedu.
    Zatím jsem začala škrábat zeď nad sporákem a samozřejmě to spouští řetězec dalších akcí… to oškrábané se lepí na podlahu a tak, no.

  • rulisa 16.7.2017 at 18:58

    Tak jak to šlo?
    Já vyzdila jeden výklenek pod oknem (ten nejmenší a jen pod vrch, pižlání tvárnic a dorovnávání pod parapet nechám Toníkovi). A jdu uklízet ven a kolem zahrádky, bolí mě ruce a ramena, tak už jen lehce.

  • Liška 16.7.2017 at 20:56

    Čistím / čistila jsem borty (vodáckej výraz :-)) sporáku a skříněk kuch.linky od hnědých minikapiček oleje a podlahu no a při jednom vylévání kyblíčku vody do áchoda mi tam spadnul i hadr!
    a nešel už nahmatat, je spláchnutej. Záchod zatím není ucpanej, asi to ucpe chudáky ty sousedy, co jsem je vytopila před tejdnem pračkou…
    budu pokračovat v rajbování, ještě chci vydrhnout parkety v obýváku; asi stihnu jen něco, než přijede kamarádka, zítra v poledne. Pokračovat budu, až tu bude. Howgh.

  • rulisa 16.7.2017 at 21:06

    173
    Jsem ráda, že bydlím v přízemí…
    :-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.