…ale nikoli dlouhých nocích…

Ve středu mi známý konečně opravil troubu, upadlý drátek za tři stovky i s prací, konečně jde začít píct cukroví.

V pátek naposledy do práce.

Konečně jde se vrhnout na kompletní přípravu Vánoc.

Hurá.

Od pátku večer škrábání v krku.

V sobotu už nemluvím.

Telefonáty za mě vyřizuje syn. Když na něj pracně šeptám instrukce, odpovídá mi taky šeptem.

Chšchšchšchšchš…

„Proč šeptáš, kruci, ty přece můžeš mluvit normálně…“

„Když mně to přijde nefér…“ Chšchšchšchšchš…

V neděli jsem se přemohla a chrčela do telefonu osobně, kolega, s kterým jsem se musela domluvit kvůli dovozu odvozu čehosi, stačil během dalších dvou dnů rozhlásit všem ostatním z firmy, že jsem byla tak ožralá, že jsem ani mluvit nemohla.

Stromeček jsme letos zavrhli. Nemá to cenu, když Štědrý večer trávíme jinde a syn půlku svátků taky, akorát dycky musíme přestavět nábytek a pak uklízet jehličí a je s tím neadekvátně práce…

Jenže když se kuchyní začne linout vůně prvního cukroví, po stromečku se najednou zasteskne.

Ale jedině borovičku už, kdo ty pichláky má pak likvidovat.

A kupovat ji teda nebudu. Dávat pětistovku za pometlo…

To si je najdu v lese radši někde spadlý.

Cestou na biftekobizoní večeři organizovanou tchýní už jsme nestíhali, ale leželo kolem silnice borovic dost. Po té hrozné námraze před třemi či kolika týdny. Celé obrovské kusy vzrostlých stromů.

Cestou z večeře už čas byl, ale ne světlo. Jen tma jak… úplná. Cloumali a lámali jsme odhadem přiměřené vršky se synkem urputně a statečně, za šerého svitu reflektorů auta u krajnice.

Doma pak aranžovali, zjišťovali, že nějak nemáme dost ozdob a špice že se nevejde pod strop, ale co, stejně jsme ji slíbili pučit jinam…
A tak nakonec stromeček máme, dokonce i s originál šiškami. Ani jsme nemuseli přestavovat nábytek. U mě v pokoji. Sice je to stromeček poněkud prořídlý, takříkajíc jetý, a ohnutý léty života ve větrech… No co. Konec konců, jakej pán…

I světýlka na zácloně v kuchyni a borovicové větve ve „váze“, na které už nevyzbyly ozdoby, mě dojímají, kdykoli tam přijdu.

A i když mi jéžišek nepřines ani novou zvukovku ani kýžená sluchátka skvělých parametrů, tak mikroplyšové povlečení je taky moc fajn, fakt teploučko a heboučko v něm…

Jo, Vánoce. Povidly se.

P.S.

Pro příště už vím, že ty šištičky z borovicových vršků radši pryč. Cca týden po instalaci totiž začnou vysychat, případně se mírně rozvíjet, kteroužto činností věrně kopírují tepelnou sinusoidu výkonu našeho uhelného kotle, takže když do něj naložím zvečera, aby se rozhořel a začal hřát až po půlnoci či nad ránem, mám o pukáním prostřílené sny vystaráno.