… a může to být kdykoli.Čím dál víc si myslím, že cokoli se děje, děje se tak, aby se to skládalo k sobě. Do sebe. Ačkoli to přichází z různých stran, světových, časových, lidských…Periferie, co se scházejí na hlavní ulici. Bez nichž by hlavní ulice nebyla. Které by zanikly jako nikam nevedoucí satelity, kdyby nebylo […]

havrani na plotu…Oči na hodinách a ruka na myši, už je těch hodin moc, psát nebo nepsat, článek z dnešního rána je v propadlišti dávnověku, dobře že jsem ho napsala, už teď jako by ho za mě psal někdo jiný, tak daleko od něj jsem… Možná únava, možná jen odeznívání víkendové euforie… Zítra do práce. […]

Poprvní mě to naplno zhvízdlo před jedenadvaceti lety.Dlouho plánovaná, dlouho vytěšená akce s partou lidí, kteří mě začátkem jara mezi sebe na dálku začlenili, když se do mě o Silvestru velmi zahleděl jeden z nich (co ale mezitím stačil zbouchnout jinou, takto budoucí členku, a tudíž pár dní před vypuknutím akce už řešil pouze problém, […]

Chci možná příliš. Držet a nepustit. Tak moc jako jindy ani málo. Změnit směr od sebe k sobě na stálý, nenávratný. Říct, Stiskls, tak drž, ať neupadnu přes tu strž, ať neodhodí mě to pryč, nechci být na to sama, při tom, v tom, s tím, opuštěná rozsahaná, tam někde na prahu, už ani na […]

Jede auto jede. Někam, jen tak, jednou vlevo, jednou vpravo, na kruháči kolem dokola. Jede k cíli Kam se zachce.Jede a stopařům by i zastavilo, ale nezastaví. Protože těžko vysvětlovat stopaři, že v tomhle autě možná dojede tam a možná zpátky. Někteří stopaři mají cedule. Praha. Hradec Králové. Nebo jen Pha. HK. Někteří stopaři cedule […]

To, co stavíme kolem sebe. Co si budujeme jako ochranný (či záchranný) prostor.Třeba chlad, který ukazujem těm venku, aby na horko uvnitř nemohli, třeba úsměv, který si nainstalujeme téměř jako profesionální imidž, aby se ti venku neptali, proč jsme smutní a nesnažili se nás z toho smutku vypáčit silou… A třeba nadměrná aktivita, abychom neměli […]

Napojení na síť. Nikoli webovou. O webu tohle není.Žiju v napojení na síť. Na tisíce sítí. Možná na všechny sítě, co existujou, ani o nich nevím. O některých vím. Odebírám z nich vědomě. Stálý příkon. Ať chci, nebo nechci. Občas se napětí sníží, občas zvýší, tam někde zvenčí. Občas se zvýší můj příkon… Čertví, co […]

…Někdy si říkám, proč lidem tak pošetile záleží na přesnosti řečeného. Proč jsme tak závislí na tom, co se řekne a co ne. Co víc dělá problém: Některé věci slyšet, nebo neslyšet? Ty, co neslyšíme, si domyslíme. Ty co slyšíme… Si taky domýšlíme.Nejvíc potřebujeme slyšet, když není cítit. Co není cítit, to slyšeným nahradíme stejně […]

…Proč lidi neřeknou, co by chtěli říct…? Někdy proto, že nevědí jak.Někdy proto, že se bojí toho, co by přišlo pak.

„Když se člověk chce vyhnout chybě, z níž má panický strach, zpravidla udělá ještě mnohem horší.“ (Ghost)Po blogách jdou vlny. Vlny témat. O nočních můrách, o vylučování, o slučování… Vlny nálad a otázek, které přicházejí zčásti návazně na sebe, zčásti samy od sebe, jako by pod tlakem konstelace hvězd. Nejen po blogách. Nevím, jak jinak […]