Kde je Darren?

/  102 komentářů

Mělo by to být město. Tak někde v jihostřední části Států. Viděla jsem ho na mapě. A byla tam nějaká vyšší či vysoká škola, i pro cizince.
Vím to určitě, tohle město jsem si totiž vybrala. Prvně nám nabídla ta paní nad mapou město někde vejš, víc na severu, St. Alley, nebo tak nějak se jmenovalo. Jenže na sever já nechtěla. Do zimy. Tak prý už jen Darren. Letadlo odlítá v šest večer.
Jo. Řekla jsem. A položila na stůl několik tisíc.
Na letenku a poplatek za to, že jsem od teď student darrenské školy.
Po letech zase student.

Pak jsme tam stáli, já a můj spolucetující-spolustudující, co jsem ho neznala jménem a ani nevím, kde jsme se potkali a kdy rozhodli jet spolu, (jo, byla jsem ráda, že nemusím sama, jako obvykle mi bylo vcelku jedno, co je můj dočasný parťák zač, hlavně když to není nějakej fajnovka nebo hysterik) a počítali jsme, kolik nám zbylo na letištní poplatky… Že po nich už nezbude vůbec nic. Ani na pořádný jídlo, natož na nějakou zpáteční letenku, kdyby tahle sázka na Darren nevyšla… Nevadí, však v Americe už si vyděláme jakkoli…

Do večera ještě chvíli času.
A já tak šťastná, že už je rozhodnuto, vybráno, zaplaceno, nevratně odstartováno, srdce rozbušeno bangee jumpingem na neznámě dlouhým laně, alea iacta est…

Poletím. Tam daleko. Pryč odsud, do neznáma, do někam, kde všechno bude jinak a všechno od začátku a nic dáno… Jako když se rozlomí mříž…
Konečně jsem udělala to, co jsem vždycky chtěla, ale na co jsem nikdy neměla odvahu… Já, dítě Totality, co v předvečer jejího skonu udělalo rozhodnutí zůstat, zahnízdit a budovat jistoty, místo risknout a odletět…

Teď do odletu zbývalo ještě několik hodin, vrátila jsem se domů, pobalit, moc toho potřebovat nebudu, proč se zadušovat věcma v tom krásně lehkým, prázdným začátku. Stačí jedno rezervní triko, jedny kalhotky, ručník…

A pak ještě to říct, své rodině…

Postavit se před ně a říct tomu užaslýmu muži tam, lehce, šťastně, až vítězně říct, Hele, možná tak asi rok až dva nebudu, postaráš se tady o to, viď? – A vědět, že i on ví, že u mě možná asi rok až dva může být i půl a může být i už nikdy…

I tohle považuju za právo svojí svobody, nenechat se natlačit říkat věci tak, aby byly zavazující…
Ta úleva, když jsem mu to řekla. Unesla, jak se tváří. A starší syn se tvářil, jakože je mu to fuk, a mladší…

A mladší…

Za rok možná za dva bude úplně jinej. Bude jinde. Víc jinde než já, která se odněkud vrátím…
Dívám se na něj.

Možná odjedu až pozdějc, říkám. S těma pár věcma jedním rezervním trikem a kalhotkama a ručníkem už sbalenýma přes rameno. – Jasně, mami, říká on oživle, vždyť je ti teprv dvacet, to ještě stihneš…

A já na něj koukám, vděčně, za to jeho srdíčko, co je na jednu stranu strašně rádo, že ještě neodjedu, na druhou stranu rozpačitý, že cítí můj smutek a neví, co s tím, jak mě potěšit, koukám vděčně, zaskočeně, s úsměvem a čím dál smutnějc, Mně přece není dvacet, sluníčko, mně je už třicet… Vlastně už čtyřicet…

Sama sebe se lekám.
Ve čtyřiceti už nikoho na žádnou školu na denní studium nevemou, žádný stipendium nedají… Už nemám nárok…

A zpola se probouzím. Sen skončil.

Napíšu o tom, jak to bylo krásný, chystat se odletět, říkám si. Ještě neovládám svoje tělo, jen svoje věty v hlavě. Trochu.

Sotva otevřu jedno oko, potká se to oko s okem kocouřím, tam dole pod postelí tvor trpělivě čekající na mou pozornost, až teprve když se pohledy potkají a propojí a souhlas v nich proběhne tam i zpátky a já se kousek poodsunu – teprv pak za mnou přiskočí do postele. Roztáhne se mi pod ramenem a protáhne a přitulí a vrní… Skoro jako bych já byla chlap a on ženská… Já být chlap a mít takhle ženskou, tak mlčím a chvíli si jí jen tak užívám, a pak si ji jen zlehka, bez diskuse pootočím…

Kocour není ženská. Kocour je tak trochu jako dítě. Svéhlavý a osobitý dítě. Tenhle ostřejší, dominantnější z těch našich dvou je dítě se silou chlapa. Má to v očích, v gestech, v pohybech… Když se mě dotýká, myslím na dotyky muže. Takovýho muže mít, věděla bych…

Napíšu o tom, jak kocouři nakonec vyléčí každej bol po noční můře, po zklamání snu, říkám si…

A pak se konečně zvednu, vyhrabu z té postele, ve které se mi míchá touha po Darrenu s touhou být žena muži.
A stojím v kuchyni, uďobávám z krabice jakousi ovesnou směs a koukám na otevřený okno, na odrbanou omítku v předokenním výkroji tlusté kamenné zdi, na parapet plnej slunce, na kterým se rozvalujou oba kocouři, ten dominatnější mužnej i ten troubovatější věčný kocouří dítě, ti dva, co přišli a zůstali právě tady, protože chtěli, a je mi dobře, klidně, správně, slunečně, a říkám si…

…napíšu o tom, jak daleko od sebe jsou si někdy naše vědomí a podvědomí…

Komentáře:

  • vypravimpribehy 20.5.2007 at 13:17

    jak daleko? ja bych spis rekla, jak blizko.

  • rulisa 20.5.2007 at 13:22

    No, já právě tak ymoc nevím, vždycky je všechno nějak úplně jinak…

  • @Teo 20.5.2007 at 13:46

    Kdysi jsem chtěl emigrovat do Austrálie. Tak jsem si napsal jednoduchou bilanci, co tím získám, co ztratím, přiřadil jednotlivým odpovědím pravděpodobnostní hodnotu, sečetl a jel jsem do vedlejšího města na kole na pívo… ;)

  • Aktérka 20.5.2007 at 14:29

    Darren je všude. Ale vidět jen někdy.

  • rulisa 20.5.2007 at 17:32

    Jo, přesně. Oba.

  • Roj 20.5.2007 at 17:47

    Studovat?Moc namahavy… ;-)

  • Eliza 20.5.2007 at 18:38

    Namáhavý, ale krásný. Mně se o tom zdává jetě teď. Kdyby neexistovaly ty závazky, tak nevím. I když si to možná jenom omlouvám, a nemám tu sílu se rozhodnout. Závidím těm, co se rozhodli a jeli.

  • Aktérka 20.5.2007 at 19:31

    Řekla bych, že tady jde spíš o symboliku. Jenže sám před sebou člověk stejně neuteče. Dá se to tím trochu přeplácnout – fajn, člověk je někde jinde, dělá něco jinýho, ale ty blivajzy si stejně veze s sebou. Mně od nich nepomoh ani Island, ani Novej Zéland ("Jo, jo – honem, honem, co nejdál!"), i když tam bylo krásně. Vracej se. Tu víc, tu míň. Ale jsou tam furt.

  • rainy 21.5.2007 at 2:56

    Tyjo! Člověče… Tohle se mi zdává pokaždý na přelomu února a března. Každej rok. Každej rok se mi zdá, že si dávám přihlášku na vysokou a jdu zase studovat. Ještě s tím po probuzení bojuju… Jestli bych přece jen neměla… Ale za pár let mě to přejde. I pokud by se mi ty sny zdáli dál. Tím jsem si jistá. Prej se člověk musí vyrovnat nějak s tím, o čem snil a nedosáhl toho. Ale ve skutečným, každodenním životě si spíš zvykne. A začne radši přemejšlet o kocourovi a o chlapech…

  • Jirka* 21.5.2007 at 5:03

    vědomí a podvědomí…jo, jsou sice často daleko od sebe, ale někdy se potkávaj… třeba takhle a není to vůbec na škodu :-) musel to bejt příjemnej sen… jen pořád nevím, proč se vlastně probouzíme ve chvíli, když se nám přestane líbit…asi se tělo samo propojí s myšlenkama a tepem i tlakem řekne si… každý ráno o něco jinýho :)

  • radka 21.5.2007 at 7:50

    Ani jsem nechybela, he? Zrovna jsme si s manzelem v Parizi rikali, ze kdyby nam bylo neco pres dvacet tak se jiz domu nevratime.

  • rulisa 21.5.2007 at 10:35

    Radko, vidíš, třebas chyběla a došlo k propojení myšlenek. :-)

    Jirko, spíš přemýšlím, jestli to není tak, že když člověk opravdu hluboce spí, tak se mu zdají ty "hezčí" kusy, plní se mu tajný přání a pod. A pak, jak spánek slábne, začne do toho mluvit reál a vědomí reálu a sen se začne kazit… a pak už se jen probudíme…
    Takže ne, že my se vzbudíme, když se sen začne kazit, ale kažení snu je příznak toho, že se pomalu začínáme budit.

  • radka 21.5.2007 at 10:48

    Ru, jsem presvedcena ze tahle touha, touha letet a vyletet se ti splni. Bohuzel to nei vzdycky v te forme jak si clovek vysnil :o) Pak mu nezbude nic jineho nez to prijmout.

  • radka 21.5.2007 at 11:09

    Stejne je to zvlastni ze se ti zda sen, ze chces studovat. A touha studovat se ti asi spojuje s predstavou svobody. Ze byt svobodny znamena studovat. A naopak. clovek muze nalezt svobodu a roztahnout kridla k letu, a dokonce i letet a krouzit na nebi aniz by musel studovat.
    Studium je takova ta berlicka pro mlade, kteri nevedi co sami se sebou. kteri sedi na skole, sprtaji moudra jinych a nemusi resit svuj zivot. Maji ILUZI svobody. Ale nemaji nai za mak vic svobody nez ti druzi. Jen odsouvaji ten moment, kdy budou muset resit svoji vlastni SKUTECNOU svovodu. Svobodu jako poznanou nutnost.

  • rulisa 21.5.2007 at 11:18

    Nevím, Radko, myslím, že to studium je tam u mě odjinud. .-) jsem v tomhle dost praktickej člověk a i ve snech musím mít dořešený některý detaily – třeba že studium na škole v zahraničí je způsob, jak se tam dostat. :-)
    A taky – vlastně závidím všem těm, co tam skutečně studovali, poznali tu spoustu lidí, v tom věku…
    A umějí jazyky…
    Možná je to celý u mě jen bledá závist. :-)

  • radka 21.5.2007 at 11:34

    to urcite neni zavist :o) Jen citis ten potencial. Bez tam delat! Pro me to byla prvni vec o ktere jsem uvazovala kdyz se otevrely hranice. Nejdriv studium, dokonce jsem si vyjednala prijeti na univerzitu ve Vidni :o) A to jsem mela dve male deti. Manzel se uvolil je hlidat. A nakonec jsme po spolecne konzultaci nasli lepsi reseni, sli jsme tam pracovat. Ted s odstupem vim, ze ta prace v zahranici je lepsi nez studium. Alespon pro starsi rocniky jak jsem ja :o))) Protoze nejvic poznani jsem stejne ziskala praci :o) Nikoliv studiem.

  • Liška 21.5.2007 at 12:53

    Přeju ti, Ruliso, až vyletíš do nového zaměstnání, aby se ti v tom Darrenu pěkně pracovalo, s ostatními prima kolegy. – takhle působí ten sen na mě (ovšemže není můj). A líbí se mi, že v něm sbalíš jen pár nejnutnějších věcí a nelpíš na tom, vláčet s sebou všechny možné zbytečnosti a výdobytky.

  • Aktérka 21.5.2007 at 12:54

    ad 16) Připomněla jsi mi opět mého nedostižného učitele malby – tedy jeho reakci na moje ne až tak dávný úvahy o postgraduálu na žurnalistice: "Výbornej nápad, Žlababo. Tam běž. Budou tě tam teoreticky učit to, co už tři roky prakticky děláš a umíš!" :-))) (Jo, jo – není nad to mít svýho příručního rejpala… Byť x kilometrů daleko.)

  • anina 21.5.2007 at 16:07

    Ru, taky si myslím, že při trošce štěstí, se může stát, že ten svůj Darren, můžeš mít a přála bych ti ho. Je to jedna část osvobození se od něčeho a začít znovu, no prostě v Darenu, je tam ta naděje…
    Někdy bych sbalila taky nejnutnější a ujela bez všeho možnýho, co člověka svazuje, co kdy pobabral a vleče to sebou. Ale když ono to k nám nějak patří, to všechno, a asi bychom se nakonec ohlíželi, kde jsme to nechali..vlastně kus sebe a svýho, ať už je to jak chce. Nevím…

  • rulisa 21.5.2007 at 18:58

    Liško, všude jezdím nejradš s co nejmíň věcma. :-)
    Zatím to vypadá, že se zaměstnáním dopadnu přesně jako v tom snu, let, byť na dosah, nejspíš nebude. :-)

  • Aktérka 21.5.2007 at 19:09

    Jak to? Už něco říkali?

  • rulisa 21.5.2007 at 19:16

    Malý město, šeptanda.

  • Aktérka 21.5.2007 at 19:29

    Na šeptandu se vy… Dokud se to nedovíš od nich, nikomu nevěř.

  • rulisa 21.5.2007 at 19:32

    No, ze dvou stran dost podobně… Kdyby to dopadlo dobře, už bych to věděla.

  • rulisa 21.5.2007 at 19:35

    Díky za snahu. :-)

  • Aktérka 21.5.2007 at 19:35

    A stejně nevěř. Nebo jo – preventivně. Třeba pak bude překvapení o to příjemnější.

  • Aktérka 21.5.2007 at 19:40

    Hm.

  • Lenka 21.5.2007 at 21:14

    ad 3,8,18 – bych mohla podepsat. Shoduji se s aTeem a Aktérkou, v tomto.

    Pokud chceš změnit svůj život, změň jej tady. Venku není nic moc lepšího, je to jen jiné. To ostatní je iluze.

  • rulisa 21.5.2007 at 21:34

    Lenko, občas mi přijde, že místo skutečnýho čtení spíš hledáš, komu moct dát radu. :-)

  • fousek 22.5.2007 at 8:25

    20 – 29: hmmmmm :-(
    ty jo, ty budeš mít volného času. Závidím :->

  • radka 22.5.2007 at 9:15

    Fousku: ja vlastne zavidim taky :o)

  • Aktérka 22.5.2007 at 9:58

    Myslím, že stejně nebude. Že jí to nedá. :-)

  • anina 22.5.2007 at 10:22

    Až zjistím, kde ten Darren vlastně je, dám vědět…;)

  • rulisa 22.5.2007 at 10:24

    Jo, už se srovnávám. Včera jsem žrala hlínu. :-)

  • rulisa 22.5.2007 at 10:26

    Ani, tak si říkám, je to dobře, že má člověk pořád co hledat a co čekat, třeba až bude moct do Darrenu. :-)

  • Aktérka 22.5.2007 at 10:34

    Říkala jsem, že jí to nedá – už hledá… :-)

  • anina 22.5.2007 at 12:05

    Ru, myslím, že začnu používat větu…chce se mi do Darrenu…ať si to každej přebere…

  • Aktérka 22.5.2007 at 12:47

    V Darrenu žijou samí dárečkové… :-)

  • fousek 22.5.2007 at 12:50

    34: evidentně tě pohřbili mělce, když ses z té hlíny vyhrabala. Nebo máš rakev s připojením na internet? :-)

  • Aktérka 22.5.2007 at 13:00

    Ne ne – ona má jen takový divný stravovací návyky… :-))

  • radka 22.5.2007 at 13:05

    Dneska se krome zrni zere i hlina.

  • Aktérka 22.5.2007 at 13:19

    Jo – a taky maso. Syrový. :-))

  • anina 22.5.2007 at 14:22

    Dárečkové se přežijou…hlavně, že to bude Darren :)

  • rulisa 22.5.2007 at 15:35

    Prožírala jsem si hlínou noru tisíc sáhů pod zem, skřípění zubama nad vlastní blbostí, leností, kničemuhodností a podobně též dobře podtrhuje současné mezičelistní drcení písku a drobných kamínků… Ale pak jsem si to zas rozmyslela. :-))
    Dárečkové nevadí. Vadí, když není nic.

  • fousek 22.5.2007 at 16:04

    44: krtek :-)

  • Jirka* 22.5.2007 at 16:37

    s kalhotkama… :-)

  • Aktérka 22.5.2007 at 17:36

    …tanga…

  • rulisa 22.5.2007 at 17:49

    Herdek, eště jim sděl, kde se holím a kde depiluju a už to bude skoro všecko… :-))

  • Aktérka 22.5.2007 at 17:57

    Tak to nemůžu sloužit, páč v tom mám poslední dobu docela chaos… :-) Ale jinak – ber komentář 47 jako odkaz na článek Jak ženská pozná. Všechno, co napíšete, může (a bude :-) použito proti vám… :-))

  • rulisa 22.5.2007 at 18:01

    No, já tu spojitost pochopila, akorát jsem si snažila vzpomenout, co všechno ještě kde mnou utroušený může být použito… a vzpomněla jsme si právě na to holení a pod. :-) (I kdžy to už bylo někdy vloni, asi…)

  • Aktérka 22.5.2007 at 18:12

    Ale jo – kdybych chtěla, tak si možná i vzpomenu. Teda – vzpomínám si na to celkem přesně. Možná bych to i našla mezi komenty na svym zachráněnym blogu. Určitě. Ale nechce se mi. Máš štěstí. :-)Krom toho – co když už je dávno všechno jinak… :-))

  • Aktérka 22.5.2007 at 18:14

    PS: Ale je fakt, že o tangáčích už byla řeč i jindy a jinde… Můžu já snad za to, že si pamatuju doslova každou pí*ovinu? (Pardon, když to fakt nešlo nenapsat… :-)

  • rulisa 22.5.2007 at 18:37

    Nešlo! Prostě funkčně výstižný! :-)))

  • Aktérka 22.5.2007 at 18:50

    No právě! :-)))

  • Jirka* 22.5.2007 at 20:19

    Já jsem čistej! Držím se jenom večerníčků… poslední dobou taky nemám k ničemu jinýmu přístup :)

  • anina 22.5.2007 at 20:33

    Jirko, kolik ti je, a jinak, dnes už jsou i ty večerníčky občas diskutabilní :)))

  • Aktérka 22.5.2007 at 20:34

    57) bylo na 55) :-) A Jirko*, znáš Co se děje v trávě?

  • Aktérka 22.5.2007 at 20:34

    Jo, jo – to říkaj všichni… :-)

  • Jirka* 22.5.2007 at 20:47

    ve večerníčcích je kolikrát víc věcí, než jinde :-)

  • Lenka 22.5.2007 at 21:42

    Rulisoomlouvám se za pozdní koment, jen maličkost, dodatek k 29: Právě že ne, ale tady jsem se neudržela. Už se to nestane, slibuji.
    Ostatně až se vrátíš z Darrenu ….. mlčím, už mlčím. :-))

  • fousek 22.5.2007 at 22:35

    ruli 12: až teď jsem si to přečet celé … zvláštní je, že mně sny začínají jako hnusné, blbé, bezvýchodné a ke konci se spíš rozuzlují k dobrým nebo minimálně srandovním koncům, naopak, než tobě :-)

  • rulisa 22.5.2007 at 22:42

    To by odpovídalo. Tvýmu pohledu na svět v reálu. :-)

  • Sára 23.5.2007 at 13:21

    Ahoj Ruliso.Díky za ten přípsvěk, který je mi v mnohých rovinách vážně blízký.
    Zmůžu se jen na tenhle suchý a nudný koomentář, neboť mi trochu chybí humorná nit:o).

  • rulisa 23.5.2007 at 17:46

    No jo, není nutno být vždy humorný. Občas jsem ráda, když vím, že něco někomu cosi víc říká. Tak dík, platí i pro Rainy. :-)

  • radka 23.5.2007 at 17:50

    Ja mela tech Darrenu vic. Treba jen takovych tajnych, o kterych jsem vedela ja a nekdo. Vlastne jsem vzdycky sla kdyz jsem chtela jit. nasla jsem si zpusob jak odejit. Vetsinou to nebylo nadlouho. Vzdycky jsem se vratila a treba si doma ani nevsimli ze jsem byla pryc.

  • rulisa 23.5.2007 at 19:54

    Radko, ledaskam jsem šla a jdu, kam vím, že jiní by nešli, nedošli, nechtěli… S návratem i bez návratu. Ale tam, kam jsem mohla jít a šla, není Darren. :-)
    Do něj je třeba odletět. Tam na druhou stranu.

  • radka 23.5.2007 at 20:13

    A nemas treba maminku? Co by ti na dva mesice (prazdniny) pohlidala?

  • rulisa 23.5.2007 at 21:30

    Ehm…. Maminku mám… :-)))
    (Radko, ty mě moc nečteš, viď…? :-)

  • radka 23.5.2007 at 21:34

    Ehm, ty jsi psala nekdy o mamince ze ti nechce hlidat? Akorad vim, ze je nejaka hystericka:o) to ovsem nevylucuje ze se ti bude starat mesic o deti :o)

  • rulisa 23.5.2007 at 21:49

    No, není to k tomu. :-)

  • anina 23.5.2007 at 23:41

    Holkii, myslím, že ten Darren potřebujeme asi momentálně všechny…

  • rulisa 23.5.2007 at 23:53

    Jo. A Aktérka to vyhmátla…

  • anina 23.5.2007 at 23:59

    Hm, vím…Radka by ho taky potřebovala ….

  • rulisa 24.5.2007 at 0:02

    :-)

  • anina 24.5.2007 at 0:02

    Tak dobrou, možná se tam sejdeme, ani nebudeme vědět…

  • Honza 24.5.2007 at 1:25

    Co dodat, vse uz bylo receno… V Darrenu neni trava zelenejsi nez "doma", spis je tam min zelena. Ale zkusit se ma vsechno, ze? Jen je obcas tezky se vyrovnat se spatnym rozhodnutim, ktery nejde vzit zpet.
    Ru – je to nadhernej sen. Taky sjem mel sny… A taky jsem slysel "Davej pozor, co si prejes, obcas by se ti to mohlo splnit" – k tomu ja dodavam z vlastni zkusenosti – "jo, bohuzel se VETSINOU splni to co vlastne ani splnit nechces, zatimco to ostatni…"
    P.S. Necetl jsem vsechny komentare, cas me tlaci. Ale urcite se sem vratim.

  • rulisa 24.5.2007 at 6:40

    :-)
    Všecko se dá odzelenit, každý místo. Ale nejezelenější je přeci ta možnost. :-)
    Co na tom, že tvůj Darren je v opačným směru. Máš ho taky.

  • Honza 24.5.2007 at 10:02

    Vidis.. to me ale vubec nenapadlo a pritom mas uplnou pravdu. Mam. A snim o nem vlastne kazdy den…

  • Pařez 24.5.2007 at 11:53

    Možná tam mělo být jen jedno "r":
    the dare – výzva, odvaha
    :-)

  • Liška 24.5.2007 at 16:05

    To dare to go?

  • fousek 25.5.2007 at 9:34

    where eagles dare

  • anina 25.5.2007 at 13:30

    Možná žádnej Darren není, ale i tak budu věřit, že je…

  • rulisa 25.5.2007 at 19:21

    Je.

  • Honza 26.5.2007 at 7:52

    anina (82)- jo, je, Ru ma pravdu. Jen je mozna uplne jinde nez ho hledas. Me to vubec, ale vubec nenapadlo/nedoslo. Az me musela Ru trknout (77). Protoze jsem trdlo. A tak – pokud ho nevidis v jednom smeru – staci se otocit. Ten tvuj muze byt uplne klidne na opacne strane (stejne jako muj). Hehe (abych to filosofovani krasne zamotal) – na opacne strane vuci tobe sebe sama. Vubec to neznamena ze lezi na stejne opacne jako ten muj.
    Hahah to byla super veta. To jsem zvedav, co mi prinese az se sem kouknu zitra :-)

  • Jirka* 26.5.2007 at 21:55

    ad [12] – nojo… vědomí reálu začne sen kazit…. takže bychom klidně taky mohli naopak říct, že podle nechtěného probouzení z příjemného snu poznáme, že jsme v pohodě a sen se začne ke konci lepšit :-) …teda…i když výsledek je někdy nepříjemný, protože pak zaspíme :-)

  • rulisa 28.5.2007 at 19:30

    Tak, Honzu jsem jakžtakž pochopila (ne, Jirko, není to ten zmiňovaný u tebe… :-)), zato v Jirkově kažení-lepšení jsem nějako zbloudila… :-)
    Ale to neva, budu nad tím přemýšlet za dlouhých zimních nocí. :-)

  • Jirka* 28.5.2007 at 22:27

    no, špatnej sen se může k ránu lepšit, protože do něj mluví něco z myšlenek na den, nebo události, na které se těšíme a mají být příjemné… tedy nejen horšit, i když… probudíme se stejně :)

  • Honza 29.5.2007 at 8:01

    jeeee on me taky nekdo na tomhle svete pochopil [87]. To mam ale radost, protoze to se mi stava velmi, ale velmi zridka. Hlavne kdyz se snazim neco vysvetlit… (Chvala bohu, ze jsem se nestal ucitelem. Chudaci zaci by domu chodili s totalne zamotanou hlavou:-))

  • radka 29.5.2007 at 8:10

    No ja to pochopila tak, ze Honza pise ze vlastne snime o necem co je na opakem toho co mame.

    A Jirka pise, ze pozname zda skutecen touzime po tom co nemame (kdyz mame samy sracky) podle probuzeni. Kdyz se z krasneo sna budime jakz takz s radostnym ocekavanim dalsiho dne tak to je jen plane sneni (vlstne jsme spokojeni s tim co mame)

    A kdyz se budime v hluboke depresi a chystme se v depresi do sracek tak je to touha po zmene. (nejsme spokojeni s tim co mame)

    Ale taky to muze byt uplne naopak :o))))

  • rulisa 29.5.2007 at 8:26

    Aha…
    To by mohlo bejt.
    Ale nad tím radši nebudu moc přemýšlet a v dlouhých zimních nocích už vůbec ne.

  • anina 29.5.2007 at 9:49

    Radši snít…tedy o Darrenu..

  • Jirka* 29.5.2007 at 14:05

    radši sníst…

  • rulisa 29.5.2007 at 14:07

    Jirko, a pak řešit kukuřici?! :-)))

  • Jirka* 29.5.2007 at 14:11

    bez přílohy :-)

  • rulisa 29.5.2007 at 14:16

    :-))

  • chicony 30.5.2007 at 21:21

    Tak tedy Darren.Dobrá tak třeba Darren.
    Ale může to být cokoliv.Všecko je dobrý.Třeba Boskovice.Ale Darren zní líp ,já vím.Ale až bys tam byla ,nakonec zjistíš,že to je všude podobné a mnohdy nudnější než doma.Já vím,ale jde o tu dobu než to člověk pozná.Jo.A pak ,dobrodružství..kdo by je nechtěl..jaké?Jakékoliv.Za tím je třeba jít.A vrátím se ač tentokrát nerad k výhodám mužů.Muž,který by silně slyšel volání "Darren",by se možná rozhodl volání akceptovat.A děti by někam uklidil..k manželce,milence,tetě,k rodičům..někoho by zaplatil aby to mohl udělat..no žena Bohem jaksi uplácaná jinak..to tak obvykle neudělá..jsme větší sobci,většinou.No nic..je Ti asi kolem čtyřiceti,zdá se mi..krásný věk ,vše je před Tebou a jistě i někdo jiný místo toho kocoura..

  • rulisa 30.5.2007 at 22:39

    No, víš, v Boskovicích už jsem byla. :-)

  • Honza 31.5.2007 at 9:59

    Snit i snist…. S plnym zaludkem se vse lip snasi…
    A byl jsem vubec nekdy v Boskovicich? Asi jo hehe. I kdyz moje pamet – velka cerna dira. To je tim, jak starnu a senilnim. Jeste jeden poznatek – Darren je vlastne mobilni. Kdyz se tak na to koukam. A kdyz vyslysime jeho volani a rozjedeme se tam, tak ejhle … kratce ci dlouze po prijezdu zjistime, ze Darren se presunul nekam uplne jinam (casto prave tam, odkud jsme vyjeli:-))…

  • Kde je Darren? 31.5.2007 at 10:27

    Mělo by to být město. Tak někde v jihostřední části Států. Viděla jsem ho na mapě. A byla tam nějaká základní či střední škola, i pro cizince.

    Vím to určitě, tohle město jsem totiž vybrala pro mého syna.

    Dívám se na něj. Možná odjedeš až pozdějc, říkám. Nejen s těma pár věcma jedním rezervním trikem a kalhotama a ručníkem už sbalenýma přes rameno. Jasně, mami, říká on oživle, vždyť je teprve konec května, to ještě stihnem…

    A já na něj koukám, vděčně, za to jeho srdíčko, co je na jednu stranu strašně rádo, že ještě neodjede, na druhou stranu rozpačitý, že cítí můj smutek a neví, co s tím, jak mě potěšit, koukám vděčně, zaskočeně, s úsměvem a čím dál veselejc, Ano sluníčko, je teprve konec května, to ještě toho hodně stihnem …

    Sama sebe uklidním.

  • anina 31.5.2007 at 18:58

    ;)

  • radka 31.5.2007 at 19:23

    Kdyz ja mela vyslat me kluky do sveta (pustit je), tak me to vzalo vic nez hodne. To byl tak jeden z duvodu proc jsem si porodila mazanka. Chytala jsem paniku, ze je budu muset nechat jit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.