Možná únava, možná zahlcení, možná vydání se a teď potřeba zas chvilku nedávat, jen brát… Střádat…Čím to, že v útrobách netlačí žádný nutkání něčím se zaobírat, formulovat, sdělovat…? Čím to, že myšlenky jedou po povrchu a po úplně jiných kolejích a myšlenky jiných se zdají jaksi daleko..? Možná únava. Možná vydáno, co bylo třeba vydat, […]

Jak jsem na ni mohla zapomenout, když kvůli ní jsem vlastně ten minulej spot začla psát…?Stála jsem u šaten, čekala, až se dotrousí zbytky mých svěřenců po poslední hodině. V náručí pyramidku třídnice, složky s papíry, sešitu, penálu, klíčů a dalších takových těch zbytečností, co učitelé nosí jednoruč v náručí, učitelky tisknou zručným hmatem na […]

Hurá, sluníčko! – Hm, sluníčko už není, ale aspoň neprší. – Prší, ale ne moc. – Prší dost, ale doma je teplo, protože jsem holka šikovná a zatopila jsem. – Netopím, tuhle závadu ještě kotel neměl, a tak šikovná holka, abych odhadla, za jak dlouho po začátku těch divných zvuků se kotel zastaví definitivně, jsem […]

Divný, nikdy jsem neříkala „Prigl“, u nás doma se to neříkalo. A ani v rodině mé maminky, v Řečkovicích starousedlé, asi proto, že děda jako skautský písmák a tiskárenský korektor dbal na kvalitu jazyka…Bydlela jsem v Brně všeliskde, chodila do školy ledaskam. Kdybych měla z těch míst vybrat jedno nejvýznamnější pro mě, jedno trvale nejsilnějc […]

Pohybovala jsem se po dvoře (podle Boženy Němcové šukala, ale to jsem fakt nedělala) a škublo mnou, jak sousedka zahřímala odvedle z balkónku na děti.„Čau,“ povídám šikmo vzhůru nad eternitový plot mezi našimi dvory. „Ty máš rýmu?“„Strašnou,“ povídá ona s názornou ilustrací do kapesníku, oči jako králík. Plačka na pohřbu hadra. „To je děs, ty […]

Když mi před pár lety paní doktorka stanovila diagnózu „lupenka“ a já úporně hledala mezi předky někoho, na koho bych mohla za přenesení genetické vlohy k oné flekatosti přenést své negenetické roztrpčení, tak mi nakonec nezbylo než zkonstatovat, že jsem holt asi silná individualita a ve své bytostné originalitě mám spoustu toho, co mí předci, […]

milí psavci blogozpytů, že když stvoříte nějakej ohromující, téměř přelomově sebevýpověďní článek, tak se na něj k uzoufání těžko navazuje s čímkoli dalším?Jako když si pustíte pořádně tvrdou muziku a pak, v tom tichu doznívání, zjistíte, že na všech dalších cédéčkách máte už jen jen poetický folk.Nejde to. Zrovna to mi šlo hlavou, když jsem […]

Občas se mi zachce udělat svým dětem radost. Není to tak složité.Staršímu stačí odpustit drhnutí hrnců, když je na něm řada na nádobí. Koupit mu speciál pánský šampón proti lupům či na houstnutí vlasů. Pochválit mu výběr deodorantu či oslnivý dopad pravidelného čištění zubů (a nezmiňovat se v té souvislosti o potenciálním dopadu rovnátek). Přenechat […]

Dozor na chodbě. Přesně tak, jak to zní, si člověk připadá.Přecházení sem a tam styl Bludný Holanďan, povinnost nahlížet do tříd maskovaná nějakou větou prohozenou s kýmkoli o čemkoli. Citelná radost, skoro vděčnost za přízeň takřka soucitnou, když se někdo z těch, na něž člověk dozírá, ustrne a zastaví se cestou okolo či přizve k […]

…"Nahlásil jsem vás na školení," pravil kolega aprobovaný přes výuku IT. "Na jaký?" – Na zelený, strakatý… – "Na kdy?" opravila jsem pořadí důležitosti otázek."Na pátek odpoledne. Na tohle počítačový."Kolegův prst odlepený z klávesnice zabloudil v seznamu školení všelikých stupňů. "Ale to já už mám. I tohle."Zaplaťbůh, obětovat v konečně nastalým jaru odpoledna nějakýmu školení, […]