Vánoce. http://www.youtube.com/watch?v=ORnYNaTZGUU Mám ráda svoji tchýni, protože má ráda ona mě. Protože supluje z části i lásku mojí vlastní matky. Lásku a toleranci. Byly to hezký vánoce. Byla jsem moc ráda, že konečně přijela, i když jen na skok, cestou do chalupy mých dvou mužů, kde jsme dřív žili ve čtyřech. Byla jsem ráda, že […]

Tak si říkám, když si ke každému psaní pouštím nějakou muziku, pokaždé jinou, ale pokaždé pořád dokola, že by ta písnička mohla být v linku místo úvodu článku. http://www.youtube.com/watch?v=9VI8-6aXsFA&feature=related&noredirect=1 Taky návrat. Dneska jsou slavní. Tehdy, když jsem si je začla ukládat do záložek, se na Youtube sotva vylíhli. Jedno jejich video je na motorkách. Jedou. […]

Nejhorší jsou úvody. V každém psaní je nejhorší úvod, ale při psaní myšlenek ze vzpomínek obzvlášť, protože člověk si jakousi mimořádnost svých myšlenek uvědomí, až když už plynou. Ten začátek, příchod k nim, mu většinou uteče. Ale tohle si trochu pamatuju, protože jsem jela autem, řídila. Sama. Baví mě to a mám to ráda. Jezdit […]

Malí nejsou ti, kteří volili tak, či naopak, či vůbec. Malí jsou ti, kteří konečně našli v životě něco, co zahojilo jejich touhu po velikosti tak silnou, že dočasnost toho zahojení nejsou schopni unést jinak, než nesmiřitelnou nenávistí ke všem, kteří se v jejich očích zasloužili o jejich pád zpátky. Ke všem, kteří nepřemýšlejí stejně […]

Je mi smutno. Čím dál smutněji. Odvolili jsme s kolegy v pátek večer, abychom pak ještě před Poseidonem stihli skočit Na Růžek na jedno (Dvě. Plnotučný.) Ráno mě pak bolela hlava. Asi mi nastydla, bylo tu mínus patnáct. V poledne mi přišla sms od kamarádky, daleko předaleko bydlící. Pracující. „Doufám, žes volila Schwarzenberga.“  A něco […]

Byt je můj. Náš. V noci, když jdu spát, usínám sice tak trošku přiosaměle, že jsem na to úplně jiné usínání sama, ale usínám… slastně.  Klidně, hrdě, vznešeně. Ve svým bytě…  A ráno, když se budím, vrtím se v té své posteli a protahuju si páteř,  hřeju se pod peřinou tou slastí –  moje postel […]

Nenávidím fňukaly. Trpitele. Věčné sebetrýznitele. Nevíte, jak se to dělá, aby šlověk takový nebyl? První půlrok jsem brečela z odstěhování se po dvaceti letech. Druhý půlrok jsem k tomu přidala pláč za prodanou kobylou. Po dvanácti letech. Obojí jsem věděla, že to tak mělo být, že věci jdou tak, jak byly dopředu domluveny, kam směřovaly. […]

Teda, asi. Když jsem se před dvěma lety odstěhovala z chalupy do města v místě svého zaměstnání, byla jsem dohodnutá s pronajímatelkou paní bytnou na dlouhodobém pronájmu. Nejmíň na pět let, klidně na deset. Pak to změnila na nájem zatím jen na rok, abychom se jako poznaly a nebyl nějaký problém, kdyby některá z nás […]

Je čtvrtek. Ve čtvrtek, teď o prázdninách, jezdívá na večeři starší syn. Před časem zůstal s tátou. Už plnoletý, zdánlivě téměř samostatný, ve skutečnosti bezbranný. Moje černé svědomí, že jsem ho tam nechala, i když to jakože byla jeho volba. Opustila jsem ho. I když ho sponzorovala vším, čím jsem mohla. Protože jednou řekl, že […]

Jsem šťastná.Mám práci, která mě neskutečně těší. A nikdy bych si netipla, jaká práce to bude. (A vy taky ne.) Mám dva syny, kteří mě neskutečně těší. A není to tak dávno, co jsem nad jedním skoro už lámala hůl. Mám přátele, kterým být přítelkyní mě neskutečně těší. A byla doba, kdy jsem si myslela, […]