Dívám se v práci z okna na novostavbu haly. Oranžové kostky palet s tvárnicemi, utopené v blátě. Obalené potištěným igelitem. Heluz Heluz Heluz.
Je to haluz.
Vykopali jsme drenáž, zabetonovali jsme drenáž, vykopali drenáž… zabetonovávat už nebudem. Už jen uděláme ten járek a navrch hodíme mřížku, a do drenáže staré cihelné vrátíme tu pachovou zátku, co jsme nevěděli, proč a nač je tam, a pečlivě z ní všechen ten špunt násypu vytahali (teda já)… Napodruhé už to snad dáme správně.
Objednala jsem kolečka k vozíku, namontovala jsem kolečka k vozíku – jak jsem se mohla takhle uměřit? – sundala kolečka z vozíku, vrátila kolečka do krabice, odeslala kolečka zpět prodejci a objednala odjinud, napodruhý už snad budou pasovat…
Nasypala jsem hlínu do misky, napokládala na ni semínka, pečlivě zasypala shora jemnou vrstvou, zarosila, zakryla, zhlédla na pytlíčky se semínky – a orosila sebe… – Copak rajčata mají takhele velký semínka?? Jasně, pamatovala jsem si správně, že v tom pytlíčku mám dýně a rajčata od bráchy, páč jsem věděla, že ty menší od velkých poznám, ale zapomněla jsem, že jsme k těm dvojím semenům pak přidala ještě jedny prostředně velký… akorát už nevím čeho…. – I ubrala jsem z misky hlínu, přebrala hlínu, vytřídila středně velká semínka, vybrala z pytlíčku ta nejmenší semínka, nasela nejmenší semínka, zasypala vrstvičkou hlíny, zarosila… Napodruhý už snad opravdu vzejdou rajčata…
Nabarvila jsem si vlasy vychválenou spešl henou, údajně světle hnědou, přesně dle návodu, všem jiným na fotkách jde do hněda nebo dokonce až do plava, já mám na hlavě požár v buši. Tak už si týden dennodenně meju hlavu tu šamponem, tu citronem, tu sodou… Už to tak neplane, už je to jen zrzavý. Už jsem si dokoupila odstín blond a indigo na namíchání tlumenější studenější barvy, napodruhý už to doufám chytne správně.
Řežu v práci šablonu na nápisovku, nesedí mi písmena, překreslím a řežu podruhý, řežu na druhou nápisovku, kruci, ujely mi mezery, překreslím a řežu podruhý… Kdy já jsem naposledy na nějaký desce něco nakreslila a uřízla všechno přesně tak, jak mělo být, aniž bych aspoň něco z toho musela řezat napodruhý…
Kdy já něco vůbec udělala, aniž by to bylo napodruhý…?
No přece když to bylo napotřetí, napočtvrtý, napopátý…
Napos…
A čím dál tím míň mi to vadí. Opakuju s láskou. S láskou k dění v životě.
Jak moc je slovo opakovat od slova opak…
Heluz Heluz Heluz…
Komentáře: