Na závěr druhého týdne v novém zaměstnání (ano prosím, od zítřka velikonoční prázdniny:) jedna větší porada. Řekněme… Důležitá.To pro mě na poradě nejdůležitější přišlo zhruba v polovině. Pak, zatímco se před jejím koncem řešily věci, co mi už tolik nefixovaly pozornost (hezky kulantně řečeno, že jo?:), jsem se nenápadně odebrala absentovat do skladiště svých čertsvě […]

Přišel za mnou synek. Mladší. „Mami, čím bys chtěla být v příštím životě?“Zadumala jsem se, docela vykolejená. Takových těch prvomyšlenkových plácnutí jako "Rentiérem" nebo "Chlapem" člověk vysloví za stávající život přehršle. Leč tváří v tvář potomku vyslovení něčeho tak povrchního zadrhne v krku. Tváří v tvář potomku naskočí vědomí zodpovědnosti ku vyslovování se, nutnost brát […]

„Tak jaký to tam bylo? První den?“Včera ani dlouho po půlnoci nešlo usnout, po páté ráno už nešlo dospat. V sedm deset jsem poprvní řekla "Dobrý den", o půl jedenácté jsem definitivně ztratila přehled, ve kterých třídách jsem už byla a do kterých teprve půjdu, tím spíš, že do každé již navštívené jsem došla po […]

(…jsem byla. Poněkud. Mimo obraz. :-)Tak přijel manžel domů, zaparkoval před barákem svoje autíčko, co je na dýlku přes dva baráky, načež děti zaparkovaly s tátou u tátova počítače. Něco her a počítačových legrácek, pak filmy. Znají je už nazpaměť, ale prožitek z nich neopadá, když je to prožitek svátku s tátou. Hekání, chrčení, neartikulované […]

… teda aspoň do příští neplánované odstávky kotle. :-) Ale něco už vím…Přijel pan opravář. V novým pick-upu, nově pomalovaným. V té stejné staré pracovní kombinéze, co před rokem. Akorát když jsem tak koukala, jak se mu ta kombinéza za ten rok zase o kus srazila na šířku, začla jsem mít divný tušení.Už před rokem […]

… jaro jen tak zadarmo…Dva dny (jeden vynechaný z důvodu schůzování) zábavy s uhlím. Tedy s odkopáváním zamrzlých vrat, se skládáním uhlí, se znovu zledovatělým rybníkem za znovu zmrzlými vraty, znovu s uhlím, s vymetáním rybníku co kondičním cvičením několikrát denně, znovu s uhlím… Včera jsem slavně zahlásila hotovo, když poslední lopata toho blbýho mizernýho […]

…jsme večer hráli karty. Místo obligátních kostek.Jediný vládnoucí ještě nějakou životní energií byl mladší. Protože nemlátil do ledu, toliko fandil. A fandění holt energii spíš přidává než ubírá, jak vidno na následcích některých mačů fotbalových či hokejových. Kostkama se musí štěrchat a házet. Karty jsou na pohyb nenáročnější. A lehčí do (oddělané) ruky. Tak jsme […]

…letošně zimní hromada uhlí. – To jste se lekli, že příspěvek, co? :-)Psala jsem před cca měsícem o jaru ve vzduchu a o vzniku soukromého rybníka v průjezdě. Nestačili jsme vymetat vodu. Přituhlo. Rybník se změnil v kluziště. Pak, i když další vlna mrazů polevila, přes den jen neochotně odtávaly velehory sněhu na zasluněné straně […]

Když se vám tak líbí ty historky o trapasech… – Aneb na co jsem si vzpomněla v rámci diskuse pod moc hezkým článečkem u Radky.Pod tématem Jsem hrozný pako jsme se sešli ve vzájemném ujišťování se, že bordel ve věcech a zejména na pracovním stole je normální, ba po výtce spřízňující záležitostí. Přestože oficiální návštěvy […]

Sice by bylo jako čtenářolapka zaručenější téma „Jak jsem komu dala“, leč mně víc straší v hlavě „Komu jsem jak nedala“.Nepočítám ty, co jsem je smetla z hradeb při zteči slovní. Bavím se vzpomínkama na to, jak jsem utíkala z postele. Nebo ze situací, který by patřily do postele, kdyby tam nějaká byla. První – […]