Neodhadla jsem množsví těsta na bavorský vdolečky, ani po pěti letech ještě pořád neumím vařit jen pro dva.

Dívám se na nástěnku. Občas.

A stejně mi to leží v hlavě, ta diskuze u Barči.

ta televizní a seriálová klišé s panelákovým sousedem či sousedkou na témže patře.

Všechno zlé je k něčemu dobré – a všechno dobré k něčemu naprd.

Tak jsme tak pili odpolední kafe na stojáka u míchačky, po dlouhé době jsme na to zbyli v práci zas jen sami dva.

…že cokoli dělám, bez ohledu na to jak, proč a s jakým výsledkem to dělám, má pro mě především úžasnou informační hodnotu.

Je občas dobré nemít čas udělat hned to, co člověk tak jako tak nakonec udělat musí.

Opsáno z cancáku.