Má to ta moje můra hlavatá posunutý. Daleko před ostatníma vnímá změnu délky dne. Rok co rok už v půli srpna začíná pouštět letní chlup. V půli září se při prvním zaklusání koupe v potu pod srstí jak medvěd.Rok co rok v půli srpna začínám šednout. Celá. S blednoucím opálením dlouhých červnových a červencových dní […]

Proč má kocour fousy? Aby mě moh lechtat, když si líže packu.Abych si zvykla napřed se podívat na holou kůži…Proč se tolik fotek jmenuje Cesta do neznáma? Copak ty lidi nikdy nikam nešli? Za horizont stoupání, za průchod ve skalách, za zatáčku, pak za druhou, na druhou stranu, pak za třetí, za čtvrtou, za každou […]

Nemíváme kapra. Nekupujem. Vybírat kosti u nás baví jenom mě. A od té doby, co jsem uťala hlavu poslední naší slepici, srazila vaz a vypustila krev žilou poslednímu našemu králíkovi, i nerada zabíjím. Zvířata. Tak na Vánoce nemíváme kapra.Jenže letos jsme ho dostali. A dary se neodmítají. Dary s hřbetem sedřeným od kádě, s krvavou […]

Jeden tokající nedávno zasmušile rozdrásaně, prý – Vy musíte být strašně osamělá… – Karel Höger národní umělec blahé paměti pouťovej přeříkávač proti němu…Usmívala jsem se, jen to a nic víc, Mona Lisa ubohá průhledná naivka proti mně, a když dva nádechy poté přehodil kvalt a oživle zadeklamoval – Ale ty čertovy jiskřičky v očích, ty […]

Vytlemená. Vymatlaná.Při snaze z včera rezolutně zašpuntované načaté flašky medoviny vytáhnout špunt zubama jsem si rozbila ret. Tvořím dlouhé věty. A to sem eště skoro nepila. A blbě vidím.Někdy to má svoje výhody, třeba v uklízení, někdy nevýhody, taky v uklízení. Brýle zapomínám v autě, (jak si je tam zapomínám nandávat, páč tady u nás […]

Zase mě něco vcucává. Něco, co jsem nechtěla. Nebo – neplánovala.Posunuje mě to jinam, než kde jsem byla a chtěla zůstat, protože se mi tam líbí. Občas z toho mám bolení břicha, občas příliv chuti do života. Ještě nevím, co z toho nakonec převáží. A tiše doufám, že – jako zatím vždycky – se mi […]

…proto ho miluju, večer a noc, s tichým steskem v sobě, že jsem sama, a s pevným, nikomu nedatelným štěstím, že můžu sama být…Večer je můj. Někdy. Když ho nedám dětem.Noc je má. Vždycky.A tak si v tichu a polotmě skládám, co bylo, za den, za dva, za týden, věci k sobě, děje, lidi, pocity, […]

Žiju si svou virtuální verzi života.Přes svoje brýle svoje filtry, barvy, nastavení hlasitosti, přes svoje nastavení svojí postavy a postav okolo.Občas záměrně. Občas se snažím vrátit zpátky do reálu. Vypnout monitor a zapomenout na software. Chvilku je to syrově fajn. Vrhám se do jiného a dřu, plná pocitů správnosti… Opravdovosti…Jenže za chvilku to začne dřít ono […]

Hajlendr Danken Meklaud.Kdysi jsem ten seriál sledovala. Dlouho po půlnoci. Protože se mi líbil ten chlap. Prostě. No a co. Tss…Občas se mi o něm i zdálo. -vá.Občas něco někam zapadne… Ten princip. Je přesně ono.Že kdo koho zabije, na tu stranu přejde síla, o kterou se hrálo.Ten, kdo zabil cosi zlého ve mně opakem, […]

…a nadávám si, že jsem se sama vrhla-nechala vrhnout do situace, která – mohlo mě to napadnout, dokonce i napadlo – nutně musela skončit v tíži kolotoče řešení…Nevyřešitelného. Tak jak tak budu muset buď dokončit vázání uzlu, nebo ho přetnout. Zatracená práce, když není.Zatracená, když je a je jen o penězích. A o slabým žaludku.Na […]