…a kde je blogu konec…Minulý týden u nás byla na návštěvě kamarádka. Ta kamarádka. Přijela se synkem a s přítelem, jemuž si onen synek zvykl říkat táto. Slušelo jí to. Vypadala mladší a živější než kdykoli jindy za posledních deset let. Je… Asi jo, asi šťastná. Tak šťastná, jak ženská jejího ražení může být.A povídaly […]

Exhumace 3Mívali jsme psa. Velkýho. Krásnýho. Hodnýho. Cvičenýho. Nejlepšího.Když jsme si ho dovezli, chtěl být s námi. Ale rychle pochopil, že k bydlení má boudu. Že do domu nesmí. A že hranice našeho území jsou tam, jak tak porůznu visí zbytky plotu, za nějž se nesmí. Neutekl. Vzorně čekal, až z toho zakázanýho domu vyjdeme… […]

Exhumace 2Píšu o tom, čím žiju, nebo žiju něco, abych měla o čem psát? Píšu to, co žiju, nebo píšu to, co nežiju?Nebo žiju to, co píšu?   

Exhumace 1Vařím večeři. Vypila jsme při tom deci vína, druhý piju. A marně přemýšlím, kdo, u koho byl vlastně impuls k tomuhle, co mi už pár dní… Možná u Radky, Aniny, Mirky… Asi nejspíš u Mirky. Ale už někde dávno, dávno…Když jsem byla malá holka, ta, co jezdila k té babičce, k tamté, jo, když […]

http://ratka.blog.cz/0803/docvaknutiStrach, ano, přesně.Tou jednou nohou uvnitř a druhou venku žiju celej život. A je to hrozný. Neumět to jinak. Mám pocit, že jedna noha brzdí tu druhou. Kdykoli se jedna nebo druhá zvedne ze země a chce udělat nějakej delší krok, ta protější ji strhne zpátky. Jsem v obojím, ale díky tomu v obojím jen […]

.. nejsme loseři. My osobní blogeři.Možná nám jen chybí pocit, že máme ke komu mluvit. Možná jen mezi těmi kolem hledáme někoho, kdo nám chce naslouchat. I když nemusí. Možná jen nemáme komu dát to, co bychom chtěli. Jen tak.Jen tak.  

K ničemu. Na nic. Můžu si to zdůvodňovat, jak chci, je to tak.Nemám dost síly a vůle vydržet, být tak, ani jinak. Něco mi někdo řekne a začnu pochybovat, dívat se na opačnou stranu. Zprava doleva a zleva doprava. Co vteřina, to o kousek jinde. Pořád. Pevné mě ubíjí, bez pevného se ztrácím.A ničemu nevěřím.Když […]

Zítra večer jí asi neujdu, budu muset koukat s malým. Tomu jeho nadšení, s jakým mi to naplánoval, se nedá říct ne…Akorát jak si tak ležím po ránu ve vaně, buší mi ta písnička v hlavě, i útržky upoutávek stačí na vbušení se do hlavy. Některý Landovy písničky občas i můžu, i když s odmyšlením […]

…že věci nás potkávají, když je ten nejsprávnější čas. A může být, že v ten čas my potkáváme je.Dívám se do dvou tváří, jedna napůl skrytá za druhou. A přesto ne v pozadí. Obě stejně hlavní, jen každá jiným způsobem silná, obě tak samozřejmě v té rozdílnosti vůči sobě, tak vyrovnaně … Jedna mluví o […]

Ne tak, jen parafráze. Že člověk občas nepíše jen pro sebe, ale s vědomím, že někde někoho zanedbává.(Ale bylo by to asi taky na dobrej článek, to srovnání, co člověk už dávno nepíše a komu jak už nepíše… I když, marně se snažím vzpomenout, jestli jsem někdy někomu vůbec něco takovýho napsala, jako Taťána, asi […]