Ten princip asi známe všichni. Zaseknutosti se na něčem, co se úporně snažíme potlačit, zrušit změnit, ale přestože my sami si myslíme, jak už jsme nad tím čímsi nežádoucím v nás skoro skoro zvítězili, všichni okolo to pořád vidí, naopak to vidí ještě víc, protože to, co jsem my sami na sobě odstranili, byly jen […]
O předsevzetích
Sen předvánoční. V noci dvacátého prvního. Ležím ve vaně. Ležím ve vaně plné vody, čisté teplé vody bez mýdla, bublinek i koupelových solí, tak jak to mám ráda. Ta vana není v koupelně. Zdá se to být autobusová zastávka. Či tramvajová. Nějaká. Kolem postávají lidi. Mladí, docela dost mladí, ženy muži tak všelijak dobře oblečení, […]
O ceně vánočních darů
Vánoce. http://www.youtube.com/watch?v=ORnYNaTZGUU Mám ráda svoji tchýni, protože má ráda ona mě. Protože supluje z části i lásku mojí vlastní matky. Lásku a toleranci. Byly to hezký vánoce. Byla jsem moc ráda, že konečně přijela, i když jen na skok, cestou do chalupy mých dvou mužů, kde jsme dřív žili ve čtyřech. Byla jsem ráda, že […]
O nejisté ceně nadhledu
Napsala jsem, že nenapíšu. Nenapíšu. Napíšu o tom, jak jsem chtěla být krásná a ještě krásnější a jak jsem si po tisící a první ověřila už tisíckrát ověřený fakt, že když se rozhodnu ještě o krůček vylepšit věci, co se mi docela povedly a k dokonalosti jim chybí jen krůček, tak je akorát naprosto zku… […]
O návratech
Tak si říkám, když si ke každému psaní pouštím nějakou muziku, pokaždé jinou, ale pokaždé pořád dokola, že by ta písnička mohla být v linku místo úvodu článku. http://www.youtube.com/watch?v=9VI8-6aXsFA&feature=related&noredirect=1 Taky návrat. Dneska jsou slavní. Tehdy, když jsem si je začla ukládat do záložek, se na Youtube sotva vylíhli. Jedno jejich video je na motorkách. Jedou. […]
O myšlenkách nejen při cestě autem
Nejhorší jsou úvody. V každém psaní je nejhorší úvod, ale při psaní myšlenek ze vzpomínek obzvlášť, protože člověk si jakousi mimořádnost svých myšlenek uvědomí, až když už plynou. Ten začátek, příchod k nim, mu většinou uteče. Ale tohle si trochu pamatuju, protože jsem jela autem, řídila. Sama. Baví mě to a mám to ráda. Jezdit […]
O tom
jak jsem zapomněla příspěvek. Protože než se člověk dostane k počítači, je o několik hodin víc, než když mu hlavu rozbzučel úžasný ohňostroj vět a souvětí, myšlenek, gradací a point… Pak po spuštění počítače je nutno si přečíst došlou poštu, odpovědět na ni, svést souboj cti a jazykozručnosti na jiném blogu, vyřídit několik telefonních hovorů […]
O tom, co bylo potom
Zkusím psát v podroušeném stavu. Zkusím, jaké je to tvořit (skoro)umění ve stavu, o němž se tvrdí, že tvorbu umění podporuje. (Já to nevím, zatím jsem dycky psala střízlivá, nějak jsem měla pocit, že k tomu potřebuju čistou hlavu.) Případné překlepy opravím zítra, když tak mě zatím omluvte. O tom, co bylo po Tématu voda […]
Od konce
…protože začátek a chronologii právoplatně přenechám Lišce. A protože to poslední je nejživější, ještě živé. Ještě pořád mávám. A i když jsme dneska byli u vody znovu, s mladším synem a jeho kamarádkou, jíž syn přepustil v autě čestné místo v první řadě – vedle mě, tak ještě pořád cítím absenci poklidným hlasem nad automapou […]
O obkladech, bodu zlomu, chuti k jídlu a tradicích
Obkladač číslo dvě byl úplně jiný než číslo jedna, co selhalo. Číslo dvě komunikuje po telefonu hlasem, nikoli jen skrze sms. Číslo dvě je hubený a drobný, živý a chápavý – okamžitě pochopil, že chci dlaždice řezat na střed, a ne na proužek u jedné strany, že nechci těsně nad pracovní deskou moc úzký proužek […]