A tak je noc a člověk sedí u počítače, ale nechce se mu psát. Den zavřený za sebou, co neuděláno, odloženo ad acta, do dalšího „musím“ několik hodin daleko… A nechce se ani spát. Jít spát s tím vším, co se v na noc chvíli uvolní, v tichu rozrůstá, čemu člověk dovolí, aby s ním […]
My jako já
Nevybrala jsem si asi nejlepší dobu pro tenhle článek, vzhledem k právě vypuknuvšímu olympiádnímu fandění. Je mi to jasný… …ale tentokrát za to může Ghost. Tedy za inspiraci, abych byla spravedlivá. Kdysi jsem už na tohle téma něco plácala i někde jinde v souvislosti s mistrovstvím světa v ledním hokeji, teď se mi to znovu […]
Rozdávám úsměvy, sbírám úsměvy… a taky viry
Čím hnusnější počasí, tím krásnější svět a lidi v něm. Lidi se smějou, jsou vlídní, vstřícní, tolerantní… No fakt. Od tý doby, co chumelí, si pořád s někým dávám přednost ve dveřích obchodů, ba i při řazení se do fronty u pokladny, auta mi dávají přednost na přechodu, a všichni mi vracejí úsměv, kterým jindy […]
Věci
Kudy doma chodím, cokoli dělám, kamkoli se podívám, narážím na spoustu věcí. Co obyvatel domu, to nějaké jeho věci. Kocoura nevyjímaje (jeho jsou VŠECHNY věci). Jeden každý si je střádáme s tím či oním zdůvodněním, a čím déle spolu žijeme, tím víc nastřádáno máme. Strašně moc věcí, v nichž jsem se už dávno přestala snažit […]
Oko za oko, fous za fous
Vždycky to tak je. Někam něco napíšu („…jé, to se mi povedlo výstižně a řízně,“ tetelím se škodolibou radostí…) – a ono se mi to vrátí úplně odjinud, než udělám třikrát čelem vzad. Dneska jako by to vymaloval. Napíšu kamsi do komentářů cosi jedovatýho o směšnosti knírků, odkliknu, načež čumím jak vejr a přebírám si, […]
Všehochuť
Tak jsem si zrovna říkala, že by to chtělo zase něco třeskutě euforickýho, aby to podle posledních článků nevypadalo, že jsem v déprezi. Jenže nic veselýho mě na výpravách k dětské lékařce, do lékárny, pro chleba a zpátky domů nepotkalo a mladší se se svými hláškami zaškobrtl na dvou a třetí do počtu z něj […]
Co kdo a pro koho
V nakopnutí jemně ostnitou poznámkou o psaní knih rozeběhly se mi myšlenky směrem nikoli uměleckým, leč spíše analytickým. Zatrachtilé vlohy zděděné po otci, takhle mi zkomplikovat včerejší plánované usínání s vidinou slávy, kterou podle všeho zřejmě budu muset odložit až na důchod.Kdybychom postříleli všechny lidi, co někdy napsali, chtějí či alespoň jednou za život je […]
3 x 4 toho, co mě spolehlivě odradí od další komunikace
…buď okamžitě a bez přemýšlení, protože o věcech naprosto zbytečných je naprosto zbytečno přemýšlet. Nebo napodruhé, když mi dojde, že napoprvé to nebyla náhoda. A nebo na potřetí, napočtvrté, napomocté (tisíckrát nic umořilo vola, a já nemám zdaleka tolik sil jako vůl) či sejdou-li se ty případy ve více variantách najednou. Okamžitě: – Ječení, řev, […]
Hierarchie stáda
Impuls: bos., Stádnění. (Omlouvám se, do perexu neumím nacpat klikací odkaz) – Směr: Kamsi jinam. Stádo jako nestabilní stabilita souboru sil a hodnot jedinců. Vůdce, jeho oblíbenci, kteří jediní s ním smí stát u krmení, a ostatní, kteří vůdci jen uhýbají, jeho oblíbence raději ignorují a zuby i kopyty si přehodnocují či udržují stádní pozici […]
Vratká linie přelomu
(Zdrojový impuls – jen bych se opakovala…) Kde končí pokora – a kde začíná strach? …odvaha – hazard……opatrnost – zbabělost……statečnost – nerozum……rozumnost – školometství……uznávání názorů druhých – patolízalství… …pohotovost – zbrklost……rozvážnost – nerozhodnost……rozhodnost – bezohlednost……takt – pokrytectví……pravdomluvnost – necitlivost……citlivost – slabost… …komunikativnost – jalová ukecanost……moudrá mlčenlivost – izolovanost……zapojení se – stádnost……indiviualismus – asociálnost……altruismus – snaha […]