Mezičas

Tenkrát, když jsem to nenapsala, se mi zdál ten sen.

Sen o sídlišti. O sídlišti kde jsem prožila většinu dětství. Kde i když asfaltový plácek na hraní hokeje a fotbálku zadláždili a osázeli lavičkami pro důchodce
– holt sídliště stárne – kd ei když nastavěli na vedlejší čtyřpodlažní panelákové kostky střešní nástavby a velkým i malým panelákům udělali barevnou fasádu a zasklili lodžie, pořád to tam znám na každý schod mezi domy, na cestu poslepu mezi nimi, pořád i pod tou barevnou fasádou vidím tu vybledle opadaně šedomodrou mozaiku, pořád tam je, a už navždycky bude…

Chodila jsem tam mezi těmi kostkami, ještě je nepřestavěli, jsou to ony, chodila jsem kolem nich do školy, do obchodu, za kamarádkou… Jsou to ony a já teď na čas bydlím v té nejspodnější, a chodím do vedlejší, jen tak, je to v pořádku tak chodit. Není důležité, co člověk kde potřebuje, důležité je, že věci jsou na svém místě pokaždé, když přijde…
To je jistota.
Klidná. Radostná.
Radostná, vyjít a vědět, že všechno na dalším kroku, dvou, třech bude tak, jak člověk čeká. Jak se na to těší, na známo, co tam spolehlivě bude…

Jenže není.

Tomu vedlejšímu domu se změnily dveře.

Někdo přestavěl dveře.

Jako když se chaloupka otočí k lesu čelem…

Chodník ale vede pořád stejně. Jen končí před slepou zdí.
Asi jsem šla po paměti a přece jen se spletla…
Vracím se dolů, do svojí kostky. Reset. Dám si to znovu, napodruhé trefím správný chodník, a nebo se dům vrátí zpátky, když na to budu správně myslet…

Nevrátil se.

Obejdu ho kolem dokola. Kolem čtyř zateplených zdí obalených novou fasádou. Všech stejně slepých.
A pak jen stojím.

Jistota známa a radost z jistoty se zlomila, něco uvnitř taky.
Někdo jde podél silnice od parkoviště, tak divně se na mě dívá, roztahuju ruce, říkám – Ten dům přece měl vchod, pamatuju si to, vždycky ho měl, měl… – Zalykám se.
Ten někdo jde dál. Neřekl nic.
Jsem sama se svými slovy. Se svojí bezmocí.

Ten dům už nikdy vchod mít nebude.
Pro mě.

Probudila jsem se. Ráno ve tři čtvrtě na šest.
S očima bez očí, s rukama bez citu.
Ten dům už nikdy vchod mít nebude.

Co bylo, zavřelo se.

Vícekrát poslední dobou se ten pocit z dálky ozýval. V závanech. Tohle ráno naplno.
Pocit smrti.

Proto nebo protože – ? – všude kolem sebe poslední dobou vidím smrt. Všude na ni narážím.

Bude mi padesát.
Všechno, co dělám, dělám, abych zvládla konečno. Vědomí končícího konečna.
Vědomí do budoucna už stálého, v nárazech ochromujícího pocitu beznaděje. Nenávratna. Čím dál většího vytrácení se do prázdna.
Tichý, pomalý, definitivní rozpad.
Už dlouho to cítím.

Ten klid v duši poslední dobou není srovnáním si všeho, co bylo, ale ubýváním přetlaku.
Ubýváním.

Takhle to dělají zubaři. Nejlíp se zuby srovnají, když se jich pár vytrhne.

A najednou ležím v posteli na zádech s očima zavřenýma, s rukama bez citu, bez síly dýchat pod tlakovou vlnou prázdné šedi děsu z prázdna beznaděje. Protože ten dům už nikdy vchod mít nebude…
A vím, že na termín těch narozenin si prostě musím vzít dovolenou, aspoň týden, ať se to šéfovi bude líbit sebemíň, protože to bude zrovna ve vrcholu předletní plné sezóny. Ale já si ji musím vzít. Musím odjet. Někam pryč. Nesmím zůstat doma. Se svými syny, co mi možná popřejí a možná to nechají až na jindy a nebo mi popřejí o den předem, protože to bude líp vycházet na sobotu, ale tím to pro ně skončí, splněno, vyřízeno, spokojená slepota, sladká necitelnost mládí se spoustou času před sebou, a já v neděli budu doma sama, se svými myšlenkami, se svým děsem, svojí sebelítostí, s vědomím zmizelých vchodů… a smrti…

Nevztah byl na Mauriciu. Se svojí přítelkyní, se kterou je už několik let.
Ví, že mě to pořád bolí. A že jsem sama. A že přesto, právě proto už nechci nic s ním.
Chtěla jsem to, co dal jiné.

Už nemám sílu na další pokusy. Už nemám víru.
To Nevztah mi vytrhl nejvíc zubů.
Pan D. už to jen dorazil.

Kam pojedu zabít jinými zážitky děs ze zážitku narozenin…?
Na Mauricius nemám. I když tam prý bylo krásně a stál by za to ten výlet na lodi za delfíny, na který oni nejeli, protože jí se nechtělo…
Kam pojedu?
Kam bych ještě chtěla…
Do Bulharska. Přes Maďarskou pláň a hory v Rumunsku a přes Pirin, pak podél pobřeží od Burgasu na jih, až úplně dolů na jih, ale taky ještě jednou do té botanické zahrady v Balčiku, tam, jak jsme tam byli tenkrát s těmi maminčinými kolegy a ten jeden mi tam suploval tatínka a bylo to moc, moc krásný… Dala bych si tam to jejich trpký červený víno (horší jsem snad nikde nepila) a ty pečený maličký rybičky prodávaný na váhu v papírovým sáčku, bulharský mořský grundle, a meloun a broskve jak u nás pomela, ze kterých teče šťáva po prstech a po bradě, sotva do nich člověk kousne, protože jsou trhaný čerstvý a to ráno, kdy je dovezou do stánku nebo na trh. A sladoled bílý jako sníh, vrchovatý kornout, a písek pláže rozpálený tak, že bosky po něm nejde jít, a v moři medúzy…

Nebo do té Provence. Na Camarque a Montpelier a moře i hory o kus dál od pobřeží, na bílé domy z kamene s kytkama v oknech, na pole s levandulí…

A nebo jen tak po Česku. Po místech, která voní tak, jak voněla, když jsme tudy trampovali nebo jeli na vodě… Vlídnou radostí jistoty známa…

Nevím. Někam pojedu.

Umlčet.
Protože zbavit se toho už nejde.
Jen umlčet.

Komentáře:

  • SV

    no ufff…..máš krízu prostredného veku, Ru. to prejde ;-)

  • rulisa

    Netřeba chlácholit, prosím. Nevěším se.
    Ve tvých letech jsem ji taky ještě neměla, chlácholila jiné.

  • SV

    a na tie narodky vezmi niekoho koho máš rada, napr. Lišku a choďte niekam, kde ste ešte neboli, to bude krásna oslava! Provence a Camarque a koníky zrodené z morskej peny…..júúúúú! ;-)

  • rulisa

    3
    Ještě nevím, jestli by nebylo lepší jet sama nebo s někým, koho ještě neznám a nikde jsem s ním nebyla, něco neznámého, úplně jiného. Proto skrze vjemy daleko silnějšího, intenzivnějšího.

  • SV

    Ru 2: nechlácholím. viem, že sa nevěšíš. ale cítim, že je ti veľmi smutno. sa to snažím nejako s tebou zdieľať a niečo ti k tomu povedať. skúsim inak: kurwafix, si mladá, zdravá, tak ži a basta! lepšie? ;-)

    hm, neviem, mne sa zdá, že ja ju mám už pomaly aj za sebou. najhoršie to bolo tak okolo 40 tky……teraz už som v prechode, hormonálne desy besy fyzické aj psychické, ale celkom zvládam. trochu ma ešte prekvapujú záchvaty plaču, a podobné stavy, ale dá sa ;-)

  • SV

    Ru 4: jojo, sama je úplne iné. iná kvalita iný druh vnemov, dojmov, prežívania…..

  • rulisa

    5
    To jsou ty nárazy. Závany. Teoreticky to mám zmáknutý taky, všecky tyhle povzbuzovací výkřiky. O to nic. Navíc zvenčí nefungují nikdy, to vím od mala.
    Dala bych přednost hovoru s někým, kdo cítí v podobném věku totéž a bere to pragmaticky, schopen a ochoten vidět to jako normální součást života, bez společensky povinnýho zaplácávání maskama americkýho optimismu.

    Herdek, ty už jsi v přechodu? :o)
    Já zatím akorát rovnám občas nepravidelný cyklus a ono to pomáhá i na tu plačtivost. Než jsem začla s rostlinkovýma pilulkama, tak mě to docela rozjíždělo psychicky. Jo, jsme od sebe jen kousek.
    Taky mě už napadlo, že to souvisí i s tímhle. Krom vlivu profese. Začly mi ty stavy děsuprázdna cca rok po začátku nepravidelností.
    Musela jsem to přepočítat, hrozně to letí.

  • ratka

    Pro mě začátky menopauzy… tedy vynechávání, a prodlužování termínů— než se zase objevil menzes, trvalo několik let. Teprve od 55 let se neobjevilo nic a to byl začátek. najednou přišla únava, kůže povislá, to co má vlhnout ihned … najednou potřebuje čas aby pochopilo. Dívám se do zrcadla a vidím starou ženu, dívka se pomaly vytrácí. Ale není to špatné. Jen si toho jsem vědoma ve smyslu, stárneš. Neděsí mě to. Naopak, je to uklidňující… konstatování že vše je jak má být.

  • ratka

    Taky cítím jednoznčně to co popisuješ jako ubývání přetlaku. Pořád jsem schopna se vybít nadoraz… ať v hysterickém záchvatu, vzteku či sexu. Ale není to z přetlaku. Je to hra… s pochopením že furt se něco děje :-) TAk proč bych se nemohl rozčílit či nafouknout jak balón a driblovat. Když jsem svobodný člověk

  • ratka

    Tak mě napadlo že jsem tady z odstupem nejstarší, takže můžu machrovat že mám to co vy teprve budete mít:-)))

  • Liška

    Děsy jsou asi i jindy během života a pak se po nich otevře další příjemnější etapa, ne chvilku…tak snad to tak bude i dál… na to trochu spolíhám i já:(
    Já zatím tolik neubývám, ještě ne, krizi stř. věku jsem měla, když mi bylo 39, jak to „má být“, pak se zmírnila a teď mám dojem, že to furt kolem ní osciluje resp.zas naběhne něco podobnýho. Asi tak zejtra.

    Jaks psala, že si kolem narozenin vezmeš volno, chtělo se mi brečet. Pak jsem si představila, že to volno trávíme spolu, a jak jsme tam spíš nešťastný obě.
    Doprdele proč tak dlouho ještě vylejzají následky vztahů a nevztahů, proč se to tak vleče, proč nejde skočit ven a být venku a nikdy si nevzpomenout na žádnej rozvod, na žádnýho, kdo tady se mnou není!
    A teď jsem si vzpomněla na tu spolužačku, co umřela předloni, když mi bylo 39 a tím začla má krize stř.věku… a co teda chci, chci žít celej život a vyžrat si to všechno až do stáří a bejt furt sama – jo, radši než nezestárnout a umřít raz dva v autě ve 37 letech, se mnou můj muž a moje dítě, a nechat jedno dítě na světě beze mě. Co je hnusnější život?

  • ratka

    11. a co tedy by jsi si vybrala? umřít hned a nesestárnout… nebo se trmácet životem do devadesáti nebo stovky. Ke konci jen tiše…tak nějak v ústraní.

  • Liška

    12
    nemám na výběr, ale vybrala bych radši dlouhej život, abych mohla pozorovat ty etapy.

    Právě jsem měla desetiminutovou krizi. Svoji. A ještě sedm minut mám službu na krizové lince, takže jsem tady dobře :-) Ještěže moje propady trvají většinou krátce. Zítra večer si v nich dám druhý kolo a v pátek se uvidí :-) Doufám. Zvědavě.

  • ratka

    13. někdy cítím velkou únavu… a nic se mi nechce.

  • rulisa

    10
    :-))

    9
    Taky začínám mít ten pocit, že ten klid je v tom, že už není ten pocit, že všechno je smrtelně důležitý… Ono je to smrtelně nedůležitý…

  • rulisa

    11
    Prvně jsem měla svoje klasický cukání začít sdělovat, jak si myslím, že to mám všechno jinak. Pak jsem to dočetla dál než k první větě a nakonec napíšu jen – Jo.

  • rulisa

    14
    Já občas taky.
    Ale už jsem se naučila si z toho nedělat hlavu natož výčitky, prostě sebou fláknu do postele, pustím si jeden díl nějakýho krimiserošu a serošu na všetko. Když nejsem v práci, klidně jdu spát, kdy se mi chce.

    Mám na to skvělou výmluvu – kdysi jsem si v jedné charakteristice astroznamení přečtla, že Blíženci jsou velmi výkonní v intelektuální oblasti, a proto potřebují odpočívat více než jiná znamení. Takže když to na mě přijde, řeknu si: Jsem Blíženec. – A bacím sebou do pelechu. :-)

  • ratka

    17. to já si vůbec výčitky nedělám a bacím i bez výmluv. výčitky mě udělá můj vzácný muž. :-) spíše jsme chtěla říct že mi schází energie, tedy fyzická… psychické mám možná víc. víc vůle, víc jistoty, víc důvěry. I když pořád mi to nestačí :-)) a hledám…

  • rulisa

    Jo, míň psychciké energie utracené zmítáním se sama v sobě, víc zbylé na produktivní a efektivní činnost.
    S fyzickou to tak ale bohužel nefunguje.

  • rulisa

    I když do jisté míry je k dostatku fyzické energie potřeba ji dostatečně vyvíjet. Jak se začne člověk šetřit moc, je unavenější čím dál víc.
    Nic mi tak nedodá fyzickou energii, jako fyzická námaha.

  • ratka

    20. no to je asi můj případ…

  • Saul

    Zajed si do te Provance,tam to je na nervy a krize balzam.
    Ale na Camarque je to s koupanim v mori takovy divny.
    Prijel jsem tam z Avignonu nekdy v cervenci,venku petatricet ,tak jsem tam z nejakyho mustku hned skocil do vln a…..malem dostal infarkt.
    Ledarna jaxsvina.
    Asi je to tim,ze se tam vleva do more studena Rhona,nebo nevim,byl jsem z toho docela paf.
    Lidi se tam sice koupali,ale my rachitici to potrebujeme teply jak kafe:-)

  • Saul

    A hlavne ten Avignon bych doporucil.
    Kouzelny mesto,par minut pesky od centra je kemp s ubytovanim za babku,kousek vlakem Vincentovo Arles a dalsi krasny mista…
    Proste Provance je dycky dobra volba.
    Jednou jsem premyslel,kde jinde ,kdyz ne tady bych dokazal natrvalo zit,videl jsem toho myslim dost a ta Provance je jednoznacna.

  • ratka

    ty jsi tedy drsoň… :-) jsem to skoukla a 15 hodin jízdy a 1500 km. tedy tam a zpět 30 hodin jízdy a 3000 km v autě. a to se ještě musím naučit franzouzsky.

  • Saul

    24:
    Ja tam jel autobusem Ratko.
    A mel jsem teda drsnejsi vylety po svete,nez ten do Provance.:-)
    Tam jsem byl taky tady
    http://m.radynacestu.cz/magazin/saintes-maries-de-la-mer/
    Tak jedte s Ru spolu,treba tam uzris,ze to s tim krestanstvim mohlo byt i jinak,nez jak to zname,Ru taky konvertuje…no radsi to dal nebudu rozvadet:-)

  • ratka

    pěkná místa, tojo… ale daleko.

  • Saul

    Ona ta Provance je cela zahalena takovym zvlastnim tajemstvim,proto asi pritahovala umelce,poutniky,tvurce legend…

  • Saul

    26:
    Namotivuj manzela,on te tam odveze:-0)
    A uz jsi snad byla i dal,ne?

  • rulisa

    25
    Nevím nevím, Ratka je moc náročná na podestýlku. :-)

  • ratka

    28. byla… takže chybí motivace se někam trmácet, když můžu být doma :-) nebo jít kousek vedle

  • ratka

    29. to je pravda :-) ani moc měkká ani moc tvrdá, tak akorát…

  • Saul

    30:
    To uz mam podobne,
    Jen na tom kole jsem ochoten se jeste trmacet,ale za ty nesdelitelne transcedentalni zazitky to stoji.
    Ale uz je proste potrebuju zpracovat vecer doma pod perinou a ne na nejake zavsivene cimre,kde vedle rve parta ozralych dobrodruhu,jak je to vsechno uzasny.

  • ratka

    co bych třeba ještě chtěla je zopakovat si pouť do Santiaga de Compostely… tentokrát asi seshora :-) no a opět jít do Mariazellu ze Znojma. Ráda bych sezvala nějakou skupinu… a šli společně i s nějakým farářem :-))

  • ratka

    Putování má svoje nesdělitelné kouzlo…:-) i tím že žádná parta ožralců tam néni. spíše tichá společnost.

  • Saul

    Ad32
    I kdyz,dnes se vratil kolega z dovolene v Mexicu a jak vykladal ty fadni zazitky s CK,tak se mi zas zacala vlevat krev do zil.
    Ta tulacka do tech srdecnich tedy…:-)
    Mexiko a Peru mi jeste ve sbirce chybi,to je pravda.
    Tak mozna zacnu se spanelstinou,ale ja jsem z te prace(nebo spis tech lidi tam) tak zblblej,ze bych chtel platit pesos i na tech cyklovyletech:-)

  • ratka

    35. co bys nejel, ještě jsi jura :-)

  • ratka

    do Mexika se mi moc nechce…možná kdysi Bolivíe a Peru, ale to taky nějak odeznělo. Východ mám zcela nasycen…v důsledku je evropa pestrá a vlídná.

  • Saul

    37:
    „V duledku je evropa pestra a vlidna“
    No vidis,ja ji tak nevidel ani v dobach mladistvych iluzi a i kdyz se tak nasminkovana videt dala.
    Proto jsem jezdil tak rad jinam
    V dusledku je to stara kurva z hlavaku,ktera nepochopila ze uz ji neni dvacet,ale ma neco nasetreno,tak jeste hraje hru.
    Na pestrou a vlidnou.
    To se muze zmenit hodne rychle.

  • Saul

    Pestrost a vlidnost musi byt projevovana z vnitrniho presvedceni.
    Ne ze strachu,nebo zistnosti.

  • Saul

    Ale Provence je vlidna i v Evrope.
    Doufam,byl jsem tam pred xxx lety.
    Marseile uz asi tak vlidna neni,ale o to vic pestra.

  • Saul

    40:
    Skoda,ze je tusim taky v Provence:-)

  • Liška

    34
    jo? To mě doteďka vůbec nenapadlo, že během pouti do Compostely se nepije alkohol! Já si představovala, že jo. Takže ožraleckejch partiček by tam byly mraky. On tam nikdo nepije?

  • Liška

    Saule,
    jé, něteří hufnáglové nedávno říkali, že by v létě jeli do Avignonu.

    teda ale nepozvali mě nikam.

  • ratka

    42. nikoho jsem cestou neviděla :-)

  • rulisa

    42
    Tak mně naopak u těchhle křesťanských poutí vůbec nejde si představit, že by pili. To prostě k těm lidem nesedí. Jsou usmívající se, sluníčkoví, plující na obláčku lásky a víry, tj. správné cesty – a tam ten alkohol prostě nepatří. Nepotřebují ho. Naudržení hladiny euforie mají ten povznášející pocit spříznění vírou. Místo napití se kolováním flašky se společně pomodlí.
    A to myslím bez ironie.

  • Saul

    44:
    prostě jsme se tam nepotkali:-)
    V nějakým městečku po cestě tam prý z kašny teče víno.
    Tam by má pouť zřejmě skončila.:-)

  • ratka

    45. je to podivný vnitřní klid, který třeba cítíš v klášterech… ani ne obláček lásky nebo správné cesty. je to takové vnitřní ticho, ponoření do života, přítomnost.

  • ratka

    47. zcela vypínám…jen jdu a spím, něco posvačím, naslouchám ptákům, dívám se na cestu, dýchám čerstvý vzduch. nic navíc.

  • Saul

    48:
    tak to mám na tom kole.
    Ale navíc musím šlapat do pedálů.
    Trest za absenci víry:-)

  • Saul

    Teda krome toho spani,na kole jsem jeste nesnul:-)

  • ratka

    49. s vírou šlapu po zemi :-)

  • rulisa

    48
    A to ti bez pouti s křesťanským motivem nejde?

  • rulisa

    48
    No, tak nějak, já to mám na jakékoli cestě, kde jdu či jedu sama.
    Teda když to tam chci mít, chci se do toho potopit.

  • Saul

    53:
    Tak já to zase jen tak kdy chci nemám.
    Někdy se to nedostaví ani za ideálních podmínek a někdy…minulý léto jsem sebou sekl u nějakýho potůčku,úplně grogy,zpocenej,hladovej,žíznivej,sjel sem i z plánované trasy,takže zablouděnej a nasranej a zničeho nic jsem měl úplný satori:-)
    Nirvána na dosah,jen vstoupit.
    Dlouho jsem pak tento mimořádný duchovní zážitek musel v první hospodě vnitřně zpracovávat:-)

  • Saul

    ad54:
    teď jen čekám,až se tento zážitek dostaví v open officu.
    Pak do té Nirvány už vstoupím.
    S plně prožitou a pochopenou první Buddhovou pravdou:-)

  • ratka

    53. u pouti víc… nebo jinak, hlouběji a odevzdaněji právě v tom chaosu skupiny. NOrmálně chodíme sami v tichu, tam je to jiné.. jako klidná voda, ráj… u poutě je to společenství lidí, každý jiný a každý jinak podivín a jdou spolu… jde o to to zažít i s lidmi. Nikoliv že ti lidi jsou tam důležití … jako spíš že i s nimi uprostřed vřavy to je možné. o to hlubší. jako když vichřice fičí a cítíš ticho.

  • rulisa

    56
    Tak to jsem ještě nezažila. Zatím dycky mám tak maximálně ticho v sobě uprostřed vichřice jiných lidí. Ale ty lidi to ode mě odděluje.

  • ratka

    57. tady nevím jak to popsat. Kdy jdu a zároveň vůbec nic neruší. všecko je součástí…samozřejmou. Tedy i spaní na tvrdém, záchod ve křoví, teplo, zima…všecko ustoupí do pozadí nikoliv ve smyslu že by nebylo, naopak… hraje to vše dohromady.

  • ratka

    58. ale je možné že to je úplně jinak, že mi to jen dělá dobře :-))

  • SV

    Rulisa 7: „Dala bych přednost hovoru s někým, kdo cítí v podobném věku totéž a bere to pragmaticky, schopen a ochoten vidět to jako normální součást života, bez společensky povinnýho zaplácávání maskama americkýho optimismu.“

    tak v podobnom veku sme (si staršia o štyri roky a kúsok, to nevnímam ako rozdiel ;-) )
    krízu prostredného veku beriem pragmaticky, som schopná a ochotná vidieť to ako normální součást života
    a společensky povinný zaplácávání maskama americkýho optimismu mi nič nehovorí

    problém je ale v tom, že ja necítím totéž…..

  • SV

    Ratka 33: vezmeš ma so sebou?

  • rulisa

    60
    No, to jsem pochopila. :-)

    Ještě jsem přemýšlela nad tím, že u mě je to možná hodně dáno i tím neustálým smutným pod-vědomím, že už nikdy v sobě nebudu nosit dítě.

  • Saul

    62: A ja s timto vedomim musim zit celej zivot:-o)

  • Saul

    jestli mne za tu 63 zabanujes,tak te nepozvu na jarni tvaruzky:-))

  • ratka

    61. Až to bude aktuální, ozvu se :-) Píšu si

  • ratka

    63. nejen ty… vlastně jsme zde všichni „co již nebudeme v sobě nosit dítě“ .

  • Saul

    65:ja se hlasim za ministranta.I boty bych panu farari cistil,ale… nic vic!!:-)

  • ratka

    67. ministranti nejsou potřeba na pouti. Většinou si faráři vypomáhají mezi sebou. Do Santiaga šli s námi tři.

    A do Marizellu jsme neměli žádného, ale nesli jsme ověnčený kříž a zpívali střídavě s modlením růžence. A každé ráno jsme společně četli z bible a četli různé duchovní texty, máme je dosud schované. Vím že jeden růženec jsou 2 km :-)) takže 6 km jsou tří růžence

  • Saul

    Ted vicemene vazne.Pochopit zenske hormonalni silenstvi samozrejme nemuzu,ale to nemuzu dokonce ani to svoje.Ale co jsem vzdycky vedel a citil,ze kazda uzavrena zivotni etapa otevira nove a jeste lepsi,ze zacatku tezsi,ale ve vysledku lepsi.A nekdy,jako treba ted,zjistuju ze vubec nejdu vpred,ale vracim se.A stejne je to dobra a lakava etapa plna vyzev.Protoze se vracim vyselektovat zrno od plev.Inu,mozna trochu pateticke,ale jak jinak:-)

  • Saul

    takže ve výsledku,nemá cenu se ptat kdo co kdy citi,každej to má úplně jinak,protože je proste v jine situaci.Kazda podobnost je ciste nahodna.Cenu má porozumneni.Coz neznamena nějaký plny pochopeni.Tolerance je asi lepší vyraz,třeba i tolerance v neporozumneni.A určení si mezi své tolerance,protože bez nich je to cesta do pekel.

  • Saul

    68:to je aspoň jasna informace.ja jen teď prepocitam,kolik ruzencu natankuju na týdenní cestu do práce a ….predpokladam.ze ruzence jsou zdarma.Kdyby chtěli platit,tak jim vysvetlm,ze už jsem ocenil tvoji trpělivost se mnou;-)

  • ratka

    Růženec je skvělé měřidlo vzdáleností :-))

  • rulisa

    64
    Nemám proč, je skvělá. :-))

  • rulisa

    66
    Liška i Barča by to ještě daly, kdyby chtěly.
    A než mi řekla SV o tom přechodu, tak jsem myslela, že i ona.
    Má s kým.

    A pak je další otázka, komu z těch, co už ho mít nebudou, je to líto.
    Mně jo.

  • rulisa

    66
    Ratko, to nebylo kosntatování faktu, to byla vyjádřená lítost. A záměrně napsaná tak, aby to interní intimní z toho bylo cítit. Jinak bych prostě napsala „už nebudu mít dítě“. Jako kdekdo, když o tom mluví a je to od něj daleko.

  • rulisa

    69
    Ano, taky mám pocit, že se už po oblouku vracím. A přebírám už jednou přebrané, ale jinak.

    Jinak je velmi zajímavé, že tvůj příspěvek o vracení se má zrovna to číslo, co má. :-)

  • Saul

    Ale čert ven ruzence:-)já už mel s tou moji Felinkou par dnu takovej neprijemnej pocit,ze neco neni v poradku.A porad jsem nevěděl proč.Dnes jak sem jel z prace a ostrikoval si okna z těch praseckych kamionu,ktery uz ta babka ani skoro nepredjede mi napadlo,jestli mam toho ostrikovace v nadrzce dost. A pak pecka do palice….olej! vzdyt ja se uz 3,4 mesice nedival na stav oleje.Co je proti tomu Liska se svyma mailama:-) Panika,mel jsem chut zastavit na dalnici a cekovat stav oleje,ale pud sebezachovy nastesti zafungoval a felina si vrnela zatim spokojene. No,takze nepodcenovat intuici.Nikdy!

  • ratka

    77. si děláš srandu, olej nekontroluji nikdy :-)) když začne svítit kontrolka tak koupím olej u benzínky. ale to jezdím třeba rok… bez dolití

  • rulisa

    78
    Tak hlavně jestli dodržuješ servisní intervaly na výměnu. :-)
    Ale vy máte Ratko přeci dycky docela nový auta, tam by olej mezi výměnama vůbec nemělo být potřeba dolívat.

  • Saul

    78:moje „auto“kontrolku na olej nema Ratko. A dolival jsem mesicne min. 2deci,s polovicne najetyma km. Takze ted uz do ni tu penisovou merku nemam ani odvahu strcit,aby mi nevycetla,jak jsem ji nasucho drel a skoro zadrel:-)

  • ratka

    79. asi ne… dolívala jsem do Toyoty, tu jsme měli 6 let. tedy již starší. do oktávky jsem ještě nedolívala nic.

  • ratka

    80. tak jsem to zkoušela u FAvoritu :-) ale nezadřela jsem ho nikdy. jen mi odešla hadička do karburátoru :-))

  • Saul

    74: Mne ne.A nikdy mi to tak neprislo.
    I v dobach.kdy jsem jeste hledal partnerku jsem byl ochotnejsi byt otcimem,nez otcem.Ale tak ja su divnej celej:-)

  • rulisa

    83
    U chlapů to zas tak divný není. Znám jich víc takových.

  • rulisa

    I když dneska už to není nějak zvlášť divný ani u ženských.

  • ratka

    74. mě to není líto. Bylo období tak kolem padesátky, kdy se mi zdálo že kojím :-) se mi zdálo že se starám o nějaké dítě. a že bych mohla rodit…. kdyby bylo potřeba. Třeba kdyby někdo potřeboval. ale není mi líto že už je to pryč tedy nemožné…každá část života nese něco nového, překvapivého a nečekaného.

  • rulisa

    Ale mít dítě je něco v životě natolik výjimečníhom jedinečného, že to ničím nejde vyvážit.
    Tedy pro mě.
    A vůbec nejvíc je mít dítě s někým, komu je dávám.

  • rulisa

    85
    Někomu jinému bych dítě nemohla porodit. To bych nezvládla psychicky ani maličko.

  • ratka

    87. takto to necítím. vlastně nikomu dítě nedávám. milujeme se a máme děti když sex není chráněný, vychováme děti jak nejlépe dovedeme a ty jdou poté svojí cestou. V naší odpovědnosti je děti milovat a vychovat. to o dávání… nedávám :-) tedy nerozumím tomu.

  • ratka

    88. jo ták, já na to myslela v souvislosti s pořadem v televizi kdy babička porodila dítě svojí dceři. Pak se mi o tom zdálo… a přemítala jsem zda bych to byl schopna udělat. tedy to by bla možnost jak mít dítě i ve stáří. a dospěla jsem k tomu že ano.

  • rulisa

    To nevadí. To nejsi sama, většina ženských to tak necití.

  • ratka

    Tedy nebylo by to ve smyslu dávání nýbrž ve smyslu pomoci bližnímu. nakolik jsme schopna se pro rodinu obětovat a zjistila jsem že zcela… že nemám hranic. můj muž má hranice, proto se doplňujeme. On mě brzdí :-)

  • rulisa

    90
    Ale já ti rozuměla.
    Já bych taky byla schopná mít dítě i ve stáří, mít s kým . Ale nebyla bych schopná je odnosit a porodit někomu jinéímu, i kdyby to vlastní dcera byla. Nezvládla bych to psychicky ve smyslu svojí vazby na to dítě.

  • rulisa

    Pro mě je dítě dvou rodičů současně něčím, co dávám muži, kterého miluji. Nevnímala jsem nikdy svoje těhotenství jako jen svoje.
    A proto mi taky už nešlo chtít dítě, když nám nešlo partnerství.

  • ratka

    93. rozumím, ale i tvoje dcera by byla tvým dítětem… Teď jsem konfrontovaná například s dvěma dětma které se objevili v mém životě. a jsem překvapena že nedělám mezi nimi žádný rozdíl ačkoliv jedno je a druhé není mé krve. K oběma cítím to samé. I voní mi stejně… jsem sama překvapena, že mám stejně obě ráda. anebo obě stejně otravujou :-)))

  • rulisa

    A obě svoje děti jsem měla nikoli, když nebyl sex chráněný, ale protože jsem je mít chtěla.

  • Saul

    85:bohuzel.Jednu takovou pindu name v kolektivu.I kdyz je docela sexy a snazi se to hadyrkama zduraznit,tak je to pro kazdyho soudnyho chlapa beznadejny.A tak kdyz uz nemuze rodit,tak aspon „zabiji“.I na svym ubohym postu se ji intrikama podarilo zlikvidovat min. Jednoho schopnyho chlapa
    Proste pekna,mlada holka,akorat ze na zbliti.

  • ratka

    94. jj tomu rozumím, pro to dítě…je zlé nemít dva milující rodiče. ale nedělala bych to pro muže … pro mě bylo důležité dítě, že má oba rodiče. s dítětem jsem přijala i jeho otce.

  • rulisa

    97
    Ten argument jsem čekala, nabízí se, ale myslím, že to nemá co dělat s intenzitou vnímání toho malého rostoucího ve mně a s bolestí, kterou bych měla jen z toho, že po porodu musí dojít k roztržení.
    Kdyby dcera chtěla abych jí dal apeníze na to, aby jí někdo to dítě odnosil dala bych jí všechno, co mám.
    Ale nebyla bych schopná jí dát to, s čím jsem srostla.
    Nebo tedy ano, dala bych jí to, pokud bych musela.
    Ale sesypala bych se z toho.

  • rulisa

    98
    Nikde nepíšu, že jsem to dělala pro muže. Na to zapomeň.

    Věděla jsem, že se s tebou nemám pouštět do téhle debaty, že mi má stačit tvoje sdělení, že tomu nerozumíš.
    Nech to být, prosím, tlačíš to někam, kde mě to bolí. A nechci to vysvětlovat.
    Prostě to mám nastaveno nějak, ty nějak jinak. A hotovo.

  • ratka

    jj.

  • Saul

    101:to je vycerpavajici :-) Ja uz si zvyknul,ale cosi …pohrdavyho z toho couha jak slama z bot.

  • ratka

    cože? neblbni… jen že jsem to četla a že to nechám být. nic pohrdavého v tom není. prostě jsem jen zmlkla.

  • Saul

    103:ok.to je vase debata a vase vec.Mozna blbnu,ale ta intuice mi bude slouzit do posledniho dechu,to vim.

  • Liška

    ratko 47-67
    se mi líbí, jak popisuješ tu pouť. Nepředstavuju si ji jako ru v kom.45; ale pak ta 68 už zas naopak je na mě moc – texty, nést něco a modlit se, to by konkrétně mně už nešlo dělat s lidmi dohromady a v sounáležitosti, to by mi bylo proti srsti, i kdyby to nebylo okázalé. Bála bych se, že v tom nějaká okázalost je a chtěla bych se jí vyhnout, stáhla bych se.
    No je to zajímavý, co by kdo dělal na pouti. A co by pil : )

  • Liška

    Saule 69
    to je pěkný.
    77 nojó, maily a olej, s těma se nejdál dojede :-))

    ad děti a rození
    Zrovna včera jsem na to myslela.
    Jak nechci rozhodnout, jestli chci /chtěla jsem děti, anebo ne. Chci alibisticky, aby to za mě rozhodly okolnosti. Asi to zanedlouho dám na blog, až se to nějak ještě posune. Zatím k tomu nic dalšího aktuálního nemám.

  • rulisa

    102
    Taky v tom nic pohrdavého necítím, Ratka jen vyhověla mému přání, a vycouvala, za což děkuju.
    Jsem se právě probudila a večer už jsem únavou byla natolik grogy, že se mi i z mála chtělo brečet.
    Zato mám zateplený zas kus sklepa. Dělali jsme na tom se starším skoro celý den, nevybraná loňská dovolená se na tyhle věci hodí. Ve středu jsem po práci do večera sklep uklízela a umývala od nánosů prachu z topení, ve čtvrtek jsme penetrovali (a já do večera zas umývala po penetraci). Dneska už jsem holt padla.
    Zítra to ještě dopěnuju a v neděli na to starší synek natáhne perlinku. Zkusili jsme to na radu pana T. lepit na PUR pěnu a fakt supr čistá práce oproti míchání cementovýho lepidla, i když zas člověk o něco dýl stráví na židli s latěma v rukách nad hlavou přidržováním nebo přitlačováním do rovna. Ale dokonce i pan T. nás pochválil, jak to máme hezký a rovný. :-)

  • rulisa

    106
    Ač mě nikdy nebavilo hrát si s panenkama a už vůbec ne vozit kočárky a pitvořit se nad dětičkama skutečnýma, což mi vydrželo celoživotně, tak od svých 17 jsem bezpečně věděla, že děti chci a že je to úžasný a nádherný a naprosto mimořádný – to když se narodila první z mých dvou nevlastních sester.
    Žila jsem tehdy s tatínkem a macechou a všechno to prožívala s nimi.
    Ten pocit, když tě mimino instinktivně chytne tou pidiručičkou třeba jen za tvůj prst… Má to překvapivou sílu. Ve všech směrech.

  • ratka

    105. Liško, je to různé… možná večer pivo (mariazell), tam byly ty zpěvy jelikož to bylo soukromé (skupina která se modlila za uzdravení manželky jendoho člena, ta pouť ji byla taky věnována) To ale přesahuje rámec diskuse. Ta druhá pouť do Compostely byla veřejná a tudíž žádné zpěvy ani společné modlitby ale dlouhá cesta a tudíž večer každý zalezl na kutě. Měla jsem tedy to štěstí zažít obě a obě byly dobré jelikož jsem obě přijala a nijak se vnitřně nevymezovala. Nechala jsem to být… a bylo to fajn.

  • Liška

    ru 108
    aha, to já si pořád představovala, že děti mít asi budu, protože „to tak chodí a je to normální“ a ještě ve třiceti mi připadalo, že je to na mě moc brzo a že to teda né. Nonic, já toto téma přesunu nějak k sobě an blog.

    Tady jsem zůstala zírat, že ad 107 zateplujete sklep. To mě taky vždycky udiví, jak jsou lidi pracovitý, skočej na něco a udělaj to. Já když něco takovýho udělám, tak potom rok nic nedělám.
    A zaujalo mě to slovo „padla.“ Vlastně jsem mu nikdy nerozuměla. To se neskloňuje, asi. Smysl jsem si vysvětlovala, že padla poslední pracovní hodina, už je po ní a je konec.

  • rulisa

    Včera jim spadlo server a už se mi nepovedlo vložit ještě jeden komentář, tak posílám teď.

    ad 108:
    Kdoví, třeba dnešní doba, kdy dětí ve vzdělaných rodinách ubývá a čím dál víc žen neví, jestli děti vůbec chtějí, je právě proto taková, že čím dál víc chybí podobný vzor ze společně žijících velkých rodin, který by ty ženský taky jako mě nakopnul, emocionálně a hormonálně „rozjel“.

  • ratka

    108. mě to naskočilo teprve s těhotenstvím….něco zcela nepoznaného, stav totálního štěstí. Asi to byla hra hormonů…byla jsem spíše testosteronový typ. Ale ten úžas jak ve mě roste nový život, to bylo teplo… záře která mě provázela těhotenstvím až do finále porodu a pak přetrvávala nadále kdykoliv jsem si vzpomenula že existují moje děti…. láskyplná něha

  • rulisa

    110
    Jo, „padla“ je hodina, kdy se jde domů. Hodina, minuta. Je padla a padá nářadí z ruk. :-))
    Když jsem padla já, tak na hubu, odpadla únavou.

  • ratka

    Pro mě bylo dítě podvědomě spojené s pláčem a utrpením (dědictví mojí původní rodiny). Proto jsme si vůbec nechtěla připustit že mohu bezpodmíněně milovat, nevěděla jsem co to je. Jímala mě hrůza z lásky. že budu závisle a bezmocně po nocích plakat protože se děcku něco stalo. Díky požehnání které mě potkalo jsem tento blok překonala a pochopila že dítě je nezasloužený dar. Díkybohu za něj… za každé dítě které přichází.

  • rulisa

    112
    Jo. Já to viděla úplně hmatatelně na maceše a měla jsem i pocit, že se to přenáší jako sálání z ní i na mě. A když se pak malá narodila… V kontaktech s ní jsem cítila nárazy touhy, skoro až závisti vůči svojí maceše, že je ta maličká její a ne moje. :-)

    Jenže v tom právě bylo i vidění toho, jaké to je štěstí celkově, i pro toho muže, štěstí a hrdost a láska rozšířená i na/skrze toho tvorečka, co ještě ani není vidět, jaký to je rozdíl oproti tomu, co bylo v rodině mých vlastních rodičů kdysi, ta spousta negativní energie tehdy a té pozitivní teď… Spojilo se mi to.

  • rulisa

    114
    Tak gratuluju. Na to se nedá nic jiného napsat. :-)

  • rulisa

    A cca za dvě hoďky pojedu na takový menší rodinný sraz s nimi. Se svojí nejmilejší macechou a svými ségrami a s dalšími z té strany „vyženěné“ rodiny. :-)

  • ratka

    116. :-) ještš nejsem na konci života… může nás cokoliv potkat. ale v tento moment mě to netrápí, děti jsou zde, jsou velké a jejích život není mým živote kromě chvilek kdy se protneme v siločárách jako např. teď. Beru to jak dočasné řešení. Pořád se cítím svobodná… chvilkami se rozčílím když vidím že nechtěji přijmout moje dobře míněné rady :-)) ale hned to hážu za hlavu a směji se. Moje děti jsou dospělé, ať jdou po svých a starají se o to svoje. Pomůžu… ale můj život je můj. a jejich ať si řídí i s chybami. aky jsem nadělala spoustu chyb. nevyhnou se tomu.

  • rulisa

    118
    To je pak už zas ta další etapa toho „mít děti“. :-)

  • ratka

    117. to bude fajn setkání. my se s rodinou setkáváme rádi :-)

  • Liška

    113padla:
    notojo, mě ale připadá zvláštní, že se říká „máme padla.“ a ne třeba „hodina nám padla“ nebo „máme padlou hodinu.“ – že se to neohýbá, ale zůstává to v tom tvaru se stejnou koncovkou.

  • rulisa

    121
    Už jsi viděla nějakýho dělnika nebo řemesníka, kterýmu by se chtělo zbytečně říkat tak kostrbatě dlouhou větu? :-)

    Prostě se hlásí jen „padla“. Případně se to volá muezínovým zvoláním po rozměrnějším či venkovnějším pracovišti. Padláááá!!! – Čili je z toho heslo. A z hesla pak oznam „už máme padla“. Nebo „už bylo padla“.

    Mně se to líbí. Pěkná živost jazyka bez potřeby slov z angličtiny. :-)

  • Saul

    U nas se rika „fajront“.
    Asi z nemciny,ale znelo mi to taky vzdycky hezky.
    Zvlast v patek.:-)

  • rulisa

    123
    Fajront je severomoravský. Tak to asi sahá aji až tam k vám na Hanou.
    Poprvní jsem to slyšela u Nohavici.
    Nepochopila jsem, oč jde, myslela jsem, že se něco zapaluje. :-)

  • Saul

    123:
    Tak jsem si ten fajront dal schvalne do prekladace a pry je to esperanto:-))

  • rulisa

    125
    Já taky a prý je to německy hovorově. :-))

  • rulisa

    Ale nejvíc to proslavili Buty, tak kdoví, jestli jsem si toho Nohavicu nepopletla s Buty.
    Už sama nevím.

  • rulisa

    fajrunt, fajront – Feierabend – konec pracovní doby

  • Saul

    Jo, to byly casy s fajrontama.
    Dnes uz mame jen deadlines.
    To tedy zpevne nezni ani nahodou.

  • Liška

    Padla – se mi líbí.
    Fajront já slyšela od Buty.
    Co používám já… asi Desedomu.

  • fousek

    jasněže fajront. Padla se mi vždycky zdálo moc knižní, takže jsem překvapený, že se to někde doopravdy říká

  • Liška

    Padla pro mě není vůbec knižní, ale takový z praxe; to je sranda, jak je to všude jiný.

  • ratka

    Padla se říkalo odjakživa…. možná je to píchaček, kdy „padla druhá hodina“ a mohlo se píchnout… oči všech upřené na píchačky…. úúúúúž padla :-)

  • barča

    Ru,
    Jo! Jo! Jo! k padesátinám něco pořádnýho, co furt odkládáš až na někdy nebo jen do snů a představ. Jeď – to je jedno kam, ale jeď :-)

    na to ostatní reagovat nebudu, není proč.
    život beru tak jak je……a vždycky se to může posrat ještě víc.

    V pátek jsem se dozvěděla, smutnou zprávu. Moje bývalá kolegyně o rok mladší, celej život měla smůlu na chlapi, jeden ji bil, další nadělal dluhy – ze všeho se vyhrabala. Našla si hodnýho chlapa, mají dvě malé vymodlené děti, dostavují domeček a buch mezi vánocemi ji zjistili náhodně rakovinu prsu a další pozitivní uzlinu. Paradoxně nikdy neměla prsa…..

    je po první chemoterapii, nemá vlasy, nosí šátek, je ji zle, s dětmi pomáhá tchyně a maminka, protože je vyřízená. musí přibrat tuk na břiše, aby ji mohli jednak vzít obě prsa a časem z břicha ji udělat nové (samozřejmě bez bradavek) ……a na vždycky už strašák v hlavě, že se to může kdykoliv zesrat.

    a co se týče mýho života – ničeho nelituju! i toho posranýho, prostě život a to se počítá!

  • barča

    74.
    Ru, bylo mi 44.
    a měla jsem pozitivní uzlík.
    plus další okolnosti.

    Ne, Ru já nejsem ta, která si myslí, že 40-tka je „lepší“ 30-tka. :-) i když se nám to v mediích snaží tlačit horem dolem.

    Odjakživa si myslím, že na děti – mít děti je pro ženy určité období, když se to prošvihne, nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem a štourat se v tom – prostě život nabízí i jiné věci (teda pokud se člověk nezasekne a nezacyklí v tom svým bolestným)

  • rulisa

    Nešlo o to, že 40 je lepší než 30. Jen že teoreticky se to ještě i v pětačtyřiceti dá stihnout. Začít s dětmi po čtyřicítce dneska není nic tak zvláštního. Vím o ne jedné takové. :-)
    Ale taky současně píšu o tom, že ale záleží na každé, jestli je jí líto, že děti nemá či už mít nebude – čili jestli je chce, či ne.
    Ale nebylo to myšleno jako otázka na tělo s nutností odpovědi/zpovědi.

    A navíc asi člověk podstatně snáz v životě oželí to, co nikdy neměl, než to, co měl a ztratil.

  • ratka

    135-136. Pokud žena po dítěti touží… asi nebude čekat do čtyřiceti či pětačtyřiceti. Domnívám sle že prvorodičky čtyřicítky jsou ženy s intenzivní kariérou, které dítě nechtěly dříve… pak až tedy byla možnost, zadařilo se. Ženy které po dětech toužily instinktivně, je měly dříve….

    žena která chtěla dítě mít, snažila se ho mít a nepovedlo se jí to … bude jí to asi líto. A ak která se nesnažila a odsouvala dítě na „až někdy v budoucnu“ ho jednou mít bude nebo nebude. Ale asi když nebude to nebude prožívat jako lítost. Bude vědět že ho mohla mít dříve ale nechtěla. že tedy to bylo její rozhodnutí.

  • rulisa

    137
    To o těch ženách-kariéristkách je dost době poplatný klišé. Ty, co znám já, že měly dítě až dost pozdě, žádnou extra kariéru nedělaly, jen prostě neměly štěstí na muže, který by s nimi a současně i ony s ním, ty děti chtěli.
    A věř, že nad tím, že ony dítě chtěly, ale někdo druhý s nimi nechtěl, lítost cítily.

    A i ty, co dítě chtěly hodně, to napřed odsouvaly, naopak neznám žádnou, co se rozhodla a hned po dalších měsíčkách do toho vletěla s prvním, kdo ji byl ochoten vojet. I ty, co dítě chtějí, ho chtějí přivést do aspoň trochu zajištěných podmínek.
    Nebo naopak – právě ty, co ho chtějí…

    Život přeci není tak jednoduchý v celém svém průběhu, jak se to zdá tobě z odstupu někoho, koho tím životem prakticky provedl jeho muž.

  • barča

    136. Ru, teoreticky i prakticky to jde i v padesáti. fakt. a děje se to.
    připravíš si hromadu peněz a najdeš si prasáckýho doktora – (vaječníky máš, dělohu máš – není problém – ten ti napálí vysokou dávkou hormonů a jde to. prostě umělý oplodnění.
    dnes je to velkej byznys hned za plastickou chirurgií, co si budeme povídat.
    jenže, ta hromada těch napálených hormonů má dost často za následek to, že se ti zblázní organismus – to je i důsledek toho proč dnes přiývá rakoviny prsou a vaječníků.

    no a další věci – chápu, že touha po dítěti je obrovská, ovšem je to hezký mít dítě na starý kolena jakože za jakoukoliv cenu, ale dál…..nemáš jednak záruku, jak budeš dál fungovat až dítě poroste, a jestli ty tu vůbec budeš. bude mu deset, dvacet…..

  • barča

    a ještě jedna věc, dost často, ženy které neotěhotněly se svým partnerem a trápily se….a postupně jim krachlo i to partnersví – protože prostě psycho a po čase vyměnily partnera….otěhotněly prostě přirozeně spontánně a rychle.

    prostě nekompatibilita a kompatibilita všeho. :-)

  • rulisa

    137
    Ale jinak souhlasím s tím, že ženy, které intenzívně žily jiný způsob života a dítě pro ně nebylo a ani po čtyřicítce není jeho nutnou součástí, asi většinou extra lítost z nějaké prošvihnuté šance necítí, mají to nastaveno jinak, vyváženo v sobě jinak.

    Nicméně i tak si myslím, že ta lítost může přijít, i po té čtyřicítce. Každý dozráváme nějakým způsobem a určitě jsou i ženy, které dozrají k tomuhle. Tak jako člověk dozraje k něčemu třeba stran partnerských vztahů nebo poznání sebe sama…
    Neodvážila bych se v tomhle případě škatulkovat, natož soudit, koho konkrétního to bolí nebo nebolí.

  • rulisa

    139
    To vím, je toho sdostatek plnej bulvár, ale to je už asi trochu jinde.
    Asi bych to nechala do diskusí pod tím bulvárem. :-)

    140
    Ano, i tohle je to, co jsem měla na mysli ve 138.
    Že to po/odsouzení pozděrodících žen jako kariéristek je dost laciný klišé.

  • ratka

    138. Hmmm, když myslíš a vidíš to tak. Já to vidím jinak, byla jsem na děti byla sama… první roky zcela sama. O všecko jsem se musela nějak postarat. Muž na vojně nebo neviditelný…dvě děti. byli jsme s dětmi opruz. Byt jsem sháněla taky sama a to jsem byla vysoce těhotná s druhým dítětem.

    Vidím to jednoduše jelikož jsem neměla vůbec nic… jen to děcko. a hned druhé.
    Nikomu to nedoporučuji… jen že mi to přišlo zcela přirozené mít děcko a jinak nemít vůbec nic.

  • rulisa

    143
    Nejde o to, co jsi dělala, protože jsi cítila, že to dělat musíš, protože už v tom jedeš, ale o to, co rozhodovalo o změnách ve tvém životě.
    Zatím z toho, jak svůj život podáváš, jsi se vdávala ne z lásky či rozumu, ale protože jsi byla v tom, a byla jsi v tom neplánovaně, čili taky ne z vlastního rozhodnutí, naopak, představa dítěte tě děsila, takže ses jen podvolila tomu, co způsobil někdo jiný, a pak jsi následovala manžela do světa… Tam ses zase v podstatě jen přizpůsobila nutnosti zvenčí…

    To není špatně, jen je to prostě jinak. Jiný způsob procházení životem.
    Jenže takový nemají všichni.

  • ratka

    141. neškatulkuji. odvolávám se na instinkty a ženský rozum. Tedy z pohledu dnešního jsem fungovala skrze hormony. i ten ženský „rozum“ byl ze stejného soudku. Přičemž je to jen můj náhled, osobní postoj. Vím že je hodně žen, které jsou mnohem rozumnější a svůj život si lépe plánují. Já byla vždycky hrrrr, jak jsem našla slušného kluka, hned bylo i dítě :-)

  • rulisa

    145
    No a přesně o tom píšu.

    Ok, zkusím zas střelit od boku a napsat to, co mám pocit stran tebe – třeba se mýlím, tak si to neber, jako že tvrdím, že to tak musí být, prostě to na mě jen dělá ten dojem:

    Tvoje ženské instinkty byly (a jsou) hodně založené hlavně na tom nechat se vést. Nechat rozhodnutí na „osudu“. Či na někom jiném. Sice jsi rebelovala, bouřila se a „zlobila“, ale proti tomu, co jsi věděla, že potřebuješ. Proti řádu, co ti bude dávat oporu a vést tě.

    A tohle právě nemají ženský zas až tak obecně všechny stejně jako ty.

  • ratka

    142. opět vlastní zkušenost. střední syn a jeho žena, jsou v optimální věku mít dítě… ale oni to odsunují. tedy ona nechce dítě teď. že až v budoucnu protože je teď moc brzy. Mají pěkný vztah, peníze, bydlení… ale nemají dítě protože je ještě brzy. a ona nejdříve musí dostudovat. a pak možná začít pracovat a možná potom… tedy netvrdím že to tak mají ženy obecně. jen že se s tím setkávám. i v nejbližším okolí. Pro mě byly děti to nejdůležitější… tedy vždycky stály před prací, i před vztahem k muži…byli prioritou, smyslem rodiny a partnerství.

  • rulisa

    147
    Nebyly. Než jsi měla to první, tak nebyly.

  • ratka

    146. nevím… nedovedu si pod vedením moc představit. co je tím myšleno. dnes si myslím že jsem byla psychicky nemocná…tedy trpěla jsem úzkostmi, neurozami a tiky. to všecko dnes zmizelo a kdybych neměla dobrou paměť tak se hádám že nic takového nebylo. ale pamatuji si to … vím že bylo.

  • ratka

    148. to je pravda, najednou to tak bylo. U mě :-) a hned jsem začla hnízdit

  • Liška

    147
    já taky nechtěla v žádným případě děti než vystuduju a než budu někde už pracovat, někde se zapracuju a budu tam chtít bejt a budu vědět proč to dělám a chtít to dělat. No a šup a to naplno bylo asi tak ve 36 letech.
    Přitom jsem děti mohla mít po VŠ, mezi 25 a 30, ale já měla děti v oddíle, nebyla jsem prac.uchycená a fakt jsem nechtěla bejt oproti muži jen někdo, kdo se veze, nemá práci a je doma s dětma. (Přitom jsem se beztak vezla, ale bez dětí:-) Moje pojetí hodnoty se rekrutuje hodně v tom pracovním. Ale v tom mateřství taky, to se nedá nevidět, urt je to všude, je to v podhoubí, že žena, co nemá děti, není plnohodnotná a týká se mě to. Ještě jsems stím neskončila :-) a nevyrovnala se úplně.

  • ratka

    151. nemyslím si že žena bez dětí je neplnohodnotná, naopak. Může se věnovat mnoha jiným věcem její pozornost není rozptýlená dětmi. Viz moje kamarádka zasvěcená sestra, která se ohromně angažuje a intenzivně žije, s dítětem by nikdy nemohla dělat to co dělá. Ale i jiné bezdětné ženy… se věnují plně svému zájmu v čase, který by třeba věnovaly jiným věcem. Podle mě je to normální. zcela

  • rulisa

    150 ad 148 ad 147
    Tak vidíš. Dokud sis to nezkusila, nevědělas.
    Ale zkusila sis to víceméně proti svojí vůli, nechtěně.
    Kdyby ses měla/stihla rozhodovat rozumově, taky bys to odkládala. Tak jako žena tvého prostředního.

    A to je to, o čem píšu.

  • rulisa

    151
    Není plnohodnotná… fuj.
    Ve smyslu hodnoty jaké? Vůči čemu? Na jakém trhu?
    Každý má nějakou sumu energie a schopností. I každá žena. Kam je vloží, je druhá věc.
    Ano, mateřství určité možnosti ženy rozšiřuje. Dává jí jedinečné zážitky, pohledy, vjemy.
    Ale taky se za ně určitým způsobem platí. Určitými fixacemi, omezeními. Kusem toho života a částí té energie, které kdyby nebyly dány jejím dětem, mohly třeba prospět daleko většímu počtu jiných lidí…

    Někdo bude k ničemu i s deseti dětma. A naopak.
    Kde chceš hledat univerzální etalon hodnoty člověka?

  • barča

    151. není plnohodnotná je takový divný slovo, nebo přirovnání pro mě…..možná bych to ještě vnímala, že se cítíš ne uplně žensky, v tom kontextu s dětmi třeba. ale plnohodnotnost (jako pravá hodnota člověka) s tím nemá nic společného.

  • barča

    ještě mě napadá, jak dělám v tom svým pracovním kolektivu a je nás podstav – a fakt je to dřina a minimálně volna, tak prostě vidím a slyším, kolik kolem mě kolegyn trpí tím (výčitkami) že jsou špatné matky, protože prostě díky práci nestíhají mít čas na tu rodinu a hlavně energie se ji věnovat tak nějak v klidu.

  • Liška

    154, 155
    právě, taky si říkám, kde jsem vzala vůbec tu otázku po plnohodnotnosti…
    asi z nějakejch bolševickejch letáků :) nevím odkud.

  • rulisa

    Nemohlas třeba myslet spíš plnost poznání, ve smyslu tvého interního vývoje, rozvoje?
    Ale to je taky otázka, protože nikdo nemůže poznat všechno, co by mohl, taky je to dycky otázka volby, něco, nebo něco jiného.

  • Liška

    158
    jo, to mě vždycky rozčilovalo, ty moje nároky všechno zmáknout – že nemůžu bejt zároveň pirátskej kapitán, vědec, pozorovatel ptáků, matka, babička, otec… I když.. :-))

  • ratka

    159.ukazuje se že jsi :-)

  • SV

    Liška 106: a to dítko budú vychovávať „okolnosti“?! to si musíš rozhodnúť sama. sama v sebe. teda mala by si si……

  • rulisa

    161
    To s tím asi nesouvisí, Ratka si svoje dítka, která jí pořídily okolnosti, taky vychovala sama s původcem těch okolností.
    Prostě jde jen o nechuť se rozhodovat. Když už rozhodnuto a nasměrováno je, člověk už se přizpůsobí a zvládne to. Něco je nějak a hotovo.

  • SV

    Liška 110: „děti mít asi budu, protože „to tak chodí a je to normální““ – no, a ja mám dojem, že týmto štýlom má deti väčšia polovička ľudí……a nezdá sa mi to správne. pretože mať deti protože „to tak chodí a je to normální“ a mať deti pretože ich niekto mať chce, je setsakra rozdiel…..

  • SV

    Rulisa 162: myslím, že deti má mať ten, kto ich mať chce. a ten o tom vie. tak, ako si ty o tom vedela. a to nie je o logickom rozhodovaní. to je o cite, o pocite. to je ako s láskou….

    (Ratka asi deti mať chcela, keďže má dietky tri ;-) len sa jej asi nejako poposúvali časové okolnosti ;-) )

  • ratka

    163. nevím. nepřijde mi to až tak rozdílné… voda teče směrem dolů pořád, a tak je to i s dětmi a se vším. říkáme si jak něco chceme… ale pokud budeme šlapat proti proudu tak to nepůjde… pokud proud teče směem dolů. Jako mladá žena sem byla příliš hloupá abych věděla co chci. Pouze vnitřní nejasné tušení mě obracelo tam nebo onam… tak jak jsem slyšela téct vodu. a můj úkol byl tomu moc nepřekážet. A tak to cítím celý život, nepřekážet tomu co se děje

  • ratka

    Když se mě někdo zeptá, co vlastně chci… tak začnu zmatkovat. nevím to… co chci. Chci být šťastná a chci aby všichni kolem mě byli šťastní taky. Tedy abych nebyla překážkou někoho štěstí, abych byla jakobych nebyla…. spokojená v sobě i s tím co mám a zároveň i ostatní spokojeni se mnou a v sobě. Jeslti si u toho budu malovat, zpívat, uklízet nebo číst…. je podružné. Prvoradý je vnitřní pokoj. upokojení napětí.

  • rulisa

    165
    No vidíš, a já už tehdy chtěla jednou mít to, co máš dneska ty, a nemám to. :-)

  • rulisa

    166 poslední věta (až dvě) – ano, přesně.

  • SV

    ad 164: to, že ich chce, a nemá ich s kým mať, je druhá vec. ale najprv by mal mať jasno v tom, či ich mať chce. aj žena. aj muž.

  • ratka

    169. to ano… já chtěla mít děti. a dost brzy, tedy nečekat zbytečně na „někdy“. Dívala jsem se na muže i z pohledu mámy… zda jsou zodpovědní, jak jednají v situacích. Zda se lze na ně spolehnout etc.

  • rulisa

    170
    To je zajímavý, hele.
    A proč jsi chtěla mít děti, když současně „Pro mě bylo dítě podvědomě spojené s pláčem a utrpením (dědictví mojí původní rodiny). Proto jsme si vůbec nechtěla připustit že mohu bezpodmíněně milovat, nevěděla jsem co to je. Jímala mě hrůza z lásky. že budu závisle a bezmocně po nocích plakat protože se děcku něco stalo.“
    Viz tvoje 114.

    Proč jsi chtěla něco, co tě děsilo a cos brala dopředu jako utrpení?

  • SV

    Ratka 165: deti nie sú voda, Ratko….tebe nepríde rozdílné, či niekto má deti preto, že sa dá ovplyvniť niečím zvonku („to tak chodí a je to normální“) alebo to cíti, vníma, on sám, vo svojom vnútri, ako niečo, po čom túži, čo chce? podľa mňa je to rozdiel. a veľký.

    možno to vnímaš podľa seba. svoje dieťa si chcela, aj keď si ho v danom momente neplánovala. ale asi v podvedomí si tú túžbu po deťoch vždy mala. inak by si neprežívala tie krásne a hrejivé pocity, ktoré tu opisuješ.

    ale myslím, že nie každý to má tak. ak niekto nevie, č deti chce alebo nie, má ich, tak sa mu môže celkom dobre stať, že sa mu ten materinský pud nezapne. a je zle. pre neho. a ešte horšie pre to dieťa. môže sa o neho aj zodpovedne postarať, ale nikdy ho nebude milovať tak, ako svoje dieťa miluje človek, ktorý cíti, že deti mať chce.

  • SV

    Ratka 170: no presne o tom hovorím. že deti má mať ten, kto vie, že ich mať chce.

  • ratka

    171 mít dětí bylo pro mě něco samozřejmého… z dnešního pohledu jsem nikdy ani jako dítě nezapochybovala o tom že děti jsou součástí života. Proto je tak těžké pro mě o tom mluvit. Podvěodmě jsem se bála závislosti… tedy bála jsem se již jako dítě mého mateřství, jak to zvládnu a zda když je spojené s tolika trápením (viz maminka), ale to bylo jako když si těhotná žena uvědomuje že porod je nevyhnutelný. Věděla jsem že to nastane a že se musím jen dívat… kdo je ten muž. že hodiny se spustily.

  • rulisa

    174
    Takže to byl ten řád.

  • ratka

    tedy nebylo rozhodování jestli děti chci. varianta že nechci neexistovala… a tudíž to nebyl rozhodnutí nýbrž přirozený tok řeky.

  • ratka

    175. možná… asi jo.

  • rulisa

    Naše generace prostě vyrostla v tom, že děti se mít musejí. Takže váha názoru chci – nechci byla minimální. Vycházelo se z toho, že i když se bojím a vlastně to tak úplně nechci, tak že to nic neznamená, protože správně je děti mít a že to bude ok, až to přijde.

    Mně zas z tohohle pohledu přijde absurdní, že by měly mít děti jen ženy, které to skutečně vědomě a plné lásky chtějí. Protože takových je podle mě tak citelná menšina, že to opravdu brzo vymřem. A nebo nás v dohledné době převálcují společnosti, kde se takovéhle vymýšlecí si myšlení žen neřeší a prostě se rodí.

    Mít dítě je z části – nejspíš z většiny – pud. A až daleko za tím nějaká socializace, kulturnost, etika, morálka…

  • ratka

    178. no ano. když nějaká žena začne řešit jestli dítě chce nebo nechce, přijde mi to nepřirozené. zvrácené… jeslti dítě nechce, tak ať ho nemá. ale není to otázka chtění. nýbrž boží dar. obdarování… nikoliv já chci dítě. naopak, přijímám dar nezaslouženě… jsem v tomto zcela pokorná. dítě přichází… jásejme a veselme se :-) může taky nepřijít.

  • rulisa

    Na boží dary nevěřím. :-)
    Ale když nějaká žena začne moc přemýšlet, jestli dítě chce, nebo nechce, tak většinou skončí u toho, že nechce. Důvod už se najde dycky. I kdyby to bylo jen to kouzelné slovíčko „zatím“.

  • ratka

    abych nebyla špatně pochopena, nezpochybňuji ani v nejmenším právo ženy děti nemít…. jsou zcela plnohodnotné bytosti i bez dětí, nebo s dětmi. Jenu plánování ve smyslu „teď se mi to nehodí.. třeba jindy“ mám stísněný a nepříjemný pocit. že je to proti přírodě.

  • ratka

    180. Když nechce tak nechce.

  • rulisa

    181
    Já bych to napsala narovinu. Že je to vymlouvání se.

  • rulisa

    182
    Jo, jasně.
    Ale ať to nesvádí na rozum. S tím to nemá moc co dělat.

  • Liška

    162 ru
    taktak.
    164 Vlčica
    to je postmoderní pohled na věc – ať má děti, kdo je chce. Ten pohled se pořád vyvíjí – tedy myslím ten „společensky přijatelný“, včetně té míry žádoucnosti a včetně variant, přijatelných více či méně, dle společnosti. A navíc: PROČ je chce. jako dědice? Pro rod? Pro svoje sobecký zájmy? Proč…?

  • Liška

    185
    …včetně toho, že důvod může být pocit naplněnosti vlastního života. A je to snad sobecký, To ne. Pro mě ne, Sobecký je si udělat dítě za každou cenu a předem vědět, že to dítě nebude vědět, kdo je jeho otec. To neuznávám je mi to odporný. (jako příklad; já vím, že o tom není řeč, a nečetla jsem kom 165 a dál…)

  • LIŠKA

    178 ru
    jo, souhlas,
    176 ratko
    no a je to teda, že ad178 názor je podružný, takže je tlak děti opravdu mít jakožto jediné správné, Anebo i tohle JE rozhodnutí?
    – protože v současný době, kdy je možná líp nejít s proudem, z hlediska konkrétně mého, to JE rozhodnutí.

  • Liška

    187 „je možná líp nejít s proudem“ – nééé,to mělo být, že dnes možná „jde líp nejít s proudem“, je to diferencovanější přijatelnější, nemít děti. Se říká. Ale říkají to ti, co je mají!! Ne ti, co se nějak vyrovnaj s tím, že je nemají nebo rozhodnou je nemít.

  • rulisa

    188
    Dobrej postřeh.

  • LIŠKA

    174 ratko
    no a já t měla od dětství stejně, to bylo ve společnosti stejně. Mít děti jako samozřejmost, jako jasňačka a jediná varianta. A ty je máš a já ne, tak asi to tak triviální nebude, ten společenskej tlak, ne?

  • Liška

    179, 181 RATKO
    no a tvoje rétorika si protiřečí. nebo přinejmenším je velmi odsuzující. tedy s ohledem na dnešní dobu, která se snaží být děsně košér. Jinak je OK.
    A mě se to nedotýká osobně vůbwc, hurá, ale přesto: použít slova jako zvrácený a proti přírodě, to je nejtěžší kalibr,co se dá vytáhnout na někoho, kdo nechce mít děti nebo chce, ale rozhodne se je nemít.
    To taky není totéž.

  • rulisa

    190
    Viz 146.
    Ratka k tomu podřízení se řádu tíhne. Ty máš řád jen jako informaci. Případně inspiraci.
    Není to tak, že byste některá neplula přirozeným tokem řeky. Ale každá máte tu řeku svou. Jinou.

  • rulisa

    191
    Furt tu něco kibicuju zezadu…
    Já nevím, mně přišlo, že spíš se jedná o to zdůvodňování, to že je špatně, kalkul, ne ten fakt, že žena dítě nechce.
    Ale možná jsem to jen četla skrze svoje brejle.
    Du radš spat.

  • LIŠKA

    179
    že to není otázka chtění, myslíš tím tohle:
    kdybych měla dítě, vůbec nepochybuju, že bych nejásala. jásala bych. radujme se. naskočila bych nadšeně, bavilo by mě to, vše pro dítě, rodina, fotečky, aktivity, přiměřená společnost, přiměřené hlášky až terapeutické intervence vhodné vnějakém věkovém stádiu, blabla, to je všechno jedna techné a jednak to prostě naskočí, protože člověk chce bejt šťastnej a protože chce, aby to dítě bylo šťatstný a mělo výborný výchozí podmínky pro dobrej život. Ok, to já bych dala, nemám pochybnost že bych byla horší rodič než moje rodiče, takže super, protože já jsem zdravá, moje rodiče vychovali zdravýho jedince, sláva.

    Akorát nevím, proč bych měla o tohle usilovat a namáhat se, když si můžu svobodně dělat, co chci, v tuhle chvíli, kdy jsem sama. To je moje realita. A ta se skokově mění, jakmile je se mnou partner.
    A tomu se říká dar?
    – já to nemyslím vůbec ironicky, i když to tak musí vypadat. Ani nijak zraněně. Mě to samotnou totiž udivuje, jak to běží a že největší roli hraje to, jestli s někým spím, anebo ne. Ani tak jestli je to dlouhodobej partner. jakmile s někým spím, naskočej ty témata kolem mateřství. Jinak ne.
    Takže pud, no…

  • Liška

    193
    jo, tam šlo o kalkul… je toho víc, než to vypadá:) (?)
    192
    no, já mám řád pod kůží. Vždycky znova m to vyjede, jasně, můžu to pojmenovat „introjekty“ nebo jakkoli, to je úplně fuk. Můj opakovanej stav je, že si uvědomím, že dělám neco jinak, nonkonformě, ne podle toho řádu. A přitom jsem nechtěla rebelovat, nechtěla jsem bejt mimo, taky jsem chtěla „standardní rodinu“. A opakovaně jsem někde mimo to. A vždycky mě překvapí, proč já. Jenže: chtěla jsem tu „standardní rodinu“ OPRAVDU JÁ, anebo ji chtělo moje KONFORMNÍ JÁ, to získané, ten introjekt, to vychované spořádané skvěle adaptované inteligentně ve společnosti fungující já?

    – to poznám až když si všimun nějakého rozporu. A pak teprve vidím, co všechno je to spořádané konforní společenské nanesené, co ve skutečnosti nejsem já. jenže znova se mi nechce věřit tomu, že jsem až tak mimo střední proud. Já se o to neprosila.

  • Liška

    195… takže je asi lepší rebelovat!!

    Než zjistit, že podle řádu nejud a nepůjdu a nechci.
    protože rebelování je, jak ru jsi říkala, beztak v rámci toho řádu. Je to hledání hranic toho řádu. Volání po tom, aby řád řekl Tady jsem, tady jsou moje hranice, uklidni se, tady je máš, je to cajk, jsi tu.

  • ratka

    187. ale no ták, přece nenírooud jao proud. Když napíšu že život teče jako voda… a že je lepší see mu poddat (jít s proudem) znamená to jít s hlasem srdce a né proti, povoit se i stárnutí, nímat co tě potkává a nevymezovat „za každou cenu“ vůči životu… Jít s proudem přece neznamená vybíhat na náměstía řváttam s ostatními a kupovat a dělat co je in a bavit se s proudem. Mysella jsem jak jít s proudem jak nitěrně… nevzpírat se „sobě“ kvůli druhým. uvnitř mě jsou touhy…a ty jsem postupně naplňovala. ale víceméně tiše. né křiklavě.

  • ratka

    187. jo, rozhdnutí nemít dětí je (možná) rebelie… ano. Možná i rebelie těla. prostě nechce.

  • ratka

    190,191,192 to zvrácená je ze stejného soudku jako neplnohodnotná. jsou to divné expresivní slova… vbublají odněkud a dáme je na papír… protože najednou tady jsou. proti přírodě je fakt, že už nejdeme s přírodou a zvedáme se na ni. tedy řídíme přírodu v sobě a kontrolujeme a dáváme co má co nemá dělat. kdy má a nemá přijít dítě. to je možná manipulování s přírodou, když jsem to psala bublalo to ve mě… teď bych to napsala jemnějí…jakože si tím ubližujeme. ale je to podobné … ubližujeme si v přírodním slova smyslu skrze necitelné zásahy do našeho přírodního vnitřního života (děláme si přehrady a domníváme se že tím voda přestane téct) Ale zvrácené je přehnané, jen že příroda v nás má tendence se rozprostírat.

  • ratka

    199. i já ovládala své tělo, ale né zcela. Tedy né úplně. Proto jsem měla dítě. To je ta diferenciace. Kdy jsem si říkala ještěě je brzo, ještě ne… ale na druho stranu jsem neudělala „dokonalá“ opatření aby se tak nesstalo. tedy nechala jsem otevřenou zadní bránku. nezavřela jsem ji zcela. (podvědomě) a tak se to stalo. v té době jsem z toho nebyla odvázaná… tedy kromě adosti tělesné a nitěrné z dítěte, jsem dtrpěla že jsem uvázaná u boudy a cukala jsem se. ale zůstala stát u domu

  • ratka

    193. taky jsem to tak cítím, ale vyjadřujei se asi moc tvrdě to mě mrzí… protože ta slova mě napadnou jako první a pak bych je měla obalit. nebo neříct.

  • rulisa

    199
    Napadá mě:
    Najdi hranici mezi ubližováním si potlačováním přírody v sobě a morálkou/etikou…

    Proč děti mít máme, jakmile k tomu proud doteče, protože je to přirozené – ale sex máme regulovat a je omezený tisíci pravidly, která za správnost a ušlechtilost pokládají nepoddávání se proudu…

  • ratka

    194. jo pudy. jsou to pudy… jen zpětně se o nich pěkně mluví, aby ty pudy nebyly likvidační. Nejen vést k dítěti ale i zanechat spálenou zemi. ale to se ví. řekněme … že o pudu víme, necháme ho udělat dítě (musíme na chvilku hlídaný pud pustit z řetězu) a pak pud kontrolujeme… tedy dáme na řetěz a jen povolujeme nebo přitahujeme. a to vlastně až do smrti.

  • ratka

    203 odpovídá částečně na 202. ale víceméně si to každý musí zodpovědět sám za sebe… v „řádu“, který jsou vlastně silnice a jízdní řád vybudované v pudovém světě. a buď ti dva nebo 4 nebo 10 nebo 100 tento řád znají a spolupracují protože se mají rádi, nebo znají nespolupracují protože s odmítají, nebo ten řád neznají.

  • ratka

    202. proč regulovat sex… to je asi na speciální diskusi :-) ale píší o tom všechny velké duchovní nauky, že se regulovat (ovládat) má.

  • rulisa

    Neptám se na duchovní nauky, ptám se na přirozený proud.

    Proč rozmnožovací pud „mít dítě“ neregulovat, ale rozmnožovací pud „pářit se“ regulovat?
    Kde je ta hranice?

    Ona je, ale když se veme do důsledku, tak nakonec jde vztáhnout na obě formy toho pudu, a už jsme tam kde teď.
    Že to prostě nejde tak zjednodušit. Zobecnit.

  • rulisa

    203
    Ano, přesně. Tak jak tak do toho přirozeného proudu vstupuješ, protože ty sama ho propouštíš víc či míň.
    Takže těžko soudit, kdo (by) kdy měl popustit víc a kdo míň, protože to je právě jen a jen na něm a jeho vnímání té míry, toho řádu. Co funguje či fungovalo jednomu, druhému vůbec nemusí. Nejde napsat „mně se osvědčilo tohle, tak tohle je správně“.

  • ratka

    207. nerada bych vypadala že mám nějaký patent na rozum. to by mě hanba fackovala. nechci si tahat triko. jen jsem si jistá…. absolutně, že pudy je třeba poznat…a vytvořit jim koryto (řád) kuddy je mohu nechat běžet jako motor elektrárny. oni pak točí turbínu. silné pudy – silný točivý moment.

  • rulisa

    208
    No to bezpochyby, ale to jsou akorát takové hezké vzletné opisy. Jak to aplikovat v praxi, nesdělují. Jak se orientovat, co je málo a co moc.
    Navíc když u každého je to nejspíš jinak.

  • ratka

    v praxi…co mě napadá namátkově :-)) jít běhat, cvičit, meditovat, mentálně pozorovat svoje pudy, bádat, stavět, hádat se (ale nezabít se), trpět mě napadá jako poslední…. protože se to dá i odtrpět učitou omezenou dobu než člověk přijde na to že už netrpí :-)

    Nevím jak, ale nepoddat se každému hnutí pozorovat co to nepoddání se dělá, jak stoupá energie a síla a pak tu sílu věnovat něčemu. Pustit se do nějakého díla.

  • rulisa

    210
    Míra! Kde je ta míra! Co je málo a co je moc, ne techniky mentálního soustředění se na sebe. Otázka „jak aplikovat“ znamenala „jak aplikovat pro správnou míru podřízení se přirozenému proudu“.

    To, cos popsala, by tuším u spousty ženských taky vedlo spíš k tomu, aby děti neměly, než aby je měly.

    Navíc první a druhý odstavec mi přijde, že si odporují.

  • ratka

    211. nelze energii „zastavit“, lze ji jen bloknout a tím někde nechat zamrznout a škodit. (zmést pod koberec nebo kostlivec ve skříni)

  • rulisa

    Končím, už zas píšeš o něčem jiném.

  • ratka

    213… nevím v jakém smyslu jiném, ale vidím to pořád před očima jako jednu jedinou věc, která se dere na svět „nekudy“ a buď ji vytvoříš cestu vědomou pozorností nebo ne. ale tak musím končit. takže později :-)

  • ratka

    týká se to i mateřství… které se „někudy“ tedy nějakou cestou (řádem) dere na světlo. v proměněném duchu, jako péče o něco…Tak to cítím, že pudy jsou přítomny pořád, akorát mění podobu a tudíž i cestu (řád) kterým běží

  • rulisa

    214
    A já to vidím tak, že jen pořád jinými slovy opakuješ totéž, poučky, vzletné opisy, ale bez pevného bodu, bez pevně dané nuly pro odchylky oběma směry, kterého by se mohl chytit někdo, kdo neví, jestli se tím proudem nechává nést málo, nebo moc.

    A nebo někdo, kdo děti zatím nechce, protože to tak ještě necítí z různých důvodů, i když děti zcela nezamítá a do budoucna s nimi i počítá.

    I takový člověk tomu věnuje vědomou pozornost, ne že ne. Ale je otázka, kam ho ta vědomá pozornost vede.
    Podle mě se nedá spolehlivě napsat, že směrem k dítěti, spíš naopak.
    Vědomá pozornost je nástrojem rozumu. A rozum je nástroj tolika různých proudů řek…

    Čím víc na to budeš myslet, snažit se sebe v tom směru vnímat, tím víc ti bude vycházet, že to dítě ještě nechceš, protože pro ně ještě nemáš ty správné podmínky. Tím víc totiž budeš vnímat svůj strach z toho. Či nechuť se tomu obětovat.

    A zákonitě pak časem i dojdeš k pocitu, že dítě nutně mít nemusíš.

    Kde je tedy ten tok přirozené řeky a kde je co potlačeno: Kde je tedy ten bod nula? Podle jakého měřítka to naměříš?

  • rulisa

    Podle mě žádné meditace a cvičení a podobné nesmysly.
    Jedině šukat, a to tak intenzivně a s takovým prožitkem, že v určitém okamžiku všechno hodíš za hlavu a prostě to uděláš.
    Prostě pudy z pudů.

  • SV

    185 Liška: aha, tak to sme sa nepochopili, resp. som sa zle vyjadrila. či je ten názor postmoderný nemoderný alebo moderný je mi jedno. podľa mňa je správny. a prirodzený.

    podľa má mať deti len ten, kto ich mať chce. a kto ich mať chce pre deti samotné.

    niekto, kto uvažuje štýlom, že deti chce jako dědice, nebo pro rod, nebo nedajbože pro svoje sobecký zájmy, tak ten nech deti radšej nemá……

  • SV

    65 Ratka: dík dík ;-)

  • SV

    viete ako je to strašne moc cítiť pri pôrode, či daná konkrétna žena deti mať chce, alebo nie?
    Barča by asi mohla rozprávať……..

  • SV

    Liška 194: ja tomu rozumiem, a zdá sa mi to prirodzené – žena+muž = deti ;-)

    ja som tiež o deťoch nejak obzvlášť neuvažovala, kým som žila sama.
    muža, s ktorým by som tie deti mať chcela, som bohužiaľ stretla príliš neskoro.

  • SV

    Liška 195: som si spomenula na príhodu ešte zo ZŠ, kedy sa mi zase raz zadarilo (u)robiť niečo inak ako celá ostatná trieda – učiteľka bola z toho na nervy a zúrivo na mňa vyštekla: „ty musíš byť vždy niečo extra!“ bola som z toho nešťastná. smutná. dnes by som jej povedala, že nemusím. ale som. no.

  • SV

    som presvedčená, že pre dieťa je lepšie, ak je chcené. tzn. ak ho má niekto, kto ho mať chce.
    kto sa neho teší. túži po ňom. považuje ho za prirodzenú súčasť svojho života.

    pozrite sa na našich rómskych občanov, všetci majú veselo deti, a v živote sa nad tým ani päť sekúnd nezamysleli….či ich mať chcú alebo nie. zdá sa vám to ok?

  • SV

    Ratka 199: to je ok, všetci vieme, ako to myslíš ;-) btw, s tým, čo je a nie je proti prírode by som ale radšej opatrne, bo aj mať len jedného partnera a len tri deti je proti prírode ;-) aj menštruovať je proti prírode, bo žena má byť alebo tehotná, alebo kojiť ;-)

  • SV

    Ratko 201: vyjadruješ sa tak z pozice svojej bublinky ;-) každý nejakú máme. menej pekný názov je štvoreček. napr. svoje prvé dieťa si mala s mužom, ktorého miluješ. takže samozrejme, že dieťa vnímaš ako dar. a ako prirodzenosť. žena, ktorá otehotnie napr. po znásilnení, ho asi ako dar vnímať nebude…..

  • SV

    Ratka 205: to je ale prosím pekne taky proti prírode ;-) a to tak, že veľmi.

    takže si prosím ujasnime, či sa bavíme ako ľudia, alebo ako cicavce ;-)
    bo ako samice cicavcov by sme sa tu asi takto nebavinkali, bo by sme sa starali o svoje početné mláďatstvo, žejo ;-) a ako ľudia by sme asi mali myslieť. napr. aj na to, že deti mať chceme, alebo nie ;-)

  • SV

    Rulisa 206: môžem? nepýtaš sa mňa. ale bingo perfektný postreh a výborná otázka! hranica je v dieťati samotnom. v tom, čo je pre neho dobré. napr. podľa mňa je pre dieťa dobré mať kompletnú rodinu. tzn. kým som žila sama, tak som o deťoch nejak obzvlášť neuvažovala. a asi aj preto Liške naskakuje otázka materstva len vtedy, kým je s partnerom…..

    btw, vlci nemajú mláďatá, ak napr. nie je dostatok potravy. regulujú prirodzený pud rozmnožovania aj párenia. a to sú zvieratá…..

  • rulisa

    227
    Ano.

  • SV

    Rulisa, veľmi zjednodušene, podľa mňa má mať deti len ten, kto to cíti tak, ako ty.

  • barča

    tak jsem si to všechno přečetla.

    Liška by měla asi uhnat a umotat si dítě co pokud možná co nejdřív ted na jaře asi kdekoliv a s kýmkoliv, jen aby byla s přírodou …..hmmmm.
    za tu cenu, že ted už dře bídu, tak prostě bude ještě dřít větší, možná i na ulici, až je vystěhují s maminkou a nebudou mít ani nájem, když bude Liška na mateřské….

    Ru, kdyby si to třetí dítě opravdu chtěla – tak ho máš taky, že, jo, vztahy jsi nějaké měla. takže šukat, šukat…..s přírodou…..

    ted to skutečně beru podle vašich logistik – Ratka a Ru, co tu padly.

    Jo, Ratka měla prostě štěstí (celkově dobré podmínky – prostě správné místo a správný čas a ti dva se potkali) – muž – jednak důvěra, jednak v něm viděla otce a jednak držák – takže tři zdravé děti a jeden muž a manželství to ustálo plus dobré další podmínky pro děti – školy, vysoké školy plus koníčky a porozumění vás obou.

    No, prostřední syn a jeho žena……to může být časem trošku oříšek.
    To je žena, která to neměla doma moc dobrý, na just si prosadila druhou svatbu…na just si pořídí ty děti, až ona bude chtít……otázka jestli to půjde, bude- li dítě zdravé a otázka další, aby to ustáli oba…..teda pokud její muž už chce ted a ona ne…….

    přestože jsem bezdětná – tak ráda bych k sobě partnera s kterým si to „dítě“ rodinu, vztah umím představit. důvěra, kompatibilita……

    jo, pak jsou skutečně ženy, které se rozhodnou být samoživitelkami – a jdou po dobrým biologickým materiálu a to dítě si uvrtají a chlapa odhodí, nepotřebují zatím – prostě biolog, hodiny tikají naplno takže chlapa na oplodnění pak se na něj vykašlat, uhnízdit sami s přesvědčením, že to sami zvládnou a až po čase si hledají partnera na zajištění těch rostoucích dětí, protože rostou i nároky dětí….školy, koníčky apd.

  • rulisa

    230
    Mně už by jenom šukání k dítěti nepomohlo, bohužel.

  • rulisa

    230
    A navíc ty logistiky bereš hodně polopatisticky, bez souvislostí, ve kterých byly formulovány

    Ono je efektně jednoduchý vytrhnout jednu nebo dvě věty a obrátit je ad absurdum, aby člověk ukázal jejich nesmyslnost, takhle jde zesměšnit úplně cokoli řečeného/napsaného.

    Plus k tomu jako poučení přidat něco všeobecně známého a už dřív zmíněného jako poučení…
    No, nevím.

    Tak co si myslíš ty? Dala ti ta debata něco, inspirovala tě k nějaké myšlence nové, k něčemu jinak nahlíženému, nebo tak něco?

  • barča

    není žádné tajemství to, že spousta bezdětných žen jsou bezdětné jen proto, že prostě nenarazili na toho správného partnera.
    sice měli nějaké vztahy, nějak se ty vztahy snažily tvořit, i budovat společné zázemí, spravovat, věřily že ty vztahy budou lepší a to dítě si jednou pořídí a vše bude dobré….
    mezitím uteklo ale spousta času, leta…..vztahy se jim rozpadly, v důsledku rozpadu vztahu si budovaly sami existenci…..no a prostě jim to uteklo. Málokdo se vrhá po zkušenosti ze špatného vztahu (dlouhodobého) na vztah nový, zvláště, když sebou mají ještě naloženo další břemeno z toho vztahu předchozího (citově, existenčně apd.)

    takže pak se to tak stane, že prostě to období na děti prošvihnou a smíří se s tím.

  • rulisa

    233
    Jj, určitě, o tom se tu už taky mluvilo. .-)

  • barča

    jsem také z generace, kdy bylo jasné, že se holka do 25 vdá, jinak ji hrozí, že zůstane na ocet jako stará panna. Dítě kolem 30 už bylo pozdě a nejvyšší čas.

    a dovoím si říct, že osobně neznám žádnou ženu, která by apriori už od dětství tvrdila, že děti nechce nikdy. To spíše už pak jak zahrál život s jejími kartami, at už co si nesla z dětství i ty špatné zážitky…..a nebo pak později zkušenosti ve svém osobním životě.

  • rulisa

    235
    Ona si to tehdy taky žádná říct nedovolila, to bylo skoro jako říct, že ty děti vraždí.
    Ale na potraty se chodilo ostošest.

  • barča

    232.
    206. dobrá!
    tam je jádro pudla :-)
    a nemusí to být popsáno ani nijak slovy :-)
    je to tam.

  • rulisa

    A když si tak vzpomenu, tak osobně znám nejmíň dvě, co od cca plnoletosti hlásaly, že dítě nechtějí.
    Nicméně braly jsme je spíš jako pozérky, že vykřikujou, ale až přijde na věc, tak že dítě normálně mít budou.
    Jestli nakonec skutečně mají, nevím.

  • barča

    236. jo, to byla zvláštní doba, máš pravdu potratové komise, antikoncepce téměř nula.

    malinko odbočím, ale já si ani tolik neidealizuju ty vztahy jaké byly dřív – nemluvilo se o tom otevřeně, domácí násilí, znásilnění…..levobočci…..pedofilie, jen to bylo pěkně všechno doma.

  • barča

    238. ano, pozérky výstižné – pro tu dobu, vymykat se z davu :-) být zajímavé něčím….

  • barča

    ona ta doba v podstatě nedávala ani nějakou jinou naději, směr – než teda vdát se a mít děti a to bydlení a jednou za rok k Balatonu :-) a s tím i spojené sociální jistoty. a každý věděl, kdo ty hranice překročí , že skončí blbě – takový ty opravdu individualisti proti proudu.

    dnes ta doba je uplně jiná – sice na svobodnější rozhodování, ale taky především na zodpovědnost a málokdo si uvědomí, že prostě svým rozhodnutím i nerozhodnutím skončí blbě……blízko dna.

    já jsem si to hodně uvědomila předloni, jak blízko jsem najednou tomu jak opravdu hodně blbě skončit – na dně. existenčně. a tím končíš uplně, protože se z toho kruhu nedostaneš, nedošáhneš…..mimo systém. a takových lidí je spousty. většina.

  • barča

    241. sice to zase píšu jen ze svého malého čterečku, ale o to víc si uvědomuju – jak je těžký být dnes sám a sám si vše rozhodovat a nést důsledky všeho. opravdu sám. bez jakéhokoliv zázemí své rodiny.

  • ratka

    hmmm, teď asi buu vypadat blbě, ale holky já Vás neskutečně obdivuji. Celý život jedu v lajně z pudu sebezáchovy. Přesně jak to Barča trefně vyjádřila. HOlka se má do 25 vdát, jinak jsou muži přebraní…. není z čeho vybírat. Je tak plodná nejvíc mezi 23-25 tudíž je velká naděje že děcko bude zdravé. TEdy jízní řád byl jasný. A pak někdo vědomě rozhodne že půjde mimo řád, prostě zůstane samostatný… a třeba děti přijdou později, nebo ne. Nebude se plašit kvůli partnerství…. počká až přijde ten pravý etc.

    Takže tak. Ten řád jsem měla do sebe vepsán jako malé děcko a vzpírala jssem se jen na oko, a rebélie nebyla doopravdy. někde jsem se dopila lehla do škarpy. ale neuhla jsem z řádu…. i proto se cítím dobře v tom v čem jsem. Protože je to přesně to, co do mě bylo v dětství vloženo. Bublina. TAk. a já to vkládám svým dětem… a učím vnoučata. učím je řádu, aby jednou si vzpomněly. i když to budou dělat podle sebe….. a vytvoří si to svoje. Když by náhodou nevěděly, tak se mohou vždycky obrátit… k řádu své rodiny. svého původu.

  • ratka

    244. být/žít sám potřebuje hodně vnitřní síly… a statečnosti. Rodina vyžaduje strukturu, bez struktury (řádu) nefunguje ale je zároveň omezením.

  • ratka

    220-226 SV, někdy mluvíme expresivně, tedy tvoje výtky jsou lzcela na místě ale netýkají se jádra sdělení. Nebylo úmyslem toho druhého pobouřit natolik, aby použil argumentaci o cikánech či vlcích (tam se množí jen vůdčí pár). I příroda používá strategie, tedy má varianty přežití… je to vnitřní řád… v kterém se příroda pohybuje. kdy ví každý jedinec ke je jeho místo a jedná v souladu s tímto. Teddy jedná v řádu.

    I lidé si vytvářejí různé strategie, a pohybují se v nich. A to i ti co si vytvářejí řády svoje, indiviuálníse taky v nich pohybují. Tudíž fakt že jednám ze svojí bubliny se neodlišuje od faktu že jiný jedná v jiné bublině. Pořád existují nějaké styčné body.

    A co se týče mužů bych chtěla říct jednu věc. Muž je v 25 letech jiný… tedy reaaguje jinak než třeba v padesáti. Taky požívá vývoj, jako žena. TEdy když je žene 40 tak si najde vhodného partnera… třeba taky kolem čtyřicítky. Ale to je již zralý muž… se zkušenostmi. Ten samý muž byl ve dvaceti třeba zcela jiný, a ona jako osmnáctka by si ho nevybrala. Ale kdyby ano, tak z 25 let by ten muž dozrál do takového jakého ho chtěla mít.

  • ratka

    TAkže moje snaha šla spíše směrem, čím se člověk řídí… máme v sobě instinkty, pudy i různé představy a vnitřní „domy“. A to vše je oživováno energií… o kterré mohu říct že je univerzální. Padá a svítí na vše v nás stejně a teprve pozornost ať vědomá nebo podvědomá živí to či ono. Stavidlo nepomáhá, valí se to pořád dál…

    Tedy nepomůže mi pokud jsem znásilněna říct, že takové dítě nechci. (tvůj příklad) jelikož slunce již zasvítilo i na to dítě a energie ho živí a zvedá stavidla energií….Pokud ho zarazím: TOTO nechci, vyblokuji celý životodárný žehnající proces toku energií.. To je můj názor, nemusí s ním žena souhlasit. Jsem si jista, že bych přijala každé dítě za své. Teď! v tento moment vědění…. dříve možná ne, o bych vyblokovala. ale teď vím že to co se spustí… již teče jako řeka.

  • rulisa

    245
    Poslední věta – a nebo do ještě většího opaku. :-)

    246
    Jojo, taky jsem si při výrobě drenáže ve sklepě prokopla, co jsem neměla, a už to teče jako řeka…

  • ratka

    247. musím zase utíkat. pokaždé rychle přečtu, vychrlím a běžím… :-) jojo do většího opaku. Ideálníje, když každý je střelený jinak, pak se doplní.

  • barča

    247. poslední věta :-))

    Sakra Ru, máš v práci kolem sebe takovejch chlapů, myslíš, že by ti za oběd a za stovku na pivo s tou dřinou ve sklepě nikdo nepomoh, co?

  • barča

    249. pro jistotu: se nesměju tomu, že se ti to nepovedlo, ale prostě tý volný asociaci.

  • rulisa

    Pomáhal mi teď tři dny starší syn. A s tou drenáží předtím mladší.
    Akorát maminka to blbě naprojektovala.

  • rulisa

    Jo, potřebuju setaky nějak došoupat do toho, že se budu té vlastní blbosti smát, zatím mě z ní akorát bolí břicho nervama, co jsem to zas vyvedla.

  • barča

    251. aha. fajn.
    Jsem si vzpomněla na tu tvou kuchyn, na ty tvý kolena…..
    no tak aspon, že ted tak, že to neděláš uplně sama….

  • Saul

    247: Odpad,co?:-) Jestli to bylo v novoduru,tak budiž,ale provalit litinu,to už jste museli byt pořádně rozjeti.:-)

  • Liška

    252, 253
    jo, to je skvělý, že to děláte společně.

    A máš teda adrenalin, cos vyvedla, jo? Notěpic. Snad to brzo přejde. Doporučuju pivko. (Ze mě už v životě jinej recept asi ani nevypadne…)

  • rulisa

    254
    Ne, izolační vanu sklepa.
    Ona vprostředku nebyla, až u krajů, a já nebyla u toho, když to Adam hloubil, a ani jsem mu neřekla, že pod tu černou vrstvu, co se tam začla objevovat, už nesmí.
    Tak ji prokopl durch. U zdi. A teď je tam u zdi pod podlahou jezírko a vzlíná kolem dokola do okrajů a podél celé čerstvě zabetonované drenážní rýhy.
    Uvidíme, co to bude dělat dál. Až beton vyzraje a (jestli) zaschne. Případně podumám, jak to tam zkusit u té zdi, kde je kousek nechanej nezabetonovanej, dodatečně dole zapatlat nějakým bitumenovým nátěrem. Nebo co s tím.

  • Saul

    Ta černá vrstva byl asi terak.tak to zas zalep terakem.A jasne,nemáš k tomu ledlampu…ja bych to rozkopal ještě víc a pak zapatal nějakým tmelem.ten poridis v každým OBi,Hornbaxu…a pak to vsechno zacementuj jak mrtvolu manžela:-)

  • rulisa

    255
    Mám břichabol. Žaludeční neurózu. Nějak se mi to v poslední době nahromadilo, starší synkův průser se školou, mladšího průser se školou, maminku řeším pořád dokola, to by bylo na román její seky a způsob, jakým na mně visí, každej den mejly nebo telefonáty, co je všechno u ní špatně, v kuchyni se sporákem, se záchodem a ucpanýma odpadama a holubama seroucíma na balkóně a počítačem, kde jí pořád něco vrtají sousedi od spoda a proto jí nic v něm nefunguje, i tlačítko přeposlat jí z mejlové schránky někdo ukrad, a ten novej telefon pro seniory, co si přála a dostala ode mě k svátku, je taky danajskej dar a úplně nahovno, všechno dělá jinak, než byla zvyklá, a nedělá tak, jak jsem jí ukázala, i když vlastně prý jsem jí vlastně nic s ním neukázala, všechno jsem jí vysvětlila moc rychle a blbě… a taťka má taky nějaký zdravotní a pracovní problémy, řekla mi o víkendu macecha, a celá rodina tam dlabou antidepresiva, aby všichni ustáli ty jejich rodinnopracovní stresy, ale ségra starší i tak vypadá na zhroucení do pár let nejpozdějc, šéfová pobočky…
    A do toho ještě drenáž, kterou jsem si na hovno zhotovila já osobně. Jediný, co mě těší, že antidepresiva furt ještě nemusím, že mi furt eště stačí v té práci s chlapama na frťana a doma to pivko nebo vínko a párkrát se pořádně dospat…
    Ale kvůli staršímu v tom návalu únavy ještě pořád pobrekávám. Je mi ho líto moc. Nejhodnější nejzlatější srdíčko ze všech. Spolehlivej, poctivej, hodnej. Byl by si zasloužil mít konečně jednou taky trošičku víc štěstí a o ty dva body to udělat, ne neudělat.
    Druhá část státnic za A a diplomka za B.
    Kuvááá, chci se z toho probudit…

  • rulisa

    257
    Udělám, dík za radu.
    Jen si ještě říkám, jestli ještě nepočkat do příští oblevy, že kdyby bylo potřeba udělat ještě někde nějakou drážku, kde to teď letos pod uhlím nebylo vidět, tak že bych to pak vzala při jednom.

    Ale možná prostě už teď jenom nemám sílu a potřebuju jen najít důvod to trochu odložit, abych ji zas nabrala.

  • Saul

    Ne,na nic nečekej.To stoprocentně všechno vyresi a bez toho muzes tak akorát cekat zvonici sousedy,který svýma teoriema asi nepresvedcis.

  • rulisa

    Sousedi se mnou sousední sklepy nemají, to je v poho.
    Tak napřed někde seženu tem matlajs.
    Na víkend beztak musím za maminkou, dřív než za 14 dní to dělat nemůžu.

  • Saul

    Jo.dva týdny to vydzi.Cece Ru,já řešit takto svoje pracovní prusery,tak uz taky zobu.:-) ale ta 258 je priznacna,jedeme všichni po zkluzavce někam dolu….nemam z toho dobrej pocit.

  • Saul

    ale tak to tu bylo,je a bude.Možná i mnohem hůř.A krepceni matek nad zázrakem stvoření na to nemá žádný vliv.

  • ratka

    Ru, původně jste zateplovaly byt zespoda, tedy lepili jste tam něco… a teď se mluví o drenáži. Co vlastně v tom sklepě kopete? Původní podlahu? Omlouvám se za blbý dotaz….

  • rulisa

    Drenáž jsem kopali už dřív, v zimě, teď jsme lepili poliš. A jak jsem tam měla staršího s míchadlem na stěrku, zatahoval podhledy perlinkou, tak jsem ho nechala namíchat i beton na zadělání toho drenážního výkopu. Ale z toho když jsem sundala prkýnka, kterýma byl zadělanej, tak jsem zjistila, že je tam té vody nějak moc. Odspodu. I zabetonovali jsme to, byť už jsem tušila, že to bude blbě a že toho možná kus zas budu muset zlikvidovat a dole to opravit, ale to mokro se pod tím čerstvým betonem roztáhlo do stran. Prostě to proseknutí místo aby vodu odvádělo, tak ji přivádí.

  • rulisa

    A to si eště musím nechat nařezat ty poličky do toho výklenku po zasádrošovaných dveřích. Jen jsem ještě nevymyslela úplně, na co ty police v tom výklenku položím. Kovovou konstrukci tam nechci.

  • ratka

    265. rozumím, ono to nebude tak jednoduché tu vodu odvést…ani betonováním, ani ničím jiným. Možná zvenku okopat dům a udělat trativody pod úroveň sklepa. To mě napadlo spontánně… ještě večer. čuměla jsem na to jako puk. Dostat vodu ze sklepa není vůbec jednoduché.

  • rulisa

    Nicméně šéf, když jsem se v té souvislosti v práci suše okomentovala „více škody nežli užitku“, mě uklidnil, že si z toho nemám dělat výčitky, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, a ať se podívám kolem sebe, tak už su klidnější. :-)

  • ratka

    Pokud je sklep vlhký, dřevo ti zplesní, kov zrezne… jedině plastové police.

  • rulisa

    267
    To napadne každýho a jako první, akorát to už není v mých samodělných možnostech a muselo by to jít ze společných peněz a společným rozhodnutím všech majitelů v domě. Což se zatím za těch sedm let nepovedlo.
    Ale hodlám na mírném tlaku a postupném zpracovávání směrodaných ovladačů společného jmění bytovky pracovat.

  • rulisa

    269
    Police jsou do kuchyně a sklep zas až tak vlhký není. Jen takhle na jaře do něj prosakuje.

  • ratka

    268. šéf má pravdu :-) Ale zkus si zavolat dobrého zedníka, pokud nějakého znáš… ať Ti poradí co s tím. Betonování či různé utěsňování asi nebudou funkční.

  • rulisa

    272
    Jo má, i já to vím a kdekomu na uklidněnou říkávám, ale člověk to občas potřebuje slyšet od nějaké uznávané respektované ctěné autority. :-)

    Dobrého zedníka neznám, s ostatními to postupně probírám, i se jeden přijde kouknout v pátek, ale zatím nikdo nevymyslel nic jinýho než já sama a než to, co tu navrhuje Saul. Prostě odkopat ještě kus, po ten původní izolační nátěr, i do stran, a pak to nějakým pastovým bitumenem nebo asfaltovým nátěrem propojit.
    Ale na to stejně musí napřed to jarní stoupání podzemních vodu trochu opadnout a trochu ta ďoura vyschnout.

  • ratka

    271. do kuchyně, tak to jo :-) mám zkušenosti z vlhkého sklepa v starém domě, tam všecko odešlo a nešlo to nijak ovlivnit. Taky by mě zajímalo jaká je ve sklepě vlhkost. U nás sousedi mají sklep a v něm vodu… tedy v relativně novém domě, jelikož spodní voda vzlíná a když neutěsní dům vanou při stavbě, později se to již nikdy nepovede, jednou vzniknuvší cestičky vlhkosti se drží a opakovaně vzlínají. Aleztoh co píšeš… určitě jsi nic nepokazila :-) vlhko tam asi bylo i předtím… i když jen občas.

  • ratka

    273. jojo, stačí jen počkat…nic se nevymyslí. ale ani nepokazí.

  • rulisa

    Vlhko tam prosakovalo i předtím, ale já tomu udělala lepší cestičku. :-)

    V Ch. jsme jeden sklep zasypali, protože v něm taky stála voda, tak člověku do pasu. Nemělo to cenu. Byla tam „studánka“. Prostě vyvěrání. Sice to pak tak moc nevzlínalo po zdech a nelítaly nám v baráku roje komárů, ale vlhko tam bylo, je a bude už pořád.

  • ratka

    Do pasu je moc :-)))) ale otravná je i „troška“. Stačí vzít vlhkoměr a postavit do sklepa. pokud ukazuje víc než 60 % tak je to moc. Vlhkost ve sklepě je otravná.

  • rulisa

    Stačí se podívat, jak se sráží vzdušná vlhkost na studených místech a věcech, třeba na trubce od centrálního přívodu vody.

  • Saul

    „Kdo nic nedělá,nic nepokazí“
    Tak,tak.
    A začít s nějakou opravou ve starým baráku znamená najisto x oprav dalších.
    Prokoplá vana je prkotina.
    Si vzpomínám,jak jsem coby učeň chodil po barákách se starým mistrem a to byl opravdu mistr instalatér.
    Ženská si objednala výměnu ventilu u splachovače,mistr na to koukl a říká „no paninko já to zkusím,ale možná kvůli tomu budeme muset vysekávat a měnit olověnou stupačku pro všechny patra“
    Ženská myslela,že si dělá prdel a pak nám dva týdny musela nosit lahváče a chystat svačinky:-)

  • rulisa

    79
    Jj., z toho důvodu taky už nikdo nechce do ničeho šahat v bytě u maminky. Před pár lety jsem zkoušela prokonzultovat s instalatéry výměnu záchodové mísy a přidání automatické pračky – prý by to bylo na generálku celýho jádra. Jedno povolit by znamenalo, že se toho půlka rozpadne.

    A z téhož důvodu jsem u sebe v bytě zatím nechala dát bojler zpátky do koupelny a nic na rozvodech vody neměnila, dokud nebudu mít na generálku celé koupelny.

  • rulisa

    A jinak děkuji za ujištění, že prokoplá vana je prkotina!
    To jsou ta potřebná povzbuzení.
    Připadám si jak naprostej debil a PatMat dohromady.

  • ratka

    281. Souhlas se Saulem :-) nemohla jsi drenáží stejně nicmoc vylepšit ani pokazit. Vlhkost tam bude tak či tak.

    U starého domu se musí vyměnit všecko co spolu souvisí nebo nesahat na nic.

  • ratka

    280. a kde maminka pere teď? Mísu za mísu by asi mohla vyměnit, ne? Ale jen stejnou, tedy stejný typ. Nic modernějšího.

  • rulisa

    282
    Mohla, protože jsem potřebovala z toho jednoho sklepa tu vodu odvádět do drenáže v chodbě, jinak se mi roztahuje do dalšího sklepa vedlejšího.

  • rulisa

    283
    V klasické vířivce napouštěné sprchou.
    Mísu za mísu prý taky nejde vyměnit, protože je zpuchřelý všechno, i to, na čem ta mísa drží, proto teče.
    Ratko, to bys musela vidět. :-)
    To je byt stejně starej jako já a nikdy se v něm nic neměnilo.

  • ratka

    285. :-) nechci si to ani představovat

  • rulisa

    282
    Jinak marně dumám, jak u našeho domu vyměnit celej spodek sklepů včetně sítí pod ním, o kterých nikdo neví, jak vypadají a kudy vedou.

    Tyjo, ale přijde mi legrační, jak mi to Ratko vysvětluješ, jak kdybych se právě přistěhovala z novostavby. Přála bych ti mít za sebou dvacet let života a svépomocných oprav v té naší kamennovepřovicové chalupě ze začátku minulýho století v Ch. :-)

  • rulisa

    286
    Jo, je to hnus.

  • ratka

    Ale je pravda, že pěkně hnusné bydlení má i moje švagrová… beze změny již 49 let a odmítá cokoliv změnit. Ani plynové topení nechce mít. Dům je starý určítě přes 200 roků, a sklep možná 1000. Záchod má nový…ale všecko je z cihel.

  • ratka

    287. no promiň, uvažuji s Tebou :-) vůbec ti neradím, naopak… po špičkách chodím kolem a jen tak foukám

  • rulisa

    290
    Aha, tak nefoukej. :-))
    Ne, neboj, směju se doopravdy, jen mi to nedá se zeptat – a jak to teda vypadá, když radíš? :-))

    289
    Ten v Ch. je na začátku 20. století přestavovanej, nastavenej o takový prapodivný jakože patro nahoru. Ale našli jsme tam dole datum 1870 a celý statek, původní, ze kterého jsou tam dneska tři sousední chalupy, byl asi ještě starší.

  • ratka

    291. pak přijdu s něčím konkrétním… a nekecám jen tak aby řeč nestála. Vždyť jsem to ani neviděla :-))

    Prakticky mám taky za sebou pár starých domů, ale nedělala jsem to sama. Tedy netroufnu si jakkoliv cokoliv. jen vím co za patálie mají sousedi se sklepem a jak nám vymlouval architekt sklep u nás. a udělali jsme dobře

  • rulisa

    No, já si zas říkám, že při úrovni tehdejšího provádění státních staveb zaplaťbůh, že je pod bytem ještě ten sklep. Páč jinak bych asi měla tu vzlínající vodu v kuchyni.
    A mám tam prádelnu a sušárnu a odložiště špinavých věcí, pro dvoupokojový byt terno.

  • ratka

    293. v tom případě ale moc vlhko tam není, díkybohu. Jinak by ti prádlo neschlo. Takže to během léta všecko proschne, zabetonujete a žádný problém. :-)

  • rulisa

    294
    Jj.

  • rulisa

    Teď jsem si chvilku gůglila a je mi už zase špatně. Prý jak jednou díra v izolaci pod sklepem, tak smetýno, nejde funkčně zadělat ničím a už leda udělat ještě větší a odčerpávat.

  • ratka

    296. to je řeč o dokonale odizolovaném sklěpe :-) u Vás i dříve odněkud vzlínala voda… jinak byste nedělali drenáže

  • rulisa

    To máš pravdu.
    Ale tak jak to znamená, že to musíme v dohledné době rozkopat a udělat znovu.
    Eště budu hledat rozumy dál, čím a jak – Saule, letlampu nemám, ale bomba s hořákem na firmě je. Ale nestačila by na to ne úplně slabá (jako mám na folie) horkovzduška? Ta kolem 700° dá taky. Teda ta, co mají kluci na dílně.

  • Saul

    Ech,Google:-( Normálně to zalej asfaltem tak,aby se to spojilo i s tím terakem kolem a hotovo.

  • Saul

    nebo zkus tu horkovzdusku.Na kousku teraku,jestli ho natavi,což asi jo.Takze potřebuješ kousek teraku,pistolu a 5 minut práce. ta 296 je renaultovina.

  • Saul

    To je jako by někdo tvrdil,ze když se na střeše z teraku udělá dirka tak se musí vyměnit cela střecha.

  • Saul

    boze,prokoplej terovej papír.Nic víc!!!zapoj Ru svoji analytickou mysl,ser na vygoogleny chytraky a jen se tomu zasmejes:-)

  • rulisa

    Když já problila a proprůjnmovala noc a bolí mě žaludek při každým pohybu a je mi blbě a sotva stojím na nohách, tak mi dneska to analytický myšlení prostě už nějak nende. :-)

    A to mi po mejlu na osmou večer zavelela maminka, že potřebuje zas pomáhat a radit po skajpu, a do toho naháním po netu náhradní malý kolečka k vozejčku na výměnu, máme je z těch našich výletů už rozdrbaný a sjetý, nenašla jsem jinou alternativu než koupit nový, takže ještě dumám, jak o víkendu u maminky budu ty kolečka přemontovávat, když jsou tam matice a šrouby zapuštěný… herdek…

    Jdu nemyslet. Lehnu do postele, pustím další díl detektivky a doufám, že u ní s vyplou hlavou konečně na chvilku usnu.
    Než zavolá ta maminka.

  • Liška

    Jak nerozumím sklepům, tak mě zaujalo to zobání antidepresiv. Nevím, proč by měly sezobnout tolik prachů za ně farmaceutický firmy ve jménu toho, že stačí zobat a je to a jede se dál.
    Nestačí a nejede. Nebo jede – a pak se ukáže, že celej život byl posranej a že jsem nepoznal, co je důležitý, honil se za kravinama a teď už je pozdě. Já osobně bych nikdy v životě neudělala, že bych jedla antidepresiva a nic jinýho nezměnila, nešla do terapie atd.
    Buď mi něco nevyhovuje a chci změnu a jsem na ni nastavenej a ochotnej (byť nevím přesně, co změnit a jak a jak to bude dál – nemusím to všechno hned dělat), anebo chci status quo, ale proč potom žrát antidepresiva, jakej to má význam? – to bych se ptala sebe. A co je pro mě důležitý, co chci.

  • Liška

    303 ru
    a čím to? Nebereš náhodou na svoje bedra věci, co na ně nepatřej? Synové nejsou závislé děti. Maminky čudlíky v počítači ať si opraví jinak – ať si zavolá na nějakou ajťáckou podporu, když si neví rady. Placenou nebo ne, to už je její problém. Sklep není jen tvoje věc a není jen na tobě a máš lidi, co ti s tím pomáhaj nebo jiný, co ti ještě pomůžou – tak se nemusíš nervovat, protože dobrý konec už tu vlastně je TEĎ. Protože víš, že to zvládneš / zvládnete a že máš nápomocné lidi a to je nejvíc!

  • Saul

    303: Na základě 1. odstavce jsi dnes z výuky analytické mysli uvolnena:-)))

  • Liška

    303
    jak maminka zavelí? Nebrat telefon je taky varianty, nouzová – lepší je jí předem říct, ať nevolá, že dneska bohužel, ať volá jinam. respective ať volá v denních hodinách nějaké IT podpoře.Tam to patří.

  • Liška

    305,307
    by byl ideální případ. Neříkám, že to jde snadno, nereagovat na matku, odmítnout… i když: je to odmítnutí?? není, jen vymezení si svýho času a na něj máš právo, ty rozhoduješ. Kliiiid, ať tě neuhoní.

  • Saul

    306: Dej si oraz.Nehrot blbosti.Taky bych to rad uměl.

  • rulisa

    304
    To máš těžký. Jedna ségra hlavní magistra v lékárně, sežene cokoli je třeba, v rodině macechy geneticky sklony k panickým úzkostem, všichni vytížení, zodpovědní, vychovaní všechno dělat minmálně na 110 %, živí je vysoce odborné a na myšlení i vztahy mezi lidmi v oboru náročné práce…

    Na tohle asi není terapie, jedině změna životního stylu. A do toho nikdo z nich nepůjde, na svých životních stylech důležitých a odborně pracujících osob jsou v podstatě psychicky závislí. Je to smysl jejich životů.
    A v jejich potýkání se sama se sebou a svým postavením ve světě, v potřebě se držet na nohách a nepadnout, pak na tom všem visí ještě víc. A ono je to ještě víc vysává. Je to uzavřený kruh.
    Starší ze dvou mých mladších sester jsem upřímně uvolněně se smějící viděla snad akorát než jsem se odstěhovala z domu. Pak jako dospělou už nikdy.

  • rulisa

    305
    U maminky nejde o čudlíky ale o její volání, že je sama a potřebuje vědět, že je objektem něčích zájmu.
    A na to bohužel zbejvám už jenom já.
    V ostatním máš pravdu.

  • rulisa

    306.
    …kuju. :-)

    A tomu ostatnímu od vás taky, jdu hají.

  • barča

    Ru, jsem si živě vzpomněla na roky v baráku ve Smiřicích. Problém s vodou tam byl furt. jednak se studní a čerpadlem a jednak právě se vzlínající vodou a plesnivými stěnami.
    a jak se hráblo do jednoho vyvalilo se druhé. no prostě barák starej z roku 1868.
    a nekonečný kolotoč oprav všeho….a investic a práce (vše jsme si dělali sami) vodu, podlahy, nové rozvody elektriky, topení, přistavovali koupelnu a záchod, protože to tam nebylo, jen kadibudka na zahradě……pak později, když se hráblo do starých oken, vyvalila se zed pod nimi…..už bych to nechtěla zažít.

  • Liška

    jo, dej si voraz. Správně.

    311
    nezbejváš jen ty, ať žhaví linky důvěry, tam si může postěžovat. Zrovna mám do osmi službu :-))

  • barča

    312. Ru, jo, hají a vypnout a odpočívat aspon chvíli je myslím zrovna pro tebe ted ta nejlepší varianta. :-) tak dobrou.

  • ratka

    Maminka řeší samé voloviny, nic seji nestane když jednou nebude středem pozornosti. Moje maminka málem umřela, když se na ni vrhly děti… tzv. léčba šokem. Ihned si přerovnala priority.

  • Saul

    304.5:nevím Lisko,teď budu za vranu a zakrakam cosi o profesionální deformaci:-)neresme Ru,ale co vidím kolem sebe i sám na sobě mne docela desi. já ty sracky sice nezobu,ale když se tak dovidam kdo všechno třeba z kolegu ano…
    ale jádro pudla je v systemu.Jak můžeš nabídnout pozitivní změnu v negativním systemu? Ti lidi jsou pod takovým presem,kterej si psychoterapeut nedokáže vůbec představit.A oni mají své závazky…hypotéky,deti,životní styl…co jim vlastně muzes nabídnout?Chvilkovou úlevu a pak zas pojedou dal.nedělej si o sve praci iluze.Ty sama ji rostes a to je duletity.

  • ratka

    317. jsou to vnitřní priority, které určují že člověku to za to stojí otrávit se antidepresivy než se vzdát svého postavení.

    Jenže kolikrát pozná příliš pozdě že „vysoce odborná práce“ z nich udělala mrzáky, trosky.

  • ratka

    Tento svět je celý … nějaký divný. Moc stresu a málo radosti.

  • Saul

    318: Aha. ale ti lidi tu vysoce odbornou praci dělají,protože…je baví.umí ji
    ,citi se k tomu povolání….to z nich jako dela trosky?? já bych tě zabil Ratko:-)

  • ratka

    320. ale je to zřetelné, ten výběr…na jedné straně životní styl a vysoce odborná činnost, na druhé straně deprese které s tímto stylem souvisejí. Tedy máš pravdu, oni tak chtějí zůstat a tk se chemicky povzbuzují nebo tlumí to je jedno jak to nazveme… tlumí vedlejší účinky až do stavu kdy se z nich stanou… no dobře nikoliv trosky, nýbrž hodně opotřebovaní lidé.

  • Saul

    320 jenze to by nepomohlo,byla by z tebe mucednice a jela bys dal svoji lajnu:-)

  • ratka

    322. třeba pomohlo… už bych nekvákla :-)

  • barča

    Ru a když tu čtu dál – všechno to co se na tebe neustále valí o to víc říkám jo – jed na padesátiny chvíli někam pryč. na chvíli změnit prostředí. Sice se do toho všeho zase vrátíš, ale prostě chvíli vypnout, vidět a vnímat jiný věci, myšlenkově i fyzicky trochu odpočívat.

  • Saul

    Ty už budeš mít padesát Ru?Já myslel ze jsi mladice jako já :-)

  • rulisa

    325
    Jasně, devětatřicet. :-)

    Mám na uchách sluchátka a v nich proudí maminka. Tak jsem si zatím přečtla vaše přibyvší komentáře.

    Maminka chce tiskárnu. Aby si mohla tisknout svoje paměti.

  • Saul

    Ja ji to vytisknu,posli mailem.Tu kapitolu o zvrhle dceri si jen prectu a nebudu sirit dal:-)

  • ratka

    327. to je dobrá nabídka. napiš ji, ať ti to posílá. ty to budeš archivovat a pak ji to vytiskneš najednou.

    Pokud ji koupíš tiskárnu, budeš mít ještě větší vojnu se speciální šikanou :-)

  • rulisa

    Vy maminku očividně vůbec nechápete. Jednak nemáte porozumění pro ten pocit, když si člověk svoje věci dělá sám, ani pro ten pocit, když se tím může chlubit aspoň pečovatelce z Charity nebo jiným důchodcům po mejlu, a v neposlední řadě pro ten pocit, když vám zas a znova odcházejí mejly nejen bez příloh, ale i bez jakéhokoli vámi předtím třičtvrtě hodiny pracně ťukaného textu, jako se to poslední dobou děje mamince. :-))

    Tu nabídku, Ratko, už má několik let. A já mám pořád jen ty naskenované první rukopisy, protože maminka s Wordem neumí. :-) A i to, co uměla dřív, už se ztrácí v nenávratnu. Nechápe rozdíl mezi prohlížením souborů uložených na netu a u sebe v počítači, nechápe podstatu, jak co přeposílat. Neumí opravovat text a nechápe, proč se jí píšou některá písmenka tolikrát za sebou.

    Neřešte tyto maminčiny požadavky analyticky, v tomhle případě je to zcela zbytečné až kontraproduktivní. O nalezení řešení neběží. :-)

  • ratka

    329. nojo, a koupíš ji tedy tu tiskárnu? :-)

  • rulisa

    Říkám, že už jde jen o to, aby nebyla sama a aby měla něčí pozornost.
    Nic víc už se pro ni dělat nedá.

    Ale aspoň ten novej telefon už začíná brát na milost. I když jsem jí musela zakázat zkoušet mi z něj posílat fotky mejlem. Naštěstí nemá automaticky aktivovanej datovej balíček, tak jí to nejde.

  • rulisa

    330
    Podívám se, jestli ještě půjde rozhejbat ta moje, a když tak jí ji tam o víkendu vemu, aby ji tam měla a mohla se s ní pochlubit, a pak nějakou další návštěvu si ji zas odvezu.

  • ratka

    331. to je jak malé dítě :-)

  • rulisa

    333
    Je. Akorát horší tím, že si myslí, že to malé dítě jsem já.

  • barča

    304. Liško, když to vezmeš v principu : tak jsou lidi, který teda zobou antidepresiva, nebo mají jiné závislosti, jak se snaží bojovat se stresem, třeba alkohol, který je na chvíli zbaví toho vnitřního napětí apd. – svépomoc. a nebo jsou závislí na psychoterapii a psychoterapeutovi – tam vzniká hodně velká závislost…..těžko říct jak moc jim to pomůže v rozjetým životě. ve všech případech je to jen právě ustát to stávající, pokud možno co nejlíp.

    takže tak. těžko cokoliv z toho co soudit – prostě hledání pomoci různě.

  • barča

    335. ještě jsem si vzpomněla na jednoho našeho doktora – ten má klasickou bipolární poruchu – maniodeprese. ten odmítá jíst antidepresiva, protože mu vyhovuje to manické období – má vystudované já nevím kolik škol, má několik titulů a několik důležitých funkcí a postů – právě z doby kdy měl tu manickou část a sám přiznává, že by to s antidepresivy nedal. v tý manický části je nejproduktivnější a holt za to platí těmi propady depresivními a utlumovými – ale neměnil by, počítá s nimi.

  • ratka

    335. představuji si vnitřní napětí jako zcela přirozené nahromadění energie. Mohu si vzít prášek nebo se napít a tím na chvíli to napětí jakože zazdít. Nebo mohu jít běhat, pilovat, kácet stromy nebo sexovat a tím otevřít ventil. Anebo mohu z něj udělat elektrárnu a hnát tu energii na turbínu…dnem i nocí a něco stavět. Pořád…tedy přijmout napětí jakou součást života a hnací motor. Dokud jsem živá, jsem v napětí. K tomu jsme došla tedy. Zatím :-))

  • ratka

    Dnes v noci jsem téměř nespala anebo spala, něco mezi spánkem a bděním, zvláštní stav…mezistav. Ukzovaly se mi různé věci a dívala jsem se. Zdálo se mi že bdím, ale teď … možná jsme spala. A to vše „viděla“.

  • rulisa

    336
    Jj., to je pro mě docela dobře pochopitelné.
    Propad se prostě bere jako pasívní čekání „nějak to přežít“ na na tu lepší část, o které už člověk ví, že určitě zas přijde.

  • rulisa

    337
    Pilovat… :-)))

    Ne, tohle napětí není to, kvůli čemu berou antidepresiva.

  • ratka

    339. To měl Kopecký :-) Myslím že to všichni kolem něj akceptovali. Nahoru dolů.

  • barča

    339. ano, tak.

    má ji dlouho, už vlastně od mládí, je o rok mladší jak já, má docenturu a já nevím co všechno za další tituly a specializace. dělá šéfa na několika klinikách. je to svéráz, právě tou svojí poruchou, kterou už má v sobě zmapovanou a je s ní sžitý. působí různě na lidi – právě zrovna jak ho člověk zastihne v té které fázi.

  • rulisa

    341
    Nejenom.

  • rulisa

    Kopecký, Brodský, Ota Pavel, Petr Muk, Ernest Hemingway, Victor Hugo, Vincent van Gogh.

    Z Wikipedie:
    Miloš Kopecký, Catherine Zeta-Jonesová, Petr Muk, Sinéad O’Connor, Edgar Allan Poe, William Styron, Johann Wolfgang von Goethe, Virginia Woolfová, Ernest Hemingway, Ota Pavel, Oliver Cromwell, Napoleon Bonaparte, Abraham Lincoln, Winston Churchill, Vincent van Gogh, Amedeo Modigliani,Jackson Pollock, Ludwig van Beethoven, Robert Schumann, Karel Svoboda, Barbora Tachecí, Emanuel Swedenborg, Rudolf II. Habsburský

  • rulisa

    Spíš mi přijde, že spousta slavných, významných, mimořádně produktivních lidí se takovými stala právě dík té poruše. Umožnila jim jít výš než jiným, i když za cenu propadu níž než jiní.
    Dle onoho stálého zákona rovnováhy.

    Čili jinak – kdyby tihle lidi byli absolutně vyrovnaní a pohodoví, nikdy by neudělali to významné, co udělali. Zůstali by na té průměrné klidné hladině života i výkonnosti.

  • rulisa

    A vidím to i na sobě.
    Vyrovnaný klid je v určitém ohledu zabiják.

  • barča

    345. souhlas.
    okolí se na ně může dívat jakože jsou velmi ambiciozní apd. – ale v podstatě to není až tak u nich jako honba za penězi a slávou – jen to vražení jejich potenciálu do něčeho naplno, tak nějak přirozeně a také jim to jde „samo“ prostě uplné zakousnutí se.

    v tý manický fázi jim stačí spát dvě hodiny denně a jedou jak roboti, necítí se unavení, naopak – nabuzení, štastní, živí, smysluplní a prostě zvládnout toho tolik najednou – co je pro normálního člověka nepředstavitelné. takže ostatní můžou přemýšlet o závisti apd.

  • barča

    347. přesněji: je to jejich bytostná podstata. nastavení – přirozené.

  • ratka

    347. ale no ták :-) vyrovnané nejste ani jedna. kdo jsou „ostatní“ co přemýšlí o závisti. Tyto všecky věci přece tryskají zevnitř. Pořád jsem u tý řeky…která ničí nebo pohání turbíny. Anebo se přehradí ale napětí tam pořád je… v závislosti na výšce hráze. a pořád je dost potence i na závist :-)))

  • barča

    349. „kdo jsou „ostatní“ co přemýšlí o závisti“
    no, kolem tohoto doktora, kterého jsem výše popsala samozřejmě poletují různé pomluvy ze stran jeho kolegů, toho si prostě nejde nevšimnout. :-)

  • ratka

    Dnes v noci jsem viděla „hladiny“ v kterých vše probíhá. Tedy může to běžet v „nižším“ permanentně nasraném agresivním modu vzájemných nepřátel co se vzájemně likvidují nebo se postupně zvedat do stavu příznivějších stavů (představujte si co chcete) které nejsou tak útočné. Tedy „to samé“… se uvědomuje různě.

    a aktivita? ta je vedlejší. jako výsledek nutkání….někdy být musí někdy ne. Někdy se opravdu dělá to co se dělá v klidu. bez vnitřního puzení a stresu.

  • barča

    no a co si budeme povídat, v český louži – uspěch není něco co se bere jakože je to fajn a blahopřeju. spíše tady v česku převáží hned takové to – nojo, on to má nezasloužený, někde někomu leze někam, má to nepoctivý apd.

  • rulisa

    349
    Ale no ták, kdo tady psal po tom, že jsme vyrovnané??
    Ratko, čti jen to, co je napsáno, a ne to, kam si můžeš nacpat ty svoje řeky.
    Myslím, že to, co psala Barča, je docela dobře pochopitelné a neznamená to nic jiného než to, co napsala. Taky nepsala o tom opaku, který už k závidění není, popisovala prostě jen prodstatu úspěšnosti těchhle lidí.
    Přestaň si všechno, co kdo napíše, vztahovat k němu nebo k sobě.

  • ratka

    350. to určitě jsou… ale fakticky běží mimo tvoji pozornost. tedy nakolik závidí či nezávidí je již výsledkem hodnocení. tedy výsledek srovnávání sebe s druhými a přikládání měřidla.

  • rulisa

    350 ad 349
    Samozřejěm že ostatní v daném oboru, kteří nejsou tak výkonní. Je na tom něco nepochopitelného?

  • ratka

    349. tak řekni že se ti to nelíbí nebo nesouhlasíš a je to :-) Budu se méně snažit nebo vůbec. Tak nic.

  • rulisa

    351
    To mi přijde odjinud, ne přímo od problematiky výkonnosti na základě potřeby tu výkonnost produkovat.
    Mícháš asi tři různé věci a promiň – mám 2 frťany – cpeš je nám tu mimo mísu. :-)
    Napiš, že se ti to zdálo a že tě to zaujalo, ale netvrď, že je to totéž, o čem tu píšem, způsobem, jaký se v tom hodí vidět tobě.

  • barča

    349. nebo ještě jinak, si to představ, tenhle doktor má ve 40 hotovou docenturu a já nevím co ještě všechno možnýho a ted teda velké pozdvižení mezi padesátníky, šedesátníky,i starší, kteří se celoživotně vzdělávají a mají tedy celoživotní díla…..a snaží se o to, co se povedlo tomuhle „cucákovi“ no prostě velké pozdvižení, nevídané. Jak je to možné? apd.
    jinak kolem 40 když doktor má atestaci – tak je to velký uspěch, ale tyhle obří skoky nevídané.

  • rulisa

    354
    Prdy. Když někdo závidí, tak to na něm prostě poznáš z toho, jak o tom, komu závidí, mluví. Žádné svoje měřidlo přikládat nemusíš. Tu mírnou hořkost z něj ucítíš bez přemýšlení.

  • ratka

    355. touha po úspěchu… je nakonec tím zabijákem sebe sama a nutkáním jíst všecky ty prášky. aby v tom úspechu vydrželi. ale když nevydrží… stejně se nic nestane. přijde jiný a stejně ambiciosní… a opět nechá se vynést nohama dopředu nebo vykousat ostatními. No dobře, víte to všichni, schvalujete asi. Tak jo. Je to každé ho věc, co je ochoten obětovat pro úspěch. řeka má ale jen omezený průtok. Mě je jedno kdo závidí, přeje či nepřeje… ale pokud tito úspěšní lidé mají svoje rodiny, svůj život… a chtějí mít i osobní život kromě úspěchu. Třeba ne hned ale později.

  • rulisa

    356
    Však jsem řekla. :o))
    A proč se snažíš? Já myslela, že si tu jen povídáme? Že když někoho něco napadne, tak to napíše, když nenapadne, tak to nenapíše. Oč se snažíš?

  • rulisa

    358
    Jj., tak nějak.
    Z toho pak závist, řevnivost, nevraživost…

  • rulisa

    360
    Ne nutně touha po úspěchu, jen prostě zjištění, že na co já jsem se poctivě nadřel, jinej má skoro bez námahy! (Páč tak to zvenčí vypadá).

    Proč nám podsouváš, že něco schvalujem, jen proto, že nějaký jev popisujem? Proč to obracíš do toho, že závidíme my, když jsme to schopny vidět a popsat, proč jiný názor takhle opodstatněný musíš shodit tím, že osočíš jeho autora z nějakých postojů, měřítek a hodnot, kteřé považuješ za chybné, malicherné a povrchní, jen abys mohla současně prohlásit, jak ty jsi v tom jiná?

    Já třeba neschvaluju tohle tvoje počínání. Je v tom tvoje uraženost, víš to?

    No nic, jdu pracovat a střízlivět, už jsem byla upřímně konfliktní pro dnešek dost. :-))

  • barča

    360. Ratko, ty o koze já o voze. :-(
    tak celou dobu si tu píšem o podstatě bipolární poruchy – nejedení prášků. o bipolární poruše jako podstatě – bytí a ty zase píšeš o něčem jiném.

    teda aspon já jsem tu naznačila téma bipolární poruchy a Ru se k tématu připojila a pochopila. a ty píšeš zdá se mi zcela o něčem jiném.

  • ratka

    361. snažím se napsat nějaký názor…mohu nenapsat nic a dělat něco jiného.

    Ale OK, myslím že je to zřejmé. A je to každého věc jak si žije, pro ostatníje samozřejmě výhodné mít dobrého doktora, vědce či učitele. že vnitřně strádá… to už je na druhém místě. Tedy z mého pohledu, jsou lidé co se zcela obětují … ale jaksi nevědomě. najednou se vzbudí a zjistí, že je něco špatně a že se trápí..

  • barča

    346, no, manická fáze by se občas hodila. :-)
    nemám ji. já mám spíše nějakou setrvačnost v tempu…..nebo spíše jsem nucena okolnostmi se do nějakého tempa dostat a vydržet, ale taky se brzo vyčerpám :-(
    no, vlastně to souvisí i s mým unorem.

  • ratka

    364. Barčo, vím llže píšete o bipolární poruše. i ohromném nasazení které člověk věnuje práci… vlastně všecko. Brala jsem to v kontextucelého rozhovoru, jak Ru psala že u rodiny tatínka se berou antidepresiva, pak se o antidepresivech psalo dále…já do toho vložila řeku s elektrárnou a hrází, protože odněkud se ta energie bere. a někam se pouští. Mrzí mě negativní pohledy na svět… protože jsou soběvztažné. neříkám že se díváte negativně vy dvě, jen že … negativní struny jsou propojené v celépole na kterém se pak „jede“, nejde jen o závist, jde o určité negativní napětí v hladině, které se vybíje v negativních stavech. a stresu. a to opravdu píšu i o sobě, snad poznám kdy jedu v negacích.

  • rulisa

    366
    Mívala jsem cosi podobného. Nějak to zmizelo. Už to nevydržím takhle se excitovat a jet a být tak vytočená do obrátek s takovou produktivitou čehokoli.
    Na druhou stranu taky už mi stačí se párkrát dospat a je pryč i ten následný protiklad. :-)

  • ratka

    368. takže zatím….

  • barča

    364. Ratko,aha.
    já jsem se tématu Ru tatínka zase chtěla elegantně vyhnout :-) Tuším že Ru tatínek je dost na svůj věk čilý, zaměstnaný…..a pracuje stále. A pak jsem četla Ru – maminka…..oba dost výkonní lidé s obrovskou vnitřní energií.

    U Ru maminky jsem si jen řekla, že to teda musí být i záhul – tak jak Ru popsala – tu její potřebu pozornosti.

    Vzhledem k tomu, že jsem to nikdy nezažila s rodiči…….nemůžu a nemám co o tom cokoliv psát. Jen mě napadlo v mžiku, že tyhle matčino-dcerovské vztahy jsou teda taky něco! Především náročné – protože ženy jsou více citovější a citovější a od toho se odvíjí právě všechno.

  • barča

    370. mělo být: citovější a citlivější……

  • rulisa

    370
    Jen prosím nepomíchat maminku s maceškou. ;-)
    Mamince je 86 a stařecká demence už tam je bohužel patrná. už zbývá jen ten přetlak energie.
    (Kolečka mi před chvílí přišly a zdají se mi nějaký malý, no, uvidíme.)
    Rodina mého otce (79) je s mojí nevlastní mámou a nevlastními sestrami.

  • barča

    372. jj. snažím se to nepomíchat a ani se do toho extra nezaplétat :-)

    no jinak s mojí energií to není žádná hitparáda.
    o noční jsem si navíc blbě hnula s krkem, přesně vím v jaký to bylo moment (dávali jsme velkýho pána na lůžku výš) a ještě mám pocit, že mi to trochu nastydlo. Tady je poslední dny šílenej vítr, každou chvíli prší.
    v podstatě jsem ráda, že jsem ráda.

  • rulisa

    Jojo, dík, koukala jsem na něj včera. Ale když jsem si pročtla technickej list, tak si nejsem úplně jistá, jestli je to přesně ono. Má to jen lepit lepenku k sobě a nebo je potřeba to co nejrovnějc podbetonovat a proložit tkaninou…
    Ale určitě lepší než nic.
    Můžeš hledat i dál. :-)

  • Saul

    Čeče Ru,ty seš jak jeden můj bejvalej šéf.
    Ten taky takhle furt se vším vyšťaroval.
    Doufám,že už mu jeblo.:-)

    Nic ti už hledat nebudu.
    Konspirativně beru noťas v podpaží a odcházím…kouřit:-)

  • rulisa

    376
    Když tomu nerozumím, tak musím číst návody!

  • ratka

    376,377 vy jste srandisti :-))

    Ru, všimla jsem si že maminka je o 7 let starší než tatínek. Možná ho komandovala z titulu svého věku. Jakože to ví, když je starší :-)) ehm, to mi něco připomíná

  • Saul

    377:
    to ten šéf taky říkal,že po mne všechno musí číst.
    Pak se divil,že tam našel kraviny.
    Kdyby to nečetl,měl by klid na šéfování:-)

  • rulisa

    378
    Ona komandovala všechny.

  • rulisa

    379
    :-))

  • Saul

    Ještě je Ru jedna možnost!!
    Nic nelep,nespravuj a naopak tam ještě pár děr udělej.
    Až sklep pěkně zateče,nabídni ho za poplatek místní židovské obci jako mikve:-))
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Mikve

  • ratka

    382. do mikve musí být schody a je tam předepsaný rozměr a objem tekutiny :-) ale dívala jsem se na to lepidlo. je třeba i kousek tkaniny… ta bude fungovat jako tmelidlo a je to jedovaté, tedy nemělo by se to používat vevnitř.

  • rulisa

    383
    jj.

  • Saul

    Nejakej tlustej.ne?:-) Radeji cti ty technicky listy,pak myslis na kdeco:-)

  • ratka

    385. má vyčesaného kohoutka :-)))

  • Saul

    jestli mu ho nevycesaly manzelciny podvazky:-o)

  • Saul

    Fotku svyho dedecka mam oprenou v knihovne.Fesak v rakousko-uherske uniforme,se savlickou…Z valky se sice vratil,ale tak vyrizenej,ze sel do roka za svejma kamaradama z fronty. Tak otec rostl jak drivi v lese,ale dal to.Kdyz se tak divam,cim ti nasi predci prosli a jakou silu do Toho museli vlozit,tak zasnu a dava to silu i mne.

  • rulisa

    Eště máš určitě druhýho dědečka. :-)

  • Saul

    385 ale dobry. Ta moje 389 volne navazuje,to neni o rodinne sebeobrane:-)

  • Saul

    390 mam.Ten zase v druhe valce zbehl od protektoratniho vojska k partizanum,prosel pul evropy,ale po 48 uz asi chtel mit klid. A tak sel se soudruhy a bojoval aspon s mym otcem. Byla to fajn rodina,jsem za ni vdecnej. Ze vsech v sobe neco mam!!!

  • Saul

    389 do roka ne,otec byl rocnik 21…tusim:-)

  • rulisa

    To tě měl docela pozdě…

  • Saul

    393:takze se deda z te valky prece Jen s nejakou silou vratil,kdyz stihnul udelat otce,potazmo mne:-)

  • Saul

    no to jo.Si myslel,ze kdyz svede mladou holku,tak to bude bez nasledku:-)

  • Liška

    347 heh, a dál barčo o bipolární poruše,
    – bych manickou fázi takhle neidealizovala. Pokud tomu pánovi tak probíhá a má to tak superzmáknutý a už s tím umí zacházet, je nějaká supervýjimka. Většinou ta manická fáze je totální průser – lidi vyberou peníze z konta a rozdábají je lidem na ulici. nebo rozjedou několik projektů, třeba báječnejch, ale zvládat je prostě není v lidskejch silách, takže zanedlouho všechno krachne, všichni lidi, který do toho byli nalákaný tou chytlavostí toho dotyčného, se naserou, přijdou o prachy… ten člověk v noci nespí, ruší osttaní, je i bezohlednej, nedá si říct atd atd.

  • rulisa

    397
    Spíš si myslím, že trochu nějaký jemnější prášky bere, i když tvrdí, že ne.

  • rulisa

    Jen si počti, určitě si diagnostikuješ skoro všechny. :-))
    To ne že bych mířila přímou střelou proti tobě, ale takhle to funguje obecně. :-) Už jsem podobný věci radší číst přestala.

  • ratka

    400. já vím že ne :-)) máme to všichni a kdo ne, tak je divněj

  • ratka

    402. já si udělala na poruchu koncentrace a úzkost, a všecko špatně. Každý bod blbě :-)) ale přijde mi to zcela normální… tak nevím, třeba už si ani nevšimnu že jsem nemocná.

  • Saul

    Ja mam u kazdyho bodu doporuceni navstevy psychologa:-)
    Asi si zajdu s Liskou na pivo:-)

  • Saul

    I kdyz teda dost dobre nechapu,z ceho to konecne hodnoceni vychazi.
    Drtivou vetsinu odpovedi jsem mel stredne,trochu,vubec ne,extreme jsem nepouzil nikdy a velmi silne asi jen dvakrat,trikrat…
    A to jsem na hospitalizaci:-)

  • rulisa

    405
    Asi přepdokládají, že lžeš. :-))

  • rulisa

    Bože to jsou otázky…

    Jak jinak mám na prahu menopauzy odpovědět na otázku, zda trpím poklesem sexuálního zájmu, nežli ano? A kde je fakt, že to ale neznamená, že na tom eště fur nejsu líp než půlka jiných ženských ve třiceti? A to stran sexuálního zájmu vydávaného i přijímaného…

    Nebo dotaz na občasný třes či chvění rukou – no jasně, že mám! Bych jim přála půl dne sekat dvaceticentimetrový písmena do mrákotinský žuly pneumatikou nebo pemrlovat půlmetrový v průměru koule na zámecký nádvoří z téhož materiálu, by se jim taky třásly ruce, žeprejvodborníkům…

    A co jsou myšlenky na ukončení svého života? Ty mám taky každou chvíli, stačí nějakej blbec na silnici, co mi vyjede z protisměru, nebo když se proplítám po place mezi deskama ve stojanech nebo přebíhám mezi ještěrkama s tunou kamene na chňapce, tak je dost potřeba myslet na konečnost života, aby náhodou nenastala dřív, než si člověk pomyslet stihne…

    Míváte pocit, že většině lidí nelze věřit? – No jasně, třeba když si kupuju ojetý auto nebo když si čtu inzeráty na seznamkách, že…

    Bolest v kříži… tyvole, to je ještě blbější dotaz než ten třes v rukou, copak ten test nepředpokládá, že lidi pracujou i fyzicky? Podle toho by byli na psychiatra komplet všichni kameníci i hrobníci…

  • rulisa

    No a dál – zas dotaz na bolest svalů – aeště s emůžou zeptat, jestli mě někdy bolí nohy…

    A todle:
    Míváte pocit, že druzí na vás koukají, sledují vás nebo si o vás povídají?
    To není pocit, to je jistota!! Když projdu kolem právě stavěné haly, tak všichno zedníci jak mravenečci na ní se přestávají hejbat a jen čumí. :-))

  • rulisa

    „Máte potřebu kontrolovat a překontrolovávat po sobě, co děláte.“
    Mám a mít budu! Jinak zas někoho nechám umřít 24.17.

  • rulisa

    No, tak je to dobrý, jsem depresívní, hostilní a paranoidní, ale i přes postižení související s profesí a neschopností pochopit některé otázky jsem zatím pořád ještě v hraničním pásmu nepotřebnosti psychiatrické ambulance natož hospitalizace.

    Hele, jak jste si vyložili otázku: „Míváte myšlenky sexuálního obsahu, které vás silně obtěžují nebo znepokojují.“
    Co když mívám myšlenky sexuálního obsahu, co mě silně znepokojují, ale neobtěžují?

  • barča

    402. no fakt test orientační, teda ptají se tam na posledních sedm dní. :-) tedy není tam žádné zohlednění toho jako věk, léčíte se třeba s něčím, pracujete na směny (hormonální výkyvy) neptají se na druh práce – fyzicky náročná, nebo spíše psychicky náročná, neptají se na stav – vdova, svobodná, žije sama pad.

    no ale i tak mi vyšlo, že teda s největší pravděpodobností netrpíte žádnou psychickou poruchou, a dodatek – kdyby jste měla pochybnosti poradte se nebo obrať te se na lékaře apd. :-)

  • ratka

    Mívám myšlenky sexuálního obsahu které mě neznepokojují a neobtěžují :-)) Naopak pokaždé zajásám.

  • rulisa

    412
    No žejo! :-))

    Ale znepokojovat musejí, jinak by nefungovaly, ne? Jak chceš v poklidu duše zvlhnout třeba při autoerotice?

  • barča

    410. pochopila jsem to tak, že tě tyhle myšlenky mohou natolik zaměstnávat, že třeba nejsi schopna pracovat. nebo dělat cokoliv jiného – tedy něco jako vtíravé neodbytné myšlenky omezující v denní běžné aktivitě :-) tedy tak jsem si to vyložila.

  • barča

    414. jsem to vzala v kontextu s tím na co se tam ptají……vlastně je to celý takový jakože ty otázky postavený : omezuje vás tohle, nebo tamto v běžným životě…..

  • rulisa

    414
    No to jsem dřív mívala skoro furt. :-))
    Teď už mi to hlavu vyhazuje jen čas od času, málokdy. Ale je to děsně fajn…

  • rulisa

    415
    Jo, třeba ty bolavý záda omezujou docela fest. To pak ani ty myšlenky sexuálního obsahu nemáš. :-(

  • ratka

    418. mě bolí ruce, klouby na prstech… každé ráno než je rozhýbu.

  • ratka

    a dělám si starosti, jak to zvládnou… celá ta armáda kolem mně.

  • barča

    mě ten test hodně připomněl takový ty bakalářský dotazníky neumělý k závěrečným zkouškám :-) co k nám děvčata z Vš nosí a dáváme to lidem. i ta stupnice hodnocení je hodně podobná. pak se to posbírá a oni z toho dělají nějaké závěry a statistiky a mají to jako doplněk k závěrečné práci.

    v tom testu třeba chybí pro mě i to podstatné z rodinné anamnésy – přímo, zda se v rodině vyskytuje někdo kdo se léčí s psych. onemocněním, nebo zda byla v rodině sebevražda apd.

  • rulisa

    411
    A nejhorší je, že ten test pracuje s naprosto subjektivním posuzováním. Takže když například napíšu, že mám konflikty s jinými lidmi středně (nenapsala jsem, napsala jsem trochu, páč jsem brala v úvahu víc reál než virtuál:-)) – tak kdyby mě měli stejným systémem posuzovat jiní lidi, můžou stejně dobře napsat „vůbec ne“ i „extrémně často“. Protože to, co my sami na sobě vidíme a hodnotíme, je ukrutně zkresleno námi samými.
    Ten test má asi vypovídací hodnotu jedině pro jedince už těsně před sebevraždou nebo vraždou.

  • rulisa

    421
    Myslím, že se skutečným psychiatrickým testem, byť orientačním, nemá společného nic. Taky mi to přijde spíš jako ty testy do deníčků prepubertálních dívenek. „Vyber ze tří možností, jak se chováš, a zjistíš, jak se chováš.“

  • rulisa

    419
    Na klouby na rukou se v tom testu neptali. :-)))

  • barča

    nebo s tím spánkem – málo spánku je blbý a poruchy usínání a nadměrný spánek taky není dobře. to samé nechutenství a přejídání. není tam otázka nepřímá na endorfiny – at je to sport, koníček, volný čas. nějaký poměry apd.

    divnej neumělej dotazník.

  • rulisa

    Jsem těch posledních sedm dní nějak nedočetla (a pak že si nemám po sobě všechno kontrolovat…), tak to vyplňuju znova – ale co s tou otázkou na špatnou chuť k jídlu? Když jsem po tom úterním blití a zatím eště jen o rohlíkách a čaji…
    Zas to bude zkreslený. Ach jo.

  • barča

    já se ještě pořiznám, že mě ten dotazník moc nebavil – dlouhý a tak nějak o ničem, nevím na co přesně cílí. takže jsem to přejela už dál asi od 50 hodně rychle :-)

  • barča

    mě vůbec obecně dlouhý dotazníky, nebo ankety nebaví. vyplnuju to spíš už aby byl konec.

  • rulisa

    Jo, tak za posledních sedm dní jsem i s tím blitím, nechutenstvím, ranním nedospáváním, pocitama viny (drenáž), a bolestma v kříži, prej normální.

  • rulisa

    Úzkostí prý taky netrpím, a když jsem projela celej ten web, tak ve mně vzbudil silnou paranoiu, že pan MUDr. Polách, takto výhradní a jediný autor, vůbec žádný MUDr není, nebyl a nebude.

    Nicméně hledala jsem nějaký kontakt nebo info o autorovi, tak jsem nakonec klikla na jedinou možnost dole v zápatí u webadmina – a ejhle. Link ven – ty stránky nejsou nic jného než skrytrá reklama a poutač na soukromou ordinaci. Testy zpytlíkované horkou jehlou a šité na míru človíčkům jako vhodným objektům pro takovouto reklamu.

  • rulisa

    Bych panu Poláchovi přála mou maminku – včera večer jsem jí napsala, že v sobotu přijedu, tak dneska mi napsala jen tři mejly a jen dvakrát telefonovala, jestli jsem náhodou netelefonovala.

  • barča

    430. fíha, ty jseš detektiv :-)

  • rulisa

    432
    Joo, to mě baví, a asi bych i jako skutečněj detektiv docela platná, akorát bych nesměla do ostré akce do terénu, to bych se pokakala strachy. :-)

  • Saul

    430:
    No a jeste si tam nadrzo da otazku,jestli mame pocit,ze se nikomu neda verit,nebo tak neco.
    Psychosmejd !

  • rulisa

    Popravdě, když jsem si k tomu jeho chlapečkovskýmu výzoru vygůglila, čím vším kde všude prošel a čeho dosáhl, tak jsem naznala, že radši budu psychicky zdravá.
    Onemocnět na duši na starý kolena evidentně znamená si to hodit, protože starejch důvěryhodnejch autorit už nebude a než takovýmhle mláďátkům dychtivým namistrovaným se snažit něco sdělovat, tak to už radši tu větev…
    Tohle byl ten nejhorší možnej způsob mého setkání s psychiatrií, řekla bych.
    Jdu přiložit do kotle a umejt si vlasy.

  • ratka

    být psychiatrem sám sobě :-) tedy… pak nemusím se nechat vykořisťovat cizím

  • rulisa

    Psychiatrem? Proč? Ty si fakt chceš pěstovat pocit, že jsi nemocná?

  • ratka

    virtuální psychiatr je dobrý job, vyplní dotazník a depresiva dostane poštou. no nekup to :-) a třeba i něco vyhraje

  • rulisa

    Depresiva si sežene každej sám kdekoli. :-)))

  • ratka

    437. baví mě to…tedy různé psychohry a zajímavosti lidské mysli.

  • ratka

    439. ale většinou něco zaplatit musí… jde o ten kšeft. tedy najít hodně zákazníků

  • rulisa

    440
    Zajímavosti lidské mysli mě baví taky, ale kvůli tomu se nepotřebuju ztotožňovat se všema chorobama. A psychohry už jsou hodně fousatý na to, aby aspoň jedna z deseti za něco stála.

    441
    Nemusí, věř mi. :-))))

  • ratka

    nemám důvod nevěřit… dá se to i brát ze společného. Nevěřím že to někdo vyrábí sám na koleně jako boty :-)

  • Saul

    438:
    Chybi ti tam pred tema depresivama anti:-)
    Tak si z tebe Ru dela prdel,ale aspon te neposila na psychiatrii:-)

  • rulisa

    444
    Jj. :-)))

    Tak já du na to kolečko kotelna-vana.

  • ratka

    jistě existují lidé co nemusí platit z různých důvodů. To je jasné. ale … nemůžou ty léky mít zadarmo všichni.

  • Saul

    445:
    Myslis tu prokoplou:?-)

  • ratka

    444. proč? depresiva jsou ideální na deprese :-))

  • ratka

    445. a jak to vypadá ve sklepě? Tedy to prokopnuté místo :-)

  • ratka

    jo tááák :-) už chápu. chybí mi tam anti … :-)))

  • rulisa

    449
    Vypadá to tak, že vlasy mi myl synek, protože šešulkama prstů do krve rozedřenýma od vyndávání a vyhrabávání štěrku z drenáže mi to moc nešlo, ukrutně to štípalo.
    Co jsme v neděli zabetonovali, to synek dneska zas rozbil, rýha je vyčištěná, u zdi jemně pramení voda, ale není to potopa, snad to časem vyschne. Snad dost do neděle, aby odkangoval ještě tak 2 cm po stranách až po tu térákovou vrstvu, aby to nové bylo na co nalepit. Myslím, že pak začnu tím, že to dole trochu zarovám betonem s nějakou krystalickou přísadou nebo aspoň s duvilaxem, aby tam pod térákem nebyly ostrý hrany, a jak to oschne po stranách, tak to zkusím svařit. Ideálně příští víkend.
    Pak na to hodíme zpátky drenážku, kam to pude, aby zůstala pod podlahou, kde už nepude, dám jen štěrk, a přes něj nahoru pruh téráku a pak teprv beton, aby tak moc netahal vlhko z té drenáže.
    Nebo aspoň tuhle svou ideu sdělím co nejvíc lidem, aby mi to včas rozmluvili, kdyby to zas byla blbost.

  • ratka

    451. díky,nic ti vymlouvat nebudu jelikož tomu nerozumím. ale napadlo mě, že říkat to těm kteří tomu taky nerozumí ale jsou snaživí radílci… taky nebude to pravé. To chce asi konzultovat s nějakým odborníkem (žádným mastilem). Ale to víš… ale jestli to správně chápu, tak ten térák tedy sundáš…. a dáš znovu, nebo tam budeš mít izolace dva. jednu pořádnou původní hydroizolaci (prokopnutou) a vzlínání vody která asi byla dříve skrze zdi srážení vlhkosti etc a dáš si na to všecko (jestli správně chápu) térákovou tj. hydroizolační vrstvu. voda která se ti bude sbírat mezi těmito vrstvami půjde… kam? tám se jak debil… protože znám térák zvenku a zevnitř moc ne. Zevnitř se to musí nějak odvětrat… i když se zaleje něčím … přesto ta vlhkost se tam bude pohbovat skrze zdi a dělat zv.. květy… a vzlínat po zdech. ale to opravdu jen kecám jako amatér. z mého nezkušeného pohledu bych tvé řešení nedoporučila :-))

  • ratka

    452. zařaď mě to skupiny amtérských radílků

  • rulisa

    452
    Ale já nenapsala, že tu ideu sdělím co nejvíc lidem, kteří píší a čtou blogy. Nevěřila bys tomu, ale představ si, že znám i spoustu jiných lidí. :-))

    Ta stará a nová vrstva téráku se musí v krajích položit přes sebe a svařit.
    Když tak jukni někde na netu, jak je dělaná izolační vana sklepa. Jde zvenčí po zdech, pod nimi po základu dovnitř a do plochy a teprve na ní je vrstva betonu podlahová. Když je izolační vana soudržná, nic nikde nevzlíná.

  • rulisa

    Al epravda je, že ta moje už úplně soudržná asi nebude i z jiných než prokopnutých důvodů. Ale to vlhko vystoupavší v nějakém už zteřelém místě nad ni je potřeba odvádět bez přivádění další spodní vody, čili bez dalšího porušení izolace, hlavně u zdí.

  • ratka

    455. tak to bylo myšleno…tedy směřoval dotaz. už se tam „něco“ děje. ať vzlínáním skrze stěny nebo spárou, jinak by jsi se nepustila do drenážování… ale těšila se suchého sklepu. Tedy jde o to jak odvést (zbavit se) toho co se objeví… jako vlhkost.

  • barča

    Ru, poslala jsem ti mail :-)

  • rulisa

    Pokračování sklepní story:

    Než jsem přišla z práce, mládě se rozhodlo mi udělat radost hotovou prací a pustilo se do obkopávání izolace a samo taky mělo radost, jak mu to pěkně jde, tak rozšířilo celý výkop o cca 5 cm na každou stranu. Jenže si nevšimlo, že to černý, co na takto vzniklém schodku nechává, je černý málo a že to podstatně více černější mu zpod kanga všechno odskakuje pryč přilepený na horní vrstvě podlahového betonu.
    Zjistil to, až jsem přišla z práce, koukla na to a přestala dýchat.

    Nevím, co mám dělat. Prostě nevím. Ta izovrstva je tak dobře natavená zatavená, že je tvrdá jak sklo a neoddělitelně drží na horní podlahové vrstvě betonu, ne na té spodní, takže teorie, že ji obnažím a přilepím na ni novou ipu, padá.

    Dokonale jsme si zk…ila sklep.

  • Saul

    458:
    Ja bych v tom videl banalitu,ale lze to zdramatizoval az do potreby izolace sklepa panenskou krvi.
    Tos nevim,kde vemes tolik panen,madam Bathory:-)
    Teorie padne,az je vyzkousena v praxi.

  • Saul

    Delalas nekdy s tim kangem?
    S tim provalis nejen novodurovy,ale i litinovy potrubi ani nemrknes.
    A ty resis 5cm teraku.
    Mladej to s tebou taky nema jednoduchy,zda se:-)

  • rulisa

    Dělala jsem s tím kangem, světe div se. Dokonce jsem s ním synka učila, například jak podvrtat práh dveří, aniž by přitom vysadil futra.
    Nejde o to, že to provalil, ale že už mám napříč sklepem výkop jak kráva a nevím, co s tím dál. Jak tam co udělat dál, aby voda tím výkopem tekla pryč do drenáže vprostřed sklepa a nevzlínala nahoru a neroztahovala se mi do zdi.

  • rulisa

    Odpoledne ti to nafotím. :-)

  • Saul

    461:
    no jak…nevím.
    Tak to můžeš týdny a měsíce studovat,shánět na to odborníky,kteří ti poradí dycky něco jinýho,nebo fušera,kterej to rozjebe ještě víc…nebo se spolehnout na selskej rozum.
    Když má nějakou drážkou odtíkat voda,tak musí mít spád a být odizolovaná.
    Na spád máš vodní váhu,drážku vymaž cementem a potom zatři asfaltovým nátěrem.
    A když ten sklep bude i potom vlhkej,tak bude vlhkej,no.
    Je to sklep.
    Ale jo,nafoť mi ji.
    Tu drážku:-))

  • rulisa

    Skvěle, to je konkrétní rada. Do začátku super.
    Akorát ještě musím vymyslet, jak u drážku zakrejt, ideálně pod beton, abych si o ni nelámala nohy, aniž by vzlínala voda tím zakrytímnahoru a roztahovala se do okolí výkopu. Přemýšlela jsem o tom, že bych tu drenáž s trubkou a štěrkem zakryla pásem lepenky pod horní pochozí beton, ale nevím. To už právě nevím. Co bych s tím kam stáhla či vytlačila jinam.

  • Saul

    hele,stejně ta vana asi byla,je a pořád víc bude děravá na víc místech a nemůžeš to rozdrbat celý a spravit ji.
    Prostě řešíš problém a nemůžeš ho vyřešit ideálně,tz. do suchýho sklepa.
    Jde o to,aby ses tam nebrodila po kotníky ve vodě,ne o suchej sklep.

  • rulisa

    Po kotníky ve vodě jsem se nebrodila nikdy, jen po jaru mi tam stávala louže vody, co se táhla prasklinama v horním betonu až do sousedního sklepa.
    Jo, máš pravdu, že to tam prosakuje ještě i na jiných místech někde na druhý straně, ale to bylo dycky pod uhlím, tak to uvidím až příští rok, kde to přesně je.
    Ale to už bych asi vyřešila fakt jen mělkou uzučkou stružkou po povrchu, aby to odteklo směrem k drenáži a případně do ní.

    Pak je další možnost, že kdyby se spodní voda stáhla do téhle jedné drenáže, kde s ejí umožní vylízt a odtýct, tak by se třeba tolik netlačila do jiných míst. To uvidím právě až zas příštírok na jaře, teď už je to ve fázi postupného vysychání.

  • rulisa

    A právě mi dělníci od firmy, co nám staví halu, přivezli lepenku, tak mám dva kusy 0,5 x1 m.

  • ratka

    To jsem fakt zvědavá, jak to pořešíš… a tu rýhu máš v betonu? tedy v betonové podlaze jsi vykopala rýhu?

  • rulisa

    468
    Jj.

  • ratka

    468. tak ji tam nech….tedy selský rozum mi říká na to moc nešahat. Třeba zasypat kamínky a nechat být.

  • ratka

    470. anebo dát mřížku…po celé délce ale nechat volně… ať se může co nejvíc vody odpařit. nesvařovat ani nelepit. nechat dýchat. Voda si našla cestičky dříve… najde si je i teď, a možná lépe … tedy můžeš to ukáznit rýhou. zůstane to v rýzě a nepoleze do zdí.

  • rulisa

    471
    To je právě otázka, co nahoru. Kdyby to šlo víc odvést než nechávat odpařovat do místnosti, kde tím ádem bude celkově dost vlhko a zas to bude lízt do zdí, akorát že v celé ploše rosením se ze vzduchu, byla bych radši.

    Drenáž veprostřed sklepa je normálně zabetonovaná a vlhko nahoru skrz beton neleze, ale je tam kameninová trubka pomazaná hydroizolací.

  • Saul

    470::-)
    Tak ta drážka vede do nějakýho svodu pro tu vodu,předpokládám a básním:-)
    Drážku zalej řídkým cementem,do něj pak zatlač půlku třeba novodurové trubky s průměrem,jakej chceš aby ta drážka měla.
    Zároveň na te trubce měj vodováhu,ať tam máš spád.
    Ten vytlačenej cement pak špachtlí shrň,zarovnej s okolní podlahou,zatři mokrým filcem.
    Po zaschnutí drážku zatři asfaltovým nátěrem.

  • Saul

    473.
    tu trubku pak vyndej,ta má vytlačit jen ten žlab:-))

  • rulisa

    Ok!

  • ratka

    472. jde o to, že základní a nejlepší způsob jak odstranit sklepní vlhkost je odvětrat… nikoliv odvést žlabem. Je třeba mít lehký průvan, skrze okýnko a vstup. tím se vlhkost odvádí ven. odpaří se. Neodteče…. nemá kam.

  • rulisa

    476
    Právěže má kam, když se napojuju na centrální drenáž uprostřed sklepa, vedoucí napříč celým domem do odpadu a ven.

  • ratka

    477. možná se ptám jako blbec… ale je rozdíl mezi odpadem (a vedením do odpadu) a spodní vodou… anebo je to jedno. Pro mě spodní voda vzlíná ze země…. a odpad je odpad, tedy vedení vody trubkami. Spodní voda vzlíná kapilárně a nelze ji odvést…. leda okopat kolem baráku drenáž níže než jsou základy domu.

  • rulisa

    478
    O tom, proč se snažím odvést vodu vnitřkem a na čem vázne odvodnění vnějškem, už jsem tu psala asi třikrát, tedy ne jen v téhle diskuzi. V téhle diskuzi jen jednou, viz 267/270.

    A jak odvádíš vodu tou vnější drenáží, když spodní voda vzlíná kapilárně a nelze ji odvést?

  • ratka

    479. snížíš spodní vodu drenáží zvenku, tedy snažíš se odvést vodu z pozemku.

  • rulisa

    Ale jak ji odvedeš? Pokud – podle tebe – spodní voda nejde odvést, tak jak ji odvedeš?

  • ratka

    třeba do nějaké jímky na pozemku, to jsem již viděla na vlastní oči a odsud se přečerpává do centrálního odpadu. Takový pozemek jsme nekoupili i když slibovali že je to zcel bezpečné. Sklep v místě kde vzlíná spodní vod je izolovatelný jen z zvýšených (speciálních) nákladů a stojí polovinu nákladů na barák (nerezová vana).

  • rulisa

    Ratko!!!
    Ale jak to do té jímky dostaneš, když spodní vodu podle tebe nelze odvést!!!

  • ratka

    nerozumíme si…. okope se dům, a vykope velká společná jímka (to třeba se děje na některých pozemcích u nás) odsud se voda přečerpává nahoru do společného odpadu. anebo se musí udělat opatření při stavbe, speciální nepoškoditelná vana. JInak tam voda pořád je. treba sousedi mají ve sklepě pořád vodu…vlhko. Nemají dostatek odvěrání. a vodu nelze odvést drenáží ni okopáním

  • rulisa

    484
    Ne, skutečně si nerozumíme. Viz 267/270, kdyby to šlo, tak hurá a nedělám drenáž uvnitř sklepa. A nic by se ani přečerpávat nemuselo, kanál je kousek vedle, jen by se to svedlo do něj. Jenže to není v mých osamělých silách!!!

    Takže znovu:
    Napsalas, že spodní vodu nelze odvést. A co s ní tedy podle tebe děláš, pokud okopeš celý dům a uděláš vedle jímku (nebo to zaústíš do kanálu)? To ji tam v tom výkopu střádáš na věky věkův, až je jí tam čím dál víc, a do té jímky chodíš čůrat, aby v ní něco bylo?

    Ale nemusíš mi popisovat technologii odvodňovacích staveb kolem domů včetně síly štěrku a výšky nopové folie, stačí mi princip, jak donutíš vodu, aby se nechala odvést, když vzlíná kapilárně a – podle tebe – odvést nejde.

  • ratka

    žádné nopové folie popisovat nebudu… říkám že se to musí čerpat (nahoru) do odpadu…. který má přirozený spád a že to tak tady mají. Měli jsem to i v jednom suerénním bytě (2x) ho vytopilo a voda tam vzlínala taky. Máš plán… tak ho děláš. jsem kibic. nikdy jsem takovou věc jako odvádět vodu ze sklepa nedělala a ani bych si na to netroufla.

  • rulisa

    486
    No a to jsme u toho, co psali na tom netu, že teda když je dole v nějakým místě vlhkej sklep, tak že se má vykopat díra metr na metr a udělat tam bazén, ze kterýho se to odčerpává. Viz 296.

    Jenže ono je taky třeba uvažovat, že tohle jsou případy, kdy tu vodu není kam pod tím barákem odvádět. Jenže tady je kam. Drenáž uprostřed suterénu zaústěná pod sklepy na druhé půlce domu do ostatního odpadu vedoucího z domu ven. Takže ať klidně teče, má kam. Jen ji potřebuju usměrnit, aby tekla tou drenáží právě tam a nevzlínala štěrkem okolo drenážní trubky do podlahy a hlavně do zdi, u které začíná (a původně až tak blízko zdi začínat neměla).

  • ratka

    487 opravdu je tam tolik vody? tedy že přímo teče…. pokud ne, stačí odvětrat. Tedy z toho co píšeš pořád čtu že to nebyl mokrý sklep nýbrž vlhký… tedy že nejde o tekoucí vodu v podlaze. Nýbrž o vzlínání vlhkosti… a tam ta drenáž nemá co odvádět. voda vyvzlíná a odpaří se. Tedy ta drenáž víceméně tu zachytí opravdu jen vodu… ale nechytí kapilární vlhkost zdí… pokud zdi jsou vlhké. Pokud jsou zdi suché a nedělají se takové divné květy z omítky… (téměř jakoby plíseň) no tak to odvedeš podlahou. Ovšem přijde mi to divné… aby vzlínající voda šla odvést rýhou v zemi.

  • rulisa

    Já už nemůžu…
    Na konci zimy po tání tam stojí voda v louži. Jinak ne. Do zdi se evidentním tmavým flekem dostává až teď, po prokopnutí té izolační vany. Proto to chci odizolovat, aby to do té zdi nešlo…

  • rulisa

    Teď tam už voda není téměř žádná, odpařila se po znovuotevření výkopu.
    Jenže taky už není po tání, spodní voda už opadá.

  • ratka

    Tak to je supr….zaizolueš co jsi prokopla a bude to jako dřív :-)

  • rulisa

    A jestli mi teď napíšeš, že jsme tedy neměli kopat žádnou drenáž a jen jednou za rok měsíc chodit vytírat podlahu ve sklepě houbou, tak tě praštím i na dálku, páč to vím teď už i bez tebe, ale po bitvě i generál poraženýho vojska už ví, jak to měl udělat jinak a já si holt předtím taky nechala poradit…
    A teď už to prostě nějak musím pořešit, aby škoda pokud možno nebyla větší než přínos.

  • ratka

    491. tedy ne ty…. ale rodina se počítá taky :-)

  • ratka

    hehe, přesně… auau, jakoby se stalo :-)

  • rulisa

    491
    No to právě nevím najisto jak, protože viz 458, a proto mi Saul radí to, co mi radí.

  • ratka

    495. no to běží…mimo moje možnosti (selský rozum) :-)

  • Saul

    Vy tam v tom vašem kraji stejně máte na to kopání nějakou zvláštní vášeň.
    Jak jsme jeli v létě kolem toho Magorova baráku ve Vydří…to tam tak jednou ráno za ním přijeli nějaký máničky,Jirous je pozval dál a v kuchyni krumpáč,lopata a metrová díra v podlaze.
    Tak se ho taky ptali,jestli nechce pomoct s odpadama a on že ne,že se jen vrátil z hospody a napadlo ho,že má v kuchyni zakopanej poklad.:-)

  • Saul

    Možná je to geneticky daný reflex po předcích,co tam kopali ty rybníky,včetně Pařezáku:-)

  • rulisa

    Ale já su geneticky vod Brna. :-))

  • Liška

    423 ru
    „Vyber ze tří možností, jak se chováš, a zjistíš, jak se chováš.“ – to je super trefný!
    A na tomto principu taky fungujou diagnózy.
    Tomu „Vyber ze tří možností, jak se chováš, a zjistíš, jak se chováš.“ se říká diagnóza. Základ medicíny.

    A to neříkám v ironii. Tak to je.
    Pak má medicína sloužit dobře jednotlivci – tedy psychiatrie. Ona slouží výborně – jenže ne jako jediná osamocená, potřebuje k tomu ještě další disciplíny.

  • Liška

    500 – že člověk zná svou dg, to ještě neznamená nic pro jeho budoucí život a zdraví. Jsem chtěla říct.

  • Liška

    451 ru
    ještě mě zaujalo už před pár dny
    „prstů do krve rozedřenýma od vyndávání a vyhrabávání štěrku“
    – proč pracuješ tak, že jdeš do krve? To jen, že to každej nedělá. Se šetří, aby byl použitelnej i na jiný věci. A ty se rozerveš. Jenom jsem si všimla… to nečekám odpovědi!!

  • rulisa

    502
    Já to nevnímám, v zaujetí, až když už to bolí moc a pak zjistím, že mi ta krev teče. Teda že mi teče ta vrstva hlíny na prstech.
    Ale pak už zas zaujatě zbaběle skučím při mytí. :-)

  • Liška

    492
    aháá, to jsme zrovna měla nutkání říct – že já tmu vůbec nerozumím ani zdálky, takže by měani nenapdalo něco kopat v tom sklepě. Nechala bych to bejt a bylo by po prdeli.nebo byh to nechala, jak to je, a navrch dala novou dlažbu. kdybych to jako chtěla mít hezky čistý a k něčemu použitelný. i když nevím, k čemu. Nějak jsem nezachytila, co byl kýžený výsledek, k čemu ten sklep má být. Nebo bych počkala, jestli chci rušit topení uhím, až to bude změněý, a pak bych si něco jinýho do toho sklepa dala, možná s jinou podlahou. Ale asi se stejnou, jak se znám. Já bych se na veškeré činnosti vyprdla a šla bych si internetit na blogy a u toho chlastat. jako teď.

  • Liška

    503
    jo, to jsem dělávala taky, ale od jistý doby se cítím jako starší paní – že to ať si dělaj mladý a chlapi a já už si zasrat ruce od hlíny a všeho nemusím a krvavý mozoly si dělat taky nepotřebuju. Si vemu prac.rukavice.

  • rulisa

    504
    Nejde o ten sklep, ale o suchost stavby. Aby zdi nenatahovaly vlhko. Vlhké zdi mají sklon plesnivět a špatně izolují, čili byt uvnitř nich se vytápí s daleko většími náklady. A pokud bych se v budoucnu rozhodla zateplit zvenku, na zdi táhnoucí vlhko odspodu je to plísňová sebevražda.
    Ale na to by už opravdu bylo potřeba zlomit držice společné kasy a nechat udělat tu drenáž venkovní, včetně pořádné izolace až k základům.

  • Liška

    504
    jsem prostě z města. Špinavou práci dělám jenom lesního druhu, ne v místech, kde už někdo něco s mně neznámýma materiálama dělal. Protože v tom jsem já mimo. Špína lesního druhu mi neva, ani kadijámy na kadiboudy kopat. Ale už jsem to ukázala a stačí, už to mám odpracovaný, ať si to dělá někdo jinej, kdo na tom bude ukazovat, jak je silnej (to nemyslím tebe!, to já jsem to potřebovala ukazovat). Teďka mě berou jiný věci.Jestli teda vůbec něco, spíš skoro nic. Asi jsem přichcíplá. Ani tu naši krasomříž v kuchyni jsem ještě nedemolovala. Ona je totiž zapeklitější, než vypadá. Takže stagnuju.
    Vlastně máš můj obdiv, že se vůbec pouštíš do něčeho takovýho jako sklep.

  • rulisa

    505
    Na něco potřebuješ cit, vnímat, co máš pod těma prstama, a to v rukavicích nejde.
    A ruce od hlíny si zaseru beztak hned, jak pude začít dělat na zahrádce.

  • Liška

    506
    jotáááák! no to obkopání domu asi často pomůže, u kamarádů vlhkýho domku jo (ale nejvíc pomohlo, když se přišlo na to, že tam někde byla nějaká blbě udělaná kanalizace, teklo am něco pod zemí a nešlo to vyschnout, teď už OK),ale u nás v práci to dělali podruhý (protože jsme to reklamovali) a suterén se nám furt jeví jako rizikovej a větráme tam v t největší místnosti vlastně furt. Topíme tam a větráme jak blbci.

  • rulisa

    507
    Já se pustím do čehokoliv, baví mě tyhle budovací práce. I ty chlapský všelijaký, každý léto jsem milovala třeba rytmus pořezu, štípání a uklízení dřeva. Jak se u toho člověk zapotil, rozhejbal a přitom to mělo grády, ten pohyb a bylo člověku pak po hotovým díle hrozně fajn… A nebo podzimní rytí, kdy se moc nepipláš s pletím, jen zajíždíš rejčem do hlíny a ukrajuješ a makáš celým tělem při záběru rejče a obracení té hlíny a pak rozhazování hnoje ob jednu brázdu…

    Jenže jsem právě někdy (často) v tom nadšení pořádnou robotou poněkud (dost) zbrklá.

    Ale když vidím, že to jako ženská nebo prostě jako diletant fakt nezvládámn, klidně si na to toho odborníka řemesníka zjednám. Jako třeba na to topení.
    Ovšem je velmi potupné zjednávat si ho poté, co napřed něco totálně zhnojím, a pak už nevím, jak dál. :-))

    Na druhou stranu mě zas nebaví právě ty typický ženský práce jako je žehlení, kdy musím stát na místě jak píchlý kolo a šmudlat cosi, co mě nutí akorát se nad tím hrbit a o čem je už předem jasný, že se to beztak do pěti minut po oblíknutý zas pomuchlá.

  • rulisa

    509
    To nezní moc povzbudivě…
    Ale ona je ta spodní voda a její putování všelikými půdními podložními zlomy vždycky trochu nevyzpytatelná záležitost. Na druhé půlce našeho domu na jaře teče do sklepa i panu N., ale podle jeho slov dřív neteklo, teprv až dělali novou silnici a kanalizaci opodál a zřejmě právě nějak sáhli do nějakého toho zlomu, takže to, co do té doby prostě odtýkalo ve směru po svahu, najednou na jaře už odtýkat nestíhá a nastoupává to ve sklepech.

  • Liška

    511 jo tak u těch kamarádů šlo taky o vodu pod silnicí. (ale kdovíjak to bylo, asi jiný…)
    510 zjednávat si ho poté, no, to je sice horší pocit, ale asi jsou na to zvyklí!
    Mě žehlení v žádným případě nebaví, nedělám ho, ale už mě postupně nebaví skoro nic z těch prací venku, tělesnýc. Ani to štípání dříví… nic. Měla jsem to dřív spojený s tím, ukázat, že to umím, že mi to jde, kolik toho udělá, kolik toho unesu, kam na kopec dotáhnu batoh a podobně. A to je mi už fuk, takže mi ty práce všechny vyprchaly, ta touha ukázat vlastní sílu sobě i druhým. protože jsem to dělala kvůli tomu. Už jsem zjistila, že jo, že jsem sílu měla, a te%d to pro mě už nic neznamená. Bohužel budování ani zahradnčení mě netáhne a netáhlo. Kdyby jo, tak možná něco dělám. Ale mě netáhne asi už nic, jen takový šišmání netělesný, něco si načmárat a koukat na obrazovku a bavit se s lidma a to je celý. ne že by to bylo málo, jen se mi to nějak přesunulo všechno tím netělesným směrem, zas až moc. Nonic, já zas do něčeho tělesnýho vlítnu.

  • ratka

    Taky mě netáhnou tělesné práce, vysvětluji si to tím že jsem líná. Lehkou práci… udělám, třeba žehlení je jednoduché a nemusím se u toho namáhat. ale jak jde o něco těžšího…. couvám, a vzdychám a dělám chudinku a nakonec se zhroutím že už nemůžu, ať jdou dělat silnější :-)

  • SV

    513 Ratka: tož to ja mám úplne naopak ;-) žehlenie fúúúj, to radšej idem drevo rúbať!

  • SV

    zdravím tak vospolok ;-)

  • rulisa

    I my tebe. :-)

  • ratka

    dřevo růbať neeee :-)) žehlení je jak spaní u mě

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.