Z těch starých, nočních, popřehradních.K večerukdyž se stíny sbíhajív noci když nespími když spímstýkám se s kýmsi potajíkomu jen málorozumímMá klidné rucepevná ramenamyšlenky na klíčv očích stínje bez věku bez slovbez jménapod kůží vrypy starých vinA tak jsme spolujací máme býtslavnostní sdílní v mlčenídůvěrní znalci mnoha chybjen pro tuhle chvíli určeníNemáme strachvíme co dátRáno ho […]

Nejde to. Nemůžu to přeskočit, nevrátit se k tomu. Když se k nim vracím pořád, jako se člověk vrací k něčemu, co se mu vracelo už předtím, než o to zavadil někdo jiný… K těm momentům…Moment ticha ve dvou. Nejen na dotyk, třeba zády. Někdy i na dálku. Na vzdálenost očí… Vrací se mi, postava […]

…jinak než kdysi. Kdysi, když mi nešlo do hlavy, proč lidi chodí vyprávět jinam než ke mně, přestože já stála o to slyšet.Až když mi přestalo záležet na tom, abych byla ta, za kterou se chodí, začli chodit. Nebo možná ti, co přišli jednou, si to napříště nerozmysleli. Jako kdysi.Až když mi přestalo záležet na […]

…koho…Na jedné straně moudro nejuctívanější , že učit neznamená ani tlačit, ani táhnout, ale vést – na straně druhé přikázání nejsvětější, že základem školy jsou řád, zásady, autorita.Na jedné straně první rada, kterou dostane právě nastoupivší kantor od většiny svých kolegů: Nasaď tvrdý režim a nepouštěj si je k tělu, vždycky se líp povoluje než […]

…a barometr padá hladina hlava tlak – či nějak tak to zpíval ten bývalý hudební kritik, co se rozhodl popřít tvrzení, že kdo neumí hrát ani zpívat, dělá hudebního kritika. Aspoň doufám, že jsem si to nepřetextovala. Já jak mám tu hlavu na hovno, tak i texty písniček se mi snáz a rychlejc doveršovávají, než […]

Ale vím, že sex je dobrej na bolení hlavy.Jo, migrény, to bejvalo moje. Od mala. Kdo neví, co je zvracet z bolení hlavy a skučet někde u zdi s chutí roztřískat tu hlavu o ni, ale bát se přitom pohnout, ať si zkusí zašroubovat čelo do svěráku a skrze oční důlky vyrvat nosní mandle příklepovou […]

Na sklonku odpolední polodřímoty prokmit snu. Asi že v pocitu provinění, že spím, kdy se nepatří, dělám, co se nemá, potkala jsem se v tom snu zničehonic s bývalou šéfovou.Totéž bodnutí, jako vždycky, když se před časem znenadání ozval její telefon, její hlas v něm. Její podoba, zhmotněná za hlasem. Bodnutí nastraženosti, úzkosti, hnusu. Do […]

…Na dálku v nedosahu člověk spřádá představy, co a kde a jak asi tam na druhé straně, dotazy vzkazy jako sáhnutí, ptát se a slyšet a být ptán a moct odpovídat… Po písmenkách, po hlase ze záhrobí telefonních linek chytá čísi úlomky, úlomky, co řežou odštípnutím neposlatelného, nenapsalo se, neřeklo se, nevešlo… Ale nevadí to, […]

A místo toho, o čem jsem chtěla psát původně, dumám: Co mě omezuje v psaní na blog?A ono se to najednou docela samo řadí pod sebe:– Vyhýbání se psaní o někom, o něčem- Strach, jestli to, co napíšu ze sebe a o sobě, nebude hůl do ruky. Kolik takových holí jsem nabídla, krom těch, o […]

Pár letmých útržků odtud a odtamtud. Co spolu možná až tak nesouvisejí. Možná spolu souvisí jen to, co mně při nich šlo hlavou.Útržek o poznatelnosti podstaty světa. O odmávnutí tisíckrát omletého všeobecného propojení. O cejchu zbabělosti těm, kdo o poznání podstaty neusilují.Útržek mírné výčitky komusi, komentářová zmínka o menším snad sociálním, snad emocionálním cítění (jak […]