co teče, i tu, co neteče. Je živá.Prý žena je jako voda, muž jako kámen. Udeř do kamene – buď tě zastaví, nebo pukne. Udeř do vody – rozbiješ hladinu. Ale voda sama se rozestoupí a teče dál. Jinudy. Kameny, co ji rozrazily, zavírá v sobě, v tíži u dna. Ty, co ji zahradí, pomalu […]

…Občas se dívám. Občas, tu a tam, uprostřed něčeho, při něčem, mě z ponoru sama do sebe a do onoho něčeho vytrhne pocit, že se musím podívat. Kolem sebe. Že se někdo dívá. Nedívá. To jenom já mám ten pocit. Protože by bylo hezký, kdyby se díval. Usmála bych se. Že tam je. Usmál by […]

Dva lidi si prý musí navzájem vonět, aby k sobě mohli začít cítit něco víc. Hlavně chlap tý ženský. Prý.Prý. Může být. Vím, že jsou lidi, ze kterých nemám při prvním setkání žádný čichový vjem. Nebo vjem parfému či deodorantu. Někdy příjemný, častěji nepříjemný – umělohmotný. Z jiných cítím pach jejich těla, nikoli nemytýho, prostě […]

…dvacet let. A přesto se k ní pořád, tu a tam, vracím. – Noc hořká, malátná a vazkásahá po nás a věstí,že přibude mi další vráska a otisk tvých prstů na zápěstí.Když prošla jsem s tebou podsvětí,řekni, má lásko, jak je ti? – Od tvých slz se mi rameno zmáčelo,tak pevně věříš,že mezi námi nejsou […]

Člověk by neměl číst. Teda, když chce pak klidně spát a ne dumat nad tím, že ho něco překvapuje.Neměl by číst o něčem, co vyvolává natolik směsné (nepatří tam háček, fakt ne) představy, že se jich nemůže … (teda, asi tam nepatří) … … (nebo já radši nevím)Proč já to četla. To o tom zastříhávání […]

V zastavení.Polovina fůry se vejde do sklepa. Ale není to na lopatu. Dveřmi, průchodem vyzděným jako podpěra, aby sklep přestal padat, pak za roh a dozadu. Tam lopata nedohodí. Vozit nebo nosit. V rukách. Nerada vozím, po prkně přes schod. Nerada nosím dva uhláky najednou, průchodem, kterým se s nimi musím protahovat téměř v polootočce […]

…ale nelituju.Málokdy ubližujeme proto, že chceme ublížit. Málokdy nám někdo ubližuje, protože záměrně chce ublížit. Koneckonců, proti tomu se dá bránit, je snadné tohle necítit jako ubližování, ale jako ubohost toho druhého. Daleko citelněji ublížíme, když se ukážeme jiní, než si o nás ti druzí mysleli. Ztratíme-li kvůli tomu někoho, přijde to líto. Člověka to […]

Za Jak to máš ráda.Našlápla jsem kuří oka. Našlápla a ještě se na nich patou otočila kolem dokola, bez pardonu. Ne že by někdo dal zrovna aktuální důvod, prostě se jen něco zahnitýho střádalo, až se nastřádalo a prasklo. Jako vřídek, co uzrál. Stačí se ho pak jen dotknout, mimochodem, ani o tom člověk neví, […]

Takový pěkný dotaz. Dobře to zní, vstřícně, nesobecky… „Nejde mi jen o sebe,“ říká se jím. Dušička se zatetelí blahem, roztaje pod projeveným zájmem…Takový pěkný dotaz. A tak zrádný. Na rozdíl od výzkumů srovnávajících písemnou a reálnou podobu respondentů, nemám v tomhle případě nasbíráno tolik podkladů, abych mohla svoje závěry podat jakožto statisticky průkazné. A […]

…v otevřených dveřích, hadovitě chvatné proklouznutí, co se o pár kroků dál zarazí a podívá vzhůru: Vnímáš mě? Já tebe jo…O něco později tiše připluje do pokoje a vznese se na opěradlo křesla. Mírně páchnoucí sennou zatuchlinou vesnických půd, uši prostydlé mrazem venku. Vrnící spokojenost, co musí to svoje sdělit tváří v tvář. Do tváře. […]