(A taky miluju škatulkování.)Není lež jako lež. Když lžu s nechutí, úplně se vidím, jak je to na mně vidět. Když lžu s chutí, bavím se tím, jak mi všichni mi věří. Když nelžu a říkám – dávám něco, co člověk dává z ruky opatrně jako poslední vajíčko ve střední Evropě po pandemii ptačí chřipky, […]

Dvojí jazyk mám. Ten, co s ním mluvím víc s lidmi a míň se zvířaty, a ten, co s ním mluvím víc se zvířaty a míň s lidmi.Ten druhý je v nás, ten první se učíme. Paradox – zdokonalování znalosti naučeného jako by zahlušovalo znalost vrozeného. Fylogeneticky. I ontogeneticky. Někdy v dávné minulosti lidi stvořili […]

…co se říká, a ne kdy? …Když člověk mluví k hluchým uším, když mlčí, protože nepochopí otázku… Řekni moc brzo – a zarazíš to, jako bys předběhl a zatarasil cestu, po které co mělo jít. Nezbude na ní místo pro otázku. Přeskočíš tím všechno, co mělo být ještě do té doby, vymažeš to jako figurky […]

…Jen moje představyNic méně – líp víceSoli žok děravýŠrot co se roztavilPřetekl z matrice Jen moje představyJen moje bludištěNelez mi do hlavyNechci ji opravitVybloudím do příště

Nesouvisí s pomeranči. Od rána v pohotovosti, rychle jsem vstávala, nadprůměrně rychle se i probudila. Dopoledne spousta vyřizování ve městě, pohotová a bezchybná koordinace s potřebami vyřizování sousedky-kamarádky, co jela se mnou. Rychle se pohybuju, rychle myslím, rychle nacházím slova… – A odpoledne najednou rána palicí do hlavy. Mrtvo. Volám na maštal, jestli je nutný […]

… – Tak jak se máš?- Docela to ujde. A ty?- Já jako já, jak jinak bych se měl mít… (Zasmál by se, vždycky se zasměje po kličce, díky níž setřásl hrozbu, že by měl něco o sobě odpovědět na přímo položenou otázku.)- Ale vypadáš dobře.- No dík, tak to abych se sebou něco začal […]

„Když jsem byl malý, začínala takhle většina léčebných procedur. Pak hned do postele a za každý vystrčený prst jsem dostal pokutu…“ Kdysi loni na podzim jsem na starých stránkách v lehce melancholické náladě sepsala seznam toho, co bych ještě někdy chtěla zažít. A myslela jsem si, v danou chvíli, že jsem tím srovnala všechno v […]

A tak je noc a člověk sedí u počítače, ale nechce se mu psát. Den zavřený za sebou, co neuděláno, odloženo ad acta, do dalšího „musím“ několik hodin daleko… A nechce se ani spát. Jít spát s tím vším, co se v na noc chvíli uvolní, v tichu rozrůstá, čemu člověk dovolí, aby s ním […]

Nevybrala jsem si asi nejlepší dobu pro tenhle článek, vzhledem k právě vypuknuvšímu olympiádnímu fandění. Je mi to jasný… …ale tentokrát za to může Ghost. Tedy za inspiraci, abych byla spravedlivá. Kdysi jsem už na tohle téma něco plácala i někde jinde v souvislosti s mistrovstvím světa v ledním hokeji, teď se mi to znovu […]

Kudy doma chodím, cokoli dělám, kamkoli se podívám, narážím na spoustu věcí. Co obyvatel domu, to nějaké jeho věci. Kocoura nevyjímaje (jeho jsou VŠECHNY věci). Jeden každý si je střádáme s tím či oním zdůvodněním, a čím déle spolu žijeme, tím víc nastřádáno máme. Strašně moc věcí, v nichž jsem se už dávno přestala snažit […]