Tož já to mám s fotkama jinak. Deformovaně. Hledám, jak je vylepšit, využít, zneužít, smontovat s jinými, dát do jiných souvislostí. Třeba se pak lépe vyloupne skrytá podstata. Někdy se povede, někdy ne. Ale stopro vím, že už vidím i to, co jsem dřív neviděl… a že jiným docvakne to, co dosud neviděli. ;)

…sem taky nebyla připravená, že kdesi na vídrholci vletim pravym přednim kolem rovnou do kanálu. :-) Nepotřebovat to auto eště někde jinde, klidně ho tam nechám. A sebe poblíž. Občas jsem modrá jako hladina a dělala bych totéž. :-))

na druhou stranu, štěstí a náhody přejí připraveným. A to se mi potvrzuje víc, než ta relativizovaná "nepřipravenost" -ta se nachází spíše na povrchu dějů, jen jako pocit, a není pro samotný děj a průběh věcí důležitá. Pro to je důležitá právě připravenost. Setba.
Jinak pěkně napsaný.

"…na své chtěné přicházející mateřství…"
:-)

pak na to zřejmně připravená byla a je a neví, co říká, respektive není důležité, co o tom říká :-)

a jeje… tady je někdo nabroušenej a opět nemístně osobní. Protože nepochopil, jak jsem to myslela… ono si to, co říkám v [6] totiž ve skutečnosti s tvou myšlenkou nijak zvlášť neodporuje a nebylo to myšleno nijak zle a nebylo to nic osobního proti tvé kamarádce, chápala jsem to jako příklad, metaforu, kteoru jsi použila pro svou myšlenkui… (a nepíšu ty smajlíky jakožto falešný úsměv. Ty jo?)
Nevím, jaké budování image máš na mysli a jak jsi přišla na své úsudky, asi dost zjednodušeně… z mýho blogu a myšlenek, který jsi vždycky tak dobře chápala a velmi citlivě a ohleduplně komentovala že… (?)
Z těchto tvých osobních výroků mám dojem, že si do mně projikuješ asi svůj stín, a s tím asi fakt nic nenadělám.
(Btw… co víš, jestli jsem někdy v takové či podobné situaci byla nebo ne. Z blogu, že… )

Ani nechtějte vědět, co si do koho "projikuju" já…. ;-P

Roji nech toho. Pokud ann nezačne s těma svýma přehledama, co kdo dělá blbě a nebo co kdo neví, jak dělá, ze kterejch to zavání, tak mi nevadí a uznávám, že jinak je docela inteligentní holka, co docela umí psát. Ale kamarádit s ní určitě nehodlám a na sto pro ani ona ne se mnou. Tak neplácej kraviny.

ruliso, nezlobte se, ale tohle mě zvedlo ze židle. Skutečně přestřelujete vy. Ann se nehádá a nenapadá vás, neříká vám svůj názor na vás, ale mluví k vaší myšlence, na které nevidím nic špatného ani namířeného vůči vám. Štěstí přeje připraveným… to jste opravdu nikdy neslyšela? Je na tom něco bezcitného? Opravdu nechápete jak je to myšleno?

Všimněte si, že hádku vyvoláváte vy, tím, že ann osobně inzultujete. Řekl bych necitlivě a suverénně – přesně tak, z čeho ji sama obviňujete. Tomu se opravdu říká projekce.
Ann je pro mnoho lidí nepochopitelná, ale v tom nejlepším smyslu. Zaplatíte za někoho cizího v obchodě nákup za tisícovku? Vezmete si žebrácké dítě domů a budte riskovat vlastní kůži? Ona to udělá. Je zodpovědná, citlivá, nezištná. Nemít nebo mít vlastní dítě nemusí znamenat vůbec nic. Nevíte, do jak citlivého místa se trefit, nevíte.

Michale, ale teď vyskakujete vy. :-)

Já neměla nic proti názoru, že štěstí přeje připraveným. Vadilo mi, jak ann snadno napíše o někom v situaci, ve které sama nebyla, že dotyčná neví, co říká.

Kdyby to bylo poprvní, co se ann takhle projevuje, asi by to byla jiná. Ale je to prostě ann styl, kterej si myslím, že vadí víc lidem, a já, pokud jsem tady něco o někom třetím něco napsala, mám prostě jistou potřebu se ho zastat, nenechat ho v plen tě, co soudí, aniž znají či chápou. A ani recesi. Takže je mi celkem jedno, jestli to ann napíše v recesi nebo vážně, výsledek je týž – řekněme, že někomu jinýho, kdo to tu čte, může zabolet.

Její soud – můj soud.
Zdá se vám to nefér?

No, a co dělá ann v reálu, je sice hezký, ale pokud se na netu prezentuje nějak, stvořila si nějakou virtuální identitu, byť z recese, nesmí se divit, že ji lidi vnímají v této identitě.
Můžeš to eventuálně brát tak, že tedy komunikuju s virtuální recesistickou ann a ta reálná je mi jedno.

(Čímž zcela opomíjím fakt, že nejsem povinna si rozumět s lidmi a milovat lidi bez ohledu na ostatní znaky jejich charakteru či povah jen proto, že činí dobré skutky. Moje matka taky činila dobré skutky, ale z života těch, co žili s ní, činila peklo.:-)

Přeju hezký den, Michale.

dobře, tak polopatědotyčná jistě ví co říká. Říká, že není připravena. Vy píšete: "Uvědomění si nepřipravenosti jako projev připravenosti."
Ann to vyjadřuje jako "neví co říká, to děvče, když si myslí, že je nepřipravená. Pozná, že to je štěstí, protože "štěstí přeje připraveným."

A přiznám se, že ani já jsem nechápal článek jako publicistický počin, v němž hovoříte o někom, kdo by se měl, či musel bránit, nebo koho bolí, že otěhotněl. Pokud ano, pak zvažte, zda jste to napsala adekvátně skutečnosti, a zda vaše "obrana" je adekvátní tomu, co ann napsala. Sama svůj příspěvek nazýváte poetismem, nikoli publicistikou, nebo snad seriózní filosofií.

Já ann občas čtu a všiml jsem si, že ji osobně nenapadáte poprvé a místo tématem se začnete zabývat tím, že víte doře jaká je, a že už znáte její provokace a její styl a "triky".
Tomu se říká předpojatost, podezíravost. Lidově podle sebe soudím sebe.
Předpojatost nedovede vidět věci nově nebo jinak.

Všimněte, že tohle vám ann nedělá. Proč? Protože to není její styl. Osobní útoky, to je váš styl. Ann tohle nehraje s vámi.
Je vaše zodpovědnost, co za hru hrajete vy.

Co se týká toho, že něco na ann vadí více lidem, to je v pořádku. To se výrazným lidem stává a nevypovídá to mnoho o tom, že by problém musel spočívat u ann.

A onou "recesistní ann" jsme neměl na mysli tento komentář, nýbrž její některé články, které vy zřejmě nazýváte "přehledama, co kdo dělá blbě, anebo co kdo neví…"

Povinna rozmět si s lidmi bezpodmínečně opravdu nejste, to vám nikdo nevnucuje. Je jisté, že každý rozumíme tomu, na co máme, a kam jsme sami došli, a to se týká i znaků charakteru a povah.

Proto ale ještě nemusíte někoho osobně napadat, nazývat ho nezodpovědným bezcitou a dotvářet mu opakovaně (i na jejím bývalém blogu) "image známé firmy", jen proto, že vyjádřil myšlenku k vašemu poetismu a vy jste to vzala jako útok na někoho konkrétního, kdo je ale ve vašem poetickém článku poměrně nekonkrétně a až archetypálně zmíněn.

To skutečně není problém čtenáře, ale autora.

P.S. Jistě víte, že lidé, kteří se znají osobně a mají pocit, že si "perfektně" rozumí, se pomocí slov chápou z méně než 40ti procent? Ten zbytek, díky němuž mají ten báječný pocit porozumění, tvoří neverbální komunikace, znalost osobní historie, životní situace, kultura, a dokonce i to, kolik stejných knih přečetli.
A vy se při tom zabýváte otázkou "porozumění a kamarádství" na základě toho, kde jste si co o kom přečetla a co vám o sobě někdo sám sdělil, když vám dal nehlédnout do svého deníku.
Já pokud si udělám názor nelichotivý, zaklapnu ten cizí deník a pokud nejsem schopný připustit, že že ten člověk nemusí být tak špatný, jak se MĚ jeví, vyrovnám se se svým špatným názorem v tichosti sám.
Nebudu používat svůj OSOBNÍ názor na jeho OSOBU jakožto zbraň proti němu v diskusích, kde se hovoří o tématech, a ne o autorech příspěvků i komentářů.

Michal Kurfiřt.

Já tady sice povětšinou akorát čtu a do diskuzí se nezapojuju, nicméně tentokrát mi to nedá:

Kurfiřte Michale, přečet jsi si vůbec ten článek celej? Jestli přečet, tak nevnímal nebo nerozuměl, jinak bys pod něj nepsal to, cos napsal.

Hmmm – "podle sebe soudím sebe" – to je dobrý, to si musim někam zapsat… :-) Jejdamane, tady to zas žije… Nepatří tahle diskuse náhodou někam úplně jinam?

Kam?

Do prdele ham…

(A představte si, jedna moje kámoška byla tak nespokojená v práci, že co chvíli pochodovala kolem a řikala: "Já snad vzteky otěhotnim…" I stalo se. :-)

Filozofická otázka na závěr zní – byla na své těhotenství připravená, nebo ne? :-)) (PS: Je mi to šumák, protože stejně jako tady to je její věc a mně nezbejvá nic víc, než ji mít prostě… ráda.

Uf.

[25] Cítím utřen? To snad ani nééé… spíš osliznut. ;P

… pardon, oprava: Chtěl jsem se především vyjádřit k osobnímu útoku nepochopené rulisy vůči ann.

Michale, matně tuším, že tato modrost nebyla o konzumaci – i když, jak se to vezme. :-) To jen pro pořádek. A vůbec – si du uvařit čaj, protože báb rýbu jako tráb. Brounc.

jsem-li ve čtení zrovna vašeho díla tak mimo, že se ani nedá vyjádřit v čem, pak skutečně ani nechci nechci chápat.
Rulisko, pište si dál, mějte se pěkně
:-)

P.S. budování image… to je právě to, co zřejmně záměrně budujete a chcete vidět vy: Image, představu, iluzi. Budujete si image rulisy. Image dobré, hodné, nekonfliktní, přátelské rulisy.
Možná že (nejen) ann si ZÁMĚRNĚ nic takového tady na netu nebuduje. Bujutete si to za ni svým pohledem na svět. Apropo, jste tady internetu image rulisy, nebo "rulisa jako taková"?
Vadilo by vám, kdybych bapsal, co si myslím, o rulise jako takové nebo o image rulisy?

nemůžu si pomoct.Ale u prvního příspěvku Michala Kurfiřta mě napadlo..jestli to nenapsala Ann. A to proto, že jsem snad ještě nečetla takovou zvláštní oslavnou odu na něčí blog. Přišlo mi to prostě divný. Jako nějaká recese.

No je to asi divný.Ale zase na druhou stranu docela dobrej for by to byl.A prostě mě to napadlo.

[26] to asi jak jsem ti utírala nos, tak jsem ti po něm rozmázla kus nudle, Sorry:-)

[36] Jasně. Psala jsem to sama. A představ si, že se nejmenuju ann, ale chucpe, občas si píšu komentáře i za rulisu a scházím se s neexistujícíma blogerama. Z recese :-) Btw… víš co mi chodí do vzkazů za opěvný ódy? Tohle je slabý odvar…

Anquetil nemá zaracha, neb mění IP.

Michale, či "Michale" (je to fuk), vratka znamená, že v danou chvíli přistupuju na pravidla ann. Vracím jí to, co sama nastolila, její pravidla hry.

Někdy to byla jen naprostá otevřenost a zásada pojmenovávat věci nezaobalenými jmény, někdy taky recese.

Neb její schéma je – navízt se do někoho, neomaleně, nemilosrdně, udělat z něj pokrytce, pitomce či slabocha – a pak, když se on už nakrkne a ozve, mu vysvělit, že to byla všechno jen recese a projev jejího prudce vhledového humoru a jak je politováníhodné, že dotyčný nemá smysl pro tento inteligencivyžadující humor ni nadhled ni schopnost všeho možnýho (oblíbené obvykle používané pojmy jsou sebereflexe, projekce, osobní, falešné úsměvy, atd.)

To, jak jsem občas komentovala já u ann, byl jen můj soukroměrecesistický pokus, co to udělá, když tedy přijmu její pravidla a budu se podle nich chovat. Tak jako ona.
A ehm, co byste řek?
Quod licet Iovi… :-)

Ale opakovaný vtip ztrácí na vtipnosti, takže už nevidím důvod, proč tam dál chodit. Nicméně též nevidím důvod, proč si nechat tyhle její manipulace zatahovat k sobě na blog. Tak pokorná a nekonfliktní opravdu nejsem a být nehodlám. Ano, můj zákrok vůči ann vyjadřování se pod tímto článkem byl tvrdší, ale byl takový záměrně a naprosto nic na něm bych neměnila. Příště bude zas. Tady pravidla určuju já.

A i když mě vývoj téhle diskuze mrzí, protože si myslím, že ten článek si ji nezaslouží a že se ann přes veškerou mou snahu zatnout jí ještě jakž takž včas ústa bohužel – vaším nadšeným zadostiučiněně trestným prostřednictvím – povedlo to, o co jí ve skutečnosti doopravdy jde, tak na rozdíl od jejích zvyků nehodlám tuhle diskuzi a tenhle článek mazat.

Takže klidně pod něj napište, co si myslíte o rulise i jejím image.
(Jestli tedy ještě máte co dalšího napsat, k tomu, co už jste napsal.:-)

ru, já sem chodím rozjímat, protože nikde jinde si tak krásně nezarozjímám jako tady.

Nechtěla jsem rovnou napsat, že tenhle článek si tuhle debatu nezaslouží, ale řekla jsi to za mě. Inu – na každýho působí tvoje psaní jinak. Někdo zapřemejšlí a někdo holt nípe hnidy.

Hezky jsi to napsala.S tím jak člověk víc a víc poznává, cítí se v mnohém připravený..a mě občas napadá, jak dobrá je ta nepřipravenost, je to snad tajemství "věčného mládí".Tedy toho duševního určitě..
Jen přijít jak na to..aby mi mozek nepodsouval mé poznání do každé mě známé situace jako jediný návod..
To omezuje.

Fajn.
A my už teda taky můžem. :-)

Sáro, jo, to je dost přesný.
Hele, to už dneska píšu potřetí, z toho podruhý tobě.

Čtu tu diskuzi teď znovu a v klidu, ne v poklusu odněkud někam, no, a mám pocit, že kdybych měla přes den toho času na čtení víc, docvaklo by mi daleko dřív, už tak u dvaadvacítky, že se snažím některý věci vysvětlit zbytečně.
Ne, psycholog není. Ten by se pár věcí nedopustil. Aspoň doufám, že by mu to zažitá etika té profese nedovolila.

Já sama holt lásku nějakýho jinýho imága oželím. :-))

ad 3) Ruliso vidíš, a to jsem si myslel, že jsem se pocitem právě trefil :) připomnělo mi to komentář u Radky (viz odkaz) a tak jsem to i pochopil, ale vědu z toho určitě dělat nechci, to ne :-)

já se u psaní předešlého komentu usmíval, ba přímo tlemil, neboj :) stejně jako teď… to jsou ty nonverbální komunikace :-)

M.K.,[33] [34]– tyhle komentáře už jste si podle mě mohl odpustit. Takové proškolování tady myslím nemá nikdo zapotřebí. Kvůli tomu sem čtenáři nechodí; aspoň já rozhodně ne.

Navrhuju podobné přípodotky směřovat na autora blogu mailem nebo vzkazem a nezaplácávat mu komentáře bez vztahu k tématu článku.
P.S. Vrtá mi hlavou, proč jste se tu výše TOLIK angažoval a neodolal a angažoval a angažoval a neodolal…

Hani, když si s někým jednoduše nechci dopisovat, dělám to taky tak. Ale tady šlo ještě o něco dalšího. Co jsem vysvětlovala vejš.
Ale děkuju. Bezdůvodně asi ne, ale fakt je, ža na některý opakovaný věci opakovaně nezastavitelný mi občas vyskočí pupínky a reaguju ostřejc. Ale to asi patří ke mně (a myslím,že nejen ke mně) a dá se s tím počítat. :-) A řekla bych, že někteří s tím i počítají, ba přímo na to sázejí. :-))