Změna teplot, změna tempa. Co květen, to nové pracovní šortky. Je zvláštní, že ty staré se rozpadnou vždycky po zimě. Moje vlastní auto trpí ucházením zadního pravého kola. Moje firemní zadního levého. Správný kameník má být osmahlý, orvaný, s tetováním a děravým chrupem. Osmahlá jsem od včerejška, ty nové šortky jsem zatím nestihla jít koupit, […]
Na tento den
Ke dni matek jsem si koupila nová sluchátka. Na muziku. https://www.youtube.com/watch?v=MwpMEbgC7DA Jen to vosolte. Pak to má teprv grády, ne jako z rádia. Mám ráda něžnou rozbolavělost klavíru, co přejde do bicích. Mám ráda, že jeden svět nestačí. Že se dají koupit sluchátka a být kdekoli. Akorátže když si pustím muziku do těch sluchátek, padám […]
Dneska nepíšu
Jen poslouchám a upravuju skeny. A jsem krásně sentimentálně drsná (a podnapilá, tihle borci se musejí poslouchat trochu podnapile, páč rytmus řežou špica moravsky jadrnej, ale intonaci občas povýtce tolerantní). Mluvící kůň Včera jsem tě viděl poprvé Opilej anděl Ještě jsme neumřeli Sto dní Ještě mi na Youtube chybí Odcházím z domova a Káva a […]
O hledání sněženek
… a cest bez lidí. Bylo krásně a byla jsem sama. Mládě odjelo se starším a s otcem na týden na Lipno, neb má prázdniny. Kamarádka, bývalá kolegyně, s níž obvykle chodím na výlety, odjela do Alp, neb jako třídní učitelka mého mladšího syna má též prázdniny. Na fotoservrech se už několik dní objevují fotky […]
O retuších
Ten princip asi známe všichni. Zaseknutosti se na něčem, co se úporně snažíme potlačit, zrušit změnit, ale přestože my sami si myslíme, jak už jsme nad tím čímsi nežádoucím v nás skoro skoro zvítězili, všichni okolo to pořád vidí, naopak to vidí ještě víc, protože to, co jsem my sami na sobě odstranili, byly jen […]
O předsevzetích
Sen předvánoční. V noci dvacátého prvního. Ležím ve vaně. Ležím ve vaně plné vody, čisté teplé vody bez mýdla, bublinek i koupelových solí, tak jak to mám ráda. Ta vana není v koupelně. Zdá se to být autobusová zastávka. Či tramvajová. Nějaká. Kolem postávají lidi. Mladí, docela dost mladí, ženy muži tak všelijak dobře oblečení, […]
O nejisté ceně nadhledu
Napsala jsem, že nenapíšu. Nenapíšu. Napíšu o tom, jak jsem chtěla být krásná a ještě krásnější a jak jsem si po tisící a první ověřila už tisíckrát ověřený fakt, že když se rozhodnu ještě o krůček vylepšit věci, co se mi docela povedly a k dokonalosti jim chybí jen krůček, tak je akorát naprosto zku… […]
O tom, co bylo potom
Zkusím psát v podroušeném stavu. Zkusím, jaké je to tvořit (skoro)umění ve stavu, o němž se tvrdí, že tvorbu umění podporuje. (Já to nevím, zatím jsem dycky psala střízlivá, nějak jsem měla pocit, že k tomu potřebuju čistou hlavu.) Případné překlepy opravím zítra, když tak mě zatím omluvte. O tom, co bylo po Tématu voda […]
Od konce
…protože začátek a chronologii právoplatně přenechám Lišce. A protože to poslední je nejživější, ještě živé. Ještě pořád mávám. A i když jsme dneska byli u vody znovu, s mladším synem a jeho kamarádkou, jíž syn přepustil v autě čestné místo v první řadě – vedle mě, tak ještě pořád cítím absenci poklidným hlasem nad automapou […]
O obkladech, bodu zlomu, chuti k jídlu a tradicích
Obkladač číslo dvě byl úplně jiný než číslo jedna, co selhalo. Číslo dvě komunikuje po telefonu hlasem, nikoli jen skrze sms. Číslo dvě je hubený a drobný, živý a chápavý – okamžitě pochopil, že chci dlaždice řezat na střed, a ne na proužek u jedné strany, že nechci těsně nad pracovní deskou moc úzký proužek […]