Nic nepopisuj Ru,já mám ještě pár dnů volné dovolené,nechám se překvapit,potom to popíšu já:-0)

Ale Ratko,to poblahopřej Ru.
Já to mám dnes a denně,že mne ženy hladí.
Kolikrát do úplného vyhlazení:-0)

ale kdepak,to bejvávalo.
To jsem byl ještě mladý a hloupý,takže jsem z těch pochybných ženských ideíí měl jistou rozkoš.
Dnes už se nechám hladit a "natírat" jako drahej pejsek:-)))
A je to taky pěkné.
Šlechtí se tím rasa:-0)

drahý pes platí barvu Ratko:-)
a levný nakonec dycky udělá ostudu.
Takže já bejt ženská,tak mám jasno:-0)

re9:
z čehož vyplývá,že jsem vlastně ženská.
A proto jsem spokojený:-)

ta druhá polovina tvého sdělení mi došla Ratko už někdy v 12 letech.
Potom mne ve 14 spolužačka pozvala na schůzku k "rybníčku" a ukázala mi kozu.
Byl jsem z toho tak zděšen,že jsem se odhodlal k doživotnímu celibátu.
Pořád se toho ideálu zkouším dostihnout a furt se mi to tak nějak nedaří a nedaří.:-)

mám teorii, že když se furt šuká a šuká a šuká, tak se k celibátu dopracuje nakonec taky, protože se po těchprošukaných letech snad ani nechce.

15 :-))) počte si

17. ty teda probouzíš moje fantazie. já to chtěla jako holka velmi velmi divoce. jakože se mě nekdo zmocní násilím. ale žádný si netrouf. jak jsem začala kopat tak všichni utekli. žádný mi nezkroutil ruce, a nedokázal mě spoutat. a donutit mě, abych se mu musela poddat.

teda můj muž neutek. to měl k dobru. nebál se. ale poddat jsem se musela sama :-) tak uvidíme jestli mě ještě v 60 bude honit. (tak jak se mi to líbí)

sex je šílenost.
Tam můžeš a musíš cokoliv k čemu jsi vyzvána.
Tam jsem si to poprvé uvědomil jako brzdu a co hůř,to blízké spojení s násilím a agresivitou.
To rádobymystické pojetí je jen sebeklam.
Měl jsem sex s ženami,které jsem opravdu miloval a tohle "mystické" souznění jsem kdysi zažil jen s "kurvou"
Je to už dávno,nebylo to tak až tak..ale…bylo,bylo to víceméně placeno a oba jsme s tím počítali:-)
A co?
Pro mne to bylo poučení,že s tím partnerem to nemá co dočinění.
Je to osobnní,intimní záležitost.
Je to věc naladění a když není sex,je na obzoru něco jinýho a kdo ví co všechno.
Tak a hele Ratko,to je za mně a ty se prosímtě nesvěřuj:-)
To by bylo i na mně silný kafe.:-0)))
Vem to tak nějak obecně,my ti už porozumíme:-)

když člověk porozumí že nejde o TOHO konkrétního člověka, tak vlastně o co jde??? o koho jde? koho to doprčic má kurňa milovat, obdivovat, ctit a kořit se mu???

23. tak to dělám :-) ale peklo to není. prostě to jen je. je to a nic víc. už jdu spát.

25. ono je to určitě dobré… (nepopírám zážitky) ale proč by se to mělo furt opakovat?

To je jako když něco moc dobrého sním a říkám si: ještě, ještě, ještě… až je to úplně bleeeeeh. Stačí jednou. Pak už to člověk ví a mělo by mu to naprosto stačit.

Opakování není originál. Opakování je prostě práce. je to opakování. samožer. nic to není. je to takové… samozřejmé.

:-) Prosím nebrat vůbec osobně. ale te´d sem přišla z ratky blogu, kde se probírají ty různé vesnické a místní slavnosti z Rulisína. a teď tady čtu "a hladím divně …" tak mě to rozesmálo, podobně jako akvabelové… možná se v Rulisíně hladí hráběmi, ne snad vidlemi, nebo opravdu nějak zvláštně.

28. zbydou. a ten článek Ru, je pro mě strašně smutný – to je taková ta zařezávající se osamělost, bezradnost až do morku kostí

Nedá mi to…V článku mi některé věty těžce připomínají moji vlastní minulost, s jiným dějem, ale se stejnými prožitky.
"Únava je sviňa" ..u ratky na blogu, jsme si kdysi psali o přemíře práce, o určitém otroctví. jak má někdy člověk naložíno na hřbětě, jak mu neschází vůle, ale ta síla ho opouští a on se propadá, do sebe, do nitra, do samoty, do prázdné samoty a cítí nelásku…a pod tou se vlastně hroutí…hlazení, ode mně k němu….představa muže …a pak je najednou konkrétní muž, žádná představa neexistuje.prožívám to …. a neptám se co bude dál, jsem ráda že to co je te´d – je. jsem vlastně ráda, že není žádná představa, jen to co je a že to můžu zažívat.

mě to nepřijde hroutící… asi mi je stav smutku blízký. neděsí mě to. naopak cítím se v něm jako doma. bezpečně.

ale to nevíš jestli je tam cítení nelásky. teda nic takového jsem si nevšimla, ani nic negativního. teda smutek nepovažuji za negativní. spíše dojemný.
celé je to dojemné. jímavé. a optimistické.

V tom článku jsem zkrátka objevila i sebe, je napsán tak, že vidím v cizím článku své prožívání…

jestli z mého komentáře vyplynulo, že bych měla ukazovat Ru cestu – tak je to špatně, nebylo to mým cílem a nebylo to tak myšleno. Spíše jsem se jen ztotožnila s těmi jejími prožitky, co popisuje v článku. Ano, cesta je individuální a člověk si myslím tu pravou pravdu a tedy tu pravou cestu objeví skrz vlastní zkušenost a tedy své prožitky.

"Nedovedu si představit žádného konkrétního muže, že by se mi chtělo ho takhle pohladit. Nedovedu si představit žádného cizího muže, žádný mužský pach, barvu, tvar, teplotu, vlhkost… že by se mi chtělo vůbec si s ním něco začínat. Překročit práh cizosti a chtít se s ním sblížit. Překročit strach z něj a chtít mu dát svou nezávislost."

tohle mě třeba hodně osobně oslovilo. není to tak dlouho, co jsem uvažovala podobně. Dokonce jsem před pár lety měla v hlavě jasnou představu o tom jak by ten chlap měl vypadat, být a jak ten vztah by měl vypadat a směřovat. byl v mé představě a podle této představy v mé hlavě jsem vybírala a hodnotila.

tím pádem jsem jela to rozlišování se svými kritérii v hlavě, která jsem si tam odškrtávala, ale už jsem toho člověka nevnímala jako celek, spoustu věcí mi na něm unikalo a vlastně jsem ani tomu člověku nedala šanci, abych ho poznala. Jen existovaly má kritéria v hlavě.

Dnes to mám trochu jinak. Potkám, nebo mě osloví nějaký konkrétní muž. (aktivně nehledám)
Snažím se ho vnímat celého, poznávat ho. Už není představa jak by měl být a vypadat – je jen ten muž a já ho vnímám.
Samozřejmě takové ty extrémy – neměl by to být bezdomovec, alkoholik, násilník – tato základní kritéria stále platí.
a když mě zaujme (čímkoliv) tak ten vztah "jen" pluje….

přesto se mi zdá Barčo, že mluvíš o něčem jiném.

Protože to co třeba v tom textu vnímám, nejsou nějaká kritéria. Je to vztah z kterého odpadl jeden konec. Hloubka vztahu, intenzita vztahu, naplnění vztahem….trvá

Jakože ten vztah je TO o čem je řeč, nikoliv zda muž byl takový nebo makový. a život je o vztazích. nikoliv o plynutí. teda nevnímám život jak měnící se plynutí, vnímám život jako trvalý vzah.

čím je daná hloubka, intenzita, naplnění vztahu? Myslím, že prožitkem. a někdy ten prožitek je blokován představou. třeba představou toho, že takový muž, kterého si představuji – není. nebo představou toho, že chci a takový a takový vztah a ten se neděje jak chci já – a tudíž zklamání, propadání, pocit nelásky …

tohle je Ratko, právě už o tom postoji – tedy volbě cesty – kdo kam došel, nebo chce jít, jak to cítí a proč ..
takže sice jsem popsala "povrchní" kritéria "výběru" muže, ale jde to dál, do toho prožívání …a tedy i hodnocení toho vztahu …(naplnění, nenaplnění)

Saul to napsal výborně. Nejsem zastánce pekla – život je krátký na to, abychom ho obětovali peklu. Píšu to proto, že kolem mě spousta mých kolegyń v tom pekle skutečně žije – hlavně kvůli svým dětem, s vědomím, že je to tak správné a ony za to budou pochváleny, oslavovány … pro mě je to určitý druh mučednictví..a přestože některé z nich mají tu možnost vystoupit z toho pekla hned – neudělají to, řekla bych, že si to v tom ještě jakoby užívají …

50. bylo mi to divné taky kdysi, proč třeba neodejde žena nebo muž z nerovnoprávného svazku. proč v nich setrvávají. no a přišla jsem na to, že to přesně tak chtějí. kdyby to chtěli jinak tak by to dělali jinak. co zasejou to taky sklidí. ve vztazích je život absolutně spravedlivý.

svazek dvou lidí je jako malý vesmír. nebo jako zeměkoule s omezenými zdroji. žijí na ní dva lidé, kteří se o ty zdroje musí nějak podělit a tu zeměkouli nějak obdělat. přitom si pořád překáží, naráží do sebe, každý má svoji představu jak obdělat, jeden druhému ukusují z úrody… takhle to prostě manželé mají. a MUSÍ se naučit v tomto světě žít tak, aby toho druhého nezničili. naopak, aby ho podpořili protože nikdo jiný s nimi na ty zeměkouli není. prostě jsou tam oni dva a musí se domluvit. Tak tohle je vztah. Nutnost spolu žít a domluvit se. A mít se rád. protože je to můj nejbližší člověk. můj bližní. ten co je pořád se mnou a vedle mě. co sdílí stejný prostor jako já.

A pak se to projektuje do obřího. na opravdickou zeměkouli. Stejně jako se svým manželem, se musí člověk naučit žít s ostatními lidmi. Mít s nimi vztahy, mít je rád a podporovat je. Milovat je. Kde jinde než v manželství se to má naučit?? Té bezpodmíněné lásce v dobrém i ve zlém.

vlastně si myslím, že proto jsme sem na zem přišli. abychom se tohle naučili. naučili se rozlišovat dobré a zlé… a tak. nedělali unáhlené závěry dle osobních hledisek.

U Ru mě třeba právě velmi překvapilo to – že chce někomu odevzdat svou nezávislost. Něčemu tak "nedokonalému" jako je muž. :-) (myšleno samozřejmě s nadsázkou, nehanlivě) Navzdory tomu, že se tomu v jiných rovinách velmi brání….

59. partner ale není "to něco" s čím se má splynout. Partner je jen průvodcem na cestě. Partnerem. aby člověk nešel sám, aby si mohli vzájemně na cestě pomáhat a podporovat se. partner není cíl.

Mně – mělo být Mě.

Jo a ještě jsem chtěla říct, že ty se vůbec malovat nemusíš, Ruliso. Jak jsi teď psala o tom ne-malování, tak mi to došlo. Že to vůbec nějak nepotřebuješ. Jako bys už byla komplet dost zvýraněná bez malování.

ad 42 a ad:
"Nedovedu si představit žádného konkrétního muže, že by se mi chtělo ho takhle pohladit. Nedovedu si představit žádného cizího muže, žádný mužský pach, barvu, tvar, teplotu, vlhkost… že by se mi chtělo vůbec si s ním něco začínat. Překročit práh cizosti a chtít se s ním sblížit. Překročit strach z něj a chtít mu dát svou nezávislost."

Aha, já bych to v článku přelítla, až barča 42 mě na to upozornila…

Mně to připadá běžné, normální, jako vždycky, že si nedovedu představit dalšího (cizího) muže. To nedovedu nikdy. Až když se s ním potkám a jsem v dění a mluvíme a jede to, tak si můžu představit,co chci. Ale nepředstavuju, protože zrovna jsem v tom našem dění, dění nás dvou, a probíhá děsně zajímavý originální unikátní rozhovor (aspoň mi to tak připadá v tu chvíli a pokud se do toho muže zakoukám, tak se mě to ještě drží delší dobu).

"Překročit strach z něj a chtít mu dát svou nezávislost."
– strach já z muže nemám. A myslím, že svou nezávislost už nikomu nedáma nemůžu dát. Že už je to jiný a budu ji vždycky mít,nebudu si nikdy už říkat věci typu: Co by se mnou bylo, vždyť jsme pořád spolu a nic jiného si už neumím představit – Sama bych se neprotloukla- Nechci být nikdy sama, chci všechno dělat spolu – ,,, na to už asi nebudu umět najet.
Na společné bytí ano,ale závislost už myslím je pasé. Doufám.
Optimisticky myslím, že ne-závislost nebrání hloubce.

Nebude to jako s prvním partnerem, nebude. Ale nebude to jako v tom vztahu, kde jsem nehleděla na svoje potřeby a víc hleděla na potřeby muže.
Tak je to snad nadějné.

hloubka jakéhokoliv vztahu hodně závisí na problémech které člověk musí v rámci toho vztahu pořešit. netýká se jen mileneckého vztahu, nebo partnerského vztahu. jakýkoliv vztah, k "problémovému" dítěti, hořce prováděné přestavbě, těžce vyráběnému výrobku… ta hloubka vzniká mírou energie a odebzdanosti dané věci.

proto (podle mě) dává vztahu až osudovou hloubku množství problémů a těžkostí v něm prožitých.

závislost je jiná téma. být závislý věčné neštěstí. a zoufalství. uvidět vlastní závislost a nic s ní neudělat je hřích… a následuje trest ve formě oddělení – bariéry. pachtění se někam… a cíl uniká.

vrátila jsem se s fary, řeknu Vám že je to hardcore. žádná prdel.

81. proto jsem napsala i tu 46.

barčo – chybí ti tam prvek "vědomého rozhdnutí". vědomé rozhodnutí ve formě vůle jako svobodné a nezávislé rozhodnutí.

to uvědomění vlastního rozhodnutí, že je to svobodné a vědomé je rozhodující. takové rozhodnutí pak zbavuje jakéhokoliv strachu nebo účelového jednání (abych se zalíbila) Prostě jsem se tak rozhodla a hotovo. Dál to nezkoumám, nehodnotím a ani neřeším. Spočívá v tom velká vnitřní úleva, obrovský prostor. nemusíš se už tím zabývat, proč a jestli je to dost a jestli to nemůže být lepší a proč to není tak. prostě to je. a člověk akceptuje že to je. svým rozhodnutím. v tom vnímám hloubku abssolutna.

vlastně se "učí". teda opět můžu můuvit o sobě. naučila jsem se hrozně moc – odpouštět, být velkorysá, nechtít víc než mi náleží, neotravovat, být sama…snášet, nestěžovat si, věřit, důvěřovat, vnímat, porozumět

mě to taky mockrát nejde, je to nekonečná cesta… učím se hlavně pokoře. z té 86 je vidět jak nepokorná jsem. jak pyšná jsem… i to se učí. těžce, těžce.

uchvatná můžu být, ale nijak mi to nepomůže :-)

ne dokonalý…nýbrž vnímavější, méně zabedněný

šťastnější není asi ani tak a ani onak. ale ta vnímavost (méně pýchy víc vnímavosti) znamená víc vědět a být také víc svobodný

včera byla zvláštní atmosféra, každý pach a vůně byla cítit. dalo se přesně vysledovat co kde roste, co má kdo v popelnici a kdo co jí. pod vnímavosí rozumím schopnost rozlišovat. třeba i pachy :-)

95. přijde na to jak jsi to pochopil. rozum je na vědění krátký. a ty jak se zdá jsi to pojmul rozumem. vem to jinudy.

jakmile člověk začne přemýšlet tak je v pr….(řiti)

podle čeho teda jednáš? čím se řídíš?

101:
ještě tedy máš svobodu se jimi neřídit.
Jenže potom člověk musí hodně,hodně přehodnocovat svůj pohled na spokojenost,štěstí a tedy i tu svobodu.
O to dnes nemám zájem.
Ráno jsem našlapal 50 a teď budu vlažit a vlažit a budu svobodný až do úplného a naprostého zblbnutí a ztráty osobní důstojnosti:-0).
Mravokárné poučky si nechte na zítra.:-)

100:
ještě než dnes navečer ztratím na chdoníku kousek od domu vědomí,tak to upřesním.
Řídím se pocity.
Po-city.
Cit je vždycky transormovaný pud.
Povětšinou dokonce ani tranformovaný.
No ale nechme si to na tvůj blog Ratko.
Já se teď po dlouhé době zase stal díky Ru pragmatickým a kulturně založeným člověkem.
Až se zítra proberu z toho svobodnýho běsnění,tak se začnu zajímat o památné stromy přinejmenším našeho okresu a připojím se k jejich aktivním ochráncům.
Zřejmě i velmi radikálním,protože tyto naše jedinečné a snadno zranitelné historické památky je potřeba chránit za každou cenu,třeba i obklopením ocelovou mříží a dokonce budu pro jejich znesvětitele navrhovat dlouholetá věznění a následným psychiatrickou péčí:-0)

tak jste se potkali?
Saule, řídím se pocity přece taky. copak to jde jinak??? copak se někdo řídí něcím jiným? a jestli si to myslí tak je nic netušící naivka :-))

Koukám,že už tu má pár hezkých překlepů.
Ale to je těma brejlama na dálku,co jsem si zapomněl sundat(abych je zas v hospodě nezapomněl)
Opravím jen "zvlhlou provokaci"
To se mi povedlo,že?:-0)))
Samozřejmě jsem původně myslel zvRhlost!!:-)

110
"Koukám,že už tu má pár hezkých překlepů"

Já mám ty překlepy.:-)))
A bude hůř.Ale nezoufejte.
V kritické chvíli vždy odnáším firemní notebůk do bezpečí domova a odcházím obětovat sám sebe do víru nočního života velkoměst.

Jen pí, brachu, na terase nebo na trase.
Já pila včera Svijany. Dneska mám prdlajs.

Saule, nmě nerozumí nikdo – možná. Včera jsem poznala našeho nového faráře. Tak podivně absurdní setkání dvou ztracenců ve své nejhlubší absurdnosti. Stáli jsme proti sobě a on mi ukazoval jak se křižuje. A jak se žehná. žehnal mě. Pak jsme se postavili vedle sebe a modlili se, každý sám za sebe a se sebou. Světlo zvláštně blikalo a mě se zdálo že vystupuju ze sna. nikoliv tou motlitbou tak absurdní ve své absurdnosti. vším. a již uvedomujíce si svého snění jsem kráčela domů a vše vonělo svými pachy postupujícího rozkladu.

nepotřebuji pít ani pivo a ani víno abych snášela tento stav s důstjností dojemnou. už nepotřebuju nic. nemám co sdílet. s farářem se můžu modlit. on ví. ja vím. to je asi to neštastné vědění.

117
"Ale to nic pěkného není."
Protože tam začneš potkávat sama sebe,rozporcovanou v malých kousíčkách a v jiných kusech jsou ti bližní stejní jako ty.
Nemůžeš je odsoudit a nemůžeš s nimi ani soucítit.
Začneš být sama sebou a to je taky špatně,to udělali Židé a navěky za to budou platit.
Můžeš se jen dívat.
A…pomáhat,ale to je taky kapitola sama pro sebe.
Kolik se jich už nabodlo na ten kůl "dobroty".

119:
Ne,ne ,ne.
Kdo není na konci,nemůže bejt nemilosrdnej.
To je lest světa.
To Kristovo "nastavit druhou tvář…" je taky lest,nenmá to logiku,ale má to výsledek.
Výsledkem je ocitnout se někde jinde!

nemilosrdný ve smyslu že se mi už nechce hrát na schovávanou. že už nehraju na hodnou a milou. nevím o čem je křesťanství. zajímá mě jen pravda. i když bolí. a pokud mi tu pravdu dokáže nabídnout křesťanství tak sem s ním.

to jako pověsit se sama někam když už ani ten lev mě nesežere :-)) rozčiluje mě pokrytectví… ačkoliv i já mu propadám. jenže u mě se mi zdá (možná mylně) že o tom svojem vím, že to svoje pokrytectví jsem schopna odhalovat a kát se. a modlit se za odpuštění hříchů. a sypat si popel na hlavu a klečet na hrachu…

když pak potkám někoho blahosklonně bohorovného a v sobě si lebedícího, tak si říkám, copak je slepý? copak je úplně úplně slepý a hluchý?… a nemůžu nic, max. ho kopnout do holeně :-)) a blahosklonné spřejné dámy umím rozplakat.

130. to podle mě nejde. teda mě to nejde.nefunguje mi to.

Ne,ne už dost.
My si zajdem na to pivo "In vitro",jak nabídla Liška a já teprve potom uvidím,jak je to s tou vaší pravdomluvností:-)

140:
tak snad dozadu ne?:-)

Pokrytecky jsem zařadila vivo, protože se rýmuje na pivo.
Pstruh a Ježek – doporučuju.

No,tak teď už jsem chtěl čestně a nezúčastneněně odejít,ale venku je kurevská bóřka.
Kdyby někdo potřeboval něco důležitého vysvětlit,jsem k dispozici.
Ru?:-)

tady furt nic, žádná bouřka. trochu deštík. kočku mám pořad v patách

148,149
to si fakt děláš prdel.
Tady se topí lidi.
Matky s dětmi na zádech mizí v kalné vodě a volají o pomoc.
Voda odplavuje nejen majetky,ale i osudy.
A ty o kuchyni!!!!

Kážeš vodu a piješ pívo!
(proč s dlouhým i?Že tys už taky požila???
Ale to je…zapamatovádníhodné:-)
A žádnou radu nežádám,trpící a topící nezachraňuju.
Bůh už si ty své najde:-0
Bylo by to pěkně originální,kdyby bylo.

tak si na zítřek až budu střízliv(což není tak jisté),přichystej vysvětlení,jakej je rozdíl mezi
"o radu,nikoli radu":-)
Tys Ru ten věk Vodnáře,tedy ženy,vzala vskutku zgruntu:-0)

155
"Ty už nepi"
teoreticky bych už nemusel.
Nějaké poznámky?:-0)

157:
to u tebe nebude problém.
Ty vždy předmět,druzí přívlastci.
Něco mi to připomíná,ale vědomě jsem tě nikdy neurazil a neudělám to ani dnes.
Protože prostě proto.
Protože tě mám rád(ani nevím proč,asi proto,že jsi tak hloupá:-)))

Ať žije Saul.

116. lidé, kterým ostatní skutečně nerozumí – jsou sami, jsou natolik nesrozumitelní, nepochopitelní, svým chováním, jednáním .že ostatní s nimi nevydrží – zůstávají sami, opuštění. sami natolik, až z toho třeba onemocní – psychiatrie je plná takových lidí.

hodně souhlasím s tím co píše Saul v 117- 121. a svým způsobem je i pýcha myslet si to – že ti někdo nerozumí ratko. :-) pak je alternativa ta, že ti nikdo nerozumí, protože nechceš, aby ti rozuměl.
To mám tak někdy já, kdy se mi prostě nechce okolí vysvětlovat proč prožívám, to co prožívám a obhajovat si to, co prožívám, že prožívám malinko jinak, než ti druzí. takže pak jen mlčím, ale nestěžuju si, že mi nikdo nerozumí. a za to jsem "souzena" svým okolím – že se nechci svěřovat a že je to špatně a že se uzavírám a že maskuju problémy a kdesi cosi.

131, 132. jo, vybíráme si s kým si rozumět chceme a s kým nechceme. :-)

Ne! Vůbec ničeho!
Ne! Nelituji ničeho!
To dobré
co mi udělali
I to zlé,
Všechno mi je jedno!

Ne! Vůbec ničeho!
Ne! Ničeho nelituji!

Je zaplaceno, zameteno, zapomenuto
Kašlu na minulost
Svými vzpomínkami
Jsem podpálila oheň
Moje bolesti, moje potěšení
Už je víc nepotřebuji
Zametla jsem s láskami
S jejich tremoly
Zametla jsem navždy
Začínám od nuly

Ne! Vůbec ničeho!
Ne! Nelituji ničeho!
To dobré
co mi udělali
I to zlé,
Všechno mi je jedno!

Ne! Vůbec ničeho!
Ne! Nelituji ničeho!
Protože můj život
Protože mé radosti
Dnešním dnem
Znovu začínají s Tebou

170. asi to ve skutečnosti není o tom kdo nám rozumí :-) protože sami sobě stejně nerozumíme (teda ja ne)

je to o zvláštní neschopnosti komunikace s druhým. proto často mluvímo pokrytectví. vše plyne jak na drátku, všecko je OK. ale tam uvnitř chybí drát. spojení je přerušené.

jako když je hluboká rána jen přetáhlá kůží. vypada zvenčí vše kompaktně, ale teprve až se rozřízne kůže je vidět hloubka oddělené rány. Tak je to s námi lidmi. A to nejen s lidmi mezi sebou. i lidmi a světem. takhle to vnímám. jen vzácné jsou chvliky absolutního ponoru.

http://www.youtube.com/watch?v=UKWqsZKCN5U
holka trochu přibrala,ale v hlavě to má furt v pořádku:-)

celé je to zajímavé. zajímavá žena, písně…

tu matematiku jsme se musela naučit znovu :-) to vůbec nešlo samo.
ale teď už to umí i kluk. to je ta obětavost matky :-))

nejde o to zda ona je svobodná. ale umí o tom mluvit… asi jde o to podání. obdivuhodné. v tom závěru to bylo vidět – jak drží fazonu. profesionálka. takhle profesionální jsme vsichni někdo více jiný méně. Někdo si to uvědomuje a někdo ne. Někomu se křiví úsměv a někomu ne.

to že je vše naaranžované je normální. domeček se stříškou. bůhví zda umí….během vteřiny ho rozmetat na padrť. si ho nechat rozmetat

no líbilo. je to její práce. je na tom postavené její originální image. pro mě jsou zajímaví lidi kteří vystupují v televizi, jsou populární a umí se pohybovat na veřejnost.

je to úplně jiný svět než ten můj. jsem úplně obyčejná. kdyby přišla ke mě kamera a foťáky a já měla něco zpívat, tak se doseru a zhroutím.

183. tohle mi připomíná mou nevyhraněnou osobnost :-) mám pocit právě, že občas cítím ratku, občas tebe Ru, lišku, ale také Lenku na jejím blogu a proto to pak vypadá, že všude vlaju a přitakávám tady a támhle …a s tím i souvisí to, že mám čím dál menší potřebu se proti někomu vymezovat, nebo někoho nějak hodně posuzovat, hodnotit, dávat do škatulek – spíše mám tendence ty lidi vnímat, nebo učit se je vnímat – a tím jim i lépe porozumět – a vlastně já to mám i v popisu práce. :-) no a pak jsou lidi, na které se snažím více vyladit – a někdy to jde výborně a jakoby samo a někdy naopak anténa nefunguje, hluchá ..jsem úplně mimo – na jiné frekvenci …to pak nadělá víc škody než užitku …..

197. sama to hodně vnímám v té práci. – v komunikaci s lidmi technicky vzdělanými. Technický ing. ležel u nás na infuzích. Měl na infuze pumpu (přístroj) ta pumpa věčně hlásila (imaginární)poruchu – alarmovala. člověk tam pořád běhal a zapínal a vypínal a snažil se to nějak opravit, (infuzní set, nastavení, kapkové čidlo) aby to fungovalo. Pak mě to vytočilo a říkám pánovi: "Já vám to dám volně bez pumpy, ta pumpa je unavená, odpočine si a pak přes noc půjde. " Jenže tohle říct technikovi!!! :-)
" Sestři, to je přístroj, to není člověk, který je unavený." Ta pumpa alarmuje, protože hlásí určitou poruchu a je nutné odstranit tu poruchu – jinak to nepůjde." Pán si o mě musel myslet, že jsem úplný debil.Tak jsem mu to odkývala, nechala volně bez pumpy – už jsem ji nemohla ani vyměnit za jinou – protože už jsme žádnou volnou neměli. Infúze kapala pánovi volně, bez pumpy a na noc se opět dala na tu pumpu – do rána ani jednou nealarmovala a fungovala. Pán se podivil a povídá mi nad ránem – stejně je to zvláštní, ten ženský přístup ….

mě nesedí mluvit o někom třetím když tam ten třetí není. a vím proč. už jako dítě jsem tím trpěla když to dělali moji rodiče. a já se začala vůči tomu vymezovat, odmítala jsem to. nesmášela když mluvili o někom kdo tam nebyl. ať v dobrém nebo špatném. když se o někom mluvilo jakoby to byla kobyla na trhu. z tohohle se mi třesou kolena.

vím dobře že takhle to nikdo z vás nemyslel. že jste to mysleli dobře… ale já vidím v sobě jak opakuju něco co mi vadilo. vidím rodičovský vzor a to mě zarazí… protože jako dítě mě to bolelo. a jako dospělou? už jsem prostě otrlejší. a to není dobře.

každý hodnotí nakonec sebe. sam sobě si dává vizitku. sama jsem o Raduze napsala jen krátky koment. tu 180. zdála se mi dostatečná – akorát. silná žena. zajímavá.

všecko ostatní bylo navíc.(ode mne)

202. v ženském kolektivu – úplně běžná věc. záleží jestli se do toho člověk nechá vtáhnout nebo nenechá a když už ano – tak jak moc – protože ženský to umějí úžasně prožívat. Takže bojuju s tím – nenechat se vtáhnout a když už tak – jen v tom nejnutnějším – spíše jako přímý svědek nějaké události. A podobně když na někoho slyším jen to špatné – vyvažuju to tím dobrým v tom člověku. Což bývá taky někdy ještě ke škodě – kdo není s námi, ten je proti nám :-) takže jsem zjistila, že je lepší být zticha a mlčet. Jinak to také nesnáším, je mi z toho úzko a představa, že za pár dní zas třeba někdo propírá mě – mi také není příjemná.

už je vidím :-) 208. jo Barčo, v to smyslu. co nechcu aby bylo děláno obecně, nebudu dělat taky.

v práci doháním k slzám "děvčata i hochy". oni totiž rozebírají někoho kdo tam není. jakože ony vědí jak to je správně. a ten druhý to dělá špatně samozřejmě. většinou je pošlu všecky doprdele a pomlouvaného se zastanu. což je samozřejmě špatně :-) protože o dotyčném nic nevím a je mi úplně jedno. něco tam uvnitř mě hlodá a staví se na odpor. baží po rovnováze.

titul v nemocnicích. ano, věší se to nemocným na postel a nemocní se oslovují: pane docente. Mému tatínkovi to dělalo dobře. Na náhrobek mu maminka nechala titul vytesat. Prý by to určitě bylo jeho přání. A prání já plním. Nespochybňuju. I když nerozumím.

Je to záhada, negace negace. Někdo si tu školu a ty tituly vydobyje v krvavém potu a pak se tím celý život utěšuje. a někdo už jakoby byl narozen intelektuálem. Jen se tomu směje a mává nad tím rukou.

Maminka se nesmála. proto na tom náhrobku má Doc. CSc.

213. tlachání považuju za jeden z nejčastějších lidských hříchů… kterému podléhám. je to takové uklidňující. nejde vůbec o to ublížit tomu třetímu, jde skutečně jen o to na účet třetího se vnitřné ujistit. že ja vím… to sklidňuje. ale je to iluzorní klid. falešný. který je třeba okamžitě rozmetat. že takhle ne. že tudy ne. že to je špatně.

otázkou je co to vlastně humor je. zda se třeba dá vtipkovat o smrti v blízkosti smrti. zda je to morbidní… nebo ne.

pamatuju si, když byl můj muž velmi velmi nemocný, tak mu dovolili si přepnout takový ten monitor co hlídá všecky tělesné funkce na JIPce na internet. místo srdečních ozev surfoval .

Komenty 201-216 se mi nezobrazily! Až po mém komentu 217.

230. no má asi větší odpovědnost a možná tím se i bojí něco říct co nepatří do předepsaných pokynů. nebo naopak musí říkat to co patří do předepsaných pokynů. aby ji třeba někdo nepopotahoval. proto tenpříklad se srufováním – bylo přísně zakázáno, přesto to sestry(bratři) udělali.

… prostě jinej level :)

217. Ano, Liško – ta pumpa alarmovala než jsem ji vypla velmi často. Pro lidi je už stresující to, že vůbec nějakou infuzi a pumpu mají (pokud to nejsou otrkaní špitálníci) už stres je samotný, že jim kape infuze – na pumpě je další stres. a ta pumpa alarmuje, pořád tam lítá někdo ze sester, další stres – asi je něco špatně, něco se děje, něco nefunguje, tak jak má. a pak sestra přijde a z té pumpy tu infuzi dá volně. ano, tohle všechno v tom hraje roli. Takže základ je – uklidnit člověka, že to bude vše dobré a nic se neděje – a přitom se snažit odstranit problém. Z mé strany to byla samozřejmě improvizace – ale úplně přirozeně. Další věcí je to – že jsme neuvěřitelně pod drobnohledem (veškerý personál) – ty lidi na nás zkoumají úplně všechno – sebemenší pohyb, zaváhání, naši nejistotu – a z toho vyvozují pro sebe závěry (tak jak si napsala – berou to jako špatné, dobré znamení)
Správné by bylo jít a tu pumpu vyměnit – ta možnost tady nebyla. Takže já jsem opravdu věřila v duchu, že ta pumpa, když si odpočine – že se rozchodí a přes noc půjde bezproblémově a ten člověk se vyspí v klidu, bez stresu.. Věřila jsem tomu proto, že ty pumpy pokud jedou stále a stále jsou v provozu a do toho jsou kontinuálně stále jiné pumpy v opravách a na revizích – tak prostě tuhle improvizaci s vypnutím na dvě, tři hodiny máme vyzkoušenou – funguje to. a nejde říct pacientovi – tahle pumpa je rozbitá a novou nemám, tak vám ji tu nechám – nejde to říct takhle naplno. ten člověk nesmí mít nikdy pocit – že je v tom špitále napospas a bezmocný – musí vidět a vidět, že všichni dělají vše proto, aby se mu ulevilo, aby věděl a viděl, že se řeší jeho problém a že když nastane nějaká komplikace – nezaskočí nikoho – jsme připraveni to řešit – takhle vzniká i důvěra a vztah – nemocný – lékař a ostatní personál. Tenhle pán u nás ležel tři týdny – po počátečním stresu, který byl také hlavně způsoben jeho celkovým zdravotním stavem – který se velmi rychle zlepšil, den za dnem – odcházel domů a moc hezky se s námi všemi rozloučil. Tady je právě zajímavé i to – že tenhle pán ležel v nemocnici v Jilemnici na Aro, odtud ho převezli během týdne do Liberce – v obou nemocnicích mu řekli, že si s ním nevědí rady a dokonce v jedné z nemocnic mu řekli, že tu léčbu mu nemohou poskytnout, protože je velmi nákladná, takže ho převezli k nám, na standartní oddělení a zahájila se plná léčba se všemi kroky – (tenhle člověk měl ve vědomí to, že ho nikde nechtějí, nikdo si s ním neví rady, nikdo mu nepomůže – takže počáteční absolutní nedůvěra z této prožité špatné zkušenosti) transfuze, zobrazovací a invazivní vyšetření, nasadila se kombinace několika antibiotik, nasadila se parenterální a enterální výživy – tohle všechno přes ty pumpy…. .

241. není to myšleno nijak hanlivě, prostě jen na odlehčení té situace.

ty žákyně nedokážou ještě mluvit ani mezi sebou (ještě) natož s nemocným který je třeba ve věku jejich rodičů nebo babiček a prababiček. čest vyjímkám :-)

tohle komunikativní se (asi) získává teprve zkušeností a věkem

247. samé rušivé emoce. :-)

246. jo, Ratko, taky jsem byla telátko. Ale většina těch žákyň dnes už ví – že tu práci nebudou dělat, protože chtějí jít dál na jinou školu – a proto také i tenhle hodně laxní přístup. Oni ten zvláštní přístup mají i k těm učitelkám, ale to je na dlouhé jiné téma …je to zkrátka úplně celé jinde, než to bylo za nás. Asi mi nejvíce na žákyních vadí – že lžou. Pošleš je něco udělat a oni to neudělají a to něco je hlavně pro ty lidi – jít a převléct pyžamo, dát svačinu…to není jako za nás, že staré setry nám dávali takové ty uklízecí práce – mytí mís a džbánů a bažantů…mytí kachlíků na koupelně, že tam člověk lezl po stropě …
pak na to přijdeš, že to neudělali, a těch výmluv, argumentů – na to nemám čas, ani energii, je jim jedno, že neznají léky, že dostali od krávy učitelky pětku, je jim jedno, že člověk leží počůranej …těch opravdu poctivých snaživých děvčat je málo …nechceme po nich extra výkony. Navíc je dnes špatně nastavený celý ten učební systém – začarovaný kruh.

240 barčo
díky tobě teď cítím větší důvěru ve zdravotnictví.

250
a už ji zase ztrácím.

253 bylo na 198…

Taky jsem si nenačetl dál:-)

255:
Eplorer je zřejmě unavený:-)