„Tak jaký to tam bylo? První den?“Včera ani dlouho po půlnoci nešlo usnout, po páté ráno už nešlo dospat. V sedm deset jsem poprvní řekla "Dobrý den", o půl jedenácté jsem definitivně ztratila přehled, ve kterých třídách jsem už byla a do kterých teprve půjdu, tím spíš, že do každé již navštívené jsem došla po […]
Esej o významné postavě naší kultury
…s potencovaným důrazem na pedagogickou nosnost jejího odkazu. – Aneb: Co jsem našla, když jsem se dneska začala chystat do nového zaměstnání a opět nenašla to, co jsem najít měla a chtěla. Mnoga let tamu nazad… :-)(Redakčně zkráceno) Seminární práce Předmět: Jazykový projevTéma: RumcajsLiteratura: Spisy Václava ČtvrtkaRumcajs. Český Robin Hood se silou Herkula a fištrónem […]
Po čichu II.
Dva lidi si prý musí navzájem vonět, aby k sobě mohli začít cítit něco víc. Hlavně chlap tý ženský. Prý.Prý. Může být. Vím, že jsou lidi, ze kterých nemám při prvním setkání žádný čichový vjem. Nebo vjem parfému či deodorantu. Někdy příjemný, častěji nepříjemný – umělohmotný. Z jiných cítím pach jejich těla, nikoli nemytýho, prostě […]
Mimo
(…jsem byla. Poněkud. Mimo obraz. :-)Tak přijel manžel domů, zaparkoval před barákem svoje autíčko, co je na dýlku přes dva baráky, načež děti zaparkovaly s tátou u tátova počítače. Něco her a počítačových legrácek, pak filmy. Znají je už nazpaměť, ale prožitek z nich neopadá, když je to prožitek svátku s tátou. Hekání, chrčení, neartikulované […]
Tak už chlapa nepotřebuju
… teda aspoň do příští neplánované odstávky kotle. :-) Ale něco už vím…Přijel pan opravář. V novým pick-upu, nově pomalovaným. V té stejné staré pracovní kombinéze, co před rokem. Akorát když jsem tak koukala, jak se mu ta kombinéza za ten rok zase o kus srazila na šířku, začla jsem mít divný tušení.Už před rokem […]
Není mi souzeno…
… jaro jen tak zadarmo…Dva dny (jeden vynechaný z důvodu schůzování) zábavy s uhlím. Tedy s odkopáváním zamrzlých vrat, se skládáním uhlí, se znovu zledovatělým rybníkem za znovu zmrzlými vraty, znovu s uhlím, s vymetáním rybníku co kondičním cvičením několikrát denně, znovu s uhlím… Včera jsem slavně zahlásila hotovo, když poslední lopata toho blbýho mizernýho […]
Je stará
…dvacet let. A přesto se k ní pořád, tu a tam, vracím. – Noc hořká, malátná a vazkásahá po nás a věstí,že přibude mi další vráska a otisk tvých prstů na zápěstí.Když prošla jsem s tebou podsvětí,řekni, má lásko, jak je ti? – Od tvých slz se mi rameno zmáčelo,tak pevně věříš,že mezi námi nejsou […]
A to jsem si myslela, že mě v tomhle směru už nic nemůže překvapit…
Člověk by neměl číst. Teda, když chce pak klidně spát a ne dumat nad tím, že ho něco překvapuje.Neměl by číst o něčem, co vyvolává natolik směsné (nepatří tam háček, fakt ne) představy, že se jich nemůže … (teda, asi tam nepatří) … … (nebo já radši nevím)Proč já to četla. To o tom zastříhávání […]
Bez dechu
V zastavení.Polovina fůry se vejde do sklepa. Ale není to na lopatu. Dveřmi, průchodem vyzděným jako podpěra, aby sklep přestal padat, pak za roh a dozadu. Tam lopata nedohodí. Vozit nebo nosit. V rukách. Nerada vozím, po prkně přes schod. Nerada nosím dva uhláky najednou, průchodem, kterým se s nimi musím protahovat téměř v polootočce […]
A taky…
…jsme večer hráli karty. Místo obligátních kostek.Jediný vládnoucí ještě nějakou životní energií byl mladší. Protože nemlátil do ledu, toliko fandil. A fandění holt energii spíš přidává než ubírá, jak vidno na následcích některých mačů fotbalových či hokejových. Kostkama se musí štěrchat a házet. Karty jsou na pohyb nenáročnější. A lehčí do (oddělané) ruky. Tak jsme […]