Napojení na síť. Nikoli webovou. O webu tohle není.Žiju v napojení na síť. Na tisíce sítí. Možná na všechny sítě, co existujou, ani o nich nevím. O některých vím. Odebírám z nich vědomě. Stálý příkon. Ať chci, nebo nechci. Občas se napětí sníží, občas zvýší, tam někde zvenčí. Občas se zvýší můj příkon… Čertví, co […]

…Někdy si říkám, proč lidem tak pošetile záleží na přesnosti řečeného. Proč jsme tak závislí na tom, co se řekne a co ne. Co víc dělá problém: Některé věci slyšet, nebo neslyšet? Ty, co neslyšíme, si domyslíme. Ty co slyšíme… Si taky domýšlíme.Nejvíc potřebujeme slyšet, když není cítit. Co není cítit, to slyšeným nahradíme stejně […]

…Proč lidi neřeknou, co by chtěli říct…? Někdy proto, že nevědí jak.Někdy proto, že se bojí toho, co by přišlo pak.

„Když se člověk chce vyhnout chybě, z níž má panický strach, zpravidla udělá ještě mnohem horší.“ (Ghost)Po blogách jdou vlny. Vlny témat. O nočních můrách, o vylučování, o slučování… Vlny nálad a otázek, které přicházejí zčásti návazně na sebe, zčásti samy od sebe, jako by pod tlakem konstelace hvězd. Nejen po blogách. Nevím, jak jinak […]

co teče, i tu, co neteče. Je živá.Prý žena je jako voda, muž jako kámen. Udeř do kamene – buď tě zastaví, nebo pukne. Udeř do vody – rozbiješ hladinu. Ale voda sama se rozestoupí a teče dál. Jinudy. Kameny, co ji rozrazily, zavírá v sobě, v tíži u dna. Ty, co ji zahradí, pomalu […]

…Občas se dívám. Občas, tu a tam, uprostřed něčeho, při něčem, mě z ponoru sama do sebe a do onoho něčeho vytrhne pocit, že se musím podívat. Kolem sebe. Že se někdo dívá. Nedívá. To jenom já mám ten pocit. Protože by bylo hezký, kdyby se díval. Usmála bych se. Že tam je. Usmál by […]