Jsem šťastná.Mám práci, která mě neskutečně těší. A nikdy bych si netipla, jaká práce to bude. (A vy taky ne.) Mám dva syny, kteří mě neskutečně těší. A není to tak dávno, co jsem nad jedním skoro už lámala hůl. Mám přátele, kterým být přítelkyní mě neskutečně těší. A byla doba, kdy jsem si myslela, že už nikdy nebudou. Nebudu umět. Jenže. Jenže pak si jednou, po dalším dlouhým horkým pracovním dnu s krásným pocitem zaslouženosti sednu do křesílka k počítači a zalistuju na fotoservru – a jeden z tamních, jak je jeho oblíbeným zvykem, nahodí fotoilustrační link na youtube. Karel Gott, Když muž se ženou snídá. Unavená mívám posun. Mimo sebe, mimo pevnou a reálnou skořápku.Nějak to zabolelo. To snídání. Ten klip. Natočila bych ho líp. Napsala bych o tom líp. Uměla bych to líp.Než kdysi…Překlikávám Youtube. Je to řetěz, tyhle řetězy mám ráda, odstartovat na jednom linku a pak si pouštět do sluchátek písničku za písničkou, tak, jak se zrovna řetezí k naklikání z nabídnutých výběrů, kam se dojde nikdo neví…Yvonne Přenosilová. Tak prázdná. Textová trapárna s chytlavou melodií a nádherným hlasem. Přenosilka v klipu je macatá mladostará dámička, docela jí věřím písničkovou vdavekchtivost. Vypadá na to, šaty, co jí upjatě neseděj…Tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná teď budou se mi všechna rána zdát.Není to o sexu. Není to o nehasnoucí vášni. Není to o věku, o vzhledu, o vzdělání, o nutnosti být právě takový a právě takový nebýt… Je to o potřebě mít někoho, komu věřím tak moc, že i ráno hřeje, když je vedle. Komu věřím do klidu. Úplnýho, naprostýho. Užívat si to. Jeho. Jen tak. S tím klidem naprosté důvěry vnímat běh času běh děje celým tělem celou duší, a totéž i dávat… Uměla bych to. Daleko líp než kdysi. Idealistický naivní romantismus na stará kolena. Jako ve čtrnácti. Ale sním o tom. Tiše, nepřiznaně. Hlavně ne milencům, kteří musejí mít pocit, že je to se mnou pěkný proto, že o nic nejde. Kteří nikdy společně se mnou snídat nebudou. To jen někdy. Jen někdy, když jsem unavená, posunutá, mimo svou silnou a pevnou reálnou skořápku… Si to přeju. Úplně nejvíc. Kruh se uzavřel. Prošla jsem ztuha a s dřinou celej ten podivnej kostrbatej zpřeházenej život, abych se naučila to, co jsem chtěla na jeho začátku. A to je možná štěstí.
-
hmmm, nemám se čím "chlubit" :), ale v tom závěru jsi to napsala "taknějak" i za mne….
-
No, moc pěkně napsané…
-
a snidas ty vubec?
no, ja vim ze nejde uplne o to jidlo. To potom jo. -
… dobrý, opravdu dobrý text …
… a vítej zpátky ,-) škebličko ,-) -
…kuju… :-)
Kafe s mlíkem přeci piju. :-) -
ano, kavu s mlikem piju po ranu taky. Nekdy cestou autem ze zavaraku :-)
-
Všechno je TEĎ. Minulost lze sice interpretačně přihnout, ale jenom za cenu, že si zdeformujeme i budoucnost. Si myslím… ;)
-
7: ti nevim, Ate, nezda se mi, ze by se v textu neco prihybalo. Spis me napada, ze se minulost casto interpretacne prihyba, kdyz by pravdivy pohled nekomu zdeformoval peclive planovany tvar budoucnosti. Mozna lepsi si prihnout. Az vecer, aby mi lip chutnala hrachovka.
-
Ruliso, jelikož ve svém posledním levidle jsem si stanovil, že na cizích blozích zásadně nereaguju na komentující, pouze na autora blogu, měl bych cosi dodat, aby to, co jsem napsal výše, nebylo interpetačně přihnuto…
Anebo raději ne. Nechce se mi ten můj "postřeh" rozežvanit a rozředit. A tak jenom zopakuju, co už jsem jednou napsal. Z bloggerek, píšících o sobě, čníš do nadoblačných výšin. Snad právě pro tu schopnost vystoupit ze skořápky a ohlídnout se na sebe. Byť by to bylo jenom z únavy…. ;)
-
Nezklamals. Ale mas pravdu, ze dohadovat se pod clankem o necem, co s nim vubec nesouvisi, je fakt blby. Rulisa to muze treba smazat nebo s tim delat co chce.
-
To je fuk. Děkuju za komentáře. :-)
-
dobře se to čte, protože to vypadá pravdivě.
-
Myslím, že rozumím. Hlavně té víře do úplného a naprostého klidu. To se nedá nahradit.
Když jsme u toho Youtube, snad to nebude vadit, připomnělo mi to jednu písničku, o které jsme se už kdysi bavili. Řekl bych, že je v ní právě to, o čem píšeš.
http://www.youtube.com…2pLY5zFTtc -
Nevím, Jirko. V I've seen it all cítím něco jinýho. Spíš ta Stella Maris.
Hastone… :-)
-
zdravim naivni romanticku :o) pekne
-
napadlo me, ze my trpelivci co furt nakukujeme k Ru, jsme odmeneni :o))
-
ad 16) konečně! :-))
-
Stella Maris? Kdo (co) to je?
-
Radko, taky už vím, kteří to jsou. :-)
-
9: ale stejne se dopustim este jednoho oftopiku.
Ja na tebe budu reagovat kdy a kde uznam za vhodne. I kdyz to asi nebude moc casto, malokdy napises neco, co za to stoji. -
jedovatosti mezi muzi miluji. maji vyssi uroven a nejsou zvanive :o))
-
21: :-)) rado se stalo
-
Co myslíš, Ruliso… nejme báječní?
-
Já vím, NEJSME! ;)
-
Jste, ale já tu nejsem. :-))
-
A já po čase nakoukla, jen tak, kdyby přece jenom… a JO :-)
-
Co Ty můžeš vědět o starých kolenou :-)))))
-
Já jsem taky byla odměněna za čekání :)
ale nereagovala jsem komentářem, jen jsem se tiše odmlčela, protože jsem nevěděla, co bych tak k tomu kvákala.
A nevím doteď.
Přivádí mě to k myšlence, že mi vůbec nechybí, že se mnou několik měsíců nikdo nesnídal. Ani já vlastně nesnídala. Až mě zaráží, jak mi to nechybí.
Však taky kdyby chybělo, tak bych si to snídání opatřila, no ne?
A tak si říkám, co vlastně mi chybí… krom chuti vydělat víc peněz a uživit se aspoň z ruky do huby. -
Pařezův typickej postoj, tyjo, nádherně výstižný. :-))
Liško, mně to taky strašně dlouho nechybělo.
-
A dokonc evěřím, že po čase zas chybět přestane.
Jen nevím, jestli se na to mám těšit, nebo se toho bát.
-
nepřestane. Je to v člověku furt, občas nevnímané protože uspokojené, občas se hlásící protože nenaplněné, občas to v sobě člověk na nějakou dobu zdusí a popře – ale je to v něm pořád, a vždycky bylo, a vždycky bude. Protože je vždycky někde někdo, koho člověk při snídani potřebuje mít naproti. Protože je to potřeba.
-
[30] Šukání je pro děcka… (Bolek Polívka ve filmu Pelíšky :)
-
Jé, ahoj :)
A víš, že ač by se to jako štěstí možná brát nemuselo, přemýšlela jsem o tom.. a věřím ti ho a přeju. Tak jak teď je. Protože kdo by jen tak napsal jsem šťastná, nebo možná je to štěstí.
Kolikrát čl. najde to svoje štěstí tam kde by ho druhý nečekal. A je fajn, když si ho tam s8m pro sebe objeví :) -
Ru – moc zdravím – píšeš nádherně – pořád líp a líp. Ráda bych si přečetla celou knížku od tebe!!!
A s tím co píšeš, souhlasím. A myslím si, že to nepřestane. Myslím si, že k tomu musí každý dojít, časem. Jinak by musel být šílený cynik….. – a to ty ani náhodou nejsi.
Liško – nemyslím si, že bys byla cynik – doufám, že to tak nevyznělo – ale zatím jsi k tomu nedošla, možná je to věkem. A jsem přesvědčená, že ti to taky přijde :o)))) -
..je horši snidat sám ve dvou..zdravim všechny
-
Ahoj val, pravda, pravdoucí ;)
-
val – vřele souhlasím!!
-
Horší než co? :o)
(Vím co, ale mám pocit, že se to se smyslem toho článku trošku míjí. Proč se vracet?) -
Jsem fakt ráda, že některý věci mívám z první ruky. Ještě před kafem s mlíkem. Nasedlej a příště utečem ještě dál.
-
Děkuju.
Jo.
Napadá mě, že potřeba utíkat odněkud se mi časem mění na potřebu mít utíkat kam.
-
;-)
Vím.
Znám.
Prožívám. -
Z poslední věty v (40) lze vypustit "mi". :-)
-
a kde jsi ted?
-
U počítače. :-))
-
Ale vážně, abych nebyla za arogantní mrchu: Měla jsem pocit, že je to z článku vyrozumitelný.
-
aha, zacina mi to docvakavat. Kam Sedim si na dratu :o))
-
:-)
a hlasim ze jsem porad neporodil -
Nezoufej Ruliso..k Tvé hrůze jsem ještě furt tady.Pokud přijedeš do Brna jsem ochoten se obětovat a pozvat Tě na bohatou snídani.Ale abych zůstal věren své staré opozici….snídaně solo je obvykle nejlepší část dne…
Pozdrav touto cestou té nejsympatičtější
z vás.Anině. -
…šmankote…
Tyhlety typy sou nesmrtelný… -
Ahoj treboro, taky ti posílám pozdrav, i když nevím, zda se nejedná o ironii, můj je bez ni. Díky :)
No, víš, ale je mi Ru sympatická, Ru i lidi okolo ní, každý něčím a nějak..fakt.
Ahoj a měj se fajn :) -
Anině.Dík za pozdrav,pozdrav Tobě byl zcela prost jakékoliv ironie..konec konců ani snídaně s Ru by mě nezabila a při nejmenším jsem to nemyslel zle,spíše úsměvně,ale samozřejmě v tom úsměvu jistá ironie byla.
Mimochodem..nemáš vlastní blog,nebo cosi podobného kam bych Ti mohl napsat?Rád bych. -
Když už Ru píše o mé nesmrtelnosti… snad její myšlenky na můj skon nebudou tak silné..musím si ale alespoň v nebližších dnech dávat pozor, aby mně nějaká cihla nespadla na hlavu, nebo si někde nezlámal vaz.
-
Ahoj treboro, ok věřím tedy, žes vynechal ironii..Co se týká mýho blogu, on tak nějak střídavě je a není…a tu a tam ho promáznu, prostě se mi chce, no…Někdy zase se chce něco napsat. A pak zase po čase smazat, ať to tu nestraší :). tak pokud se ti bude chtít, jistě nevadí…nikdo. Jen.. moc tomu nedám a tak není celkem co tam číst…
A jinak si myslím, že rozhodně něčí reakce není měřítkem, že by musel být člověk špatný, jen proto, že je jiný a na někom mu něco nesedne, jak by on chtěl.. naopak může být fajn, ale má třeba jiné zkušenosti…prostě si nemyslím ani náhodou, že by Ru nějak měla zájem na tvém skonu :)))
Dala jsem blog. adresu vedle jména. -
Zájem na mém skonu?No to mně vůbec nenapadlo..Anina-www..to jsem vyťukal a dostal se na nějaký blog, kde je nějaká větev, která pláče v mrazu, nebo v dešti či co.Myslíc, že to je tvoje,ačkoliv to bylo rok staré, připsal jsem ti pozdrav…ale ouha ozvala se pravá paní domácí..nicméně je to vstřícná osoba, chápající neznalosti druhých, laskavě mně prominula zaklepání na její okno.
-
:-)) Ru,"…abych se naučila to, co jsem chtěla na jeho začátku."
A naučila? -
Ehm, možná by stálo za to ten článek přečíst ještě jednou. Od začátku až do konce. :-)
-
Hmmm, jasněstačí přečíst nadpis… :o) Víc už není třeba.
-
Ahoj Ru, tak už něco blogni :))
-
:)))..potvrzovací kód..BLBNO :)))
Komentáře: